Archiv zpráv

Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla zakladateli a dlouholetému řediteli NADĚJE Iljovi Hradeckému za vytrvalou a občansky statečnou pomoc lidem v nouzi.

Již před rokem 1989 umožňoval na své chalupě v Černé Vodě setkávání mladých lidí hledajících hlubší duchovní zakotvení. V roce 1989 začal se svou ženou pomáhat na pražských nádražích uprchlíkům z Rumunska. V roce 1990 založil občanské sdružení NADĚJE, které v křesťanském duchu poskytuje pomoc lidem v nouzi. Vybudoval z něj jednu z největších nestátních organizací poskytujících sociální služby v České republice.

V roce 1992 založil Společnost pro rozvoj potravinových bank a v roce 1994 Českou federaci potravinových bank.

Je uznávaným odborníkem na problematiku chudoby a bezdomovectví. Občanskou statečnost prokazoval průběžně, často musel čelit nepřátelským náladám, např. při převozu uprchlíků z Prahy k provizornímu ubytování do Jablonečku u Mimoně, kde místní obyvatelstvo zahradilo příjezdovou komunikaci barikádou. Stal se nepřítelem populistických politiků, kteří slibovali “vyčistit ulice od bezdomovců“. Dlouholetou vytrvalou prací se zasloužil nejen o současný rozsah činnosti a služeb NADĚJE, ale o celkový rozvoj sociálních a zdravotně sociálních služeb v České republice a v neposlední řadě o lepší vztah veřejnosti k lidem v nouzi vůbec.

Cena Františka Kriegla je udělována za občanskou statečnost projevenou bez ohledu na osobní prospěch a možná rizika. Oceňováni jsou jedinci, kteří riskují vlastní postavení, kariéru a často i život, aby prosadili názory a cíle, jež odpovídají humanistickým ideálům, demokracii a lidským právům a jež oni považují za správné. MUDr. František Kriegel byl jedním z nejvýznamnějších politiků pražského jara 1968 a jediným z československých politiků, kdo po odvlečení do Moskvy odmítl v Kremlu podepsat moskevský diktát.
Cena je udělována od roku 1987.

Porota:
Jan Dus, Martin Groman, Jana Horváthová, Miloš Rejchrt (předseda poroty), Břetislav Rychlík, Jiřina Šiklová, Jaroslav Veis

Dosavadní laureáti:
Vladimír Kadlec (1987), Jaroslav Šabata (1988), Jan Dus a Josef Zvěřina (1989), Miroslav Jasinski (1990), Peter Mariánek (1991), Petr Pithart (1992), Igor Blaževič a Jaroslav Štětina (1992), Milena Hübschmannová (1994), Vlado Čech, Karel Kryl a Josef Vavroušek - in memoriam (1995–1996), František Stíbal (1997), Kumar Vishwanathan (1998), Václav Trojan (1999), Jakub Polák (2000), Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001), Miroslav Opatřil (2002), František Lízna a Tomáš Vlasák (2003), Petra Procházková (2004), Mária Machnig (2005), Yekta Uzunoglu (2006), Ondřej Cakl (2007), Jiří Voráč (2008), Jakub Štěrbík a Stanislav Vodička (2009), Alena Dernerová (2010), Libor Michálek (2011), Vladimíra Dvořáková (2012), Matěj Hollan (2013), Božena Fuková a Miroslava Pošvářová (2014), Činoherák Ústí, spolek (2015), sociální centrum Klinika (2016), Radek Banga (2017).

Na vlny české společnosti spouštíme blog NADĚJE. Autory textů budou ředitelé našich poboček, vedoucí jednotlivých služeb i zkušení sociální pracovníci. Jelikož má NADĚJE široký záběr - věnuje se pěti skupinám potřebných lidí - lze očekávat i velký rozsah témat. Od příspěvků k veřejné diskusi o problematice stáří, demence, bezdomovectví, lidí s handicapem, vyloučených lokalit naší země, ohrožených rodin, ohrožených dětí i mládeže až po prostá zamyšlení lidí pracujících v sociální oblasti, tedy ve službách, které může kdykoliv potřebovat každý občan této republiky.

Začínáme naším pohledem na problém současného Zákona o pomoci v hmotné nouzi - článek Znevýhodněme znevýhodněné napsala žena, která vede jeden z našich azylových domů.

Budeme rádi, když blog na webu NADĚJE pomůže tomu, aby se veřejnost dozvěděla více o tom, co to vlastně je sociální práce, čemu se přesně věnujeme a proč. Věříme, že na společenské vlny pouštíme nadějné plavidlo.

Blog Znevýhodněme znevýhodněné

Hana Šimková
vztahy s veřejností

Charitativní spolek We love to help společně s restaurantem SIGNATURE uspořádají dne 24. 5. 2018 Benefiční Gala Party s výtěžkem určeným pro brněnskou NADĚJI.

Akce proběhne v restaurantu Signature (Vintrovna 35, Popůvky). Účastníci Gala Party si užijí exkluzivní catering v podání restaurantu Signature i skvělý program.

V případě zájmu o účast na Benefiční Gala Party si rezervujte místa na e-mailu: info@restaurantsignature.cz

Požadovaný dress code: Touch of the 30's.

Cena: 1 500 Kč / osoba.

Více informací najdete na facebookových stránkách akce.

Výtěžek z této benefiční akce bude použit na zakoupení výškově nastavitelné sprchové židle Carino pro klienty domova pro seniory v Domě pokojného stáří Brno-Královo Pole. Tato židle výrazně usnadní provádění hygieny zejména v případě hůře mobilních či imobilních klientů. Je snadno použitelná a nabízí bezpečné, důstojné i ergonomické použití při asistované hygienické péči. Může být použita pro sprchování klientů, které je díky ní pohodlné pro klienty i ošetřující personál, lze ji však využít i v případě dalších úkonů, např. pedikúry. Výšku židle je možné uzpůsobit úkonu, který bude prováděn, nastavitelné jsou i opěrky nohou, rukou a sedák.

V případě, že se uvedené benefiční akce nemůžete či nechcete zúčastnit, ale rádi byste přispěli finančním darem na nákup uvedeného sprchovacího křesla Carino, můžete se obrátit na fundraisera brněnské pobočky NADĚJE, Bc. Kateřinu Urbánkovou (mob: 775 118 436, e-mail: podpora.brno@nadeje.cz), nebo nám příspěvek zaslat přímo na účet č. 382397583/0300 (do zprávy pro příjemce uveďte "Carino").

Děkujeme!

O tom, jak na to, a další informace o našem projektu najdete na www.pomahejpohybem.cz a na www.facebook.com/EPPpomahejpohybem/.

Jedu trolejbusem, je úterý. Přede mnou sedí dvě paní středního věku. Povídají si. Jedna z nich najednou zvedne svou rudou kabelku a zvýšeným hlasem plným nadšení a radosti říká: "Podívej se, mám novou kabelku, včera jsem si ji koupila na té akci v divadle." Druhá ji obdivuje a je jí líto, že na Kabelkovém veletrhu nebyla. 

"Děkujeme za kabelky bylo to krásně strávené odpoledne. I děti byly nadšené z malování a děvčat, která se o ně hezky starala, abychom my dospělí mohli v klidu vybírat."

"Mám velkou radost z kabelky, kterou jsem vybrala pro svou vnučku. Je snad větší než ona. Tam se ti vejde takových věcí, podívej!" Dívám se na kytičkovanou tašku na kočárek a říkám si: "Hm, dobrá, ta by se mně taky hodila."

"Tuto budu nosit na zmrzlinu a tuto večer na promenádu. A když nebudu vědět kterou, tak ti, mami, jednu půjčím."

Kabelkový veletrh každoročně působí různé emoce. Známe jen ty, o kterých nám řeknete, ale stojí za to a my za ně děkujeme!

Dva měsíce jste nám nosili na sběrná místa kabelky, my je odváželi, cenili, balili a chystali k prodeji. Rekordní počet téměř 2 tisíc kabelek nás moc potěšil.

Výtěžek 75 tisíc korun bude použit na stavbu pergoly na zahradě Domu pokojného stáří. 

Fotogalerii z Kabelkového VELEtrhu si můžete prohlédnou na tomto odkazu.

Fotografie ze stavby pergoly tady.

Děkujeme všem organizacím, školám, společnostem, jednotlivcům, zaměstnancům NADĚJE Zlín i dobrovolnicím z Univerzity T. Bati, kteří se zapojili do darování i následného prodeje.

Kabelkový VELEtrh je stále pomoc co se nosí.

Tímto heslem se zřejmě řídili v případě Zákona o pomoci v hmotné nouzi naši zákonodárci. Jakoby říkali: „Pojďme udělat ze sociálně slabých lidí ještě slabší a ještě bezbrannější, pojďme se do nich obout.“

Od prosince 2017 se změnil systém výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce nyní musí lidem, kteří za poslední rok pobírali déle než 6 měsíců dávku v hmotné nouzi, vyplácet část dávky v poukázkách. Rozsah je od 35 do 65 % výše dávky. Jen pro upřesnění: příspěvek na živobytí je 3 410 Kč měsíčně. Někteří z našich klientů však berou existenční minimum, což je 2 200 Kč. A z těchto částek dostávají zhruba třetinu v poukázkách. Kde je zádrhel? Vždyť poukázky nahrazují peníze a může se za ně nakoupit jídlo nebo hygiena. Tak o co jde?

Realita držitelů poukázek

Začnu s příklady lidí žijících v azylových domech. Ti za poukázky nemohou nakoupit v kterémkoliv obchodě. Sice často sledují výhodné letákové akce jednotlivých supermarketů, ale obchody jako např. Lidl nebo Kaufland platbu poukázkami neakceptují. Přičemž řetězce Žabka nebo COOP, které se řadí k dražším, poukázky berou. Za poukázky nelze nakupovat v second-handech ani v obchodech se zdravotnickými pomůckami. Za poukázku si nelze pořídit kupon na MHD v Praze na delší, tím pádem i cenově výhodnější období. Poukázkou nelze uhradit telefonní kredit ani zaplatit dluh na ubytování z předchozího pobytu. Poukázka člověka velmi omezuje i v dodržování jednotlivých splátek u sjednaných splátkových kalendářů.

Naši klienti jsou limitováni i výší poukázky. Jelikož v případě nevyužití celé její hodnoty zbývající suma propadá, kupují si majitelé poukázek u pokladen alespoň doplňkové zboží, jako jsou žvýkačky nebo bonbony, ačkoliv je nepotřebují.
Toto jsou případy z Prahy. Ale co lidé žijící v malých městech? Kde ti mají nakupovat? Mají cestovat někdy i několik desítek kilometrů tam, kde budou moci poukázku uplatnit?

Člověče, snaž se!

Jiný příklad. Pan Zbyněk je naším klientem od září 2017. O bydlení přišel kvůli dlouhodobé hospitalizaci po mozkové příhodě. Jeho zdravotní stav, dezorientace a zmatenost byly hlavními příčinami nemožnosti najít si práci. Panu Zbyňkovi byl přiznán příspěvek na živobytí v prosinci 2016. Od ledna 2017 čerpal i další dávku v hmotné nouzi, doplatek na bydlení, kterou využil na úhradu ubytování v jednom z našich azylových domů. Vzhledem ke zdravotnímu stavu pana Zbyňka a neodpracování povinných hodin v rámci institutu veřejné služby mu byla snížena částka příspěvku na živobytí a ponecháno mu bylo pouze existenční minimum, tedy 2 200 Kč. Pan Zbyněk se v září 2017 přestěhoval z azylového domu do tréninkového bytu. Po prosincovém zavedení vyplácení části příspěvku na živobytí v poukázkách pan Zbyněk dostává v hotovosti nejvýše 1 430 Kč. Z této částky si navíc musí hradit část nájemného ve výši 897 Kč, protože ani doplatek na bydlení mu není vyplácen v celé výši nájemného. Na živobytí, včetně zaplacení léků, panu Zbyňkovi každý měsíc zůstává v hotovosti 533 Kč. Tak, člověče, snaž se! Pokud někdo dokáže přežít s pětistovkou měsíčně, musí mít opravdu mimořádné schopnosti.

Z noclehárny zpátky na ulici - s poukázkami

V neposlední řadě jeden příklad z ulice. Pan Roman, 59 let, přespával venku, někdy u známých. Když se dostal do našeho denního centra v Liberci, pomohli jsme mu zařídit občanku a později i příspěvek na živobytí. Během té doby se začaly projevovat zdravotní problémy. Po epileptických záchvatech pan Roman ztrácel krátkodobou paměť (netrefil k lékaři, na Úřad práce apod.). Byl několikrát hospitalizován. S příchodem zimy začal přespávat v naší noclehárně. Z příspěvku na živobytí si hradil 30 Kč za noc a naši sociální pracovníci s ním mohli v denním centru pracovat na zlepšení jeho situace. Po zavedení poukázek však panu Romanovi zbývá 1 000 Kč v hotovosti. Od té doby pan Roman na noclehárnu nechodí. Spí venku. V Liberci, kde bývá velmi tuhá zima.

Základní životní potřeby?

Jde tu o nemožnost svobodně nakládat s přiznanými financemi. Lidé bez domova jsou tak mnohdy systémem nuceni k obstarání si peněz i jinou cestou, např. směnou poukázek v nevýhodném kurzu za hotovost. Zkuste si někdy vzít poukázku v ceně 50 Kč a jít s ní do nějaké večerky. Dostanete za to výhodných 30 Kč v hotovosti. Trochu byznys s chudobou, ne?
Z uvedených příkladů jasně vyplývá, že vyplácení části příspěvku na živobytí v poukázkách se v mnoha případech míjí účinkem a je více než nesystémové. Jestli poukázky mají sloužit k zajištění základních životních potřeb, potřebujeme zřejmě novou definici životních potřeb, která bude hodně „osekaná“ oproti té původní.

Gabriela Sčotková je vedoucí azylového domu NADĚJE v Praze.