Archiv zpráv

Jistě tyhle výroky všichni známe. Vždyť je to přece jednoduché. Pokud bych se dostala na ulici já, tak si práci a bydlení hned najdu. Nenechala bych to dojít tak daleko. Proč to nedělají oni? Proč nemůžou chodit na pohovory jako ostatní? Proč si nezaplatí ubytovnu? Vždyť na tom nic není. Ať jdou všichni makat!

Je těžké lidem, kteří takto uvažují, vysvětlit, že problém člověka bez domova může být složitější.

Vezměme si za příklad některého z našich klientů, říkejme mu Olda. Olda byl vždycky citlivý chlapec. Neměl moc přátel. Dobře se učil. Když mu bylo sedmnáct let, zemřela mu matka. Zůstal sám s otcem. Nikoho jiného z rodiny už neměl. Otec propadl alkoholu. Olda se začal toulat venku. Potkal nové přátele. Líbilo se mu, že jdou proti proudu. Jeho parta rekreačně užívala drogy a Olda je po čase také zkusil. Být pod vlivem se mu zalíbilo, protože vypustil vše špatné, co zažíval doma. Pouze si užíval trip.

Otec ho začal bít a dávat mu za vinu, že je matka mrtvá. V osmnácti se Olda rozhodl, že odejde z domova. Nastěhoval se do domu k přátelům. Žili bez vody a elektřiny. Olda byl rád, že ho k sobě domů pozvali, že o něj má někdo zájem. Protože ho přátelé přesvědčili, že je vzdělání k ničemu, odešel ze školy. Prostě si chtěl užívat ten moment, kdy nemusí myslet na minulost ani na budoucnost. Život tady a teď.

Protože neměli peníze na jídlo, účastnil se s kamarády malých krádeží v obchodech. Jednou ho chytili a dostal podmínku. Tu po čase porušil a byl odsouzený k trestu odnětí svobody. Do vězení dostal zprávu, že otec zemřel při autonehodě. Řídil pod vlivem alkoholu.

Ve vězení si Olda uvědomil, že takto žít nechce, že tohle není on. Po propuštění měl však problém si bez školy a se zápisem v trestním rejstříku najít práci a bydlení. Když se mu podařilo přes agenturu sehnat práci i s ubytováním, byl šťastný. Bohužel po měsíci ho z práce vyhodili. Zaplatili mu pouze část výplaty a už se neozvali.

Vrátil se tedy na to jediné místo, kde s ním dobře zacházeli. Jeho přátelé se za tu dobu změnili, byli agresivnější. Okradli ho o vydělané peníze.

Olda neměl kam jít. Ustlal si na lavičce v parku. Tam ho našli policisté. Poslali ho do NADĚJE, kde by mu mohli pomoci. V NADĚJI se dozvěděl o organizaci, která mu našla zaměstnání i přes záznam v trestním rejstříku. Také mu pomohla kontaktovat psychologa a nabídla noclehárnu do jeho první výplaty zdarma.

V praxi se s tím setkáváme denně. Klient je odtržený od rodiny svojí či její chybou. Často jde o děti z dětských domovů, které v osmnácti letech odešly a o životě nevěděly zhola nic. Neměly nikoho, na koho by se mohly obrátit. Bývají to také lidé s psychiatrickou nemocí, pro které mohou být běžné denní úkoly - které nám přijdou obtěžující, ale zvládnutelné - velice stresující. Je mnoho důvodů, proč není lehké se prostě zvednout a jít do práce. Říci, že si za to člověk může sám, ať jde makat, je jednoduché.

Popsaným příkladem jsem chtěla naznačit, jaké příběhy mohou mít naši klienti za sebou. Někdy je pro nás jejich stav tak nepochopitelný, protože se na situaci nedokážeme podívat jejich očima. Díváme se očima svýma. Ty ale mohou vidět úplně jinak.

Michaela Bejblová je sociální pracovnice denního centra NADĚJE pro lidi bez domova do 26 let.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

21. května je Mezinárodní den kachliček a my bychom pár nových také potřebovali. Vlastně hodně a nejen ty kachličky. Pro lidi v důchodovém věku nebo se zdravotním znevýhodněním, kteří ztratili bydlení, do azylového domu v Záběhlicích. 

Pomozte nám pro ně zrekonstruovat koupelnu v prvním patře, aby byla přívětivější a dobře přístupná a funkční i pro lidi o berlích nebo s chodítky. Prosíme, Darujte koupelnu

https://www.darujme.cz/projekt/1201850

Srdečně vám děkujeme!

Mezinárodní den kachliček vyhlásila v roce 2015 společnost Archtiles s.r.o.

V jarním kole celorepublikové Sbírky potravin, které se uskutečnilo 18. května, se podařilo vybrat 212 tun potravin a 23 tun drogistického zboží. Sbírka, jíž je NADĚJE partnerem, se od letoška bude konat vždy dvakrát ročně, kromě jara i na podzim.

Sbírku organizuje Česká federace potravinových bank, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR spolu s klíčovými obchodními řetězci působícími na českém trhu, Asociací společenské odpovědnosti a partnery z neziskového sektoru.

Do sobotní sbírky byly zapojeny přes tři tisíce dobrovolníků, dále také zaměstnanci prodejen, neziskových organizací a další. Podařilo se vybrat přes 423 000 porcí jídla pro lidi v nouzi. Toto číslo bude ještě navýšeno o dary od partnerů, z firemních potravinových sbírek a z on-line obchodů. Pokud lidé v sobotu Sbírku potravin nestihli, mohou v on-line obchodech nakupovat a darovat ještě celý příští týden až do 24. května.

Velice děkujeme všem dárcům za štědrost a solidaritu a všem dobrovolníkům za nasazení a obětavost.

Dlouhodobě sledujeme počet lidí, kteří k nám přicházejí. Do celkového počtu zahrnujeme každého, kdo využíval během roku některou z našich služeb. Člověk, který prošel více službami, je započítán jen jednou. Nezahrnujeme ty, u kterých nedokážeme spolehlivě vyloučit duplicitní započítání. Počet do jisté míry kopíruje vývoj nezaměstnanosti - kulminuje v roce 2013, kdy je nezaměstnanost 8,17 %, v roce 2018 je nezaměstnanost na 3,07 %, tudíž klesá i naše křivka. V roce 2013 pracovalo naše největší denní centrum na hranicích možností: průměrná denní návštěvnost byla 314 lidí, každý den přicházeli v průměru tři noví lidé bez domova. V současné době se počty vracejí na hodnoty před rokem 2008.

Sledujte #cislanadeje

Projekt Plníme přání seniorům i tento rok odstartoval veřejnou sbírku, která má ambici splnit přání lidem, kteří přes svůj věk či zdravotní omezení neztratili chuť trávit svůj volný čas aktivně.

Klienti brněnských domovů pro seniory a domova se zvláštním režimem se s přáním nazvaným „Cirkus Senior“ probojovali do finálové patnáctky přání vybraných odbornou porotou. Nyní zbývá shromáždit potřebný obnos finančních prostředků, abychom přání mohli realizovat.

V našich domovech věříme, že aktivizační techniky prodlužují aktivní život seniorů. Workshop „Cirkus Senior“ je zaměřený na využití např. prvků žonglování, které přispívají k posílení koncentrace, motoriky, koordinace oka a ruky, rozvíjení kreativity a rovnováhy a přináší radost z pohybu.

Budeme velice rádi, pokud se rozhodnete přispět na naše přání prostřednictvím odkazu níže. Společnost Sodexo, která je iniciátorem této sbírky, se navíc rozhodla automaticky vložit ke každému vkladu stejnou částku a váš příspěvek tak bude dvojnásobný!

Děkujeme za vaši podporu.

http://www.plnime-prani-seniorum.cz/cs/detail-prani/222-cirkus-senior

(fotografie v článku je pouze ilustrační)

Paní Nina přijala pozvání a navštívila Zlín - Kontaktní místo České alzheimerovské společnosti Zlín a Dům pokojného stáří. Věnovala svůj čas veřejnosti, pečovatelům, všem, kteří měli zájem, dozvědět se víc, než to co se dočtou z knih. Potřebujeme slyšet hlas těch, kteří žijí s konkrétním postižením nebo nemocí. Takový člověk nás může navést, jak dělat práci dobře.

Přestávala zvládat práci účetní. Zapomínala. Občas se ztratila na známých místech. Cítila, že pomaleji uvažuje, rozhodování jí působí problémy. "Zcela se mi změnil život," zavzpomínala Nina Baláčková na chvíle, kdy jí lékař sdělil diagnózu.

S Alzheimerovou nemocí žije již dvanáct let. O nemoci veřejně hovoří, otevírá téma demence, představuje nemoc tak, jak ji lidé prožívají. Na světě tato choroba postihne každé tři vteřiny jednoho člověka. V současnosti se určitá forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.

Otevřenost k tématu vnímá Nina Baláčková jako poslání. "Musela jsem se nemoci přizpůsobit, ale hlavně ji přijmout a začít s ní žít." Svým příběhem se snaží pomoci. Nemocným i pečujícím.

Díky lékům, pravidelnému cvičení, mentální aktivitě, stálému učení, bohatým sociálním kontaktům i podpoře rodiny se jí daří s nemocí bojovat. V mnoha směrech je zcela samostatná, v jiných ale samozřejmě potřebuje podporu rodiny a přátel. 

Paní Nina nám přiblížila, o jaký přístup nemocní lidé stojí a co jim opravdu nepomůže, i když to třeba pečující myslí dobře.

Nezbytné seznámení s nemocí

"Důležité je, abyste pochopili změnu osobnosti člověka s demencí," zdůraznila paní Nina. Únava, sebestřednost, netrpělivost až agrese, podezíravost, vztahovačnost, nadměrné přitahování pozornosti či naopak apatie jsou běžné příznaky nemoci. "Nesnažte se nám ve všem porozumět, ale akceptujte nás," poradila.

Jedním uchem sem, druhým tam

"Obrňte se trpělivostí," zněla další rada. "Nic si neberte osobně," přidala. Nesmírně důležité podle ní je nepřipouštět si slovní napadání ze strany nemocných. "Většinou je to důsledek nějakého stresu nebo hladu, žízně, bolesti, obav či nepochopení," přiblížila. To prý musí pečovatelé pustit jedním uchem sem a druhým tam.

Z očí do očí

Mluvit na nemocné je vhodné v krátkých jednoduchých větách, nejlépe přímo z očí do očí, dostatečně hlasitě a srozumitelně. "Ale nekřičte," uvedla. "A rozhodně na nás nemluvte z vedlejší místnosti," poprosila.

Jako s malými dětmi ale důstojně

Nikdo by neměl zapomínat na důstojnost nemocných. "Byť naše chování připomíná chování malých dětí," připomněla. Je také důležité dbát na pitný režim postižených Alzheimerovou nemocí, nabízet jim dostatek nápojů. Vhodné je podporovat jejich aktivitu. Je možné je zapojit do prací v domácnosti, mohou se zabývat drobnými činnostmi, které je těší. Příjemné jsou procházky, mírné cvičení. Setkání s přáteli, rodinou, podporuje jejich mentální aktivitu. "Nebraňte se i mírnému, nejlépe nenápadnému nátlaku k aktivitě," poradila.

Bez výčitek prosím

Věty typu „Už jsi zase nezhasla v koupelně!“ určitě vynechejte. Nemocní je vnímají jako ponižující. Nedělají to určitě schválně. "Je nám to pak líto, nebo to vyvolá zbytečnou agresi. Problém to stejně nevyřeší," sdělila Nina Baláčková.

S láskou i k sobě samému

Péče o nemocné s jakoukoli formou demence je náročná. Je proto nezbytné, aby si pečující uvědomili, že musí myslet i na sebe. Měli by mít čas na sebe samé, odpočívat, pečovat o své zdraví. Nesnažit se za nemocné dělat všechno.

Paměť odchází, emoce zůstávají

"Nevím už, kde a kdy to bylo, kdo tam s námi byl a jak to tam vypadalo. Ale dobře vím, že jsem tam byla šťastná," dojala přítomné vyprávěním Nina Baláčková. Při Alzheimerově nemoci člověk postupně ztrácí paměť, orientaci, schopnost úsudku a rozlišování i řeč. Co ale zůstává nejdéle, jsou emoce.