Archiv zpráv

Je téměř nemožné přežívat na ulici a zachovat si přitom tělesné i mentální zdraví.

Možná se to jeví jako překvapivé, ale i lidé bez domova uznávají zdraví jako jednu z nejvyšších hodnot. Dobře vědí, jak je těžké přežít bez střechy nad hlavou a s nemocí. Zdravotní péče je často pro lidi bez domova obtížně dosažitelná. Je to pochopitelné – tito lidé bývají spíše „nežádoucími“ pacienty. V případě, že se lidem bez domova cesta ke zdravotní péči usnadní, mají o ni veliký zájem.

Ordinace praktického lékaře má dlouhou tradici (od r. 1994) a od počátku byla umístěna v nízkoprahovém denním centru pro lidi bez domova, zároveň vždy byla součástí sítě sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE. Praktický lékař pro dospělé zajišťuje základní zdravotní péči a zprostředkovává další péči. Z hlediska řešení sociální situace lidí bez domova mají také význam úkony praktického lékaře související se zaměstnáním či důchodem. Zdravotní sestra zároveň pomáhá řešit i sociální situaci klientů, např. zprostředkuje ubytování těm, kteří potřebují respitní péči (doléčení v určeném azylovém domě nebo humanitárním zařízení).

V roce 2023 jsme ošetřili 1230 pacientů a uskutečnili 4686 prohlídek. Mezi nejčastější onemocnění patří svrab, pedikulózy, poranění, otravy, bércové vředy, žaludeční a střevní potíže, kožní defekty (mimo bércových vředů), chřipky a dýchací cesty, kardiovaskulární, revmatické a neurologické onemocnění a samozřejmě také omrzliny a popáleniny.

„S nástupem podzimu a zimy se v naší ordinaci začínají mnohem častěji než jindy objevovat pacienti s nachlazením, chřipkami nebo angínami. Pokud teploty klesnou pod nulu, začnou k nám docházet pacienti s omrzlinami. Některé defekty bývají malé, ty zvládáme zaléčit vlastními silami bez větších následků. Ale také se bohužel setkáme s případy, kdy dochází k hospitalizacím v nemocnici a následným amputacím“, uvádí Jarmila Urbani, vedoucí ordinace lékařů.

„K nám chodí lidé, kteří nemají žádné zázemí. V běžných ordinací je, nechci říct, že vyhazují, ale snaží se kontakt s nimi minimalizovat. V tomto ohledu my pro ně máme něco navíc. My s nimi pohovoříme a chápeme jejich problematiku v širším kontextu“, dodává Boris Oniščenko, praktický lékař ordinace 

Pan J. dlouhodobě pobýval na ulici. Trpěl silným astmatem, který se mu postupně zhoršoval. Z důvodu zdravotních komplikací mu také byla amputována levá noha a na pravé měl rozsáhlý bércový vřed. Vzhledem k pohybu na invalidním vozíku bylo ale problematické dodržovat pravidelné převazy. Díky ubytování v azylové domě mohla být panu J. zajištěna pravidelná péče, a to ze strany naší ordinace, kdy za klientem pravidelně docházela zdravotní sestra na převazy. Stav pana J. se začal výrazně zlepšovat a po několika měsících došlo k úplnému zhojení vředů na noze.

Zima je pro lidi bez domova nejtěžší období. Základní pomocí, kterou jim každý z nás může nabídnout, je darování teplého oblečení a bot. I vy můžete společně s námi pomoci lidem bez domova v Praze přečkat zimu. Děkujeme.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/darujtenohyvteple

V září 2023 kontaktuje náš dětský tým duševního zdraví pro Litoměřicko 15letá slečna Klára. Přichází s maminkou na doporučení dětské psychiatričky, kam chodí kvůli depresím, sebepoškozování a sociální fobii, které se začaly projevovat na podzim 2022 a postupně zhoršovat. 

Klára absolvuje dvě rodinná sezení s matkou a sestrou, kde probíráme její vztahy, rodinné prostředí a možné příčiny jejích problémů. Další sezení už zvládá sama a svěřuje se nám se svým příběhem.

Delší dobu nechodí do školy, straní se lidí a raději zůstává v pokoji s mobilem. Sama sebe nenávidí a propadá depresivním stavům. Úlevu hledá v sebepoškozování. 

Poté, co nám Klára řekne svůj příběh, vše chápeme. Skrývala v sobě tajemství z dětství, o kterém se nikdy nikomu nesvěřila, ale v její mysli opět ožilo během akce se spolužáky právě na podzim roku 2022, kdy se situace z minulosti opakovala. Tyto dva traumatické zážitky stojí za jejími psychickými problémy.

Abychom zmírnili její depresivní stavy, snažíme se omezit čas, který tráví sama na telefonu. Zařizujeme jí proto individuální studijní plán, aby dokázala lépe překonat svou sociální úzkost. Později Klára mění školu a úspěšně dokončuje 9. ročník.

Polehávání v posteli a scrollování na mobilu, které jen prohlubovalo depresivní stavy, nahrazuje pobyt v přírodě, dechové cvičení nebo pohyb. Klára postupně omezuje sebepoškozování a přibližně po 9 měsících s ním přestává úplně.

Zároveň k nám dochází na terapie. Během nich se zaměřujeme na samotnou práci s traumatem, osvojení nových návyků, podporu sebepoznání a sebepřijetí, vymezení vlastních hranic nebo např. uvolnění, k čemuž využíváme různé psychoterapeutické techniky. Velmi účinná je i edukace o významu emocí a práce s nimi.

Během rodinných setkání, která jsme po půl roce opět zařadili, ale vychází najevo komplikovaný vztah s Klářiným otcem. Jeho ne příliš chápavý přístup typu „můžeš si za to sama, přestaň se řezat, nebo tě seřežu“ její problémy jen prohlubuje. Po několika konzultacích ale otec svůj přístup mění, začíná Kláru více podporovat a jejich vztah se výrazně zlepšuje.

Klára se nyní cítí dobře a její psychické zdraví je stabilní. Přijali ji na střední školu a po domluvě s psychiatričkou vysadila antidepresiva. Nedávno si dokonce našla přítele, je spokojená, zamilovaná a chystá se do 2. ročníku střední školy.

Podpořte nás a dejte společně s námi naději dětem s bolavou duší: www.nadejeprodetskoudusi.cz

Vánoce bez domova: 62 000 dětí v bytové nouzi čeká na pomoc, Zákon o podpoře bydlení stagnuje

19. 12. 2024

Závěr roku je časem bilancování a vyhodnocování toho, co se povedlo a co se nepovedlo. Vládě se navzdory závazku v Programovém prohlášení a dostatečnému počtu hlasů v Parlamentu stále nepodařilo splatit legislativní dluh a schválit Zákon o podpoře bydlení. Na potřebnost přijetí zákona dlouhodobě upozorňuje také iniciativa Za bydlení.

Tento zákon je přitom nezbytnou součástí systémového řešení jednoho z nejpalčivějších problémů, které Česká republika má – vyloučení ze standardního bydlení. V bytové nouzi se dnes podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 nachází 161 000 lidí včetně 62 000 dětí. Zástupci a zástupkyně odborné veřejnosti a samospráv sdružení v iniciativě Za bydlení se shodují, že bez funkčního Zákona o podpoře bydlení se situace nezlepší. Naopak do bytové nouze se budou propadat další z 1,6 milionu obyvatel, kteří již dnes mají problémy s bydlením a hrozí jim jeho ztráta. Česká republika totiž za stávajících podmínek nejenom že neumí nabídnout systémovou pomoc domácnostem v bytové nouzi, ale neumí řešit ani její prevenci.

I když fungující nástroje a „recept” na ukončování bytové nouze známe, nadále ji dostatečně neřešíme. Jako společnost tak ubližujeme sami sobě. Z bytové nouze, chybějící prevence a stávajícího legislativního vakua totiž profitují především obchodníci s chudobou. My ostatní doplácíme na negativní dopady bytové nouze na vzdělávání a ohrožení dětí, domácí násilí, kriminalitu, bezpečí, participaci na trhu práce, závislosti, stigmatizaci, sociální kohezi a celkově kvalitu života v naší zemi. I velmi konzervativní odhady, čistě monetizovaných nákladů bytové nouze, říkají, že neřešení bytové nouze stojí daňové poplatníky 11 miliard korun ročně.

„Vzhledem k politickým průtahům vyzýváme zákonodárce a zákonodárkyně všech politických stran zastoupených v Parlamentu, aby přistoupili zodpovědně a v souladu s evidence-based politikou k projednání návrhu Zákona o podpoře bydlení a pomohli ho ve smysluplné podobě, tedy co nejvěrněji vůči parametrům vládního návrhu z června tohoto roku, schválit ve stávajícím volebním období,” poukazuje na palčivost problému Mikoláš Opletal, Advocacy Officer iniciativy Za bydlení.

„Nesouhlasíme s deklarovaným záměrem vládní koalice redukovat síť kontaktních míst pro bydlení z 205 na 115. Je to podle nás v rozporu s principy účinné prevence a řešení bytové nouze, jakými jsou nízkoprahovost, plošnost, včasnost a dostupnost. Do jasného systémově nastaveného modelu, kdy mělo být kontaktní místo zřízeno na každé obci s rozšířenou působností, je vnášen systém výjimek, opt-in, ještě před tím, než vůbec systém začal fungovat. Bylo by vhodnější zvolit opt-out, když se ukáže, že pobočky kontaktních míst pro bydlení obyvatelé některých ORP a obcí v okolí skutečně nepotřebují – a v budoucnu potřebovat nebudou,“ říká koordinátorka iniciativy Za bydlení Katarína Šrámková.

Zároveň iniciativa Za bydlení připomíná klíčový význam sítě kontaktních míst pro bydlení zřizovaných v obcích s rozšířenou působností, které, mimo jiné s ohledem na povinnosti obcí uspokojovat potřeby svých obyvatel v oblasti bydlení, tvoří jakousi „kostru“ navrhovaného systému podpory bydlení. Primární rolí kontaktních míst je totiž poskytovat podporu při řešení těžkých životních situací, kdy lidem hrozí ztráta bydlení nebo o toto bydlení již přišli a potřebují rychle pomoci s tím, aby neskončili na ulici nebo v nevyhovujícím bydlení, často v rukách obchodníků s chudobou. V praxi to znamená kromě poskytování poradenství, koordinaci a navazování potřebných služeb v území (nad rámec zabydlování a asistence, které zákon zavádí). To, že tento model podpory bydlení úspěšně funguje, je v Česku odpilotováno na několika kontaktních místech po celé zemi.

Je nezbytné důvěřovat osvědčeným nástrojům a analýzám, včetně důkladného hodnocení dopadů regulace (RIA) k návrhu zákona, namísto vymýšlení ad hoc řešení, jako je zapojení poboček České pošty nebo Úřadu práce. Tato řešení opomíjejí klíčové skutečnosti, jako jsou stávající sociální pracovníci na ORP, nefunkčnost Úřadu práce jako podpůrného orgánu, či skutečnost, že podle výzkumu MPSV by se až 84 % lidí se žádostí o pomoc v bydlení obrátilo na kontaktní místa zřízená obcemi.

Kontaktní osoba za iniciativu Za bydlení:
Mikoláš Opletal
+420 774 645 467
Mikolas.opletal@socialnibydleni.org

Iniciativa Za bydlení spojuje více než 50 jednotlivců a organizací z nevládního, akademického i veřejného sektoru. Už od minulého volebního období se snaží vyvolat a vést konstruktivní veřejnou a politickou debatu o problému bytové nouze a zhoršující se dostupnosti důstojného bydlení v Česku. Jejím hlavním cílem je prosadit fungující institucionální a legislativní model, který zabrání propadu lidí na ulici či do sítě obchodníků s chudobou.

Tisková zpráva zde.

V dětské psychiatrické nemocnici v Lounech je hospitalizován chlapec s drogovou minulostí – Patrik. Jeho matka chce udělat vše proto, aby byl v pořádku. Už nadobro. Když řeší s personálem, jak mohou dále postupovat, odkazují ji na náš dětský tým duševního zdraví.

Potom, co nás matka kontaktuje, si domlouváme schůzku, kde nám vypráví Patrikův příběh. Prodělal psychotickou epizodu kvůli pravidelnému užívání velkého množství drog v kombinaci s psychiatrickými léky. Všechny tyto látky začal užívat po prožitém traumatu, kdy se u něj objevily úzkosti a silné deprese.

Na základě toho se spojujeme se sociálně zdravotním pracovníkem nemocnice v Lounech a co nejdříve si domlouváme s Patrikem osobní setkání. Děti v podobných situacích často navštěvujeme a chceme se s nimi poznat už během hospitalizace v nemocnici.

Zpočátku je Patrik nedůvěřivý. Otevřeně nám říká, že na něj žádné terapie nefungují. Nikde mu nedokázali pomoci – léky nezabíraly a nepohodl se se svým ošetřujícím psychiatrem. Neodradil nás.

Po propuštění z nemocnice pravidelně jezdíme za Patrikem domů. Postupně s ním navazujeme bližší vztah. Mluvíme spolu otevřeně nejen o tom, jaké problémy může užívání návykových látek způsobit mladému člověku, jako je on. Pomohli jsme mu najít nového ošetřujícího psychiatra.

Matka také pravidelně dochází na setkání, kde společně řešíme jejich minulost i budoucnost. Oběma jsme také nabídli možnost využít adiktologické služby pro mladé lidi nebo rodiče.

Patrikův stav se postupně zlepšuje. Snaží se omezit užívání návykových látek. Více o tom přemýšlí. Chce se vrátit zpět na střední školu. Nyní společně budeme zjišťovat, jaké možnosti vzdělávání a následného uplatnění jsou v jeho okolí a jakou cestou se chce vydat.

Aktuální stav nejlépe popisují slova Patrikovy mámy: „Vyzkoušeli jsme různé psychology, ale nic nefungovalo. Patrik vždy ze sezení odcházel v slzách. Cítil se hůř. Na vás se vždycky těší. Je rád, že konečně může otevřeně mluvit s někým, kdo mu rozumí.“

Podpořte nás a dejte společně s námi naději dětem s bolavou duší: www.nadejeprodetskoudusi.cz

Zasaďme se za bydlení! Nová kampaň upozorňuje na 62 000 dětí v bytové nouzi. Potřebujeme Zákon o podpoře bydlení, říkají experti a expertky

5. 12. 2024

Ten okamžik, kdy se děti po škole rozchází do svých domovů za svými blízkými. Na místo, kde si mohou hrát, učit se, kam si mohou pozvat kamarády a kamarádky, kde je bezpečno. Jenže 62 000 dětí takové místo nemá. Právě tolik dětí se dnes podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 nachází v bytové nouzi. Žijí na ubytovnách, v dětských domovech, v přelidněných a nevyhovujících prostorách. Nová kampaň Zasaďme se za bydlení, jejíž tváří se stala herečka Pavla Beretová apeluje na potřebnost přijetí Zákona o podpoře bydlení, který se zasekl ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně.

Hlavní videospot s Pavlou Beretovou můžete vidět zde.

62 000 dětí v bytové nouzi

Bytová nouze dětí je v České republice obrovský problém. Podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 v ní vyrůstá 62 000 dětí. Mají horší přístup ke vzdělání, má to negativní vliv na jejich zdraví, bezpečí a často jsou právě kvůli bytové nouzi z rodin odebírány do náhradní institucionální péče. Situace se v posledních letech nezlepšuje. Ceny nájmů, energií i nemovitostí se zvyšují a spolu s tím i počet domácností, které žijí na hraně a u kterých stačí jednorázový neočekávaný větší výdaj nebo výpadek příjmu a o standardní bydlení přijdou. Nemáme zde přitom tolik potřebnou „záchrannou síť” podpory bydlení, která ohroženým domácnostem, jako jsou rodiny s dětmi, samoživitelé*ky, senioři*ky, lidé s handicapem, mladí lidé opouštějící dětské domovy aj. pomůže najít nový domov, nebo neztratit ten stávající. „Kdo z této situace profituje, jsou mimo jiné, obchodníci s chudobou. Domácnostem v bytové nouzi totiž často nezbývá nic jiného, než se uchýlit do substandardního bydlení za přemrštěné ceny. V Poslanecké sněmovně přitom již půl roku leží vládní návrh Zákona o podpoře bydlení, jehož schválení by pro Česko znamenalo možnost systémově uchopit prevenci a řešení bytové nouze i potírání byznysu s chudobou. Pokud naši zákonodárci a zákonodárkyně návrh Zákona nestihnou v rámci druhého čtení projednat a schválit  do Vánoc, hrozí, že se staneme svědky dalšího volebního období, kdy příslib dlouho očekávaného zákona zůstane jenom na papíře. A na Programovém prohlášení současné vládní koalice,“ upozorňuje ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová.

Bydlení je základ, který potřebuje každé dítě

Ve videospotu, který na potřebnost přijetí Zákona o podpoře bydlení upozorňuje, vystupuje i divadelní a filmová herečka Pavla Beretová, která má k tématu bytové nouze dětí velmi blízko i díky divadelnímu představení a filmu Amerikánka (od režiséra Viktora Tauše), který měl letos v září premiéru a který se právě tématu dětských domovů dotýká. „Pro mě osobně je téma domova a rodiny hodně důležité a je smutné, že tolik dětí v Česku nemá místo, kterému by mohlo říkat domov. Do Amerikánky jsme zapojili i děti z dětských domovů, kteří v představení i ve filmu hrají. Měla jsem díky tomu příležitost seznámit se s jejich životními příběhy a uvědomit si, že mít domov je základ, který opravdu potřebuje každé dítě. Téma ohrožení ztrátou bydlení propojuje oba filmy, ve kterých hraji a které letos měly premiéru – Amerikánka a Rok vdovy. Podporuji kampaň iniciativy Za bydlení, protože věřím, že ten navrhovaný Zákon o podpoře bydlení může přispět ke zlepšení situace dětí v bytové nouzi,“ říká Pavla Beretová.

Problém, který se týká nás všech

Videospoty pro iniciativu Za bydlení natočilo kreativní studio Družina, které se zaměřuje na veřejně prospěšné a etické kampaně. Lidé, kteří ve spotu vystupují, sami přijetí Zákona o podpoře bydlení podporují.  „Když jsme připravovali videospot k této kampani, chtěli jsme zdůraznit, že bytová nouze není jen statistika, ale problém, který má konkrétní tváře – tváře dětí, které nemají bezpečný prostor, kde by mohly růst a rozvíjet se. Bytová nouze ovlivňuje nejen je, ale i nás všechny jako společnost. Kampaň Zasaďme se za bydlení proto apeluje na to, abychom nepřehlíželi ty, kteří domov ztratili, a přijali Zákon o podpoře bydlení jako první krok k systémové změně,“ vysvětluje režisérka videospotu Michaela Klakurková.

Zasaďme se za bydlení! Podpisy na podporu přijetí Zákona o podpoře bydlení

Součástí kampaně Zasaďme se za bydlení je i výzva veřejnosti k podpoře přijetí Zákona o podpoře bydlení. Lidé mohou svým podpisem dát najevo, že nesouhlasí s tím, aby v České republice vyrůstaly desetitisíce dětí bez domova. „Výzvu může podepsat každý, kdo věří, že domov je základní lidská potřeba a že děti by neměly vyrůstat v nevyhovujících podmínkách. Každý podpis je důležitým krokem k tomu, aby zákon prošel a začal pomáhat,“ vyzývá k zapojení ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová.

„Zákon obsahuje v praxi osvědčené nástroje, které již dnes v Česku na desítkách míst fungují a díky kterým se daří nejen vymaňovat domácnosti z bytové nouze, ale především předcházet ztrátě jejich bydlení díky poradenství a provazbě na odpovídající služby. Nejedná se o žádný experiment, ale o v praxi osvědčené nástroje. Jejich realizace je však dnes v Česku možná převážně díky evropským projektům, což je nedostatečné a nesystémové. Zákon o podpoře bydlení nastaví transparentní a udržitelné financování pro prevenci ztráty bydlení a zabydlování lidí z bytové nouze. Každý rok tak nový domov získají tisíce domácností,“ uzavírá Bírová.

Hlavní videospot ke kampani Zasaďme se za bydlení
Web otevřené výzvy za přijetí Zákona o podpoře bydlení
Zpráva o vyloučení z bydlení 2024

Kontaktní osoba za iniciativu Za bydlení:
Petr Schovánek
Mediální koordinátor
petr.schovanek@socialnibydleni.org
+420 776 466 682

Iniciativa Za bydlení spojuje více než 50 jednotlivců a organizací z nevládního, akademického i veřejného sektoru. Už od minulého volebního období se snaží vyvolat a vést konstruktivní veřejnou a politickou debatu o problému bytové nouze a zhoršující se dostupnosti důstojného bydlení v Česku. Jejím hlavním cílem je prosadit fungující institucionální a legislativní model, který zabrání propadu lidí na ulici či do sítě obchodníků s chudobou.

Více v tiskové zprávě zde.

Zdeněk Hraba chce připravit zákon, který by lidi bez domova kriminalizoval.

Na koho návrh míří

Jak se z člověka stane „bezdomovec“? Jde o proces, na jehož počátku jsou různé příčiny: generační přenos chudoby, nefunkční rodina, nedostatek sociálních dovedností a schopností, ústavní výchova, traumata, nemoci duševní i fyzické, rozvod, dluhy, závislosti, naučená bezmocnost, stáří, zrušení pracovní pozice, případně celého závodu, nedostupné bydlení, viktimizace, propuštění z vězení a mnoho dalších.

„Bezdomovec“ je tedy člověk, který si nese celou řadu těžkostí, k nimž přibyla jedna z nejvážnějších – absence domova, absence střechy nad hlavou.

Proč NADĚJE považuje návrh za špatný

Uvedení do praxe by znamenalo pouze nesmyslné zatížení represivních složek, tlak na zneužití psychiatrie (Zdeněk Hraba mluví o využití „ochranné léčby“), likvidaci principu sociální práce a služeb založených na dobrovolnosti, extrémní mrhání veřejnými prostředky (už jen nucení do veřejně prospěšných prací by bylo enormně drahé a neefektivní).
A pobyt ve vězení za „život na ulici“? Znamenal by jen další bariéru v možné integraci člověka bez domova.

Každý návrh zákona musí mít povinnou přílohu, tzv. RIA (Hodnocení dopadu regulace), v níž se propočítává, co daný návrh znamená ekonomicky a jak zatíží státní rozpočet. Buď by pan senátor při zpracování RIA manipuloval, nebo by došel k neakceptovatelným astronomickým cifrám. Proto je podle NADĚJE návrh špatný – protože je nepraktický, nefunkční a drahý.

Proč NADĚJE považuje návrh za neetický a nehumánní

Návrh kriminalizuje člověka za jeho extrémně složitou sociální situaci. Proč máme trestat lidi za to, že se ocitli v situaci, ve které jsou nejvíce zranitelní? Pokud člověk bez domova spáchal trestný čin či přestupek, měl by být trestán za tento konkrétní skutek - na to přece nástroje máme (to uznává sám senátor Hraba). Jak jsme uvedli, příčin bezdomovectví je celá řada, systémového i individuálního charakteru. Situace lidí bez domova o jejich vině a možnosti se integrovat neříká vůbec nic. Proto trestat lidi plošně za to, že se ocitli „na ulici“, je neetické a nehumánní.

Jak to, že se neumíme postarat o ty nejzranitelnější, na okraji, nemocné, traumatizované, bez rodin?

Kde NADĚJE vidí řešení

Skutečné řešení vidíme ve dvou oblastech: v prevenci bezdomovectví a dostupnosti bydlení.
V ČR nemáme vybudovaný systém včasného záchytu rizika ztráty bydlení, jaký funguje například ve Vídni. Trpíme nedostatkem podpory a financí pro sociální služby, které — když už člověk o bydlení přijde —pomáhají zásadním způsobem. Česko také nemá vyřešenou zdravotně sociální propojenost, tolik potřebnou právě pro lidi bez domova.

Druhou oblastí je pak chybějící dostupné nájemní bydlení, do kterého bychom mohli lidi bez domova posouvat. Jak úspěšné projekty sociálního bydlení jsou, svědčí nepřeberná řada příkladů, nejen v zahraničí, ale i v českých městech. Bez zákona o sociálním bydlení jsou však jen kapkou v moři. Dostupnost bydlení v ČR za poslední roky dramaticky klesla i pro středněpříjmové skupiny.

Závěr

NADĚJE záměr Zdeňka Hraby jednoznačně odmítá jako nefunkční, neetický a nehumánní. Žádáme zákonodárce, aby se hlouběji zamýšleli nad strukturálními problémy společnosti, které přispívají ke vzniku bezdomovectví a hledali systémové řešení této problematiky. Za klíčové považujeme přijetí zákona o podpoře bydlení a zajištění financování pro sociální služby. Jak je vidět například ve Finsku, Rakousku, Norsku a v celé řadě dalších zemí, když funguje prevence, která pomáhá udržet lidi v bytech, případně poskytuje pomoc v zabydlení těm, kteří o bydlení přišli, počty lidí bez domova se snižují.

Zároveň NADĚJE vnímá jako důležité zamyslet se ve veřejné debatě nad nebezpečím návrhů, jaký prezentuje senátor Hraba. Každá společnost je přece tak silná, jak se dokáže postarat o své slabé.