Archiv zpráv

Vzhledem k aktuální situaci téměř všude ve světě, přesto, že bychom obě zaměstnankyně střediska mohly být doma na OČR a pečovat o své děti, šijeme roušky, abychom i nadále mohly poskytovat služby nejen terénního programu. Od státu se nám nedostalo žádných ochranných prostředků, ale výkon služby máme poskytovat bez omezení. A protože chceme stále pomáhat dalším lidem, opatřujeme si ochranné pomůcky, alespoň provizorní, samy. Šijeme z jakéhokoli staršího povlečení či oblečení, které jsme posbíraly v řadách našich zaměstnanců a rodin. Roušky budeme distribuovat zaměstnancům oblasti NADĚJE a případně i klientům, vše ale záleží na našich kapacitách. Uvítáme každou pomocnou ruku.

Zuzana Baczová, vedoucí terénního programu 732 332 097

NADĚJE poskytuje celkem 78 registrovaných sociálních služeb v 8 krajích a 23 městech ČR. Jedná se o pobytové, ambulantní i terénní služby určené jak seniorům nebo lidem s handicapem, tak ohroženým rodinám ve vyloučených lokalitách nebo lidem bez domova.

Situace je velmi rozdílná napříč jednotlivými službami i v rámci jednotlivých krajů.

Platí, že se i v této nelehké a složité situaci snažíme zajistit poskytování sociálních služeb v maximální možné kvalitě a být k dispozici všem našim klientům, kteří pomoc potřebují. Při poskytování sociálních služeb postupujeme v souladu s nařízeními vlády.

Současně však považujeme za nutné uvést, že postup státu a jeho orgánů se nám v mnohém jeví jako velmi problematický a nesystematický.

Ve většině našich služeb nemáme k dispozici žádné nebo jen velmi omezené ochranné prostředky. Pouze v některých domovech pro seniory máme k dispozici jen malé množství roušek z minulých zásob, nové zatím nejsou a respirátory nejsou k dispozici nikde. I nedostatek dezinfekce je na mnoha místech problém. V několika pobočkách, kde poskytujeme služby pro seniory nebo osoby s handicapem, jsme začali sami nebo s pomocí dobrovolníků šít vlastní bavlněné roušky.

Podle vyjádření MPSV a zveřejněných doporučených postupů máme i nadále zajišťovat všechny služby pro lidi bez domova i služby ve vyloučených lokalitách, přitom ale nemáme ani jeden jediný respirátor nebo obyčejnou roušku. Zaměstnanci jsou vystaveni nebezpečí, někteří se začínají bouřit, že bez ochranných pomůcek nechtějí s klienty přicházet do styku. Služby jsme však povinni nadále poskytovat, a pokud svévolně zavřeme, hrozí sankce za porušení zákona.

Vláda se např. službami pro lidi bez domova nebo službami ve vyloučených lokalitách nijak systematicky nezabývá. Navíc se situace vyhrocuje, klienti začínají být více nervózní a agresivní. Hygienické návyky jsou mezi lidmi bez domova nebo ve vyloučených lokalitách také výrazně slabší, čímž se riziko významně zvětšuje. Vláda zavřela školy, ale nechala otevřená nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, kam se samozřejmě děti a mládež uchýlí, a tedy budou opět ve skupinách. Nikdo to neřeší. Zaměstnanci se oprávněně obávají o své zdraví, protože nemáme jak jim zajistit ochranné prostředky.

Vláda by podle našeho názoru měla rozhodnout, které sociální služby za této situace musí být poskytovány (např. pobytové služby péče) a které je možné přerušit, a to nejen s ohledem na zdraví zaměstnanců, ale i klientů. Současně je nezbytné pro všechny sociální služby zajistit dostatek účinných ochranných prostředků, na něž má nyní vláda monopol.

V souvislosti se šířením nákazy koronavirem COVID-19 jsme přistoupili v našich službách k těmto opatřením:

Omezení počtu osob v denním centru U Bulhara na 30 osob (v jednu chvíli)

Zákaz návštěv ve všech našich azylových domech

Zvýšená hygiena a zvýšená desinfekce všech prostor v rámci jednotlivých středisek

Omezení přímého fyzického kontaktu s klienty (např. podávání rukou)

Používání ochranných pracovních pomůcek (jednorázových rukavic) u činností, které používání vyžadují

V případě příznaků respiračních obtíží, virózy a zvýšené teploty spolupráce s naší ordinací praktického lékaře

Kde je to možné, dodržování bezpečné vzdálenosti od druhých osob (1,5 metru)

U vozidel mobilní sociální služby a Mobilního výdeje stravy zajištění, aby nebylo přítomno více než 30 klientů v jednu chvíli

Rozdávání informačních letáků v rámci terénního programu

Rozdávání desinfekčních gelů mezi klienty a klientky azylových domů (v případě, že jsou k dispozici)

O dodání dalších ochranných a desinfekčních prostředků intenzivně jednáme s Magistrátem hlavního města Prahy

Situaci stále sledujeme a podle možností opatření přizpůsobujeme.

Zveřejňujeme plné znění dopisu Platformy 10, které jsme členem, pro ministryni Maláčovou. Dopis byl rozeslán i řadě dalších politiků dle seznamu na konci dopisu.

8. března byl Mezinárodní den žen. Hesla tohoto svátku jsou rovnoprávnost, spravedlivost, mír.

Ženy jsou často označovány za slabší jedince. Ale opravdu tomu tak je? 

Žena je schopna dát život a Život vychovat tak, aby byl schopný fungovat sám. Znal hodnoty, měl názory a dokázal rozeznat, co je špatně a co dobře. Opakovaně. Dokáže pracovat v podmínkách, které na dnešní dobu nejsou standardní, pokud ví, že doma čeká Život, který potřebuje jíst. A dokáže to, v některých případech, sama. Také často odpouští, i tam kde by neměla. Opakovaně. A když jí dojdou síly, nepřizná to. Do doby než hlava povolí tuhle od přírody pevnou zeď a zavelí problém řešit alkoholem, léky nebo drogou. Pak se ztratí domov a v některých případech i Život.

A v našem případě? My se s takovou ženou setkáváme každý den. Zbitou, špinavou, smutnou, bez důvěry ke světu, k lidem. Naší prací je tohle vše navrátit do původního stavu. Omluvit se za rány, umýt špínu, která na těle i duši zůstala, navodit úsměv a to nejdůležitější - vrátit důvěru ke světu, který je sám o sobě někdy NErovnoprávný, NEspravedlivý a NEmírný. Ale základní stavební kámen téhle změny není sociální pracovnice, organizace nebo společnost, ale ona sama. Žena, která chytí druhý dech, nový domov, postaví svůj vnitřní štít a jde do boje s Životem za životem.

Děujeme, že pomáháte s námi https://www.darujme.cz/projekt/1060

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích

Bezdomovectví mladých lidí je velmi odlišné od bezdomovectví lidí starších. Má jiné příčiny, přináší jiné těžkosti. Většina mladých lidí bez domova, kteří navštěvují naše nízkoprahové denní centrum, vyrůstala v dětských domovech, výchovných ústavech nebo v rodinách, kde vztahy nebyly v pořádku. Někteří nemají ukončené střední vzdělání, část z nich je vyučená. Většinou se již setkali s drogami. Po odchodu z výchovných institucí nemají kam jít, jsou bez rodinného zázemí, bez přátel, většinou bez peněz. Při odchodu z dětského domova sice dostanou nějaký finanční obnos, ale neumí hospodařit, protože neměli, kde se to naučit. Někteří mají psychiatrickou diagnózu, avšak nemají svého doktora, ani peníze na léky. Příslibem práce s bydlením se dostanou do Prahy, kde se stávají snadnou obětí podvodníků. Posléze začnou řešit svou situaci krádežemi, kvůli obživě a ošacení, a také drogami, které jsou pro ně únikem z bezvýchodné situace.

V našem denním centru mají mladí lidé bez domova zabezpečené jídlo, ošacení a sprchu. Snažíme se je motivovat ke změně života a pomáháme jim v oblastech, které jsou pro ně neznámé. Často jsme jediní dospělí, které znají a kteří je mohou podpořit. Mnohdy pouze slovem, ale také třeba doprovodem na úřady. Je to ovšem běh na dlouhou trať, protože během krátké doby nelze změnit člověka, který na život nebyl připraven.

Spojení „začlenění zpět do společnosti,“ jež veřejnost ve vztahu k mladým bezdomovcům často používá, tedy není přesné. Tito lidé mnohdy ve společnosti nikdy začleněni nebyli, protože vyrůstali v prostředí, které jim fungující společnost nezprostředkovalo. Někteří až v 18 letech poznávají, jak vlastně společnost funguje.

Jak mladým lidem pomáháme z ulice my? Při sociální práci využíváme mj. i volnočasové aktivity: socioterapii, dramaterapii, řezbářské kurzy, fotbalové tréninky. Snažíme se vždy nabízet to, o co mají zájem sami klienti. Kurz sociálního cirkusu, společné vaření, návštěvy kulturních zařízení. Jezdíme na vodu, lézt na skály a na „Cestu hrdiny“.

Každá aktivita má přínos. Sociální cirkus učí spolupráci, ale také dovednostem, které člověk může před někým předvést, případně je předávat dál. Klienti zažívají pocit, že něco umí, a to posiluje jejich sebevědomí. Na „Cestě hrdiny“ se mohou v bezpečném prostředí zamyslet nad svým životem. Jde o náročnou práci na sobě samém. Na vodě zase s klienty zkoušíme, kde jsou jejich hranice a jaký je to pocit, když se chtějí vzdát, ale nakonec se překonají a dojedou až do konce.

Klienti tyto příležitosti poznat nové lidi, dozvědět se nové věci, a hlavně si dát chvíli pauzu od života na ulici, velice oceňují. Většinou jsme překvapeni, s jakou chutí se zapojují nejen do programu, ale i do štípání dříví, vaření a podobně. Když mladí lidé cítí, že mají za něco zodpovědnost, opravdu dokáží fungovat.

Aktivity na výjezdech vedou externí profesionální lektoři za účasti dvou našich pracovníků. To je pro nás klíčové při navazující sociální práci. Klienti, kteří na výjezdy jezdí pravidelně, činí viditelné pokroky: přestává je bavit život na ulici a drogy, řeší svou bytovou situaci a práci. Bohužel jim cestu komplikují další problémy spojené s bezdomovectvím - dluhy, exekuce, nemoci, soudy. Všechny tyto překážky pomáháme klientům řešit. Podporujeme je, aby to nevzdali, protože tato fáze bývá opravdu vyčerpávající.

Kateřina Sehnoutková je vedoucí Denního centra NADĚJE pro lidi bez domova do 26 let v Praze.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.