dnes s Mgr. Marcelou Boštíkovou. V našem Domově plní roli duchovní a pastorační pracovnice. O její práci více někdy příště, teď hlavně o ní a věcech, kterých si všímá, má ráda a zabývá se jimi. Jsem zvědavá, Marcela dokáže zajímavě rozvinout leckteré téma, rozhovor s ní obohacuje. Navíc má odvahu si sama sobě kolikrát položit i nepříjemnout otázku - jak to mám v životě já? Tak se ptám: "Marcelo, co se ti vybaví, když řeknu "A"? A na písmeno "B"?
A jako ARISTOKRACIE DUCHA, vznešenost, kultivace, prosazování určitých hodnot. Ale taky ANTIHMOTA, počátek vesmíru a z toho plynoucí další otázky: JAK a PROČ
B je jednoznačně BYDLENÍ. Způsob života, zázemí, hrad, východisko. Také přirozenost, svoboda, bezprostřednost, bezpečí, důvěra, teplo, přijetí, obrazy, květiny, krása, radost, těšení se domů
C – CÍL, CÍLEVĚDOMOST. Když vím, co chci a jak toho dosáhnout, těžko mě někdo zastaví.
D jsou DĚTI. Radost, smích, veselí, rodina. Požehnání, dar!
E – ELITA. Ano, Bůh ví o mně. Mě zná, všechny moje myšlenky, city, pohnutí, úvahy… Právě takovou mě stvořil, takovou mě chtěl mít. Moje kombinace charakteru a temperamentu je potřebná, taková mám své místo na zemi. Stojí o mě. Jsem jeho. Toto vědomí mi dává cítit se výjimečně.
F – bájný pták FÉNIX vstávající z popela. Jiná verze vzkříšení. Po smrti iluzí znovu povstává k životu…
G – GALAXIE, vesmír, nekonečno. Nepředstavitelná vzdálenost, neuchopitelnost, strach, malost. Zároveň zdroj energie - velké povzbuzení, že nemusím řešit hloupost, s níž se člověk čas od času ostře potýká.
H – HODINA. Čas někdy nekonečně dlouhý, jindy nekonečně krátký. Může být rozhodující, ale také zcela promarněný. Jedna bude poslední a nevím, která… Dostojevskij omilostněn těsně před popravou…
CH je CHTĚNÍ, touha, aktivita. Také chvíle bolestného uvědomění, že nic nechtít může být těžší než chtít umřít.
I – INTELIGENCE, schopnost třídit a zpracovávat informace. Respekt k těm, kdo jí jsou obdarováni a využívají ji k dobrému. Zároveň jistý soucit a porozumění, že to v životě nemusí mít jednoduché, převyšují 98% veškeré populace…
J – JINAKOST, SVATOST Boha jako toho, kdo je zcela jiný a zároveň pro nás.
K je KOMUNIKACE. Snaha, vůle se dohovořit, vyslyšet jeden druhého. Porozumění.
L jako LÁSKA, život, energie. Druhá strana PRAVDY. Jsou vzájemně neoddělitelné, neodlučitelné.
M – MILOST, Boží přízeň, pohlazení. Většinou velmi dobře zřetelná, když je člověk na pokraji svých sil.
N – NÁROD. Že jsem se narodila do Evropy, její střední části, kde se mluví českým jazykem, kde se prolíná křesťanství v jeho katolické, jako první i pravoslavné a posléze protestantské podobě, obohacené o osobnosti typu Jana Husa, J.A. Komenského, T.G. Masaryka, …do ocelového srdce republiky, …jako druhé dítě, první dcera atd. atd., mělo nějaký svůj smysl. Že jsem se narodila právě do těchto podmínek a do této situace a ne jiných… chci nejprve poznat tyto.
O – OCHLOKRAT, oblíbená (vtipná) nadávka mého manžela. (Ochlokracie je jedna z forem státního zřízení, pervertovaná demokracie, vláda lůzy)
P – POMOC. Její samozřejmost tam, kde je to třeba a umění rozeznat hranice, kdy jde ještě o nutné opatření, a kdy už nevhodně přebírám cizí odpovědnost.
R – REFLEXE, ROZUM. Velký pomocník. Jediný nástroj, který dovede na sebe sama rezignovat. (Soren Kierkegaard).
Ř – ŘÁD, orientace, základní lidská potřeba. Prevence vzniku chaosu. A zároveň potřeba všechna schémata, systémy a pravidla čas od času narušit a „upgradovat“.
S – SAMOTA. Eliminace vnějších podnětů. Ticho, klid, pokoj, aby mysl měla čas a prostor na zpracování neseřazených obsahů. Nezastupitelná práce na sobě. Naslouchání si, pozorování, nespěchání
T – TRÁM (v oku). Omezenost, hloupost, pýcha. „Moje“ představy, „moje“ předsudky. Zkostnatělost, strach.
U – ÚZEMÍ, prostor, mantinely. UMĚNÍ pracovat s tím, co mám. Schopnost maximálně využívat daných možností. Snaha najít podstatu věci a umět ji vnímat v součinnosti, souvislosti a kontextu okolí.
V – VÍTĚZSTVÍ, VOLBA, VŮLE, svoboda.
Z – ZÁKON. Boží, lidský. ÚSTAVA a Listina základních práv a svobod člověka a občana. Takřka poezie. Povinné vybavení každé domácnosti.
Ž – ŽENA. Fenomén. Úcta a zároveň obžaloba špatného nastavení společnosti (včetně církevních společenství), obžaloba mužů. Teologický i společenský problém. Muži (naší kultury) neobstarávají chléb v potu tváře jako dřív, ne více než ženy. Ty se svého údělu (mateřství) nezříkají. Co bude, až i ony budou nacházet své naplnění v práci, a rodina a děti nebudou pro ně nadále potřebnou hodnotou? Bože, moc Tě potřebujeme!
Moc Tě potřebujeme, Pane…
Dovětek:
Tak to byla moje abeceda. „Na první dobrou“ se člověku vybaví hlouposti. Dívá se na knihovnu a už je tu „K“ – KNIHA! Řidič před ním udělá myšku a už je tu „O“ – OSEL! Nebo znáte písničku ŽIVOT JE JAK ABECEDA, kde každé písmeno na sebe váže právě jeden pojem a už jste zacyklení v tom opakovat si ji i proti své vůli. A v těch nejhorších případech si vzpomenete, jak jste v osmi letech sotva věděli něco o Xenofontovi, ale jeho jméno jste si hrdě vyťukávali v Morseově abecedě u písmena „X“. Tady je veškerá „snaha o spontaneitu“ (už i to je protimluv!) pryč. Snažila jsem se být poctivá. Soustředěně jsem zaznamenávala, co mi přicházelo na mysl a kolikrát byla překvapená. Zhruba v polovině (u písmene „J“) jsem si musela dát pauzu – byla jsem unavená! Zde předkládám výsledek. Někdy se mi vybavilo slovo a zůstalo jen u tohoto jednoho významu. Někdy přicházely celé vlny asociací. Někdy se o přízeň hádaly pojmy spolu naprosto nesouvisející, ale měly společné právě jen to první písmenko a oba mi připadaly důležité. Těžko z toho tvořit nějaký smysluplný obraz. Samotná abeceda ostatně taky nemá větší smysl než seznámení se s možnostmi (jazyka). Dává základ. Jaká ovšem bude kvalita využití, na písmenech samotných nezáleží. Záleží na jejich kombinaci, na shlucích slov a jejich použití v daném kontextu. Tento kontext zde pochopitelně nebude odhalen, přesto bych si přála, aby alespoň tyto mé základní kameny byly použitelné…
Marcelko, moc ti děkuji, že sis našla čas. Těším se na příště.
Martina Soukupová
Méně...
