Archiv zpráv

Uprchlíci, marketéři, umělci a nevládní organizace se spojili při natáčení reklamního spotu. Vyslechli stovky příběhů, ve kterých Ukrajinci zdůrazňovali vděčnost za přijetí a pomoc jejich zemi. Tvůrci se proto rozhodli věnovat svůj čas a dát jim prostor pro vyjádření. Mediální agentura, desítky médií, poskytovatelé reklamních ploch a vybraná kina je podpoří pro bono, autoři se vzdali nároku na honorář. Nevládní organizace podpoří kampaň na sociálních sítích.

"Při tvorbě spotu jsme si vyslechli hodně lidí z Ukrajiny, ale také příběhy Čechů, kteří se zapojili do pomoci. Každý z nich byl výjimečný a přemýšleli jsme o nich ještě dlouho po setkání. Uvědomili jsme si, že právě díky velkému počtu těchto lidí se zde Ukrajinci cítí bezpečněji a jsou víc přijímáni," říká Roman Biath z agentury Zaraguza, která spot vytvořila. „Hodně z Ukrajinců také zmiňovalo, že by nám nějak rádi poděkovali, tak jsme se to rozhodli spojit,“ dodává Biath.

„Je to lekce, kterou jsme, myslím, potřebovali. Lekce o tom, co jako česká společnost dokážeme. V NADĚJI jsme si ověřili, jak kvalitní lidi pro zvládání krizových situací po celé republice máme. Ať už jde o podíl na správě humanitárního stanového městečka pro lidi z Ukrajiny v Malešicích, pomoc ukrajinským dětem a mládeži se zpracováním traumatických zážitků nebo veškerou další každodenní pomoc v našich pobočkách. Je posilující vidět, že v tomto úsilí nejsme sami – že jsme součástí společnosti, v níž je solidarita a vstřícnost tak mimořádná,“ řekla Hana Šimková, mluvčí NADĚJE.

Třikrát o pomoci Česka Ukrajině v mezinárodním srovnání

1. jsme 3. nejčastějším cílem Ukrajinců prchajících před válkou ze států EU. Zároveň jsme zemí s největším počtem ukrajinských uprchlíků v přepočtu na obyvatele na světě (k 17. 8. přes 400 tisíc lidí, zdroj UNHCR)
2. ČR je 3. mezi zeměmi EU, 7. na světě ve výši závazku poskytnutí humanitární pomoci   Ukrajině (0,11 miliard EUR k 18. 8., zdroj: Kiel Institute, Ukraine Support Tracker)
3. na 6. místě na světě je Česko ve vojenské pomoci a dodávkách materiálu (k 18. 8. byla v hodnotě 0,341 miliard EUR, zdroj: Kiel Institute, Ukraine Support Tracker)

Nejlepší boršč vaří Liudmyla

Natáčelo se například na hlavním nádraží, v Roztokách u Prahy, kde od začátku uprchlíkům pomáhají, nebo na kolejích Větrník, kde je ubytováno několik desítek ukrajinských rodin, včetně hlavní postavy spotu paní Liudmyly.

Ta přijela do Česka s dcerou a jako bývala učitelka pro první stupeň se hned zapojila do pomoci. Hraje si s dětmi. doučuje děti i dospělé nebo pomáhá distribuovat informace ostatním. "Její boršč mají dobrovolníci zdaleka nejraději spolu s jejím vřelým úsměvem, který nám všem dodává sílu," přidává další střípky příběhu Martina Cílková, krizová koordinátorka ubytování pro uprchlíky Českého Červeného kříže.

Nouzové ubytování na koleji Větrník vzniklo začalo v polovině března téměř od nuly. Dobrovolnici stavěli nábytek, sháněli spotřebiče nebo překládali. "Celkově se nám vystřídalo okolo 500 dobrovolníků, kteří odpracovali více než 6 000 hodin. A bez nich bych to opravdu nikdy nešlo," komentuje Kateřina Junáková, která je na místě koordinovala.

Pro Ukrajince jsme všichni hvězdy

"České protagonisty jsme oslovili podle toho, zda skutečně pomáhali. Zdeňka Svěráka, Karla Kováře nebo Adélu Gondíkovou také podle toho, jak sami reprezentují různé skupiny české společnosti,“ říká Roman Biath. „Sami Ukrajinci je přitom neznají, trochu jim splýváme, a proto děkují všem Čechům najednou,“ dodává Roman Biath ze Zaraguzy, která vytváří kampaně pro největší značky v naší zemi.

Další informace:

Hana Šimková, média a vztahy s veřejností, NADĚJE, hana.simkova@nadeje.cz, 778 440 323

Petr Havlíček, výkonný ředitel agentury Zaraguza, 724 013 555

NADĚJE si dnes připomíná 32 let od svého založení.

"Jak dlouho zde budou potřební lidé, tak dlouho budeme povinni jim pomáhat - nejen pro jejich blaho, ale také pro blaho naše, neboť člověk je přirozeně takový, že dává.

 

I kdyby na světě nebyla jediná bytost, která hladoví či potřebuje peníze, vždy zde bude místo pro povzbuzení, inspiraci a vedení.

 

A tak se podívejte okolo sebe a zeptejte se: Co můžeme dát, aby to pomohlo jinému člověku?"

Menachem Mendel Schneerson, z knihy Smysluplný život

V posledních letech jsme se museli postavit čelem situacím, které nejsme běžně zvyklí řešit. V koronavirové krizi jsme se aktivně účastnili pomoci lidem bez domova, postavili dočasné humanitární městečko, zapojili se do fungování humanitárních hotelů. Aktuálně pomáháme uprchlíkům z Ukrajiny ve stanovém táboře. Naši kolegové jsou skvělí a neváhají pomoci tam, kde je zrovna potřeba.

Tento den je příležitostí jim za jejich obětavou pomoc lidem v nouzi poděkovat. Z celého srdce Vám děkujeme!

Světový humanitární den byl vyhlášen v roce 2008 Valným shromážděním OSN jako připomínka pumového útoku na sídlo Organizace spojených národů v Bagdádu v roce 2003, při němž zahynulo 22 lidí.

Foto: Michal Horniecký

Při té příležitosti bychom vám rádi představili tým lidí, který tu dnem i nocí pomáhá místním mužům bez domova.  

Prostory, v nichž naši zaměstnanci od roku 2004 nabízejí lidem střechu nad hlavou, původně sloužily firmám, které tu vyráběly uzeniny a kulečníky. V rekordním čase z nevlídného prostoru vytvořila útočiště pro potřebné naše bývalá ředitelka Petra. Službu rozjeli společně s vedoucím Alešem, který dnes vede tým našich teréňáků, a s naším současným metodikem sociální práce Lubošem. Oba kolegové jsou v pražské NADĚJI téměř od jejích počátků a jsou její chodící kronikou. Další dlouholetou vedoucí bývala naše nynější fundraiserka Gábina, která si momentálně užívá rodičovské dovolené. Spolu s ní tu při plném úvazku vystudoval sociální práci s červeným diplomem náš padesátiletý kolega Pepa. Ten nyní pomáhá lidem bez domova, kteří bydleli v tzv. covidových hotelech. Při nočních směnách, kdy na chvíli ruch azylového domu utichne, tady studuje sociální práci i Kristýna. A k ní se od září přidají další dva naši kolegové, Alex a Daniela. Daniela je původní profesí novinářka a stále má v jednom z českých rádií vlastní pořad. Stejně tak Slávek, zasloužilý skaut, se dřív živil jako novinář. Pavla, která je v azylovém domě dva roky, je milovnicí květin, a proto má mj. na starosti flóru v celé budově. Ve volném čase si jako mladá babička užívá čtyřměsíčního vnuka. Máme tady také kolegu Pepu, kterého možná znáte z médií, kde se poměrně často vyjadřuje k problémům dětí z dětských domovů. Ví, o čem mluví –  sám v dětském domově vyrůstal. V azylovém domě pracují také dvě sociální pracovnice Martina a Amálka, které se pro tuhle práci narodily a bez jejichž pomoci by se místní pánové do lepšího života nevrátili. Mezi zaměstnanci máme dokonce i manželský pár! Honza pracuje v noclehárně, jeho žena Venuše v azylovém domě.  

V žižkovském týmu je i pět neoficiálních členů. Ťapka, Max, Kimchi, Apollo a Moon. Tohle psí komando má v azylovém domě jediný úkol: rozjasnit pracovní den nejen svým majitelům, ale i ubytovaným mužům.  

Bez těchto zajímavých, pracovitých a obětavých lidí by NADĚJE nebyla NADĚJÍ. Právě oni podávají pomocnou ruku těm nejpotřebnějším - nemocným, hladovým, špinavým a vyčerpaným lidem, kteří se můžou spolehnout na to, že když jim nikdo jiný nepomůže, u nás budou mít dveře vždycky otevřené.  

Martina Blažková, vedoucí azylového domu a noclehárny NADĚJE na Žižkově  

Právě naše "mobilka" byla v roce 2008 jedna z prvních, která své služby přivezla přímo k potřebným lidem na ulici. Díky své efektivitě, nízkoprahovosti, schopnosti reagovat na důležité změny a potřebnosti osob z cílových skupin se stala nedílnou součástí i dalších poskytovatelů sociálních služeb. Jsme rádi, že jsme byli průkopníky této formy potřebné sociální služby a že ji nadále poskytujeme.

Aktuálně s Mobilní sociální službou pravidelně navštěvujeme 12 míst v 8 městských částech Prahy.

Každý týden k "mobilce" přichází pro pomoc průměrně 363 lidí v nouzi.

Tato pomoc pro lidi bez domova by nebyla možná bez adekvátního nasazení pracovníků terénního programu NADĚJE, bez spolupráce s dalšími subjekty i potřebného financování. Všem účastníkům i donátorům za lidi bez domova i za sebe děkujeme!

Text: Aleš Strnad, vedoucí terénního programu

Foto: Tomáš Kozohorský

Humanitární hotel Harfa, který vznikl kvůli pandemii Covidu-19 v březnu 2020, jsem převzala jako koordinátorka v červenci 2021. Přede mnou mělo hotel na starosti Centrum sociálních služeb Praha. Za více než dva roky prošlo hotelem 150 lidí.

Za poslední rok fungování, tedy od července 2021 do června 2022, bydlelo na Harfě průběžně 70 lidí v nouzi. Vyřizovali jsme s nimi doklady, zajišťovali lékařskou péči, společně jsme hledali zaměstnání, doprovázeli je na úřady a k lékařům, žádali jsme o starobní i invalidní důchody. Nejdůležitější ale bylo, aby po uzavření hotelu neskončili tito lidé opět na ulici.

Mnoho lidí bez domova jsem znala ještě z terénu, kde jsem předtím pracovala. A sledovat, jak se člověk stabilizuje, zvyká si na bydlení a poté odchází do bytu, bylo opravdu za odměnu. Takových příběhů se šťastným koncem jsem zažila za působení v hotelu více a nic lepšího jsem si nemohla přát.

Kam lidé ubytovaní v hotelu Harfa odešli?

- 32 lidí se ubytovalo v městské ubytovně

- 7 lidí získalo sociální byt od pražského magistrátu nebo městské části

- 5 ubytovaných si zajistilo nájem komerčního bytu

- ostatní odešli do komerční ubytovny, azylového domu, zdravotnického zařízení nebo k rodině

- pouze 6 lidem bylo ubytování sankčně ukončeno, nebo odešli bez udání důvodu neznámo kam

S některými lidmi pokračujeme ve spolupráci právě v městské ubytovně, což je nově vzniklý koncept bydlení v Praze. Zde již musí být samostatnější, ale stále mají k dispozici nás, sociální pracovníky, kdyby byla potřeba s čímkoliv pomoci. Už teď víme, že někteří z nich půjdou z městské ubytovny do bytu a nebude to dlouho trvat.

Velké díky všem kolegům z NADĚJE, z organizací Jako doma a Armáda spásy, z městské části Praha 9, z magistrátu hl. města Prahy a Centra sociálních služeb Praha.

Text a foto: Marie Zajíčková, koordinátorka sociálních pracovníků v Městské ubytovně Strojírenská