Archiv zpráv

8. března byl Mezinárodní den žen. Hesla tohoto svátku jsou rovnoprávnost, spravedlivost, mír.

Ženy jsou často označovány za slabší jedince. Ale opravdu tomu tak je? 

Žena je schopna dát život a Život vychovat tak, aby byl schopný fungovat sám. Znal hodnoty, měl názory a dokázal rozeznat, co je špatně a co dobře. Opakovaně. Dokáže pracovat v podmínkách, které na dnešní dobu nejsou standardní, pokud ví, že doma čeká Život, který potřebuje jíst. A dokáže to, v některých případech, sama. Také často odpouští, i tam kde by neměla. Opakovaně. A když jí dojdou síly, nepřizná to. Do doby než hlava povolí tuhle od přírody pevnou zeď a zavelí problém řešit alkoholem, léky nebo drogou. Pak se ztratí domov a v některých případech i Život.

A v našem případě? My se s takovou ženou setkáváme každý den. Zbitou, špinavou, smutnou, bez důvěry ke světu, k lidem. Naší prací je tohle vše navrátit do původního stavu. Omluvit se za rány, umýt špínu, která na těle i duši zůstala, navodit úsměv a to nejdůležitější - vrátit důvěru ke světu, který je sám o sobě někdy NErovnoprávný, NEspravedlivý a NEmírný. Ale základní stavební kámen téhle změny není sociální pracovnice, organizace nebo společnost, ale ona sama. Žena, která chytí druhý dech, nový domov, postaví svůj vnitřní štít a jde do boje s Životem za životem.

Děujeme, že pomáháte s námi https://www.darujme.cz/projekt/1060

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích

Bezdomovectví mladých lidí je velmi odlišné od bezdomovectví lidí starších. Má jiné příčiny, přináší jiné těžkosti. Většina mladých lidí bez domova, kteří navštěvují naše nízkoprahové denní centrum, vyrůstala v dětských domovech, výchovných ústavech nebo v rodinách, kde vztahy nebyly v pořádku. Někteří nemají ukončené střední vzdělání, část z nich je vyučená. Většinou se již setkali s drogami. Po odchodu z výchovných institucí nemají kam jít, jsou bez rodinného zázemí, bez přátel, většinou bez peněz. Při odchodu z dětského domova sice dostanou nějaký finanční obnos, ale neumí hospodařit, protože neměli, kde se to naučit. Někteří mají psychiatrickou diagnózu, avšak nemají svého doktora, ani peníze na léky. Příslibem práce s bydlením se dostanou do Prahy, kde se stávají snadnou obětí podvodníků. Posléze začnou řešit svou situaci krádežemi, kvůli obživě a ošacení, a také drogami, které jsou pro ně únikem z bezvýchodné situace.

V našem denním centru mají mladí lidé bez domova zabezpečené jídlo, ošacení a sprchu. Snažíme se je motivovat ke změně života a pomáháme jim v oblastech, které jsou pro ně neznámé. Často jsme jediní dospělí, které znají a kteří je mohou podpořit. Mnohdy pouze slovem, ale také třeba doprovodem na úřady. Je to ovšem běh na dlouhou trať, protože během krátké doby nelze změnit člověka, který na život nebyl připraven.

Spojení „začlenění zpět do společnosti,“ jež veřejnost ve vztahu k mladým bezdomovcům často používá, tedy není přesné. Tito lidé mnohdy ve společnosti nikdy začleněni nebyli, protože vyrůstali v prostředí, které jim fungující společnost nezprostředkovalo. Někteří až v 18 letech poznávají, jak vlastně společnost funguje.

Jak mladým lidem pomáháme z ulice my? Při sociální práci využíváme mj. i volnočasové aktivity: socioterapii, dramaterapii, řezbářské kurzy, fotbalové tréninky. Snažíme se vždy nabízet to, o co mají zájem sami klienti. Kurz sociálního cirkusu, společné vaření, návštěvy kulturních zařízení. Jezdíme na vodu, lézt na skály a na „Cestu hrdiny“.

Každá aktivita má přínos. Sociální cirkus učí spolupráci, ale také dovednostem, které člověk může před někým předvést, případně je předávat dál. Klienti zažívají pocit, že něco umí, a to posiluje jejich sebevědomí. Na „Cestě hrdiny“ se mohou v bezpečném prostředí zamyslet nad svým životem. Jde o náročnou práci na sobě samém. Na vodě zase s klienty zkoušíme, kde jsou jejich hranice a jaký je to pocit, když se chtějí vzdát, ale nakonec se překonají a dojedou až do konce.

Klienti tyto příležitosti poznat nové lidi, dozvědět se nové věci, a hlavně si dát chvíli pauzu od života na ulici, velice oceňují. Většinou jsme překvapeni, s jakou chutí se zapojují nejen do programu, ale i do štípání dříví, vaření a podobně. Když mladí lidé cítí, že mají za něco zodpovědnost, opravdu dokáží fungovat.

Aktivity na výjezdech vedou externí profesionální lektoři za účasti dvou našich pracovníků. To je pro nás klíčové při navazující sociální práci. Klienti, kteří na výjezdy jezdí pravidelně, činí viditelné pokroky: přestává je bavit život na ulici a drogy, řeší svou bytovou situaci a práci. Bohužel jim cestu komplikují další problémy spojené s bezdomovectvím - dluhy, exekuce, nemoci, soudy. Všechny tyto překážky pomáháme klientům řešit. Podporujeme je, aby to nevzdali, protože tato fáze bývá opravdu vyčerpávající.

Kateřina Sehnoutková je vedoucí Denního centra NADĚJE pro lidi bez domova do 26 let v Praze.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

Přečtěte si více v radničních novinách.

https://www.praha3.cz/radnicni-noviny/zpravy/nadeje-vratit-se-zpatky-do-spolecnosti-n898854.htm?fbclid=IwAR0vRI0ldRsuYYYzo28pVVftxJ01WnaA4B1qKS6HqsRanFC2qeuXGUoLnDI

Podle nás má každý, bez ohledu na svou životní situaci, právo na pomoc při cestě z okraje společnosti.

Například ve středisku Bolzanova poskytujeme našim mladým klientům bez domova do 26 let volnočasové aktivity, které jim pomáhají v „sociální rehabilitaci“. Díky nim poznávají své osobní schopnosti, silné i slabé stránky, posilují své dovednosti a umění fungovat v běžné společnosti.

Volnočasovky mají na Bolzance dlouhou tradici. Nejprve se jednalo o fotbal (v roce 2014 např. vyhrál náš tým kvalifikační turnaj na Homeless World Cup), pak o dramaterapii a arteterapii (při nich mladí lidé v sobě objevovali tvořivost a učili se pracovat se svými emocemi), probíhaly zde řezbářské kurzy. V současné době se tady věnují sociálnímu cirkusu, plánují se i kurzy break dance, hip hopu, společné vaření, návštěvy kulturních zařízení. Jezdí se na výlety a výjezdy, například na vodu, lézt po skalách a na Cestu hrdiny.

Pomáhejte s námi i vy lidem bez domova v Praze

https://www.darujme.cz/projekt/1060

Děkujeme!     

Děkujeme vám všem, kteří jste do sbírky přispěli, sdíleli ji a jinak propagovali a podporovali.

Z vybrané částky 166 870 Kč jsme již utratili 114 786 Kč a nakoupili to, co bylo nejvíc potřeba:

130 zimních bot

65 zimních bund

90 teplých mikin

Oblečení a boty putují lidem bez domova do našich dvou denních center a také těm, které oslovujeme přímo na ulici při terénní práci.

Pár zajímavých čísel:

48 darů z Darujme.cz bylo zasláno prostřednictvím mobilního telefonu

74 % darovaly ženy (75 470 Kč), 23 % darovali muži (44 800 Kč)

40 % dárců nejčastěji přispělo 120 Kč na 4 páry ponožek

Nestihli jste sbírku Darujte nejen nohy v teple a chcete také pomoci? Přispět můžete na naše další služby https://www.darujme.cz/projekt/1060

Ještě jednou srdečně děkujeme! A prosíme, zůstaňte nám věrni.

Světový den nemocných byl vyhlášen roku 1993 z podnětu papeže Jana Pavla II. My pomáháme nemocným lidem bez domova v našich čtyřech ordinacích. Vloni jsme v nich ošetřili 1 450 lidí. 

Mezi pacienty převládali muži, žen bylo 20 %, přicházeli nejčastěji s infekčními nemocemi, bércovými vředy, žaludečními a střevními potížemi a se svrabem. V ordinacích bylo celkem uskutečněno 5 255 návštěv, tj. v průměru 22 denně.

V podmínkách, ve kterých žijí, je pro lidi bez domova velmi obtížné a někdy nemožné dbát na prevenci nemocí. Také nemají zázemí, kde by se ze svých potíží mohli v klidu a s péčí okolí uzdravit. Jsme proto rádi, že alespoň v zimním období je k dispozici středisko Vackov s celodenním provozem pro nemocné a handicapované lidi bez domova. Jsou zde i dva dvoulůžkové krizové pokoje, kde se potřební mohou doléčit, nebo krátkodobě vyležet. 

Vážíme si našich zaměstnanců, zdravotníků i dalších, kteří se o marody s trpělivostí starají. 

A zde přinášíme povzbuzení pro obě strany, pacienty i ošetřovatele, od papeže Františka.