V říjnu proběhl teambulding zaměstnanců z denního centra a noclehárny v Michli. Nejprve jsme vyrazili na dobré jídlo a potom následovala zábava v podobě lasergame a večerní posezení. Všichni jsme si to náramně užili.

Při té příležitosti jsme se také rozloučili s naší dlouholetou skvělou kolegyní Káťou, která u nás pracovala od samého začátku. Káťo, moc děkujeme a přejeme, ať se Ti daří.

Tým „Michle“

Text a foto: Dan Raška, vedoucí NDC a noclehárny Michle

Letos v listopadu slavíme 24 let od získání našeho prvního tréninkového bytu. Za tu dobu těmito byty prošlo mnoho lidí, kteří dostali šanci postavit se znovu na vlastní nohy.

Jedním z nich je i Bořek. Po letech ve výkonu trestu a pobytu v azylových domech získal možnost poprvé v životě bydlet sám  –  ve 44 letech. Má práci, která ho baví, řeší své dluhy a chystá se vstoupit do insolvence. Tréninkový byt je pro něj místem, kde se učí věci, které většina z nás bere jako samozřejmost: jak si uvařit večeři, rozvrhnout výplatu, jak si vytvořit místo, kde se člověk cítí jako doma. Jsme rádi, že u nás Bořek může začít nový život.

Jenže tréninkové bydlení je dočasné. A i když mnoho našich klientů a klientek, včetně Bořka, dělá všechno správně, cesta dál je těžká. Komerční nájmy jsou často nedostupné  –  kvůli nízkým příjmům nebo předsudkům. A sociálních bytů je zoufale málo.

Tréninkové bydlení je skvělý start, ale bez návazného bydlení zůstává jen dočasným řešením. A to je škoda, protože každý člověk si zaslouží domov, ne pouze šanci na zkoušku.

Text: Zuzka Kavková, vedoucí tréninkových bytů

Foto: ilustrační

Když narazíme v terénu na ty nejzranitelnější například z řad seniorů, lidí se sníženou mobilitou nebo cizinců, je to vždy problém. V případě, o kterém vás chceme dnes informovat, se bohužel jednalo o všechny tyto aspekty dohromady.

V červenci náš terénní tým našel na lavičce na Karlově náměstí staršího, slovensky hovořícího pána. Dle svých slov čekal na přítelkyni, až ho vyzvedne. Jak dny plynuly, situace se ale neměnila. Pán stále pobýval na lavičce, což jsme zjistili z telefonátu paní kurátorky. Jeho zdravotní stav se ale den ode dne zhoršoval. Vzhledem k tomu, že pán již nebyl schopen chůze, a nakonec ani žádného jiného pohybu, nebylo možno využít žádné ze sociálních služeb. Zdravotnická zařízení ho ošetřila a opět vrátila zpět. Stával se terčem kolemjdoucích lapků a agresorů, ztrácel důstojnost. Z darovaného invalidního vozíku, pomocí kterého byl alespoň mobilní, ho někdo po pár hodinách přesunul na lavičku a ukradl. V součinnosti s Armádou spásy zajišťoval náš terénní program převozy a asistenci při hygieně, naše ordinace se snažily o zlepšení zdravotního stavu, což bohužel vzhledem k okolnostem nebylo možné. Několikrát denně se na nás obracela veřejnost, policie i úřady s žádostí o pomoc. Jednoho dne se stav zhoršil natolik, že byl pán v ohrožení života. Na lavičce se sám ani neposadil, nekomunikoval. Prostřednictvím Záchranné služby byl převezen do VFN na Karlově náměstí a následně zde hospitalizován. Na doporučení zástupce vedoucího Azylového domu svaté Terezie jsme kontaktovali trnavskou Charitu a domluvili zde možnost zajištění pobytové sociální služby. Díky Sociálnímu nadačnímu fondu jsme zaplatili dočasný cestovní doklad a zajistili převoz do trnavské nemocnice k doléčení.

Díky Flexibilnímu rozpočtu Sociálního nadačního fondu hl. města Prahy jsme schopni pružně reagovat na krizové situace našich klientů. Tento nástroj nám umožňuje poskytnout finanční podporu přesně tam, kde je potřeba  –  rychle a cíleně. Krizové situace nastávají ze dne na den, někdy není čas čekat na rozhodnutí státního systému, a právě tehdy můžeme díky Flexibilnímu rozpočtu reagovat hned  –  bez zbytečných průtahů, s respektem k jedinečné situaci každého člověka. Flexibilní rozpočet Sociálního nadačního fondu dává sociálním pracovníkům možnost poskytnout individualizovanou pomoc i tam, kde běžné systémové nástroje selhávají nebo nejsou dostupné.

Díky tomu mohou lidé v náročné životní situaci překonat akutní krizi a znovu se postavit na vlastní nohy. Děkujeme.

Text: Olga Jandová a Míša Froněk Bejblová

Ilustrační foto: Jitka Antošková