Každý člověk si zaslouží důstojnost!

Ve své profesi se každý den setkáváme s lidmi, kteří přišli o domov, jistotu i bezpečí. Naše práce s lidmi bez domova není jen o službách, které nabízíme, ale je hlavně o vztahu, důvěře a naději, že změna může přijít.

Velké poděkování a respekt všem našim sociálním pracovníkům a pracovnicím, bez kterých bychom nemohli naše služby potřebným lidem poskytovat. Také děkujeme všem, kteří stojí po jejich boku  –  ať už jako profesionálové, dobrovolníci nebo naši podporovatelé.

Světový den sociální práce si připomínáme každý rok třetí úterý v březnu. Jeho smyslem je upozornit širokou veřejnost na celospolečenský význam sociální práce.

Foto: Martin Štípala

„Z pohledu bezdomovectví je chudoba v Praze významným problémem, i když není vždy viditelná. I v bohatém městě může nedostatek peněz  –  často v kombinaci s vysokými náklady na bydlení  –  vést jednotlivce k pádu do bezdomovectví. Pro nás není chudoba číslo ve statistice, ale konkrétní lidský příběh, se kterým se v praxi setkáváme každý den“, říká pro MF Dnes náš oblastní ředitel Dan Svoboda.

Také poukazujeme na nárůst seniorů bez domova, kteří žádají o pomoc. Za předchozí rok jsme evidovali přibližně 2 300 klientů, z toho 270 bylo ve věku 65 let a více. Lidé bez domova ve vyšším věku často čelí kombinaci zdravotních problémů a nedostupnosti specializované péče. Vedle sociálních služeb začnou potřebovat i zdravotní péči. Lůžek v domovech seniorů nebo v domovech se zvláštním režimem je málo, pořadníky jsou dlouhé, a ne na všechny se dostane.

Více se dočtete v článku: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/bydleni-nedostupne-ubytovny-azylove-domy-drahe-nocleharny-chudoba-praha.A260225_113508_praha-zpravy_mikp

Nedávno odstranili z parku u Hlavního nádraží všechny lavičky za účelem kultivace prostoru a omezení výskytu lidí bez domova a narkomanů. Tato nepřátelská architektura, schovaná právě pod rouškou „kultivaci prostoru“, je však z našeho pohledu problematická. Je nutné říct, že odstranění laviček žádným způsobem nevyřeší problém bezdomovectví, pouze ho odsouvá.

„Z naší zkušenosti také vychází, že v případě, kdy dochází ke zvýšení represivních opatření v oblasti Hlavního nádraží, lidé bez domova se přemisťují, a to nejčastěji do oblasti parku u stadionu Viktoria Žižkova, případně do oblasti poblíž ulice W. Churchila. Zde pak dochází ke zvýšené kumulaci těchto lidí, což zcela jistě nepřispívá k řešení problematiky bezdomovectví. Naopak způsobuje „násilné“ a zcela neefektivní přemisťování lidí bez domova z místa na místa“, říká k problematice Aleš Strnad vedoucí našich sociálních služeb.

„Nabízení adekvátní pomoci lidem, kteří ji potřebují, a dodržování práva na využívání veřejného prostoru pomůže jistě více a lépe než prosté odstranění laviček, kterým společnost pouze prohlubuje ostrakizaci a stigmatizaci lidí bez domova“, dodává kolegyně Gabča Štípalová, vedoucí denního centra U Bulhara.

Tento měsíc slavíme 29 let našeho denního centra pro mladé lidi bez domova ve věku 18-26 let. A zvláštní je, že když je někomu 29, tak už k nám vlastně nechodí.

Na mnoho z těch, které jsme znali, můžeme již jen vzpomínat díky kresbám, vzkazům, či drobnostem (,,fárečkům“, jak s oblibou vzpomínám na termín vyfáraného dárečku), které tu po sobě zanechali. Někdy víme, jak se mají. Někdy ne. A někdy víme, že se jim pořád nežije lehce. A přesto se někteří vracejí. Pro radu. Pro podporu. Někdy jen na chvíli posedět někde v bezpečném prostředí a popovídat si.

Pro mnoho mladých lidí, kteří k nám chodí, nejsou samozřejmostí věci, které většina společnosti bere jako základ: stabilní bydlení, bezpečné a pevné vztahy, někdo, komu můžou zavolat, když je nejhůř. Bez těchto opor je obtížné se postavit na vlastní nohy tak, jak se od nich často očekává.

Možná už nevíme, kde jsou dnes všichni ti, jejichž kresby máme schované v šuplících. Ale víme, že jsme s nimi nějaký kus cesty šli. A že na tom záleží.

Děkujeme všem, kteří za těch 29 let naším centrem prošli.

Text a foto: Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra

Ať žije rtěnka!

Možná se to zdá jako drobnost. Ale v našem azylovém domě ve Vršovicích už po letech vidíme jednu zajímavost. A to, že když si žena, která ztratila střechu nad hlavou, ráno pečlivě upraví vlasy nebo nanese rtěnku, není to marnivost. Je to akt vzdoru proti osudu a jistý krok dopředu – začínající změna. Je to takové prohlášení: „Ještě jsem to nevzdala.“

Dnešní MDŽ u nás není o velkých oslavách. Je o tichém uznání všem našim klientkám, které si prošly svým vlastním peklem, a přesto v sobě našly sílu vstát a zkusit to znovu.

Vršovické ulice jsou dnes plné květin, vzhledem k blížícímu se jaru, ale ty největší hrdinky potkáváte u nás na chodbách. Jsou to holky, ženy, mámy, dcery, sestry ale i seniorky, které se učí žít úplně od nuly. Dnes nefandíme jen ženské kráse, ale hlavně síle a nezlomnosti.

Pokud chcete podpořit naše holky ve Vršovicích v jejich boji za důstojný život, můžete tak učinit. Každá pomoc, i ta nejmenší, jim pomáhá znovu najít pevnou půdu pod nohama.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Všem ženám bez rozdílu přejeme den plný respektu a bezpečí a lásky k sobě samé.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy

Není to tak dlouho, co navštívil Azylový dům v Záběhlicích muzikant s prazvláštním nástrojem. Většina publika ve společenské místnosti ho viděla vůbec poprvé. To ještě nevěděla, že si na něj bude moci zkusit zahrát. Známý hráč na švýcarský bicí nástroj hang drum Jiří Šámal představil během asi hodinového koncertu většinou známé písně, ale i své. Zahrál například píseň Asi od Pavla Nováka nebo oblíbenou lidovku prezidenta Masaryka Ach synku, synku. Po svém vystoupení si mohli posluchači na tento zvláštní, ale zvukomalebný nástroj zkusit zabubnovat.

Dalším hudebním zážitkem bylo vystoupení kolínského hudebního dua Los Utřinos. Jaroslav Dvořák zpíval a hrál na španělku, Jiří Červín ho zkušeně doprovázel na elektrickou kytaru. Došlo na autorskou tvorbu i skladby známé. Ty ovšem většinou Dvořák opatřil novými českými texty. Tak mohly znít místností hity skupin Creedence, Uriah Heep či folkového barda Boba Dylana.

V Záběhlicích se těšíme na další působivá hudební i jiná vystoupení, která umí našim klientům zpříjemnit zde strávený čas.

Text a foto: Lukáš Trejbal