Archiv zpráv

Do našeho týmu duševního zdraví pro děti a mládež na Litoměřicku přichází 15letý Tomáš, který už dva roky trpí nesnesitelnými bolestmi břicha. Lékaři však fyziologickou příčinu vylučují a přiklání se spíš k názoru, že bolesti jsou psychického původu. Tomáš má ale jiný názor.

Aby vyhověl přání rodičů, postupně navštěvoval dva psychoterapeuty. Pokaždé mu ale něco vadilo, a tak s docházením nakonec přestal. Jeho komunikace s pracovníky našeho týmu není o nic lepší. Tvrdí, že mu nic není, neví, proč by sem měl chodit, na otázky odpovídá jednoslovně, je otrávený a nedůvěřivý.

Postupem času se nám ale daří získat si jeho důvěru. Na Tomáše netlačíme, zajímáme se o něj, nesoudíme ho, povídáme si o obyčejných věcech. Tomáš po chvíli zjišťuje, že se nemusí bát. Konečně se dokáže víc otevřít a mluvit o svých starostech.

Díky jeho povídání odhalujeme potíže hned v několika oblastech: problematická komunikace v rodině, potíže s vrstevníky a tendence k depresím. Rodinu proto odkazujeme na dětského psychiatra. S Tomášem i celou rodinou jsme si vybudovali vzájemnou důvěru a chlapec s návštěvou souhlasí. Po lécích se mu fyzicky uleví, stále k nám ale dochází pravidelně a říká, že se na nás vždy těší.

Po čase pracujeme s celou rodinou a společně se zaměřujeme na správnou komunikaci. Tomášovi pomáháme řešit potíže s vrstevníky a překonat strach z přijímaček na střední školu. Učíme se společně techniky na zvládání úzkosti, podporujeme ho a doprovázíme až k úspěšně složeným zkouškám.

Z uzavřeného kluka se Tomáš proměnil ve veselého, vtipkujícího teenagera. Matka říká, že má doma nové dítě – myšleno v dobrém slova smyslu. V hodnotícím dotazníku naší služby Tomáš říká: „Vím, jaké to je, když nikdo neposlouchá a nerozumí. Pracovníci týmu duševního zdraví mi ukázali cestu z mých problémů.“ A to nás moc těší.

Podpořte nás a dejte společně s námi naději dětem s bolavou duší: www.nadejeprodetskoudusi.cz

Nasloucháme, pomáháme. Na dnešní Světový den duševního zdraví vyhlašujeme sbírku na podporu ohrožených dětí.

V letošním roce naše týmy duševního zdraví pomohly 140 dětem a dospívajícím s psychickými problémy, kteří by jinak na odbornou podporu čekali několik měsíců. Naše péče je dlouhodobá a zahrnuje i podporu celé rodiny, dokud se nezlepší náročná situace dítěte. 

Dětí s psychickými problémy však neustále přibývá a naše kapacity jsou naplněny. Přispějte na naše terapeutické služby a dejte společně s námi naději dětem s bolavou duší: www.nadejeprodetskoudusi.cz

Videospot vznikl v produkci VideoJinak.cz. Děkujeme!

• Jablonec nad Nisou – vzhledem ke zhoršeným klimatickým podmínkám jsme pro klienty bez domova o víkendu otevřeli denní centrum pro přečkání noci v suchu.
  
  
• Otrokovice – pravidelně odčerpáváme vodu ze suterénu domova pro lidi se zdravotním postižením. Na chod služby to nemá vliv, klienti jsou v pořádku.
  
  
• Roudnice nad Labem – náš azylový dům zde stojí na břehu řeky (foto), proto situaci neustále monitorujeme. Momentálně je zde vše v pořádku, ale klienty - tím spíš, že jde o rodiny s dětmi - instruujeme o bezpečnosti pro případ, že by se situace na toku změnila. Naši kolegové zde zůstávají v nepřetržité pohotovosti.
  
  

V našich dalších 25 pobočkách je situace stabilizovaná, klienti jsou v pořádku a v bezpečí. Zejména v našich Domech pokojného stáří se snažíme o to, aby na klienty nedopadal stres z povodně v naší zemi.

Na rozdíl od roku 1997, kdy nás povodeň zasáhla velmi bolestně, se nám letos, zatím, vyhnula. Uvědomujeme si, že máme štěstí, a myslíme na lidi v oblastech, které jsou zasaženy. Z našich zásob v Ústeckém kraji jsme přes Potravinovou banku poslali na Moravu balenou vodu.

Velmi děkujeme všem kolegům za jejich nasazení pro bezpečí a klid našich klientů!

Hana Šimková
vedoucí komunikace
ústředí NADĚJE

Kdy jindy, než na Mezinárodní den seniorů, by se měly otevřít dveře našeho azylového domu pro staré a handicapované lidi bez domova. Přijměte naše srdečné pozvání a přijďte se podívat na nově zrekonstruované prostory našeho jedinečného zařízení.

Jak už jsme několikrát zmiňovali, věk lidí bez domova stoupá a my bychom i touto akcí na problém rádi upozornili. Přijďte si s námi popovídat a poznat prostředí, kde žijí lidé bez domova v seniorském věku.

Čeká vás zajímavý program:

• 15:00 – 16:00 – komentované prohlídky azylového domu

• 16:15 – 17:00 – diskuze s Ing. arch. Janem Kazimourem, architektem, který stojí za rekonstrukcí celého domu, dále Danem Svobodou, naším oblastním ředitelem a Lukášem Novotným, vedoucím azylového domu. Diskuze bude zaměřená na rekonstrukci azylového domu z pohledu potřebnosti cílové skupiny a na specifika lidí bez domova s ohledem na současný trend zvyšujícího se věku.

• 17:30 – 18:00 – živá knihovna v podání našich klientů/klientek

• 18:30 – závěrečné hudební vystoupení

Občerstvení bude zajištěné po celou dobu trvání akce.

Více informací také na naší facebookové události: https://www.facebook.com/events/547883927677928

Těšíme se na viděnou.

Tým azylového domu v Záběhlicích

Nedávno nám náš bývalý klient Bráňo s radostí oznámil, že o něm vyjde článek v Respektu. Bráňo strávil na ulici více než 10 let, potýkal se závislostí na alkoholu a dalších návykových látkách. Po absolvování protialkoholní léčby a pobytu v komunitě, se vrátil do Liberce, kde nyní pracuje jako pečovatel v Alzheimer centru.

Díky projektu města Liberec - Centrum bydlení, získal městský byt - garsonku.

Díky moc Bráňo, že jsme mohli být zastávkou na tvé životní cestě. Dáváš nám naději, že naše práce má smysl. A taky děkujeme všem organizacím a lidem, kteří ti na tvé nelehké cestě pomohli, modlili se za tebe a vzali tě do rodiny.

Více o životě Bráňi a projektu zabydlování potřebných do městských bytů se můžete dočíst v reportáži Respektu

Pavel Matějka, nízkoprahové denní centrum v Liberci.

Petr, 24 let. Vyrůstal v rodině bez otce, matka žila s partnerem, který ji i Petra bil. V rodině byl nadužíván alkohol, občas se objevily i jiné návykové látky. Petr se jednou vzepřel svému otčímovi a chtěl bránit svou mámu. Vzhledem k tomu, že měl již nějaké problémy, skončil po všech možných peripetiích ve výchovném ústavu. Zde denně zažíval šikanu, proto odtud po dovršení 18 let rychle odešel. Nevyužil tedy šanci dokončit vyučení.

Petr je bez bydlení, k rodině nechce, vztahy nemá dobré. Jiné známé nemá. Má pouze základní vzdělání. Zkouší různé brigády, ale protože se neměl kde naučit „vhodné komunikaci“, nedaří se mu práci dlouhodobě udržet. Končí na ulici, kde se dostává k pervitinu, alkoholu, které mu pomáhají se se situací vyrovnat – na chvíli zapomíná na tu mizérii kolem.

Třeba přes nízkoprahové denní centrum NADĚJE pro mladé lidi se doslechne o projektu NADĚJE Housing Youth. Projeví zájem, přijde na schůzku, kde mu představíme projekt. Petr dorazí na vstupní rozhovor, po vyhodnocení vstoupí do projektu. Petr s námi spolupracuje. Nemá doklady, jdeme je vyřizovat, aby si mohl zažádat o práci, či se evidovat na úřadu práce. Petr je zabydlen. Nedaří se mu stále sehnat práci. Má ale již placený nájem z doplatku na bydlení. Po 4 letech ve výchovném ústavu a 6 letech ve stanu či squatu má nyní konečně své  bezpečné místo - svůj pokoj s čistou postelí, kuchyň, toaletu a koupelnu. Pracujeme společně po malých krůčcích na zotavení. Petr spolupracuje s adiktoložkou, řeší své zdravotní problémy, velmi pomalu navazuje kontakt s rodinou. Pokroky nejsou zvenku příliš viditelné, ale jsou v jeho životě významné.