Jaký byl vývoj počtu lidí bez domova do 26 let? I to sledujeme v rámci našich statistik.

Pro naše mladé klienty a klientky je velmi těžké udržet si stabilní bydlení bez znalostí hospodaření s financemi a bez dostatečné podpory rodiny. Ve většině případů je nikdo neučil finanční gramotnosti nebo to, co je potřeba zařídit pro to, aby dosáhli svého vlastního bydlení.

Denní centrum Bolzanova pro mladé lidi bez domova vám jistě nemusíme dvakrát představovat. Jedná se o ojedinělou službu, která je zaměřená, jako jediná v Praze, na mladé lidi bez domova do 26 let. V našem centru umíme lidem poskytnout základní nezbytnou pomoc a také se snažíme o vytvoření vztahu založeného na důvěře, například díky výjezdům a aktivitám, které pořádáme.

V předloňském roce jsme navíc spustili projekt Housing Youth, prostřednictvím kterého umožňujeme mladým lidem žít ve sdíleném bydlení ve standardním nájemním bytě. Snažíme se reflektovat jejich specifické potřeby a naši pomoc cílit přesně tak, jak je třeba.

Jak můžete vidět, od roku 2009 jsme loni zaznamenali nejnižší počet mladých lidí bez domova. A to je dobrá zpráva.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Zorka (25 let) vyrostla v dětském domově. Její rodiče ji opustili, když jí bylo pět let. Od té doby se pohybovala mezi různými ústavy a pěstounskými rodinami. Nikdy nenašla stabilní domov a po dosažení plnoletosti byla nucena opustit dětský domov bez adekvátní přípravy na samostatný život.

Po několika neúspěšných pokusech o udržení zaměstnání a bydlení skončila na ulici. Bez rodiny a podpůrné sítě se rychle dostala do bezvýchodné situace. Nakonec vyhledala pomoc v našem azylovém domě ve Vršovicích. Tady dostala Zorka nejen střechu nad hlavou, ale také potřebnou podporu. Díky individuálnímu přístupu sociálních pracovnic začala postupně budovat své dovednosti potřebné k návratu do běžného života. Byla jí poskytnuta psychologická podpora, pomohly jsme jí sepsat životopis a připravit se na pracovní pohovory. Zorka také projevila zájem o kurz péče o děti, který jsme jí pomohly zajistit.

Během pobytu u nás si našla brigádu a začala si spořit peníze na vlastní bydlení. Zorka získala sebevědomí a dovednosti potřebné pro samostatný život. Po šesti měsících u nás našla stabilní zaměstnání a našla si pronájem malého bytu, kde začala nový život. 

Ne všechny příběhy našich klientek končí tak dobře. Ale takové, jako je ten Zorčin, nás motivují a posouvají dál v našem úsilí zlepšit život žen bez domova.

Děkujeme, že pomáháte spolu s námi. Darovat můžete prostřenictvím portálu Darujme:

https://www.darujme.cz/projekt/1060

Foto: Rishabh Kaul

Ženské bezdomovectví je specifické a v mnoha ohledech je jiné než to mužské. Ženy, které se ocitly na ulici, mají často zkušenosti s prožitým násilím nebo se ne zřídkakdy právě na ulici setkávají s toxickými vztahy, ze kterých se bojí odejít. Život bez domova představuje pro ženy větší nebezpečí.

Násilí, vztahové problémy nebo psychiatrické diagnózy jsou jedny z nejčastějších důvodů, které vedou u žen ke ztrátě domova. Ženské bezdomovectví bývá často „neviditelné“ a pojí se s prožitým traumatem. Trauma pak dopadá na psychické i fyzické zdraví, vyvolává trvalý pocit ohrožení a rozvíjí například sklony k závislostem nebo prohlubuje psychiatrické onemocnění.

V loňském roce jsme bohužel zaznamenali mírný nárust žen bez domova.

Foto: Tomáš Kozohorský

Znáte oranžové kontejnery firmy Potex na textil a obuv?

V současné době můžete v celé ČR potkat více než 600 těchto kontejnerů. Díky tomu, že do nich hodíte své vyřazené oblečení nebo boty, se skládce vyhne až 3.000 tun použitého textilu ročně. A to rozhodně není málo. Je to jednoduché a zároveň ekologické řešení, jak dostat vámi vyřazené kousky k těm, kteří je potřebují.

Je to vlastně tak jednoduché. Pokud máte doma oblečení nebo boty, které už nenosíte, najděte nejbližší kontejner a vyřazené oblečení jednoduše odevzdejte: https://www.recyklujemetextil.cz/kde-najdete-kontejnery.

Děkujeme firmě Potex za spolupráci, která funguje už mnoho let. Prostřednictvím jejich zavážek do našeho denního centru U Bulhara jsme mohli obléknout nejednoho člověka bez domova.

Foto ilustrační: Petr Zewlakk Vrabec

Byli důvěřiví, zradila je rodina, přátelé nebo naopak žádnou rodinu neměli. Měli zdravotní potíže, ať už fyzické či psychické, bojovali se závislostmi, nemysleli na budoucnost, měli smůlu nebo prostě udělali v životě chybu. To všechno se může stát. A teď jsou z nich senioři bez domova. Přežívají na ulici nebo žijí v azylových domech. A my ve věkové skupině 65+ pozorujeme dlouhodobě trend nárustu.

Naši kolegové a kolegyně z azylových domů, kde senioři bez domova přebývají, se shodují na tom, že tato forma ubytování často supluje jinou službu, nejčastěji domov se zvláštním režimem nebo domov pro seniory.

Lidé s nízkými příjmy nebo bez příjmu v seniorském věku mají ze zákona stejný nárok dostat se do domova pro seniory. Potíž je ale v nedostatečné kapacitě, kdy se na přijetí čeká i několik let. My dlouhodobě mluvíme o tom, že je potřeba vytvořit specializované pobytové zařízení, které by poskytlo bydlení na neomezenou dobu pro lidi bez domova trpící závažným chronickým onemocněním nebo závislostí, které znemožňuje jejich další zapojení do běžného života.