Archiv zpráv

„Potřebuji se v tom vyznat,“ řekl mi přítel, když hledal pomoc pro svoji nemocnou matku. Nerozuměl tomu, jaké jsou možnosti péče a za jakou cenu. Při běžném racionálním uvažování předpokládáme, že možností je víc, vyberu tu vhodnou a tu, kterou si můžeme finančně dovolit. Přece chceme pro své staré rodiče to dobré, chceme jim dopřát a sami se ubezpečit, že všechno bude v pořádku.

Váš stárnoucí rodič postupně nebo najednou potřebuje větší a zvětšující se pomoc. Může to začít pomocí s nákupem, úklidem, potom dohledem nad jídlem, pitím a užíváním léků. Může přijít čas, kdy se sám nedostane ven z domu, na toaletu, bude potřebovat pomoci s hygienou. Pořád je to vaše milovaná máma nebo táta, budete dělat, co budete moci. V kombinaci s vlastním zaměstnáním a ostatními povinnostmi. Je normální říci si o pomoc. Je normální kombinovat neformální rodinnou péči s prací profesionálů. Je normální i ve stáří, navzdory nemoci a omezeným schopnostem, zůstat ve své domácnosti a žít po svém.

Jenže takhle to u nás nefunguje. Vítejte v „matrixu“ českých a moravských sociálních služeb!

Pro mého přítele a pro tisíce dalších lidí v podobné situaci je opravdu velký problém vyznat se v možnostech, které v takové situaci mají. Pracuji v sociálních službách přes deset let, ale uspokojivé odpovědi na otázky jsem pro svého kamaráda neměla. Neumím vysvětlit, proč se péče o staré lidi stále tříští mezi oblast zdravotnictví a sociální práce. Co platí a jakou péči maminka dostane v léčebně dlouhodobě nemocných a co bude jinak v domově pro seniory? Sám zjistil, že v celém kraji nenajde odlehčovací službu, která by pro ně měla místo a všem by jim tak aspoň na krátkou dobu ulevila. Vyřídit příspěvek na péči trvá i několik měsíců, hlavně kvůli přetíženosti lékařů posudkové služby. Pečovatelské služby, osobní asistence, agentury „home care“ nemají volnou kapacitu. Musíte čekat, hned to nebude.

Specificky nepřehledná situace je v oblasti pobytových zařízení – domovů pro seniory. Je libo příspěvkovou organizaci státu, nebo kraje, nebo domov, který zřizuje nevládní organizace? Obrátíte se raději na církevní sociální službu? Ti všichni mají plno, musíte čekat. Možná vám nezbyde, než se nechat zaujmout pestrobarevnými propagačními materiály podnikatelů se stářím. Kolik za takovou službu zaplatíte, to se na jejich webových stránkách nedozvíte.

Situace, kterou lidé prožívají při snaze zajistit dobrou péči ve stáří, je vždycky specifická. Řešení jsou nepřenosná. Záleží na zdravotním stavu, vztazích v rodině, charakteru komunity, místních podmínkách. Nakonec každý musí sám nesčetněkrát vzít do ruky telefon, volat do všech možných sociálních služeb, doptávat se a snažit se pochopit. Nezbyde, než se jít podívat do různých domovů pro seniory a dát na svůj instinkt a neformální doporučení. Nepodlehnout pocitu, že musíme urvat místo kdekoliv, i když se nám tam nelíbí. Je potřeba spíš spojit v rodině síly dohromady a udělat to nejlepší v čase čekání na dobrou sociální službu.

Jen mi to celé nepřipadá normální v zemi, kde se ve státním rozpočtu zázračně nacházejí miliardy a kde nejvyšší politici kudy chodí, tudy cosi slibují.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla zakladateli a dlouholetému řediteli NADĚJE Iljovi Hradeckému za vytrvalou a občansky statečnou pomoc lidem v nouzi.

Již před rokem 1989 umožňoval na své chalupě v Černé Vodě setkávání mladých lidí hledajících hlubší duchovní zakotvení. V roce 1989 začal se svou ženou pomáhat na pražských nádražích uprchlíkům z Rumunska. V roce 1990 založil občanské sdružení NADĚJE, které v křesťanském duchu poskytuje pomoc lidem v nouzi. Vybudoval z něj jednu z největších nestátních organizací poskytujících sociální služby v České republice.

V roce 1992 založil Společnost pro rozvoj potravinových bank a v roce 1994 Českou federaci potravinových bank.

Je uznávaným odborníkem na problematiku chudoby a bezdomovectví. Občanskou statečnost prokazoval průběžně, často musel čelit nepřátelským náladám, např. při převozu uprchlíků z Prahy k provizornímu ubytování do Jablonečku u Mimoně, kde místní obyvatelstvo zahradilo příjezdovou komunikaci barikádou. Stal se nepřítelem populistických politiků, kteří slibovali “vyčistit ulice od bezdomovců“. Dlouholetou vytrvalou prací se zasloužil nejen o současný rozsah činnosti a služeb NADĚJE, ale o celkový rozvoj sociálních a zdravotně sociálních služeb v České republice a v neposlední řadě o lepší vztah veřejnosti k lidem v nouzi vůbec.

Cena Františka Kriegla je udělována za občanskou statečnost projevenou bez ohledu na osobní prospěch a možná rizika. Oceňováni jsou jedinci, kteří riskují vlastní postavení, kariéru a často i život, aby prosadili názory a cíle, jež odpovídají humanistickým ideálům, demokracii a lidským právům a jež oni považují za správné. MUDr. František Kriegel byl jedním z nejvýznamnějších politiků pražského jara 1968 a jediným z československých politiků, kdo po odvlečení do Moskvy odmítl v Kremlu podepsat moskevský diktát.
Cena je udělována od roku 1987.

Porota:
Jan Dus, Martin Groman, Jana Horváthová, Miloš Rejchrt (předseda poroty), Břetislav Rychlík, Jiřina Šiklová, Jaroslav Veis

Dosavadní laureáti:
Vladimír Kadlec (1987), Jaroslav Šabata (1988), Jan Dus a Josef Zvěřina (1989), Miroslav Jasinski (1990), Peter Mariánek (1991), Petr Pithart (1992), Igor Blaževič a Jaroslav Štětina (1992), Milena Hübschmannová (1994), Vlado Čech, Karel Kryl a Josef Vavroušek - in memoriam (1995–1996), František Stíbal (1997), Kumar Vishwanathan (1998), Václav Trojan (1999), Jakub Polák (2000), Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001), Miroslav Opatřil (2002), František Lízna a Tomáš Vlasák (2003), Petra Procházková (2004), Mária Machnig (2005), Yekta Uzunoglu (2006), Ondřej Cakl (2007), Jiří Voráč (2008), Jakub Štěrbík a Stanislav Vodička (2009), Alena Dernerová (2010), Libor Michálek (2011), Vladimíra Dvořáková (2012), Matěj Hollan (2013), Božena Fuková a Miroslava Pošvářová (2014), Činoherák Ústí, spolek (2015), sociální centrum Klinika (2016), Radek Banga (2017).

Na vlny české společnosti spouštíme blog NADĚJE. Autory textů budou ředitelé našich poboček, vedoucí jednotlivých služeb i zkušení sociální pracovníci. Jelikož má NADĚJE široký záběr - věnuje se pěti skupinám potřebných lidí - lze očekávat i velký rozsah témat. Od příspěvků k veřejné diskusi o problematice stáří, demence, bezdomovectví, lidí s handicapem, vyloučených lokalit naší země, ohrožených rodin, ohrožených dětí i mládeže až po prostá zamyšlení lidí pracujících v sociální oblasti, tedy ve službách, které může kdykoliv potřebovat každý občan této republiky.

Začínáme naším pohledem na problém současného Zákona o pomoci v hmotné nouzi - článek Znevýhodněme znevýhodněné napsala žena, která vede jeden z našich azylových domů.

Budeme rádi, když blog na webu NADĚJE pomůže tomu, aby se veřejnost dozvěděla více o tom, co to vlastně je sociální práce, čemu se přesně věnujeme a proč. Věříme, že na společenské vlny pouštíme nadějné plavidlo.

Blog Znevýhodněme znevýhodněné

Hana Šimková
vztahy s veřejností

Charitativní spolek We love to help společně s restaurantem SIGNATURE uspořádají dne 24. 5. 2018 Benefiční Gala Party s výtěžkem určeným pro brněnskou NADĚJI.

Akce proběhne v restaurantu Signature (Vintrovna 35, Popůvky). Účastníci Gala Party si užijí exkluzivní catering v podání restaurantu Signature i skvělý program.

V případě zájmu o účast na Benefiční Gala Party si rezervujte místa na e-mailu: info@restaurantsignature.cz

Požadovaný dress code: Touch of the 30's.

Cena: 1 500 Kč / osoba.

Více informací najdete na facebookových stránkách akce.

Výtěžek z této benefiční akce bude použit na zakoupení výškově nastavitelné sprchové židle Carino pro klienty domova pro seniory v Domě pokojného stáří Brno-Královo Pole. Tato židle výrazně usnadní provádění hygieny zejména v případě hůře mobilních či imobilních klientů. Je snadno použitelná a nabízí bezpečné, důstojné i ergonomické použití při asistované hygienické péči. Může být použita pro sprchování klientů, které je díky ní pohodlné pro klienty i ošetřující personál, lze ji však využít i v případě dalších úkonů, např. pedikúry. Výšku židle je možné uzpůsobit úkonu, který bude prováděn, nastavitelné jsou i opěrky nohou, rukou a sedák.

V případě, že se uvedené benefiční akce nemůžete či nechcete zúčastnit, ale rádi byste přispěli finančním darem na nákup uvedeného sprchovacího křesla Carino, můžete se obrátit na fundraisera brněnské pobočky NADĚJE, Bc. Kateřinu Urbánkovou (mob: 775 118 436, e-mail: podpora.brno@nadeje.cz), nebo nám příspěvek zaslat přímo na účet č. 382397583/0300 (do zprávy pro příjemce uveďte "Carino").

Děkujeme!

O tom, jak na to, a další informace o našem projektu najdete na www.pomahejpohybem.cz a na www.facebook.com/EPPpomahejpohybem/.

Jedu trolejbusem, je úterý. Přede mnou sedí dvě paní středního věku. Povídají si. Jedna z nich najednou zvedne svou rudou kabelku a zvýšeným hlasem plným nadšení a radosti říká: "Podívej se, mám novou kabelku, včera jsem si ji koupila na té akci v divadle." Druhá ji obdivuje a je jí líto, že na Kabelkovém veletrhu nebyla. 

"Děkujeme za kabelky bylo to krásně strávené odpoledne. I děti byly nadšené z malování a děvčat, která se o ně hezky starala, abychom my dospělí mohli v klidu vybírat."

"Mám velkou radost z kabelky, kterou jsem vybrala pro svou vnučku. Je snad větší než ona. Tam se ti vejde takových věcí, podívej!" Dívám se na kytičkovanou tašku na kočárek a říkám si: "Hm, dobrá, ta by se mně taky hodila."

"Tuto budu nosit na zmrzlinu a tuto večer na promenádu. A když nebudu vědět kterou, tak ti, mami, jednu půjčím."

Kabelkový veletrh každoročně působí různé emoce. Známe jen ty, o kterých nám řeknete, ale stojí za to a my za ně děkujeme!

Dva měsíce jste nám nosili na sběrná místa kabelky, my je odváželi, cenili, balili a chystali k prodeji. Rekordní počet téměř 2 tisíc kabelek nás moc potěšil.

Výtěžek 75 tisíc korun bude použit na stavbu pergoly na zahradě Domu pokojného stáří. 

Fotogalerii z Kabelkového VELEtrhu si můžete prohlédnou na tomto odkazu.

Fotografie ze stavby pergoly tady.

Děkujeme všem organizacím, školám, společnostem, jednotlivcům, zaměstnancům NADĚJE Zlín i dobrovolnicím z Univerzity T. Bati, kteří se zapojili do darování i následného prodeje.

Kabelkový VELEtrh je stále pomoc co se nosí.