Archiv zpráv

Přelom ledna a února tohoto roku byl v našem azylovém domě v Radotíně ve znamení velkého smutku.

Koncem ledna zemřel pan Jindřich. Jindra rád mluvil o svém životě, i přesto že se s ním vůbec „nemazlil“. On to však nevzdal, i přes nepřízeň osudu byl stále pozitivní a do poslední chvíle svého života měl naději, že se uzdraví. Když jsem ho byla navštívit v Nemocnici na Pleši, povídal, že nám opraví tu příšernou dlažbu před domem, až ho propustí a trochu se dá do kupy. A já mu s radostí přitakala, že se budu moc těšit, i když mi dal k nahlédnutí své lékařské zprávy. Rakovina ho nakonec zdolala, zdolala tělo, ducha nikdy. Zemřel skvělý chlap a já jsem vděčná, že jsem ho mohla poznat. Díky němu jsme se seznámili s nadací Úsměv nejen pro Kryštofa, které moc děkuji, protože hlavně díky manželům Abelovým zažíval Jindřich v posledních měsících radost.

Hned na začátku února nás opustil pan Jan. Honza (HOKR – přezdívka v azylovém domě) byl chlap pro každou práci, tzv. všeuměl. Honza výborně vařil, staral se o zahradu, a když bylo třeba někde něco opravit, přinést, podržet, vždycky byl po ruce. Kdyby nebylo té prazvláštní otevřené rány na chodidle, se kterou si nevěděli rady ani doktoři, byl by někde s chutí pracoval. Třeba zase v kuchyni, jako dříve, než přišel Covid. Odchod Honzy byl náhlý a nečekaný, pro mnoho z nás velmi náročný.

Chlapi, s láskou a úctou na Vás vzpomínáme a děkujeme za obohacení našich životů.

Markéta Lietavcová, vedoucí azylového domě v Radotíně

Cenu Ladislava Čerycha za Čin roku jsme s projektem Ulice pomáhá ulici sice nezískali, ale i tak pro nás byla nominace obrovská čest. Dostat se z tolika skvělých společensky prospěšných činů do „top trojky“ je velký úspěch a motivace posouvat projekt dál. Moc gratulujeme vítěznému činu „Záchrana Synagogy v Čáslavi“.

Celý záznam z galavečera najdete na iVysílání ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/16179254016-unikatni-neziskovka-roku/

Děkujeme také NROS – Nadaci rozvoje občanské společnosti, že už řadu let oceňuje neziskovky za jejich obětavou práci. Děkujeme, že zviditelňujete výjimečné skutky a projekty a ukazujete skrze ně dobré příklady občanské angažovanosti a inspirujete ostatní.

Unikátní projekt Ulice pomáhá ulici najdete na e-shopu NADĚJE. Koupí litografií a digitálních tisků od předních českých street art umělců celou částkou přispíváte na pomoc lidem, kteří v Praze přežívají ve veřejném prostoru bez střechy nad hlavou. Děkujeme, že prostřednictvím tohoto výjimečného projektu pomáháte spolu s námi.

https://eshop.nadeje.cz/produkty/#ulice

Spolupracovníků v NADĚJI stále přibývá. Už je nás téměř 800! Proto jsme se v loňském roce zabývali přípravou uceleného systému onboardingu – tedy „nalodění“ nových kolegů. Záleží nám na tom, aby se nováčci v období zapracování cítili respektováni a aby uspěli, chceme, aby byli motivováni se v práci rozvíjet a jejich pracovní nasazení bylo dlouhodobé.

Onboarding se týká nejen nových zaměstnanců, ale především jejich vedoucích, ostatních členů týmu a personalistů. Náš systém je založený na rozvoji měkkých dovedností pro doprovázení nováčka, na posílení role středního managementu, zdůraznění společných hodnot a rozvoji digitálních nástrojů v péči o lidské zdroje.

Díky podpoře Nadace ČEZ ve výši 198 000 Kč jsme na základě konzultací se specialistkou na řízení lidských zdrojů Monikou Rousovou a s režisérem a scénáristou Janem Hálou připravili výukové video pro personalisty, vedoucí a mentory a také uvítací video o NADĚJI pro nové kolegy.  Zároveň jsme přichystali on-line prostředí pro realizaci onboardingu, novou informační brožuru a desky.

Děkujeme lidem v Nadaci ČEZ za podporu naší práce.

Ve středu 31. ledna 2024 skončila kampaň Darujte nohy v teple pro letošní zimní období. Vybralo se 313 672 Kč, což je historicky nejvyšší částka za šest let projektu Darujte nohy v teple.

Moc vám všem děkujeme!

Už máme nakoupeno 258 párů bot a 1277 kusů oblečení. Kolegové z terénu a denních center je od prosince předávají lidem bez domova. Během února nás čekají poslední nákupy.

Kampaň Darujte nohy v teple přinesla za šest let svého trvání výtěžek ve výši 1 438 070 Kč.

Děkujeme, že díky vám máme zajištěný dostatek teplého oblečení a bot pro lidi bez domova.

V pátek 9. února 2024 uplynulo přesně 101 let od chvíle, kdy se v Bedihošti u Prostějova narodila paní Věra.Byla nejstarší ze 4 dětí a podařilo se jí navzdory nelehké době vystudovat obchodní akademii v Prostějově. Pracovalajako účetní, kde se také seznámila se svým budoucím manželem. 

Postupně se jim narodily 3 děti.Později pracovala ve školství jako hospodářka a tajemnice vedoucího odboru školství. Získala dokonce titul Zasloužilý pracovník resortu školství a byla aktivní “sokolkou”. V roce 1981 nastoupila do důchodu a měla tak konečně více času na své záliby. Práci na zahradě, pěstování zeleniny i růží, četbu historických knih, poslech klasické hudby, vyšívání.  

S manželem se věnovali svým deseti vnoučatům a radovali se z jejich úspěchů. Paní Kovaříková se i ve svých 101 letech zajímá o politické, kulturní a společenské dění. Celý život vyznává ideje Tomáše GarriquaMasaryka, vlastenectví a demokracie. V loňském roce pro ni byla samozřejmostí i účast na volbě nového prezidenta.  

V současné době jí dělá největší radost setkávání se svou rodinou, vnoučaty a nyní již deseti pravnoučaty.A její recept na dlouhověkost? Střídmost, pracovitost, stálá aktivita a obětavost pro druhé. Jsme rádi, že můžeme být součástí tohoto krásného životního příběhu a moc gratulujeme k tomuto krásnému věku.

 
Reportáž z oslavy paní Věry Kovaříkové s námi udělal také Český rozhlas Zlín https://zlin.rozhlas.cz/vychazet-lidem-vstric-je-zivotni-kredo-pani-very-kovarikove-ze-zlina-ktera-9174577.

Karel (23 let) se příliš nesvěřoval, jak se dostal na ulici. Vzhledem k jeho mládí a faktu, že se nikdy nezmínil o rodičích, lze předpokládat, že počátky jeho bezdomovectví jsou v neutěšené rodinné situaci. Karel je ze severu Čech, vyučil se lakýrníkem, v sociálně-pracovních záležitostech se téměř neorientuje. Jeho přáním bylo pracovat v automobilce Škoda Auto Mladá Boleslav. S touto motivací pracovali i sociální pracovníci nízkoprahového centra, kam se Karel přišel poradit „jak dál“. Karel okamžitě dostal lůžko na noclehárně v rámci projektu Nejdřív střecha – každý další den na ulici by jeho situaci dál zhoršoval. Mezitím s pomocí sociálních pracovníků napsal životopis, vyplnil personální dotazník do „Škodovky“ a našel si brigádu – roznášení letáků. Po čtyřech týdnech se mu podařilo najít i bydlení u známého a z noclehárny mohl odejít. Po svém odchodu se znovu obrátil na sociální pracovníky, aby mu pomohli vyřídit výpis ze zdravotní dokumentace potřebný pro nástup do „Škodovky“. Snad si tedy svůj sen pracovat zde nakonec splnil.

Už tři týdny střechy nad hlavou mohou pomoci vyřešit akutní krizovou situaci člověka, který právě ztratil domov. Více než polovina lidí, kteří se do projektu Nejdřív střecha zapojili, dokázala svou situaci zlepšit. V září tomu bude 10 let, co projekt pomáhá lidem bez domova opět najít stabilní zázemí pro svůj život. Děkujeme.

Projekt by nebylo možné realizovat bez dárců. Na www.nejdrivstrecha.cz se můžete podívat, kolik peněz už bylo vybráno, kolik použito a kolik zbývá. Veškeré získané prostředky od dárců jdou na ubytování. Projekt administruje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.