Tento měsíc slavíme 29 let našeho denního centra pro mladé lidi bez domova ve věku 18-26 let. A zvláštní je, že když je někomu 29, tak už k nám vlastně nechodí.

Na mnoho z těch, které jsme znali, můžeme již jen vzpomínat díky kresbám, vzkazům, či drobnostem (,,fárečkům“, jak s oblibou vzpomínám na termín vyfáraného dárečku), které tu po sobě zanechali. Někdy víme, jak se mají. Někdy ne. A někdy víme, že se jim pořád nežije lehce. A přesto se někteří vracejí. Pro radu. Pro podporu. Někdy jen na chvíli posedět někde v bezpečném prostředí a popovídat si.

Pro mnoho mladých lidí, kteří k nám chodí, nejsou samozřejmostí věci, které většina společnosti bere jako základ: stabilní bydlení, bezpečné a pevné vztahy, někdo, komu můžou zavolat, když je nejhůř. Bez těchto opor je obtížné se postavit na vlastní nohy tak, jak se od nich často očekává.

Možná už nevíme, kde jsou dnes všichni ti, jejichž kresby máme schované v šuplících. Ale víme, že jsme s nimi nějaký kus cesty šli. A že na tom záleží.

Děkujeme všem, kteří za těch 29 let naším centrem prošli.

Text a foto: Míša Froněk Bejblová, vedoucí denního centra

Ať žije rtěnka!

Možná se to zdá jako drobnost. Ale v našem azylovém domě ve Vršovicích už po letech vidíme jednu zajímavost. A to, že když si žena, která ztratila střechu nad hlavou, ráno pečlivě upraví vlasy nebo nanese rtěnku, není to marnivost. Je to akt vzdoru proti osudu a jistý krok dopředu – začínající změna. Je to takové prohlášení: „Ještě jsem to nevzdala.“

Dnešní MDŽ u nás není o velkých oslavách. Je o tichém uznání všem našim klientkám, které si prošly svým vlastním peklem, a přesto v sobě našly sílu vstát a zkusit to znovu.

Vršovické ulice jsou dnes plné květin, vzhledem k blížícímu se jaru, ale ty největší hrdinky potkáváte u nás na chodbách. Jsou to holky, ženy, mámy, dcery, sestry ale i seniorky, které se učí žít úplně od nuly. Dnes nefandíme jen ženské kráse, ale hlavně síle a nezlomnosti.

Pokud chcete podpořit naše holky ve Vršovicích v jejich boji za důstojný život, můžete tak učinit. Každá pomoc, i ta nejmenší, jim pomáhá znovu najít pevnou půdu pod nohama.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Všem ženám bez rozdílu přejeme den plný respektu a bezpečí a lásky k sobě samé.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy

Není to tak dlouho, co navštívil Azylový dům v Záběhlicích muzikant s prazvláštním nástrojem. Většina publika ve společenské místnosti ho viděla vůbec poprvé. To ještě nevěděla, že si na něj bude moci zkusit zahrát. Známý hráč na švýcarský bicí nástroj hang drum Jiří Šámal představil během asi hodinového koncertu většinou známé písně, ale i své. Zahrál například píseň Asi od Pavla Nováka nebo oblíbenou lidovku prezidenta Masaryka Ach synku, synku. Po svém vystoupení si mohli posluchači na tento zvláštní, ale zvukomalebný nástroj zkusit zabubnovat.

Dalším hudebním zážitkem bylo vystoupení kolínského hudebního dua Los Utřinos. Jaroslav Dvořák zpíval a hrál na španělku, Jiří Červín ho zkušeně doprovázel na elektrickou kytaru. Došlo na autorskou tvorbu i skladby známé. Ty ovšem většinou Dvořák opatřil novými českými texty. Tak mohly znít místností hity skupin Creedence, Uriah Heep či folkového barda Boba Dylana.

V Záběhlicích se těšíme na další působivá hudební i jiná vystoupení, která umí našim klientům zpříjemnit zde strávený čas.

Text a foto: Lukáš Trejbal

Mladí lidé, kteří zažívají vyloučení či ne zcela plnohodnotné začlenění do společnosti (buď po výstupu z ústavní výchovy, po ukončení náhradní rodinné péče nebo když odchází ze své původní rodiny, kde ale neměli dostatečnou podporu při osamostatňování), jsou jedním z našich velkých témat.

Snažíme se na tuto problematiku stále upozorňovat a rozhodně nejsme sami.

Rádi bychom poukázali na to, že tito mladí lidé se do této situace nedostali zcela vlastním přičiněním.

Předminulý rok se zúčastnila jedné z konferencí Heidi Walter. Heidi pracuje v Kanadě jako sociální pracovnice a terapeutka s mladými lidmi, kteří zažívají bezdomovectví. Důraz v Kanadě kladou zejména na prevenci a pracují s mladými lidmi již od 16 let a také jsou zaměřeni na práci s rodinou. K nám do projektu Housing Youth se dostanou mladí lidé, kteří však již bezdomovectví zažívají, zde je již na prevenci pozdě.

Rádi bychom zdůraznili několik důležitých momentů při práci s mladými lidmi:

• Mladí lidé mezi 18- 26 lety se nacházejí v zásadní životní fázi  –  přechod do dospělosti je vždy náročnější proces, a to pro každého mladého člověka. Pokud nedostanou správně zacílenou podporu nyní, mohou zůstat na ulici, a to zejména kvůli nízkému vzdělání, užívání návykových látek nebo problémy s duševním zdravím.
• Mladí lidé na ulici jsou extrémně zranitelní. Nyní jsou v situaci, kdy takřka nemají trpělivou, citlivou a respektující podporu nikoho z dospělých lidí, kde si vyzkouší v bezpečném neodsuzujícím prostředí hranice, což je to přirozená součást dospívání každého člověka. Mladí lidé potřebují jinak zaměřený druh podpory a pomoci než lidé dospělí.
• Je nutné upozorňovat na potřeby mladých lidí. Pro společnost je ve všech ohledech jednodušší a levnější, když podá pomocnou ruku včas. Člověk bez adekvátní podpory pak může skončit celý život v bezdomovectví.

Text: Kateřina Sehnoutková

Jedenáct stanovišť v 8 městských částech, všude tam můžete ve stanovené časy potkat naší „mobilku“. Mobilka, neboli mobilní sociální služba, zvyšuje dostupnost pomoci v přirozeném prostředí lidí bez domova. Svou nízkoprahovostí a zároveň mobilitou nám umožňuje pravidelně poskytovat většímu počtu klientů na daném místě v aktuální čas sociální poradenství, potravinovou a materiální pomoc a základní zdravotnické ošetření.

Pozor! Od února jsme změnili stanoviště v Praze 6  –  nově nás lidé bez domova najdou na parkovišti u křižovatky ulic Podbabská a Pod Paťankou.

Rozpis všech stanovišť najdete na našem webu.
https://nadeje.cz/ph_teren_stanoviste-2/

Vše začíná telefonátem z centrálního dispečinku, kdy se dozvíme údaje o člověku bez domova, kterého přiveze terénní tým NADĚJE, Armády Spásy či intervenčního týmu. Po jeho příchodu zjišťujeme celkový, nejen zdravotní, stav, nasměrujeme ho do sprchy a vyměníme oblečení, pokud je potřeba.

„S prací na zimních humanitárních opatřeních jsem začala zhruba před 13 lety. Tehdy jsme měli zázemí v denním centru U Bulhara. Klienti přicházeli sami s žádostí o hygienu, ošetření, doporučení na noclehárnu či byli přivezeni pracovníky z nočního terénního programu. I letos jsem se znovu zapojila do zimních humanitárních opatření. Po šestileté pauze jsem zjistila, že se služby mnohem více provázaly a rozšířily  –  vznikla centra 24/7 pro nejpotřebnější a nejzranitelnější. Navíc se zvýšil i počet nocleháren a zapojili se více také Medici na ulici“, říká Gabriela Ligocká, sociální pracovnice NADĚJE a přes zimní období také pracovnice nočního hygienického centra.

V nočním hygienickém centru nabízíme možnost hygieny, včetně dopomoci s hygienou, ošetření proti svrabu, odvšivení, pomoc při základním zdravotním ošetření (desinfekce, převaz), převléknutí, poskytnutí čistého ošacení a v odůvodněných případech také přespání na krizovém lůžku. Teplý čaj a něco k malého k jídlu je samozřejmostí.