Archiv zpráv

Ti, kteří se narodili v květnu 1997, oslaví 23. narozeniny. A nejinak je tomu i u našeho terénního programu. Je to neuvěřitelné, ale tolik let uplynulo od jeho zahájení. Prošel si mnoha změnami - personálními, provozními, technickými, po dobu fungování měnil zázemí, se zákonem o sociálních službách měnil způsob práce, lidi odcházeli, noví přicházeli nebo se vraceli. Ale co se za těch 23 let nezměnilo? To je odhodlání, obětavost, obrovská vůle pomáhat potřebným a především srdce na dlani.

Abyste si dovedli představit, co tedy ta terénní práce obnáší, takhle pěkně jsme to pro vás vyčíslili. 

A budeme moc rádi, když naše poslání v Praze finančně podpoříte 

https://www.darujme.cz/projekt/1060

Ze srdce děkujeme!

Máme ohromnou radost a moc vám děkujeme za dary, které jste poslali na naši výzvu Pomozte NADĚJI v Praze "bojovat s koronavirem".

Přes portál Darujme.cz se podařilo vybrat již 100 % z cílové částky a něco málo navíc

Na výzvu přispělo 75 skvělých lidí.

Podpořit nás můžete až do 18. května https://www.darujme.cz/vyzva/1201313#vyzva

17. května končí nouzový stav, ale ochrany a obezřetnosti bude potřeba i nadále.

Děkujeme a přejeme pevné zdraví!

KTV Štětí, kabelová televize města Štětí, natočila krátkou reportáž o činnosti pobočky NADĚJE ve Štětí, kde poskytujeme služby terénního programu a dluhové poradny – odborného sociálního poradenství.

V reportáži pohovořili vedoucí pobočky Josef Průša a vedoucí sociální pracovník obou zmíněných služeb David Hájek.

Dnešní noc je poslední, kterou lidé bez domova v kempu stráví. Náhradou jim byl nabídnut dočasný pobyt v ubytovnách. Ti, kteří jsou v pokročilejším věku nebo nemají dobrý zdravotní stav, mohou využít azylu v novém zařízení v Michli.

Kemp na Císařské louce jsme otevřeli ve spolupráci s Praha.eu 21. března jako dočasné řešení ubytování pro lidi bez domova v souvislosti s koronavirem. Ubytování zde nalezlo 75 lidí v šedesáti stanech.

Děkujeme všem našim zaměstnancům, budoucím lékařům ze spolku Medici na ulici, dobrovolníkům ze Skautského institutu a Střediska Oheň Horní Počernice i všem ostatním, kteří se na provozu podíleli, za jejich úžasnou spolupráci a péči.

Poděkování patří také mnoha dárcům, kteří nás zásobovali potravinami a potřebnými věcmi.

A takto popsala naše vedoucí Míša okamžik, kdy musela lidem oznámit, že provoz kempu bude třeba do několika týdnů vyklidit:

„Bylo to strašný, ale krásný zároveň. Na ulici jste každej sám za sebe. Všichni máte svůj vlastní hladovej krk, svůj vlastní absťák a svůj vlastní strach, o kterej se nejde podělit. Ale přesto všichni řekli, že se nemůžeme rozdělit, protože jsme jedna rodina. Možná se nám nepovede celou tu věc udržet a třeba je zas budu potkávat samotný v terénu. Ale jestli jsme jim dali alespoň na chvíli pocit toho, že jsou doma a že je má někdo rád, mělo to cenu.“

Foto © Jan Wünsch Jan Wünsch photography

Jednoduše proto, že to považujeme za neefektivní z hlediska boje s pandemií COVID-19, za neetické z hlediska pracovněprávního vztahu k zaměstnancům a vysloveně riskantní pro fungování malých služeb v případě rozšíření nákazy.

V prvních dvou týdnech po nástupu koronaviru do ČR nebylo jasné, jak se bude situace vyvíjet a přijímala se téměř jakákoliv doporučení, která by zamezila „italskému“ vývoji. Mezi prvními použitelnými byl „Doporučený postup Asociace poskytovatelů sociálních služeb“ [1], který kromě praktických kroků navrhoval také čtrnáctidenní souvislý pobyt v karanténě s klienty. Posléze byl tento postup přijímán i jako preventivní ochrana před nákazou v některých službách sociální péče. Toto na první pohled pragmatické opatření se však po dalším měsíci zkušeností s vývojem pandemie COVID-19 a zejména se zkušenostmi z prvních zasažených pobytových služeb ukazuje jako neudržitelné.

Nákaza se nešíří tak rychle, aby se během jednoho dvou dnů nakazili všichni, zavřeli se v domově, prodělali chorobu a za dva týdny opět zdraví vyšli ven. Nákaza se šíří pozvolna, inkubační doba je většinou 5-7 dnů, u různých osob má různě závažný a různě dlouhý průběh. Zvládnutí situace od nástupu onemocnění po vyléčení všech nakažených trvá ve většině případů déle než měsíc. Dokonce dle vyjádření MUDr. Eclerové z Krajské hygienické stanice (KHS) Brno [2] vykazují někteří pacienti pozitivitu i dva měsíce. Nonstop zavřením se s klienty na dva týdny se naopak, dle vyjádření MUDr. Eclerové, riziko vzájemné nákazy zvyšuje. KHS jako nejefektivnější postup prosazuje co nejrychlejší izolaci každého pozitivního klienta nebo zaměstnance od dalších osob, které by mohl nakazit. Tomuto principu dvoutýdenní souvislý pobyt s klienty přímo odporuje.

Obvyklá praxe v nemocnicích na odděleních, kde pečují o COVID-19 pozitivní klienty, je taková, že jsou sice určené oddělené směny, které se personálně neprolínají, ale tito zaměstnanci chodí ze směn domů – nejsou s pacienty na oddělení zavřeni nonstop [3].  Celá záležitost tak působí dojmem, že se sociální služby snaží být papežštější než papež. Doporučení pro sociální služby zavírat se s klienty na souvislý čtrnáctidenní pobyt není předmětem žádného mimořádného opatření vlády ČR ani Ministerstva zdravotnictví ČR [4].

Dalším velkým problémem uvedené praxe je dodržování Zákoníku práce č. 262/2006Sb [5], zejména jeho ustanovení o pracovní době ve znění § 78 - § 94. Při souvislém dvoutýdenním pobytu s klienty zřejmě může z logiky věci docházet k porušování všech výše zmíněných ustanovení, zejména ustanovení týdenní pracovní doby (§ 79) a směn (§ 83), přestávek mezi směnami (§ 90) a zvláště pak nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92). Takováto praxe tedy může fungovat jen za enormního osobního nasazení, možná až sebezapření zaměstnanců a za současného rizika porušení jejich pracovních práv zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že platnost zákoníku práce žádné nařízení vlády během nouzového stavu v souvislosti s bojem proti COVID-19 nezrušilo, lze z našeho pohledu považovat tuto praxi nejen za neetickou ve vztahu k zaměstnancům, ale v některých případech možná i za nezákonnou.

Dalším důvodem, proč jsme v NADĚJI ke dvoutýdennímu zavírání se s klienty nepřistoupili a nepovažujeme to za příklad dobré praxe, je velikost služeb. Většina domovů pro seniory či pro jiné cílové skupiny, které provozujeme, a také většina jiných typů pobytových služeb provozovaných ať už námi či někým jiným nemá, a z principu ani nemůže mít, tak naddimenzovanou personální kapacitu, aby bylo možné vytvořit minimálně dva plnohodnotné týmy, které by zabezpečily nonstop péči ve dvoutýdenních turnusech. Zavedením takového režimu by se naprosto zbytečně zvyšovala již tak vysoká pracovní zátěž zaměstnanců, spolu s tím rostlo na jedné straně riziko profesního vyhoření a na straně druhé problémy v jejich osobním životě. Např. dle vyjádření Mgr. Vondráčkové [6] řada pracovníků nevyužila možnost čerpat ošetřovné, ale potřebuje mít služby tak, aby se doma v péči o děti prostřídala s partnerem. Nařízením vůči zaměstnancům ne příliš ohleduplného dvoutýdenního režimu se také zvyšuje riziko ztráty kvalitních zaměstnanců, kteří by mohli odejít do jiných služeb, které i během pandemie COVID-19 zachovávají služby v normálním režimu.

Zkušenosti se zvládáním epidemie hepatitidy v roce 2018 z NADĚJE Litoměřice také ukázaly, že i přes dodržování všech hygienických opatření a intenzivní spolupráci s KHS se tato situace protáhla na půl roku a ani tehdy ze strany KHS žádný návrh na souvislý pobyt s klienty v zařízení nepadl. Navíc např. v azylových domech je situace složitější než v domovech a dle vyjádření Mgr. Lutišanové [7] by tam při dvoutýdenních nonstop pobytech s klienty hrozil nárůst napětí a agresivity klientů, tlak na posunutí či prolomení hranic služby a mohlo by dojít i k napadení zaměstnanců.

Chápeme obavy související s šířením koronoviru na začátku března a i pohnutky, které vedly k zavedení tohoto způsobu řešení provozu. Nyní je však začátek května a při současné znalosti situace a s nově nabytými zkušenostmi se zvládáním nákazy na různých místech ČR si myslíme, že nastala vhodná doba pro ukončení této praxe. Je neefektivní z hlediska prevence, kontraproduktivní při propuknutí nákazy a zbytečně zatěžuje již tak zatěžované a neadekvátně doceňované zaměstnance sociálních služeb.

Jiří Valnoha je ředitelem pobočky NADĚJE v Brně

[1] Doporučený postup APSS ČR pro poskytovatele sociálních služeb v souvislosti se šířením nákazy koronavirem COVID-19 ze dne 5.3.2020 (http://www.apsscr.cz/cz/asociace/aktuality/?id=372)

[2] MUDr. Eclerová Petra, KHS JmK se sídlem v Brně, vedoucí odd. hygieny zdravotnických zařízení – telefonický rozhovor

[3] Viz např. rozhovor s MUDr. Šebkem: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/tomas-sebek-koronavirus-lekar-rozhovor-opatreni-covid-19-nemocnice-seniori_2004260600_eku

[4] https://koronavirus.mzcr.cz/category/mimoradna-opatreni/

[5] Zákoník práce č. 262/2006 Sb.  ze dne 21.4.2006, účinný od 1. 1. 2007 v platném znění

[6] Mgr. Ing. Eliška Vondráčková, vedoucí domovů NADĚJE Brno – emailová komunikace

[7] Mgr. Michaela Lutišanová, oblastní ředitelka NADĚJE Litoměřice – emailová komunikace

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi ve stáří.

Právě dnes slavíme 29. výročí svého vzniku.

Ušli jsme dlouhý kus cesty, udělali hodně práce, pomohli mnoha potřebným.

Pro představu přinášíme čísla z loňska.

V roce 2019 jsme denně:

podpořili 529 lidí bez domova

ubytovali 190 lidí 

ošetřili 22 pacientů v ordinacích.

Zajímá-li vás historie naší pobočky, mrkněte zde: https://www.nadeje.cz/praha/phhistorie

Naši práci můžete podpořit finančně - pomozte nám právě teď bojovat s koronavirem https://www.darujme.cz/vyzva/1201313#vyzva