Archiv zpráv

Projekt Plníme přání seniorům i tento rok odstartoval veřejnou sbírku, která má ambici splnit přání lidem, kteří přes svůj věk či zdravotní omezení neztratili chuť trávit svůj volný čas aktivně.

Klienti brněnských domovů pro seniory a domova se zvláštním režimem se s přáním nazvaným „Cirkus Senior“ probojovali do finálové patnáctky přání vybraných odbornou porotou. Nyní zbývá shromáždit potřebný obnos finančních prostředků, abychom přání mohli realizovat.

V našich domovech věříme, že aktivizační techniky prodlužují aktivní život seniorů. Workshop „Cirkus Senior“ je zaměřený na využití např. prvků žonglování, které přispívají k posílení koncentrace, motoriky, koordinace oka a ruky, rozvíjení kreativity a rovnováhy a přináší radost z pohybu.

Budeme velice rádi, pokud se rozhodnete přispět na naše přání prostřednictvím odkazu níže. Společnost Sodexo, která je iniciátorem této sbírky, se navíc rozhodla automaticky vložit ke každému vkladu stejnou částku a váš příspěvek tak bude dvojnásobný!

Děkujeme za vaši podporu.

http://www.plnime-prani-seniorum.cz/cs/detail-prani/222-cirkus-senior

(fotografie v článku je pouze ilustrační)

Paní Nina přijala pozvání a navštívila Zlín - Kontaktní místo České alzheimerovské společnosti Zlín a Dům pokojného stáří. Věnovala svůj čas veřejnosti, pečovatelům, všem, kteří měli zájem, dozvědět se víc, než to co se dočtou z knih. Potřebujeme slyšet hlas těch, kteří žijí s konkrétním postižením nebo nemocí. Takový člověk nás může navést, jak dělat práci dobře.

Přestávala zvládat práci účetní. Zapomínala. Občas se ztratila na známých místech. Cítila, že pomaleji uvažuje, rozhodování jí působí problémy. "Zcela se mi změnil život," zavzpomínala Nina Baláčková na chvíle, kdy jí lékař sdělil diagnózu.

S Alzheimerovou nemocí žije již dvanáct let. O nemoci veřejně hovoří, otevírá téma demence, představuje nemoc tak, jak ji lidé prožívají. Na světě tato choroba postihne každé tři vteřiny jednoho člověka. V současnosti se určitá forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.

Otevřenost k tématu vnímá Nina Baláčková jako poslání. "Musela jsem se nemoci přizpůsobit, ale hlavně ji přijmout a začít s ní žít." Svým příběhem se snaží pomoci. Nemocným i pečujícím.

Díky lékům, pravidelnému cvičení, mentální aktivitě, stálému učení, bohatým sociálním kontaktům i podpoře rodiny se jí daří s nemocí bojovat. V mnoha směrech je zcela samostatná, v jiných ale samozřejmě potřebuje podporu rodiny a přátel. 

Paní Nina nám přiblížila, o jaký přístup nemocní lidé stojí a co jim opravdu nepomůže, i když to třeba pečující myslí dobře.

Nezbytné seznámení s nemocí

"Důležité je, abyste pochopili změnu osobnosti člověka s demencí," zdůraznila paní Nina. Únava, sebestřednost, netrpělivost až agrese, podezíravost, vztahovačnost, nadměrné přitahování pozornosti či naopak apatie jsou běžné příznaky nemoci. "Nesnažte se nám ve všem porozumět, ale akceptujte nás," poradila.

Jedním uchem sem, druhým tam

"Obrňte se trpělivostí," zněla další rada. "Nic si neberte osobně," přidala. Nesmírně důležité podle ní je nepřipouštět si slovní napadání ze strany nemocných. "Většinou je to důsledek nějakého stresu nebo hladu, žízně, bolesti, obav či nepochopení," přiblížila. To prý musí pečovatelé pustit jedním uchem sem a druhým tam.

Z očí do očí

Mluvit na nemocné je vhodné v krátkých jednoduchých větách, nejlépe přímo z očí do očí, dostatečně hlasitě a srozumitelně. "Ale nekřičte," uvedla. "A rozhodně na nás nemluvte z vedlejší místnosti," poprosila.

Jako s malými dětmi ale důstojně

Nikdo by neměl zapomínat na důstojnost nemocných. "Byť naše chování připomíná chování malých dětí," připomněla. Je také důležité dbát na pitný režim postižených Alzheimerovou nemocí, nabízet jim dostatek nápojů. Vhodné je podporovat jejich aktivitu. Je možné je zapojit do prací v domácnosti, mohou se zabývat drobnými činnostmi, které je těší. Příjemné jsou procházky, mírné cvičení. Setkání s přáteli, rodinou, podporuje jejich mentální aktivitu. "Nebraňte se i mírnému, nejlépe nenápadnému nátlaku k aktivitě," poradila.

Bez výčitek prosím

Věty typu „Už jsi zase nezhasla v koupelně!“ určitě vynechejte. Nemocní je vnímají jako ponižující. Nedělají to určitě schválně. "Je nám to pak líto, nebo to vyvolá zbytečnou agresi. Problém to stejně nevyřeší," sdělila Nina Baláčková.

S láskou i k sobě samému

Péče o nemocné s jakoukoli formou demence je náročná. Je proto nezbytné, aby si pečující uvědomili, že musí myslet i na sebe. Měli by mít čas na sebe samé, odpočívat, pečovat o své zdraví. Nesnažit se za nemocné dělat všechno.

Paměť odchází, emoce zůstávají

"Nevím už, kde a kdy to bylo, kdo tam s námi byl a jak to tam vypadalo. Ale dobře vím, že jsem tam byla šťastná," dojala přítomné vyprávěním Nina Baláčková. Při Alzheimerově nemoci člověk postupně ztrácí paměť, orientaci, schopnost úsudku a rozlišování i řeč. Co ale zůstává nejdéle, jsou emoce.

V České republice se rozrůstá skupina důchodců, kteří jsou v exekuci. Pomáháme těmto lidem, aby neskončili na ulici. Podívejte se na reportáž hlavní zpravodajské relace České televize.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/219411000100510/obsah/695398-exekuce-na-90-tisic-duchodu

Žijí mezi námi. Někdy takového člověka  poznáme okamžitě, jindy by nás ani nenapadlo, že potkáváme „bezdomovce“.

Jak to, že ve společnosti, o které se říká, že se v ní žije nejlépe za její historii, přežívají lidé bez domova? Kolik těchto lidí vlastně je? Narůstá jejich počet nebo se jim daří bezdomovectví vyřešit? Jakým způsobem jim pomáhat? Jaký bude jejich další osud? I na takové otázky se snaží odpovědět sčítání lidí bez domova. Na údaje za tento rok stále ještě čekáme, sčítání probíhalo v dubnu. V Praze je 1256 lůžek v azylových domech a noclehárnách (včetně azylových domů pro matky s dětmi).

Seriál #cislanadeje každé pondělí na našem profilu. Sledujte nás!

Druhá květnová sobota patřila Světovému dni pro Fair trade. V letošním roce se poprvé do oslav zapojila i Roudnice nad Labem, která uspořádala Férovou snídani v Zámeckém parku společně se Sociálním majálesem. Ten se konal letos již po třetí.

I v letošním roce se k této akci připojila NADĚJE. Lidé mohli během pikniku složeného z lokálních potravin a výrobků Fair trade na podporu pěstitelů získat informace o sociálních službách a užít si program, který pro návštěvníky organizace připravily. Ke zhlédnutí byly i taneční vystoupení jednotlivých skupin a výrobky klientů sociálně teraputické dílny.

Pozvání do Zámeckého parku přijala i paní Věru Hamerníková společně s Harrym. Harry je pes canisterapeut, který dlouhodobě pracuje s klienty NADĚJE. „Canisterapie byla pro všechny velkým zážitkem a i přes nepřízeň počasí jsme si akci společně užili,“ doplnila vedoucí sociálně terapeutické dílny Klára Šafr.

Zdravotní sestry slaví svůj mezinárodní den a je to dobře. Každý máme svou zkušenost. Jak je to povzbuzující a uklidňující, když se v nemoci nebo starosti o blízkého nemocného setkáte se sestrou – zkušenou profesionálkou, která je zároveň laskavá a chápe vaši situaci. Všechno má perfektně zorganizované, její ruce jsou nadmíru šikovné, hlava bystrá, pamatuje si o vás i ostatních pacientech spoustu věcí.

Uplatnění zdravotních sester je velmi rozmanité. Jak to mají ty, které svojí prací spojují sociální a zdravotní péči? Od sester v domovech pro lidi ve stáří čekáme, že budou samostatně a na vlastní zodpovědnost činit dobrá a komplexní rozhodnutí v nejrůznějších situacích svých klientů. Koho volat, kdy volat, jak rychle volat, s kým bude konzultovat, jak zohlednit předem vyslovená přání. Taková sestra svým přístupem ovlivní hloubku toho, co se lékař o klientovi dozví, zda se dostane k dalším odborníkům, nebo naopak, zda nebude vláčen zbytečnými vyšetřeními. Čekáme od ní, že bude ošetřovat ve stejné kvalitě jako sestra v nemocnici, o nic míň. Je stejně dobrá, vzdělaná, schopná, ale na rozdíl od nemocniční sestry nemá za zády přítomné lékařské autority a před sebou má podstatně víc klientů.

Pohybuje se ovšem v nebezpečném terénu: rodina – klient – lékař – management. Rodina očekává zdravotní péči na stejné úrovni jako ve zdravotnickém zařízení. Klientů je na jednu sestru mnohem víc než v nemocnici, trpí vícero nemocemi, atypickými obtížemi, specifickými geriatrickými potřebami. Lékař je omezeně dostupný, očekává, že si setra poradí sama. Sestra mu je vděčná za konzultace po telefonu. Management sociálních služeb většinou zdravotnické části péče vůbec nerozumí a trápí se především snahou získat na odměny sestrám peníze ze zdravotních pojišťoven.

Sestra v sociálních službách je poslem i terčem zpráv, vysvětlování, osvěty, zprostředkování. Je hůře placená než sestra v nemocnici, jako by byla zdravotníkem „druhé kategorie“. Přesto čekáme, že bude předvídat kritické problémy péče a předejde zhoršení a zdravotním komplikacím. Pro zdravotní pojišťovny je absolutně nejlevnějším nástrojem, jak se postarat po zdravotní stránce o staré lidi a lidi s těžkým postižením.

Osm let praxe sestry u lůžka na chirurgickém oddělení nemocnice mě naučilo všímat si některých podobných rysů u žen, které si vyberou tuto profesi. Vysoká laťka smyslu pro odpovědnost, schopnost multitaskingu, rychlost rozhodování a rychlý krok. Pro nezdravotníky je to někdy docela nesnesitelné. Ještě více let praxe ředitelky v sociálních službách mě naučilo, že čím pevnější sepětí perfektní práce zdravotních sester a sociálních pracovníků, tím líp se žije křehkým starým lidem v sociálních službách.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi ve stáří.