Archiv zpráv

Lákalo mě vyjet s Lékaři bez hranic do oblastí, kde je potřeba dentální péče. Nakonec přišla příležitost pomoci přímo doma.

V září 2015 se mi ozval Jan Kadlec, ředitel pražské pobočky neziskové organizace NADĚJE. Prosil mě o pomoc se zařízením stomatologické ambulance v Praze. Protože jsem dva roky předtím zařizovala tu svou v Tanvaldě v Libereckém kraji, měla jsem vše v živé paměti a ráda jsem pomohla. Během šesti měsíců vznikla ordinace zubního lékaře pro lidi bez domova ve středisku U Bulhara. Toto středisko už fungovalo delší dobu - bylo zde denní centrum, ordinace praktického lékaře, gynekologa, psychologa a psychiatra - a tak šlo jen o rozšíření o další obor.

Myslela jsem, že zařízením ordinace naše spolupráce skončí, ale protože jsme nemohli najít žádného stomatologa, který by zde chtěl pracovat, rozhodla jsem se dojíždět jednou za čtrnáct dní na čtyři hodiny odpoledne. Otevřeli jsme v březnu 2016. Média to docela zajímalo - jak asi vypadá ordinace pro bezdomovce?

Byla to pro mě úplně nová zkušenost. Šlo sice jen o akutní péči, takže pohotovostní službu, ale pacienti byli převážně klienti NADĚJE - většinou lidé z ulice nebo z azylových domů. Lidé bez pojištění, kteří ale už navštěvovali denní centrum nebo i ordinace praktického lékaře NADĚJE, a tak se dozvěděli o tom, že by si měli zajít také na zubní.  

Velice brzy jsem pochopila, proč NADĚJE tolik stála o to zařídit si vlastní ambulanci. Na běžných pohotovostech to funguje tak, že se péče buď nárokuje vaší zdravotní pojišťovně, nebo si ji zaplatíte sami přímo na místě. A tak někteří zdejší klienti ani na pohotovost nešli, nebo nebyli ošetřeni. Tady v NADĚJI, pokud klient nemá pojištění, hradí se péče z dotací či sponzorských darů.

Mě to tu vždy bavilo. Byla to pěkná interdisciplinární spolupráce - měla jsem náhled do celé léčby klienta i v jiných oborech, byla jsem tedy připravena a přibližně věděla, o koho jde. Často nám klienty odeslal praktik nebo i psycholog. Podařilo se nám spoustu klientů sanovat, takže mají ústa bez infekce, nejsou ze stomatologického hlediska ohroženi, a tudíž nebudou muset navštívit pohotovostní služby jinde v Praze.

Vím, že se na středisko U Bulhara někdy veřejnost dívá skrz prsty, ale popravdě já jsem ráda, že situaci NADĚJE takto řeší. Lidí na ulici je čím dál víc, ať už vlastní vinou, nebo zadlužením, nebo po návratu z věznice, z nešťastné lásky - těch příběhů jsou mraky. Je potřeba zajistit jim péči. Pokud to nikdo neudělá, přitíží se nemocnicím a celá léčba každého takového člověka se extrémně prodraží. Nehledě na sociální úroveň.

Pracovníci NADĚJE se snaží klienty motivovat k návratu zpátky do běžného života. Pomáhají jim vyřídit si základní náležitosti jako platný občanský průkaz, zdravotní pojištění, bydlení v azylovém domě, psychicky je podporují v boji proti závislostem a tak dále. Má to smysl a ráda se sem jednou po mateřské dovolené vrátím.

Díky.

Daniela Šebestová je praktická zubní lékařka.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

Dne 27. listopadu probíhá po celém světě kampaň Giving Tuesday - největší svátek dárcovství, který oslavuje chuť pomáhat a dělat dobré skutky. Zakladatel projektu Nejdřív střecha  Vojtěch Sedláček se rozhodl při této příležitosti založit dárcovskou výzvu a vybrat potřebných 229 229 korun, díky kterým bude během následujících 3 měsíců uhrazeno ubytování až 60 lidem bez domova.

„Člověk na ulici bez prostředků je vždy zranitelný, ze sociálního pohledu dokonce zranitelný těžce. Je s podivem, v kolika případech poměrně malá pomoc stačí, aby nespadl do trvalého bezdomovectví, ale postavil se znovu na vlastní nohy," říká Vojtěch Sedláček.

https://www.darujme.cz/vyzva/1200663

Pomozte nám společně vybrat potřebné peníze. Ze srdce děkujeme! 

Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové (administrátor projektu)

Před několika dny jsme v našem azylovém domě přivítali ojedinělou návštěvu: třicet dětí ve věku deset až šestnáct let a pět pedagogů ze Speciální školy z Tanvaldu. Dlouho jsme přemýšleli, jak exkurzi pojmout. Jako přednášku nebo jako prohlídku? Ještě těsně před začátkem jsme přesně nevěděli..

Děti nám přivezly mnoho obrázků, na kterých byly zobrazeny jejich pohledy na bezdomovce. Nic nového – špína, alkohol, drogy. 

Po malém občerstvení jsme děti provedli zařízením. Byly překvapeny, v jak pěkném a především čistém prostředí naši klienti žijí. Pak jsme si společně sedli a povídali si o tom, jak je možné stát se bezdomovcem. Děti byly překvapeny podruhé, protože všechny se domnívaly, že jedinou příčinou jsou alkohol nebo drogy. Dalším překvapením bylo, že vedle základní pomoci, jakou je jídlo, oblečení a hygiena, se snažíme klientům pomoci i s nalezením cesty zpátky do normálního života, nalzením práce, narovnání jejich vztahů.

Hlavní myšlenkou celé návštěvy, bylo, že i když se člověk dostane dostane takzvaně na dno, vždy zůstává člověkem. Bylo vidět, že děti nad tímto faktem přemýšlejí a že celá návštěva měla smysl – v neposlední řadě i jako prevence. 

Národní potravinová sbírka, na které spolupracujeme, probíhala letos 11. listopadu v 693 prodejnách po celé České republice. Zajistila 321 tun trvanlivých potravin a 41 tun drogistického zboží. Tyto zásoby budou sloužit celý rok jako pomoc např. v domácnostech seniorů v hmotné nouzi, matek samoživitelek, rodin ve finanční tísni a v azylových domech.

Vážíme si pomoci dobrovolníků a štědrosti nakupujících. Jsme rádi, že lidé přemýšlejí nad tím, co koupit, jak pomoci. Bylo to vidět na skladbě nakoupeného zboží. Letos se ve sbírce sešlo více drogerie a hygienických potřeb a v mnoha případech také kvalitnější potraviny.

Velmi vám děkujeme.

„Tramvaj není noclehárna.“ „Pořádek proti anarchii.“ „V klinice se léčí, v klinice se nefetuje.“ Video zdrogovaného mladého muže doplněné o větu: „Ten taky půjde volit?“ Návrh novely přestupkového zákona umožňující vyhostit „potížistu“ z území obce nebo městské části, pokud spáchá tři vážné přestupky. „Nepřizpůsobiví nesmí obtěžovat slušné občany.“

To je jen krátký výčet letošních předvolebních hesel a témat. Nepřibližujeme se k Maďarsku, které bezdomovectví, tedy život na ulici, zakázalo prostřednictvím změny v ústavě?

A jak si to vláda Viktora Orbána představuje? V ulicích Maďarska podle dostupných odhadů žije něco mezi dvaceti a třiceti tisíci lidmi bez domova, kapacita lůžek v azylových domech, útulcích a ubytovnách je zhruba devatenáct tisíc. O životě v takových ubytovacích zařízení nelze mluvit ani jako o uspokojivém. Co s těmi lidmi bude? Budou zavíráni do vězení? Nemusíme být ekonomové, abychom si spočítali, že by tak došlo k drastickému navýšení rozpočtu. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk ve vězení něco stojí, a to budou platit občané Maďarska.

Dobře, bezdomovec si pobyde chvilku v „chládku“. Pro člověka žijícího na ulici v létě v zimě asi nic drastického. Pak vyjde ven a světe div se, s velkou pravděpodobností nebude mít pořád kde bydlet. Jeho sociální situace bude stejná, nebo spíše horší. Bude mít totiž „flastr“, takže jeho znovuzapojení na trhu práce bude velmi omezené, ne-li nemožné. Bude tedy žít dál na ulici, pravděpodobně v podmínce, a bude jen otázkou času, kdy ho pokutují muži zákona. On pokutu nebude mít šanci uhradit, protože nebude mít z čeho, a zase na chvíli pobyde ve vězení. Tak to půjde dokola a výdaje Maďarska budou zbytečně narůstat. Nakonec to povede k další nesmyslné kriminalizaci lidí bez domova, kteří budou viněni z úpadku ekonomiky. Co bude dalším řešením? Levné lágry s dozorci?

Nebo existuje jiná možnost. Bezdomovci už v Maďarsku nebudou chtít žít a půjdou o dům, v tomto případě o stát, dál. Maďarsko si zažilo uprchlickou krizi a teď, když už toto ožehavé téma není tak ožehavé, budou uprchlíky dělat z vlastních občanů.

Mnozí z bezdomovců trpí duševními poruchami, závislostmi, jsou staří, nemocní nebo doživotně zadluženi. Tito lidé pak propadávají už tak děravým sociálním sítem. Orbánova vláda je nechá spadnout až na dno a pořádně tvrdě. Proti bezdomovectví se v tomto případě bojuje tak, že se postaví mimo zákon. Může takovým způsobem uvažovat chytrá společnost?

Chytrá společnost dělá vše proto, aby lidé bez domova nebyli, a pokud jsou, tak jim zajistí přístup k sociálním službám a k sociálnímu bydlení. Poslední, co by chytrou společnost napadlo, je, aby lidi bez domova kriminalizovala.

Žijeme v tomto ohledu ve zvláštní době, ať už v Maďarsku nebo v České republice. Naše současná vláda zametla zákon o sociálním bydlení pod stůl, a to přesto, že se k jeho přijetí zavázala v programovém prohlášení. Pro většinu nevládních organizací je to mílový krok zpět. Doufám, že se stejně dlouhými kroky nebudeme přibližovat k Maďarsku a že nedojdeme do fáze, kdy budeme v ústavě definovat pojem „slušný občan“.

Gabriela Sčotková je vedoucí azylového domu NADĚJE v Praze.

Text vyšel v Deníku Referendum.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.

Prosíme, hlasujte pro nás a pomozte zkvalitnit péči klientů nedašovské NADĚJE. V programu "ČSOB pomáhá regionům" jsme byli zařazeni do hlasování o Divokou kartu. Potřebujeme tedy získat co nejvíc hlasů od veřejnosti. Hlasovat můžete od 12. do 29. listopadu 2018 na adrese www.csobpomaharegionum.cz.

Projekt jsme nazvali "Rehabilitace na čerstvém vzduchu". Kliknete na něj, zadejte svou emailovou adresu, na ni vám bude zaslán odkaz, po jehož rozkliknutí se stane váš hlas platným. Prosíme o rozeslání výše uvedeného odkazu s prosbou o podporu vašim známým a dalším lidem s dobrým srdcem.

Děkujeme.

Pro vaši představu, jak bychom chtěli s našimi klienty rehabilitovat venku, přikládáme ilustrační fotografii venkovního trenažéru.