Mezi lidmi slovo bezdomovec doprovází spousta předsudků a mýtů. To je do určité míry přirozené. Když se ale odmítavý přístup založený na nevědomosti objevuje i na úřadech, u lékařů a v jiných institucích, které mají sloužit všem, je to zlé. Je to neetické a neprofesionální.   

Kdo je bezdomovec? Je to člověk, který se z nějakého důvodu dostal do krize. Zda za svoji situaci může sám, nebo ne, nejde často poznat. Propad do sociálního vyloučení je většinou následkem souhry několika nepříznivých vlivů, označit za původce jenom nejviditelnější z nich je krátkozraké. I kdybychom nakonec nějak „spravedlivě“ došli k závěru, že bezdomovec si za svou nouzi může sám, je to legitimní důvod odmítnout mu pomoc?

Sociální propad může potkat každého z nás, ať už jsme schopni si to připustit, nebo ne. Když to řeknu názorně, i „škodovákovi“ může vyhořet byt, rodina ho může opustit, mohou ho okrást, může onemocnět. Každému z nás se mohou přihodit věci, které nemáme moc zcela ovlivnit a které sami nezvládneme. Když člověk pomoc potřebuje, potřebuje ji bez ohledu na to, jak do tohoto bodu došel. Proto když lékař řekne, že nebere sociální případy, nebo když strategie magistrátu pro řešení bezdomovectví je vyhnat bezdomovce z města, je to hloupé a nelidské.

Bezdomovec nepije, nepohoršuje, nechová se asociálně se záměrem nám ostatním škodit. Nedělá to ani se záměrem být bezdomovcem. Nikdo nechce být bezdomovcem. Propad na sociální dno a na ulici zanechá na člověku nesmazatelné stopy. Člověk se změní. Pokud od bezdomovce uslyšíte, že mu život na ulici vyhovuje, není to skutečná spokojenost, je to adaptační strategie. Je to lehčí, než říct „o všechno jsem přišel a nikdo mi nepomůže“. Kdo to sám nezažil, těžko může soudit.

Jaká je úloha sociálních služeb pro bezdomovce? Z mnoha stran slyším názory, které se dají shrnout takto: „bezdomovci se mají zavřít do NADĚJE a tam je mají převychovat“. To je zcela zcestné. Sociální služby jsou výhradně službami a ne vězením nebo polepšovnou. Nabízíme pomoc člověku v tom, co on sám potřebuje. Nejčastěji to je potravinová pomoc, ošacení, sprcha, nocleh, poradenství. Vždy je to přijetí. Můžeme pomoct s návratem do běžné společnosti, pokud si to člověk přeje a má na to sílu. Nelze mu nic nutit, v této české, evropské zemi jsme všichni svobodní.

Nerozumím lidem, kterým jejich společenské postavení dává pocit, že mají právo se povyšovat a říkat druhým, jak mají žít. Jak to, že v naší „vyspělé společnosti“ se chováme jako ve středověku a rozdělujeme lidi na lepší a horší? Jak to, že v době nekonečného ekonomického růstu lidi nemají co jíst a nemají kde bydlet? Chceme dětinsky nadávat na bezdomovce, nebo raději budeme opravdu vyspělá společnost a budeme všichni držet spolu?

Tadeáš Hrabovský, vedoucí pobočky Mladá Boleslav