Archiv zpráv

Tímto heslem se zřejmě řídili v případě Zákona o pomoci v hmotné nouzi naši zákonodárci. Jakoby říkali: „Pojďme udělat ze sociálně slabých lidí ještě slabší a ještě bezbrannější, pojďme se do nich obout.“

Od prosince 2017 se změnil systém výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce nyní musí lidem, kteří za poslední rok pobírali déle než 6 měsíců dávku v hmotné nouzi, vyplácet část dávky v poukázkách. Rozsah je od 35 do 65 % výše dávky. Jen pro upřesnění: příspěvek na živobytí je 3 410 Kč měsíčně. Někteří z našich klientů však berou existenční minimum, což je 2 200 Kč. A z těchto částek dostávají zhruba třetinu v poukázkách. Kde je zádrhel? Vždyť poukázky nahrazují peníze a může se za ně nakoupit jídlo nebo hygiena. Tak o co jde?

Realita držitelů poukázek

Začnu s příklady lidí žijících v azylových domech. Ti za poukázky nemohou nakoupit v kterémkoliv obchodě. Sice často sledují výhodné letákové akce jednotlivých supermarketů, ale obchody jako např. Lidl nebo Kaufland platbu poukázkami neakceptují. Přičemž řetězce Žabka nebo COOP, které se řadí k dražším, poukázky berou. Za poukázky nelze nakupovat v second-handech ani v obchodech se zdravotnickými pomůckami. Za poukázku si nelze pořídit kupon na MHD v Praze na delší, tím pádem i cenově výhodnější období. Poukázkou nelze uhradit telefonní kredit ani zaplatit dluh na ubytování z předchozího pobytu. Poukázka člověka velmi omezuje i v dodržování jednotlivých splátek u sjednaných splátkových kalendářů.

Naši klienti jsou limitováni i výší poukázky. Jelikož v případě nevyužití celé její hodnoty zbývající suma propadá, kupují si majitelé poukázek u pokladen alespoň doplňkové zboží, jako jsou žvýkačky nebo bonbony, ačkoliv je nepotřebují.
Toto jsou případy z Prahy. Ale co lidé žijící v malých městech? Kde ti mají nakupovat? Mají cestovat někdy i několik desítek kilometrů tam, kde budou moci poukázku uplatnit?

Člověče, snaž se!

Jiný příklad. Pan Zbyněk je naším klientem od září 2017. O bydlení přišel kvůli dlouhodobé hospitalizaci po mozkové příhodě. Jeho zdravotní stav, dezorientace a zmatenost byly hlavními příčinami nemožnosti najít si práci. Panu Zbyňkovi byl přiznán příspěvek na živobytí v prosinci 2016. Od ledna 2017 čerpal i další dávku v hmotné nouzi, doplatek na bydlení, kterou využil na úhradu ubytování v jednom z našich azylových domů. Vzhledem ke zdravotnímu stavu pana Zbyňka a neodpracování povinných hodin v rámci institutu veřejné služby mu byla snížena částka příspěvku na živobytí a ponecháno mu bylo pouze existenční minimum, tedy 2 200 Kč. Pan Zbyněk se v září 2017 přestěhoval z azylového domu do tréninkového bytu. Po prosincovém zavedení vyplácení části příspěvku na živobytí v poukázkách pan Zbyněk dostává v hotovosti nejvýše 1 430 Kč. Z této částky si navíc musí hradit část nájemného ve výši 897 Kč, protože ani doplatek na bydlení mu není vyplácen v celé výši nájemného. Na živobytí, včetně zaplacení léků, panu Zbyňkovi každý měsíc zůstává v hotovosti 533 Kč. Tak, člověče, snaž se! Pokud někdo dokáže přežít s pětistovkou měsíčně, musí mít opravdu mimořádné schopnosti.

Z noclehárny zpátky na ulici - s poukázkami

V neposlední řadě jeden příklad z ulice. Pan Roman, 59 let, přespával venku, někdy u známých. Když se dostal do našeho denního centra v Liberci, pomohli jsme mu zařídit občanku a později i příspěvek na živobytí. Během té doby se začaly projevovat zdravotní problémy. Po epileptických záchvatech pan Roman ztrácel krátkodobou paměť (netrefil k lékaři, na Úřad práce apod.). Byl několikrát hospitalizován. S příchodem zimy začal přespávat v naší noclehárně. Z příspěvku na živobytí si hradil 30 Kč za noc a naši sociální pracovníci s ním mohli v denním centru pracovat na zlepšení jeho situace. Po zavedení poukázek však panu Romanovi zbývá 1 000 Kč v hotovosti. Od té doby pan Roman na noclehárnu nechodí. Spí venku. V Liberci, kde bývá velmi tuhá zima.

Základní životní potřeby?

Jde tu o nemožnost svobodně nakládat s přiznanými financemi. Lidé bez domova jsou tak mnohdy systémem nuceni k obstarání si peněz i jinou cestou, např. směnou poukázek v nevýhodném kurzu za hotovost. Zkuste si někdy vzít poukázku v ceně 50 Kč a jít s ní do nějaké večerky. Dostanete za to výhodných 30 Kč v hotovosti. Trochu byznys s chudobou, ne?
Z uvedených příkladů jasně vyplývá, že vyplácení části příspěvku na živobytí v poukázkách se v mnoha případech míjí účinkem a je více než nesystémové. Jestli poukázky mají sloužit k zajištění základních životních potřeb, potřebujeme zřejmě novou definici životních potřeb, která bude hodně „osekaná“ oproti té původní.

Gabriela Sčotková je vedoucí azylového domu NADĚJE v Praze.

Aby si nevisel jen tak nečinně na zdi, přihlásili jsme ho na soutěž příběhů a umění Kalendář 2018.

Než vybere vítěze odborná porota, mají kalendáře šanci zabodovat i u veřejnosti. 

Věříme, že se Vám náš kalendář líbí, tak prosím neváhejte a dejte mu svůj hlas! 

Zde: http://kalendarroku.cz/soutez/hlasovani

Náš kalendář NADĚJE 2018 je v pořadí 71., tak neustávejte a rolujte a rolujte, až se k němu dostanete!

Všechny informace na http://kalendarroku.cz

Od 1. prosince 2017 do 31. března 2018 jsme se opět zapojili do mimořádných zimních opatření sloužících k ochraně zdraví a života lidí bez domova na území Prahy. 

Provozovali jsme krizovou noclehárnu Vackov, kde jsme za 121 dní poskytli 7 997 noclehů. Službu celkově využilo 398 osob, z toho 49 žen. Ubytovaní dostávali teplý čaj, měli k dispozici sprchu a v případě potřeby si mohli vyměnit oblečení.

Dále jsme realizovali noční terénní program, který kromě vyhledávání lidí bez domova přespávajících v mrazivém počasí na ulici, zajišťoval i převozy či doprovody osob ve zhoršeném zdravotním či hygienickém stavu do návazných zařízení. Průměrně jsme poskytovali služby každou noc 16 osobám. Za celé období jsme uskutečnili 1 888 kontaktů a 258 převozů. Terénní pracovníci nabízeli teplý čaj, potravinovou pomoc, teplé oblečení a informace o dostupné pomoci.

Jsme rádi, že s předem naplánovaným ukončením zimních opatření přišlo i teplejší počasí. Pro lidi bez domova je tak jejich životní situace alespoň o něco snesitelnější.

Během silných mrazů, které zasáhly Česko v posledních dnech, umrzli v Praze čtyři lidé bez domova. Snažíme se lidem na ulici pomáhat i během mimořádných nočních služeb v terénu. V přímém přenosu nové Televize Seznam o tom mluvili Gabriela Sčotková, vedoucí azylového domu NADĚJE v Praze na Žižkově, a Aleš Strnad, vedoucí terénního programu NADĚJE Praha.

Záznam přímého přenosu na seznamzpravy.cz

Nízkoprahové denní centrum v Liberci  je otevřeno také v noci - a to od 25.2. do 2.3.  Reagovali jsme tak na naplněnou kapacitu noclehárny a také na potřebu se ve velkých mrazech postarat o lidi bez domova, kteří běžně naše zařízení nevyužívají. 

Jak vyplývá z názvu, není Nízkoprahové denní centrum vybavené k účelu nocování. Cílem tedy je poskytnout možnost přečkat nepříznivý čas v teple za improvizovaných podmínek. Lidem bez domova jsou k dispozici deky, teplý čaj, polévka. Je možné využít také sprchy a získat ošacení. 

Běžný denní provoz Nízkoprahového denního centra: v pracovní dny do 8.00 do 18.00.

Mimořádný noční provoz: 20.00 až 7.00 hod. (ve dnech 25. 2. - 2. 3.)

Mimořádná opatření budou případně prodloužena podle aktuálního počasí a momentální kapacity Nocleháren v Liberci a Jablonci nad Nisou.

Od 1. ledna 2018 přešel projekt z důvodu rozvoje pod administraci významné a renomované nadace Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. 

Za 39 měsíců (k 31. 12. 2017), po které projekt spravovala NADĚJE, dárci pomohli 1 094 lidem bez domova - 778 mužům, 221 ženám, 95 rodinám. Děkujeme za to a prosíme, zůstaňte projektu věrni!

Finanční podporu je možné zasílat:

1) na nový účet číslo 478437383/0300, vedený u ČSOB, s variabilním symbolem 201405

2) přes widget DARUJME.CZ uvedený na webové stránce projektu www.nejdrivstrecha.cz

Informace k projektu naleznete i nadále na webu Nejdřív střecha a FB VDV.