Archiv zpráv

Dnes si připomínáme Světový den sociální spravedlnosti, který se od roku 2009 snaží upozornit na téma chudoby a sociálních problémů. 

V pražské NADĚJI pomáháme už témeř 32 let lidem bez domova, kteří se potýkají s extrémním sociálních vyloučení. Věříme, že nějakou formu pomoci si zaslouží každý, kdo se na nás obrátí.

Jsme velice vdeční všem našim pravidelným dárcům, kteří svým příspěvkem každý měsíc dokazují, že jim není osud lidí bez domova lhostejný. Pravidlená podpora je pro nás nesmírně důležitá, protože nám umožňuje vylepšovat nabízené služby.

Děkujeme vám!

Budeme moc rádi, pokud se i vy rozhodnete pro pravidelnou pomoc lidem bez domova. Zde je odkaz na nastavení měsíčního příspěvku prostřednictvím portálu Darujme.cz:

https://www.darujme.cz/darovat/1060?referrer=&frequency=monthly&amount

Foto: Martin Pokora

Čím si projdete, když se ocitnete na ulici? Kam se máte obrátit? V čem vám pomůže sociální pracovník? Kdo vás podrží psychicky? Jak probíhá terénní práce v místech, kde lidé bez domova přežívají? Jak může pomoci veřejnost?

https://www.youtube.com/watch?v=zVVvuEMFha0

Projekt Nejdřív střecha se už pro mnoho lidí, kteří náhle ztratili bydlení, stal smysluplnou a účinnou pomocí. V roce 2022 jsme prostřednictvím tohoto projektu podali pomocnou ruku 61 lidem, z toho 16 ženám. Věkový průměr podpořených byl 40 let. Potřební lidé u nás strávili celkem 1370 nocí.

A jak projekt konkrétně pomáhá? Přinášíme tři příběhy.  

Bedřich, 47 let, žil s příbuznými v rodinném domě. Ze zdravotních a vztahových důvodů se poměry v rodině komplikovaly, až nakonec Bedřich ve špatném psychickém stavu odešel na ulici. Dostal se k nám, kde jsme mu nabídli pomoc psychologa a ubytování na noclehárně. Po čase získal i celodenní ubytování, kde se může ze své situace vzpamatovat. 

Jan, 44 let, býval OSVČ. Kvůli korona krizi ovšem zkrachoval a začal žít z úspor, až se dostal do sestupné spirály dluhů. Nakonec nás požádal o pomoc. Ubytovali jsme ho v azylovém domě a krátkodobě zařadili do projektu Nejdřív střecha, než získá dávky hmotné nouze. Jan plánuje, že se vrátí ke své původní profesi (také díky celodennímu ubytování) a že v azylovém domě nezůstane dlouho. 

Daniel, 52 let, přijel do Prahy za prací. Nakonec ovšem neuspěl, byl okraden o finance a skončil na ulici. Své věci měl stále v úschovně na nádraží. K nám se dostal na základě intervence hodné paní, která mu na ulici pomáhala. Daniel byl ubytován na noclehárně a začal spolupracovat se sociální pracovnicí. Nakonec se mu podařilo nalézt zaměstnání i s ubytováním a z noclehárny mohl odejít.

Děkujeme všem dárcům, kteří projekt podpořili a podporují.   

https://www.nejdrivstrecha.cz/   

Projekt administruje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.  

Foto: ilustrační 

„Přišly za mnou děti a chlubily se mi, že pojedou na výlet. Byla jsem nadšená, že se někam podívají i bez našeho klubu. Ptala jsem se, kam vyrazí, řekly mi, že pojedou za tátou do vězení,“ říká Jana, která pracuje v NADĚJI už více než rok.

Její kolegyně Andrea Gažiová přidává další příběh: „Chodila k nám jedna slečna, pocházela z vyloučené lokality, vedle nevhodných podmínek, jako byly štěnice a švábi v bytě, kde žilo 15 lidí, se potýkala se sexuálním obtěžováním ze strany svého švagra a budoucího nevlastního otce. Báli jsme se, že i přes veškerou snahu z této situace nevyvázne. Jenže ona to dokázala, s naší pomocí všechno zvládla – našla si přítele, zaměstnání a odstěhovala se do Liberce, mimo vliv rodiny. Každý takový dobrý případ je malý zázrak, kvůli kterému to má smysl.“

Jana a Andrea jsou zaměstnány jako pracovnice v sociálních službách v našem nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Klášterci nad Ohří. Jejich klienti jsou děti a mladí lidé od 6 do 26 let. Většina jich pochází z vyloučené lokality a nefunkčních rodinných prostředí – jsou pro ně jako tety, které jim dají tolik potřebnou, ale chybějící péči a lásku.

„Poskytujeme jim zázemí, vidí v nás vzory a nebojí se snít o lepším životě. Některé děti si doma nemůžou ani nakreslit obrázek, natož aby mohly jako jejich vrstevníci koukat na Netflix nebo si zahrát na Xboxu. Některé ale doma nemají ani elektřinu, nebo dokonce nemají domov a žijí porůznu u sousedů, někdy se snažíme jim zajistit i potravinovou pomoc. Naše práce je tak velmi různorodá, malým dětem pomáháme se školní přípravou, starším klientům pomáháme se sociálním začleněním, děláme různá školení, abychom zlepšili třeba finanční gramotnost, nebo jim pomáháme s psaním životopisu a sháněním bydlení,“ popisují shodně obě kolegyně.

Díky práci našeho nízkoprahového zařízení pro děti a mládež klesá kriminalita. Naši zaměstnanci působí také v terénu a snaží se předcházet krádežím, užívání drog a alkoholu. Chodí po městě, a když vidíme skupinku dětí nebo mladých lidí, snaží se je přesvědčit, aby namísto kouření v parku šli trávit čas s námi a vrstevníky do klubu. Přesně totiž ví, kam děti chodí místo školy, a snaží se tam být dříve, než na ně někdo zavolá policii. Pracují v podstatě celý den.

„Pracovní doba je od 9 do 18 hodin, ale klientů máme plnou hlavu neustále. Někdy nám volají ve 4 hodiny ráno a chtějí pomoct s řešením krizových situací. Jsme tu pro ně kdykoli, protože víme, z jakého prostředí pocházejí a jak je podpora důležitá,“ upřesňuje Jana.

Jana a Andrea dělají drsnou práci, která ale bohužel je systémově podfinancovaná. „Kdybychom neměly zpětnou vazbu dětí, kterým jsme pomohly, už bychom tu nebyly,“ prohlásily obě pro kampaň Stejná odměna, jež chce docílit spravedlivých podmínek v odměňování a financování sociálních služeb v České republice.

Na dnešek připadá Světový den nemocných, který si připomínáme od roku 1992, kdy ho vyhlásil papež Jan Pavel II.

Přinášíme vám jeden z mnoha příběhů z naší ordinace praktického lékaře U Bulhara. 

Pan J. pracoval na stavbě a žil na ubytovně stejně jako mnoho dalších jeho krajanů. Na stavbě se mu stal úraz a došlo k rozsáhlejšímu poranění nohy. A protože pan J. byl cizinec, v ČR pracující na černo, tedy bez pojištění, dostalo se mu pouze základního ošetření na pohotovosti. Na další léčbu neměl finance. Brzy došly finance i na zaplacení ubytovny, a tak se pan J. dostal na ulici i s nevyléčeným poraněním nohy. Na doporučení navštívil lékaře u Bulhara. Zajistili jsme mu krizové ubytování a pravidelné ošetřování nohy. Po několika týdnech byla noha zcela zhojena. Pan J. odcestoval do své rodné země se silnou motivací najít si práci a uspořádat rodinné vztahy. 

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze. Pojďme jim společně zajistit důstojnější a bezpečnější život.

 
https://www.darujme.cz/projekt/1060

Děkujeme!

Konec ledna znamenal i plánované ukončení kampaně Darujte nohy v teple.

Letos se jednalo o doposud nejúspěšnější ročník, protože jsme získali výtěžek ve výši 295.306 Kč. Aktuálně máme nakoupeno 299 párů bot a 700 kusů oblečení, které kolegové v denních centrech nebo přímo v terénu předávají lidem bez domova. Další nákupy stále probíhají.

Kampaň Darujte nohy v teple přinesla za pět let svého trvání výtěžek ve výši 1.124.398 Kč.

Přinášíme pár zajímavých čísel:

• Cílová částka se vybrala v rekordních 35 dnech.
• Nejčastěji dárci zasílali 700 Kč.
• 61 % všech darů zaslaly ženy.
• 45 % dárců darovalo poprvé.
• 52 % darů bylo uskutečněno prostřednictvím mobilního telefonu.

Moc vám všem děkujeme milí dárci. Speciální poděkování patří Jirkovi Šourkovi a umělcům za kalendář ART 2023 a věnované litografie. 

Jsme moc rádi, že během mrazivých dní a nocí, které právě zažíváme, máme dostatek teplého oblečení a zimních bot.