Pro někoho se noclehárna může stát odrazovým můstkem na cestě k běžnému životu. Jako třeba u Martina (23 let). Martin se dostal na noclehárnu prostřednictvím našeho denního centra Bolzanova pro mladé lidi bez domova poté, co se s ním rozešla přítelkyně kvůli jeho problémům s drogami. Od té se odstěhoval a ocitl se na ulici, kde mu hrozilo, že do závislosti propadne ještě víc. Martin se ukázal jako velmi motivovaný se svou situací něco udělat. Dohodl si léčení a byl ubytován na noclehárně v rámci projektu Nejdřív střecha. Tady po celou dobu abstinoval, a tak nastoupil na dohodnuté léčení. S přítelkyní se dali znovu dohromady. 

 
V říjnu si připomínáme 19 let od otevření jedné z našich tří nocleháren, a to té Na Slupi na Praze 2. Má kapacitu 20 lůžek a je pro muže. Každý rok jejích služeb využije na 130 mužů v průměru na 34 nocí. Průměrný věk se pohybuje kolem 45 let. 

Pomáháme lidem bez domova, aby mohli žít důstojnější a bezpečnější život a přispíváme ke zlepšení či řešení jejich nepříznivé situace lidským přijetím, materiální pomocí, odbornou radou, zdravotní péčí a ubytováním. Budeme rádi, když se i vy stanete součástí pomoci. Děkujeme.  

https://www.darujme.cz/projekt/1060  

Foto: Rishabh Kaul

Protože máme, jako všichni, rádi šťastné konce, tak bychom se s vámi chtěli podělit o příběh jednoho z našich klientů. Pan M. k nám přišel v zimě roku 2022 s omrzlinami na ruce a defekty na obou nohách. Strávil u nás pár měsíců, během kterých zodpovědně chodil na převazy a nás i ostatní klienty si získal svojí laskavou povahou. Navíc nikdy neváhal přiložit, tehdy už plně uzdravenou, ruku k dílu a všem ochotně a rád pomáhal. Pak se jednou ze dne na den ztratil. Stává se to, jsme na to zvyklí, ale strach máme vždycky.  

Znovu se objevil asi za měsíc a z jeho slov bylo jasné, že se znovu ozvala jeho stará známá  –  závislost na alkoholu. Měl nohu v tak špatném stavu, že jsme volali RZS a tušili, že z nemocnice se nejspíš vrátí bez ní. Nějakým zázrakem se tak nestalo, ale trvalo dalších několik měsíců, než se pan M. dal plně dohromady. Sám si pak našel práci jako správce penzionu v Krkonoších. Pravidelně za námi a ostatními klienty jezdí na své nové motorce a je vidět, že se mu daří dobře. A my při každé návštěvě zamáčkneme slzu a držíme palce, ať se mu daří dál. 

Text: Kateřina Benešová, pracovnice v sociálních službách denního centra a noclehárny Michle

Foto ilustrační

Zima se nezadržitelně blíží a než spustíme další ročník naší tradiční kampaně Darujte nohy v teple, budeme moc rádi, když pomůžete náš šatník naplnit prostřednictvím oranžových kontejnerů Potex.

Svůj nejbližší, do kterého můžete odevzdat použité nebo pro vás již nepotřebné oblečení, boty a doplňky naleznete na webových stránkách https://www.recyklujemetextil.cz/kde-najdete-kontejnery. 

Firma Potex v současné době spravujeme více než 600 kontejnerů, které její zaměstnanci pravidelně vybírají, starají se o jejich údržbu a čistotu v jejich okolí. Díky tomu se skládce vyhne až 3 000 tun použitého textilu ročně. Buďte ekologičtí a přispějte na dobrou věc svým vytříděným oblečením.

Děkujeme. 

Naše denní centrum a noclehárna v Michli slouží klientům, kteří mají nějaké závažnější zdravotní obtíže. Co si pod tím představit? Máme u nás klienty s kožními problémy (bércové vředy, omrzliny), klienty vyššího věku, ale také ty, kteří opouští nemocnici a návrat na ulici by pro ně byl rizikový. Na středisko dochází třikrát týdně naše zdravotní sestra, která o neduhy našich ubytovaných pečuje a ti mají možnost se doléčit tak, jak potřebují. Věříme, že k takovému doléčení je kromě zdravotní péče potřeba také klid a pocit bezpečí. Proto mají klienti poté, co ráno opustí noclehárnu, ve stejné budově k dispozici i denní centrum, kde je jim poskytnuta 2x denně strava a kde mohou trávit čas třeba u televize nebo knížky. Svou situaci, zdravotní stav a plány do budoucna pak řeší s našimi sociálními pracovnicemi. Ty se vždy snaží klientům zajistit i návazné ubytování.  

Nadchli nás naši kolegové z azylového domu na Žižkově, když vzali klienty do přírody na trampské posezení s buřty a kytarou. Vzhledem ke zdravotnímu stavu našich klientů to u nás moc nepřicházelo v úvahu, tak jsme se drželi známého hesla „když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře“ a uspořádali grilování a hraní na kytary přímo před naším střediskem. Z úsměvů našich klientů soudíme, že se jim akce líbila a u některých z nich se dokonce projevilo i dosud skrývané hudební nadání. 

Pro všechny bylo fajn opustit stereotyp a užít si odpoledne v trochu jiném režimu.  

Text a foto: Kateřina Benešová