Archiv zpráv

V okrese Litoměřice byla NADĚJE první organizací, která uvedla do používání pro lidi bez domova nouzové přístřešky zvané Iglou. V současné době má NADĚJE k dispozici už celkem tři. 

Aktuálně se bude užívání iglou během zimy testovat také v Litoměřicích. Město Litoměřice zakoupilo zatím dva tyto přístřešky, které byly předány dvěma organizacím – NADĚJI a Farní Charitě. 

Za NADĚJI Iglou převzali pracovníci terénního programu a po domluvě s městskou policií přístřešky instalovali na vybrané místo, aby jej mohli využívat lidé nocující venku. Místo je monitorováno kamerovým systémem.

Iglou by mohlo pomoci těm lidem bez domova, kteří z různých důvodů nechtějí nebo nemohou využívat naše azylové domy či noclehárny. „Lidé, kteří chtějí naše zařízení navštívit, musí dodržovat určitá pravidla. Například nesmí být pod vlivem alkoholu nebo nesmí v zařízení strávit noc se svým psem. Častým důvodem bývá také strach z kontaktu s jinými lidmi nebo strach ze ztráty svých osobních věcí. Někteří se bojí, že jim někdo obsadí místo, na kterém se, byť v nevhodných podmínkách, dlouhodobě zdržují,“ upřesňuje vedoucí azylového domu a noclehárny NADĚJE, Robert Krejčí. Těm by v mrazivém počasí mohlo Iglou zachránit život. 

„S provozem přístřešku nemáme zatím žádné zkušenosti, oslovili jsme proto jednoho z klientů, dlouhodobých bezdomovců, a domluvili se s ním na lokalitě a době, kdy bude Iglou využívat,“ uvedla Renáta Langer, terénní pracovnice. „S dohledem na pořádek v okolí nám bude pomáhat městská policie,“ dodává.  

Asi metr vysoký polyetylenový tunel je nehořlavý, voděodolný, zvuku vzdorný, omyvatelný a zvyšuje během mrazivých nocí šanci na přežití. Při testování se ukázalo, že vlivem vlastního tepla a dechu může být teplota uvnitř Iglou až o 15 stupňů vyšší než venku.

Děkujeme městu Litoměřice za zakoupení nouzového přístřešku Iglou.

Více se dočtete na webových stránkách Litoměřického deníku.

Obyvatelstvo v Evropě stárne. Rodí se málo dětí a zvyšuje se věk dožití. Ženy žijí déle než muži. V České republice je to takto: porodnost klesla pod 1,6 dítěte na jednu ženu, což je pod hranicí prosté reprodukce. Muži se dožívají průměrného věku 76 let, ale ženy 82 let. Průměrný starobní důchod u mužů je 13 000 korun, u žen 10 000 korun. Ženy jsou tedy podstatně víc ohrožené chudobou ve stáří. Říká se, že nás čeká éra starých chudých žen.

Ale pojďme k ženám mladým, respektive v reprodukčním věku. Rozdíl mezi výdělkem mužů a žen (gender pay gap) je 22 procent - druhý největší v Evropě. Za námi je už jen Estonsko. Náklady na výchovu jednoho dítěte do dospělosti se odhadují na 1 – 1,5 milionu korun. Každé druhé manželství se rozpadá. Těžko odhadnout, kolik žen samoživitelek postrádá přiměřený finanční podíl otce dítěte na saturování jeho potřeb.

Tři konkrétní situace: moje sedmdesátiletá dobrá známá pobírá důchod 9 100 korun. Přitom porodila a vychovala tři děti, všichni dnes pracují, mají rodiny se dvěma nebo třemi dětmi, odvádí daně. Já vím, koeficienty, doba pojištění, procentní výměra, prostě to na vyšší důchod nevyšlo. Přijde vám to v pořádku? Nedala téhle zemi dost na to, aby teď nemusela být „nízkopříjmová“ seniorka?

Situace druhá: případová konference na odboru sociálně právní ochrany dětí v malém městě. Osamělá máma se dvěma dětmi, problémy ve škole, peníze nestačí na bydlení, nedaří se udržet si práci, vznikají dluhy. Sociální pracovníci, učitelé, všichni zúčastnění tlačí na matku, co všechno je potřeba ve prospěch dětí udělat. Kde je otec? Byl vůbec přizván, nebo se s ním už automaticky nepočítá? Kdo z obou rodičů bude asi mít ve stáří lepší příjem?

Situace třetí: Manželé středního věku se třemi dětmi se v bance ptají na možnost spotřebitelského úvěru. Ačkoliv žena vydělá podobně jako její manžel, úvěr je jí nabídnut mnohem nižší než muži. Zřejmě proto, že v případě rozvodu jí zůstanou děti, mnohem vyšší náklady a hrozí jí propad do chudoby a neschopnosti splácet.

Co když představa života staré chudé osamělé ženy podvědomě negativně ovlivňuje touhu mladé ženy mít víc dětí? Ta vysoká pravděpodobnost, že jako žena matka nevydělám to co muž a vstříc stáří půjdu s podstatně horšími materiálními vyhlídkami? Copak se to nedá změnit? Můj kamarád matematik říká: „Na to by musela stačit změna jednoho výpočtového vzorce.“

Chci věřit, že členy nově sestavené důchodové komise zajímá, že postupně vymíráme, že mnoho žen nemá chuť a odvahu mít víc dětí. Chci věřit, že v komisi jsou ženy odbornice, které vnímají tento problém. Začít by se mohlo třeba tím, že by lidé mohli část svého odvodu na sociální pojištění nasměrovat konkrétně na zvýšení důchodů svých rodičů.

Je to nespravedlivé. Nejsme schopni vyrovnat celoživotní příjmový příkop mezi ženami matkami a muži. Možná i proto je naše země odsouzena k vymírání.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi ve stáří.

Přesně před rokem, 1. 2. 2018,  jsme zahájili mobilní výdej teplé stravy lidem bez domova ve dvou pražských lokalitách. Jedno výdejní místo je v ulici U nákladového nádraží v Praze 3 a druhé na parkovišti pod Barrandovským mostem v Hlubočepech v Praze 5.

Jídlo připravujeme v naší sociální kuchyni a na jmenovaných stanovištích vydáváme každý pracovní den. Za 12 měsíců jsme v rámci této služby vydali celkem 28 616 porcí. Průměrně jsme rozdali teplé jídlo 114 lidem denně. Z celkového počtu lidí bez domova, kteří tuto službu využili, bylo 15 % žen.

Výdej stravy lidem bez domova mobilní formou je projektem Magistrátu hl. m. Prahy. Za cíl si klade snížení počtu lidí v exponovaných nízkoprahových denních centrech (NADĚJE v Praze provozuje dvě). Do projektu jsou zapojeny i další organizace. Celkem je v různých lokalitách Prahy osm výdejních míst.

Děkujeme vám všem, kteří jste do sbírky přispěli, sdíleli ji a jinak propagovali a podporovali.

Zapojilo se 373 dárců – přátel, kolegů, lidí pro nás dosud neznámých ale i známých jmen, jako

Radek Jaroš (horolezec), Dan Přibáň (Trabantem napříč kontinenty), Tomáš Třeštík (fotograf).

Přidaly se i firmy, např. Zeppelin CZ a pěvecký sbor IMBUS.

Bylo to napínavé a zvlášť těsně před „cílovou rovinkou“, kterou se nakonec podařilo překonat o 7704 Kč. Takže budeme moci nakoupit a rozdat více než původně zamýšlených 1000 párů ponožek a 500 párů bot.

Ještě jednou srdečně děkujeme! A prosíme, zůstaňte nám věrni.

O vzniku projektu a jeho dopadech si s Lucií povídala Michaela Lišková 

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2720753-na-nohy-v-teple-uz-bezdomovcum-prispely-tri-stovky-lidi-darovat-zachranu-pred

Darovat NOHY V TEPLE můžete ještě dnes 31.1.2019

Děkujeme!

V reportáži 168 hodin se podívejte, jak přežívají ženy bez domova na ulici a jak jim pomáhají naši noční terénní pracovníci.

Ani azylový dům není domov, ale žije se tam určitě lépe. Fotografie je z našeho azylového domu pro ženy ve Vršovicích, kde zrovna v sobotu probíhala výměna ložního prádla. Koná se jednou za čtrnáct dní. Postele převlékají všechny obyvatelky, kromě těch, které mají své vlastní povlečení a perou si ho samy. Ostatní špinavé prádlo posíláme do prádelny.

Některé ženy na ulici se se svou situací vyrovnaly, jak se dalo. Snaží se radovat i z toho mála, co mají. Jiné ženy svůj stav přijímají těžko, ale z různých důvodů ho nemohou změnit. Když se však podaří posunout alespoň do azylového bydlení, je to jistě k dobrému. Co myslíte?

Více fotek na našem FB