Pokud ještě sháníte vánoční dárky, podívejte se na náš e-shop. Kromě jiného tady najdete i charitativní kalendář ART 2023 a také několik litografií od umělců, jejichž díla podpořila vznik kalendáře. Výtěžek z prodeje jde na naši sbírku Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Dopřejte si originální dárek s přesahem. Kromě uvedeného si můžete koupit trička z dílny Heleny Kupkové, knihu Ilji Hradeckého nebo některý z výrobků klientů NADĚJE https://eshop.nadeje.cz/

Poslední objednávky před Vánoci přijímáme 15.12.!

Přečtěte, nebo poslechněte si reportáž.

Seznam zprávy v „nočním terénu“ s našimi kolegy Míšou a Václavem. Tahle práce není jen o rozdávání čaje, mnohdy jde i o záchranu lidského života.

Lidi bez domova v Praze můžete podpořit i skrze naši sbírku Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Srdečně děkujeme!

Přátelé, už zítra proběhne křest unikátního nástěnného kalendáře ART 2023 od 18 hodin v Rock Café Prague. Výtěžek z jeho prodeje půjde na konto naší sbírky Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Letošní žhavou novinkou je, že nás celým večerem provede naše Gábina Podzemská, vedoucí denního centra U Bulhara. Nejen že za vybrané peníze koupí teplé zimní oblečení a boty pro lidi bez domova, ale také se ujme moderování celé akce.

Petra Jirglová, spisovatelka, blogerka a influencerka, a v poslední době i velká bojovnice za práva opuštěných dětí, která založila spolek Za ruku, kalendář pokřtí. Máme velkou radost, že naši nabídku přijala.

Přijďte i vy podpořit dobrou věc, těšíme se na vás a děkujeme!

Letos popáté slavíme Světový den štědrosti a dobrých skutků Giving Tuesday společným darováním teplého oblečení a bot lidem bez domova, kteří přežívají zimu na ulici. Pokud letos vybereme cílovou částku, přesáhne pomoc „nohou v teple“ 1.000.000 Kč!

Děkujeme, že společně s námi a Giving Tuesday pomáháte lidem bez domova žít bezpečnější a důstojnější život: https://www.darujtenohyvteple.cz/

Věříme, že se nám opět společně podaří zahřát co nejvíce lidí bez domova. Přispět na nové oblečení a boty můžete prostřednictvím portálu Darujme.cz nebo přímo na webovkách sbírky www.darujtenohyvteple.cz.

„Jubilejní pátý ročník je něčím výjimečný. Pokud se nám podaří vybrat celá cílová částka, přesáhneme hranici 1.000 000 Kč, kterou sbírka za celou dobu přinesla“, říká o letošním ročníku zakladatelka Lucie Kadlecová. Děkujeme, že do toho půjdete s námi. 

V souvislosti se zahájením sbírky bychom Vás také rádi pozvali na křest unikátního nástěnného kalendáře sestaveného z reprodukcí 12ti litografií, který pro charitativní účely vytvořil náš dlouholetý podporovatel, fotograf, Jiří Šourek.

Křest se uskuteční ve čtvrtek 1.12. od 17 hodin v prostorách Rock Café na Národní třídě.

Kalendář vznikl v Litografické dílně Říční 11 a obsahuje díla autorů starší generace Václava Bláhy a Jiřího Šourka, přes zástupce střední generace Michala Škapy, Martina Salajky, Matěje Olmera, Jana Lamra, Ondřeje Vyhnánka, Chaozzline, Aleny Kupčíkové, Evy Fajčíkové, po mladou generaci umělkyň Laury Limbourg a Markéty Kolářové.

Výtěžek z prodeje kalendáře bude věnován právě na konto sbírky Darujte nohy v teple. Přijďte na vernisáž, užijte si večer ve společnosti umělců napříč generacemi a koupí kalendáře pomozte nakoupit teplé oblečení a boty těm, kteří jsou zimou ohrožení nejvíce. 

Kalendář vznikl za podpory Galerie Kodl, Rock Café Praha a Galerie Visio Art Plzeň.

Pro další informace sledujte naši facebookovu událost, kde se postupně budete dozvídat víc o celé akci. Těšíme se na viděnou.

„Když se zkusíte vžít do situace, že jste na ulici, prší, je kolem nuly, tak už jen to je velmi fyzicky náročné zvládnout. Máte deficit spánku, nevyspíte se několik hodin vkuse, stále vás něco nebo někdo budí, je vám neustále zima, nemáte žádné přátelé, většina lidí bez domova nemá ani rodinu.“

Martina Blažková je naše kolegyně, vedoucí azylového domu a noclehárny na Žižkově a byla hostem Politickej podcast.

Její postřehy nejen z práce můžete sledovat na Twitteru @MartiBlazkova.

A je fakt dobrá!

Denní i noční teploty za poslední dny výrazně klesly, a proto připomínáme naši sbírku FLEECOVÝCH DEK a SPACÁKŮ pro lidi bez domova a také GRANULÍ pro jejich čtyřnohé kamarády.

Věci můžete přinést kdykoliv do:

Azylového domu v ulici Husitská 110/70, Praha 3.

Azylového domu v ulici Rybalkova 351/31, Praha 10.

Nebo si domluvit osobní předání s vedoucím terénního programu Alešem Strnadem na telefonu 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za darované věci a sdílení informací.

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Když přicházím za paní Lucií, hned se začíná rozčilovat. Křičí. Trvá mi nějakou chvíli, než zjistím, o co vlastně kráčí. Někdo jí chce ukrást kůži. Cítí, jak jí ji už po kouskách kradou. Mimo to se také domnívá, že jí sledují nějaké cizí civilizace. Možná právě oni jí okrádají o její kůži, ale to neví jistě. Navázat s ní jakýkoli kontakt je nesmírně náročné. Paní Lucie je ochromená strachem. Neví, jestli jí taky nepřicházím ublížit.

Schizofrenní onemocnění se považují za velmi vážné psychiatrické nemoci. Jejich léčba je náročná a vždy s velmi nejistým výsledkem. U lidí bez domova však opět hrají roli i další specifika, která léčbu ještě víc komplikují.

Skutečně významnou roli i zde hraje absentující stabilní zázemí. Osoba se schizofrenním onemocněním ztrácí kontakt s realitou. V důsledku toho ve velké míře také například schopnost dodržovat léčebný režim.

Lidem bez domova chybí rodina nebo jiní blízcí, kteří by pomohli s pravidelným užíváním medikace, nebo udržením denního řádu.

Pro schizofrenní pacienty je typické, že medikaci kvůli svým psychotickým a paralyzujícím obavám, odmítají. Stejně tak případnou hospitalizaci. A začínají “propadávat” systémem. Včetně našich služeb.

Kvůli narušenému kontaktu s realitou bohužel mnohdy nejsou schopni soužití s dalšími ubytovanými v sociálních službách. Nemají blízké, kteří by jim vyřídili místo ve specializovaných zařízení. A tito lidé se ocitají na ulici, a navíc v důsledku onemocnění v naprosté sociální izolaci.

Jejich psychotické příznaky (tedy různé halucinace či bludy) se prohlubují. Naopak schopnost navázat s někým kontakt, někomu důvěřovat, slábne. Izolováni ve svém vlastním světě tito lidé nezřídka prožijí dlouhé roky. A ocitají se i spolu se sociálními pracovníky (a jinými odborníky) v pasti.

Navázat vztah s takovým člověkem se po letech neléčené schizofrenie stává téměř nemožné, a tedy i přimět ho k jakékoli léčbě. V takovou chvíli často přichází otázka po tzv. nedobrovolné (soudně nařízené) hospitalizaci. Ovšem vedla by vůbec někam, když se takový člověk nemá kam vrátit? Půjde zpátky na ulici, medikaci opět užívat nebude, v léčbě mu nikdo nepomůže.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Děkujeme za váš zájem o duševní zdraví lidí bez domova. Všech 8 dílů seriálu DUŠE BEZ DOMOVA zůstává k dispozici na našem webu:

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1

Velké díky patří Mgr. Pavlíně Zoubkové za přiblížení tématu lidí bez domova z pohledu psychologie

Alkohol a jiné drogy jsou samozřejmě také pojítkem velké spousty lidí bez domova. U někoho jde o škodlivé užívání, u někoho přímo o závislost.  

Cesty k drogám, potažmo závislosti, jsou různé. Může to začínat v rodině, jak jsem uváděla v dřívějších příspěvcích. Velmi často se pod povrchem skrývá deprese, kterou se člověk snaží “přepít”. Mnohdy v základu leží různé poruchy osobnosti ad.

Cesta ven je pak ale většinou jen jedna – naprostá abstinence.  

Proč je to u lidí bez domova o tolik komplikovanější?

Chybí jim zejména správná motivace. Nemají příliš o co bojovat. Nevidí lepší zítřky a chybí jim také sebevědomí a víra, že to mohou zvládnout.

Nečeká na ně nikdo, až se vrátí z léčby. Nemají blízkého, který by je podržel. Naopak – často všichni jejich kamarádi (tedy lidé z ulice) užívají drogy. Nad těmito závislými tedy naopak visí ztráta přátel, často jediných známých.

Po léčbě by se neměli vracet do stejného prostředí a mezi jiné užívající. Abstinence by byla téměř nemožná. Ovšem právě na snížené možnosti změnit své prostředí jejich snaha o abstinenci často ztroskotá. Mnohdy stojí před závislými bez domova dvojí úkol – vymanit se z užívání drog, ale zároveň, ve stejný čas i z patologického prostředí. Jenže oni spoustu let už žádné jiné neznají. Vrhají se do neznámého světa.

Je také velmi časté, že tito lidé neznají nic, čím by užívání drog nahradili. Už si nevzpomínají, co je baví a naplňuje. Anebo to ani nikdy neměli šanci najít. Po odebrání drog ze svého života se ale najednou vynoří velká díra, kterou je třeba něčím vyplnit. Pro pěstování koníčků či nalezení práce, která je bude naplňovat, bohužel často nemají dobré podmínky.

Není výjimkou, že tito lidé právě kvůli drogám “propásli” období hledání sebe sama, období, ve kterém nacházíme vlastní smysl našeho bytí, a skutečně nevědí, kým jsou, kým chtějí být a jak svůj život chtějí využít.

Poslední díl seriálu o duševním zdraví lidí bez domova zveřejníme příští týden.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský

Noclehárna Na Slupi pomáhá už 18 let. Nabízí mužům bez domova přespání v bezpečném prostředí za nízký poplatek a často jim tak pomůže překonat krizové situace v jejich životech.

Ubytovaní pánové zde mohou přenocovat, uchovat si své osobní věci, dodržovat osobní hygienu, vyprat si oblečení a připravit si jídlo ve sdílené kuchyňce. Pravidelně docházejí na konzultace k sociálním pracovníkům na denní centrum, kde s jejich podporou hledají řešení své situace.

Každý rok zde nocleh pomůže v průměru 140 lidem, z nich je 11 % ve věku 65 a více let. Průměrně zde muži přespávají 34 dní za sebou.

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze: https://www.darujme.cz/projekt/1060

V předchozích příspěvcích jsem se pokusila přiblížit, z jakého prostředí pochází naprostá většina lidí bez domova, a nastínit, jaké dopady vyrůstání v takových podmínkách může mít.

Všeprostupující pocity nejistoty, nestability, nedůvěra ve svět či sám sebe, se pak v dospělosti můžou demonstrovat v různých podobách  –  deprese, úzkosti, zneužívání nebo závislost na návykových látkách apod.

A nyní bych ráda poskytla náhled právě na tyto duševní neduhy, kterými v plné škále trpí samozřejmě i lidé bez přístřeší. Jejich léčba je však v tomto prostředí mnohem komplikovanější.

Pan Ondřej má slzy v očích a říká, že už se mu nechce žít. Nemá nic než to, co má právě na sobě a pár věcí v batohu. K tomu kupu dluhů a na omezený čas místo v našem azylovém domě. Nechtěl to tak, ale jinak to nezvládl. Dělal vše, čeho byl v danou chvíli schopen. A když mi vypráví, jak se pomalu celý jeho život bortil, už se mu slzy valí po tváři.  

Radek, kterému je jen 32 let, mi povídá, že nevidí ze své situace žádné jiné východisko, než to „tady“ skončit. Nemá nikoho, o koho by se mohl opřít nebo komu by na něm záleželo  –  takto to ze svého pohledu, zakaleného depresí, vnímá.  

Pro léčbu deprese je nezbytně nutný řád (struktura dne), klid, pravidelný spánek a ideálně také člověk, se kterým můžu sdílet svůj vnitřní svět. Co z toho člověk může nalézt “na ulici”?  

Léčit depresivní onemocnění na ulici (nebo třeba v azylovém domě) je, jako bychom poslali člověka závislého na alkoholu, aby se léčil v hospodě. Lidem, kteří vyhledávají naši pomoc, chybí obecně řád v životě. U člověka, který navíc trpí depresí, je tedy dvojnásob náročné vytvořit denní strukturu oproti člověku většinové populace. A nemají žádné opěrné body ani nikoho, kdo by jim denní řád pomáhal dodržovat. Jejich život se odehrává minutu po minutě. Nemají žádné plány ani cíle.  

Klid a ticho na ulici? V azylovém domě? To můžeme nazvat světlou výjimkou. S tím jde samozřejmě ruku v ruce kvalitní spánek. Při nocování na ulici o tom snad není třeba ani uvažovat. V azylových domech (či noclehárnách) žijí různí lidé (a mnoho lidí). Mají své různé potřeby a potíže. Vznikají zde konflikty, hádky. Každý přichází do pokoje v jiný čas, během noci někdo odchází či vstává. Nikdy tu nikdo není sám. Soukromí je na hony vzdálené privilegium.

Lidem bez domova tedy bohužel chybí všechny základní předpoklady, které by vedly k alespoň částečné úlevě od depresivních, příp. úzkostných stavů.  

Co jim tedy zbývá? V úvahu přichází samozřejmě medikace. Která ale sama o sobě depresi neléčí. A cesta k ní je pro lidi na ulici z mnoha důvodu delší než pro běžnou populaci. Naprosto nejsnazším a nejrychlejším antidepresivem, instantní úlevou od bolesti existence, jsou pro člověka bez domova alkohol či benzodiazepiny. V takovém případě se však člověk samozřejmě rázem dostává do nového problému.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme příští týden.

V České republice si dnes připomínáme Den stromů. NADĚJE v Praze taky jeden má. Je to lípa zelená, zasazená u příležitosti 20. výročí vzniku naší organizace. Už je to tedy 12 let a ode dne usazení do země povyrostla, že?  

Pokud máte rádi přírodu, určitě nám dáte za pravdu, že působí příznivě na lidskou psychiku, dobře si v ní odpočineme a v každém ročním období nás okouzluje svými proměnami.

Stromy mají ale i zcela praktické a pro život na zemi nepostradatelné schopnosti, filtrují vzduch, zvlhčují ovzduší, vyrovnávají teplotní extrémy, tvoří kyslík, tlumí hluk a mnohé další. 

Sázejme stromy a važme si jich.

Neopomenutelná část lidí bez domova prožila buď celé, nebo významný kust svého dětství v ústavní péči. V kojeneckých ústavech (mimochodem ČR je poslední zemí v EU, kde tyto instituce fungují) či dětských domovech.

A právě proti kojeneckým ústavům mnoho odborníků také ostře brojí.

Proč?

Protože dítě, již od prvních měsíců věku, potřebuje jednoho „svého“ člověka.

Takového, který odpovídá na všechny jeho potřeby  –  nakrmí, přebalí, utěší, pochová, pohladí.

Takového, k němuž si může vytvořit silnou citovou vazbu. Z toho pak čerpá celý život ve svých vlastních vztazích, při zvládání svých emočních projevů apod.  

V ústavním prostředí toto bohužel získat nemůže.  

V žádném případě to neznamená, že daný kojenecký ústav nebo dětský domov neposkytuje dobrou péči. Poskytuje. Ale není dostatečná vzhledem k tomu, co malé dítě nebo dospívající jedinec skutečně potřebuje. Na to nemá kapacity.

V souvislosti s ústavní péči se často mluví o tzv. poruše attachmentu. To je právě ono nedostatečné naplnění potřeby mít jednu pečující osobu, která má  –  zjednodušeně řečeno  –  dítě naučit porozumět sobě i světu, a sebe i svět zvládat a orientovat se v něm. Když toto ve velmi raném dětství člověk nedostane, jen velmi obtížně se to dohání. A svět a svůj život pak takový člověk nemusí „ukočírovat“.

Celá problematika je samozřejmě mnohem obšírnější a komplikovanější a také ne každé dítě, které prošlo ústavní výchovou, bude mít zásadní potíže zvládat svůj život. V závislosti na dalších okolnostech a podmínkách to tak ovšem mnohdy dopadá a počet takových lidí, kteří poté potřebují péči nejen našich služeb, rozhodně není zanedbatelný.  

Vyrůstání mimo rodinu si ovšem nikdo z nich nevybral. Významným nežádoucím důsledkem bývá také to, že nemá právě rodinu, o kterou se později v těžkých životních situacích může opřít.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský 

Celý seriál můžete sledovat zde: 

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1

Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN už v roce 1992. Bezdomovectví je synonymem pro extrémní sociální vyloučení, jehož je chudoba nejen příčinou, ale i důsledkem.

V dnešní den připomínáme naši sbírku spacáků a fleecových dek pro lidi bez domova a také granulí pro jejich čtyřnohé kamarády. Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu.

Čas a přesné místo předání je potřeba předem domluvit s vedoucím Alešem Strnadem na tel. 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za vaše dary a sdílení příspěvku, aby se dostal k co nejvíce lidem.

Foto: Tomáš Kozohorský

Děkujeme společnosti Varium za darování kosmetiky Ziaja Česká republika pro mladé lidi bez domova, kteří navštěvují naše denní centrum Bolzanova.

Ti už se nemohou dočkat, až všechny produkty vyzkouší.

Moc děkujeme!

Někdy se s trochou nadsázky uvádí, že symptomy poruch osobnosti trápí daleko více okolí člověka s danou poruchou než jeho samého. Porucha osobnosti (PO) je trvalá struktura osobnostních rysů, která komplikuje člověku zvládání zátěžových situací, vlastních emocí a svých vztahů, včetně péče o děti.

S velkým zjednodušením bychom mohli říct, že s člověkem zatíženým těžkou (s důrazem na slovo těžkou) poruchou osobnosti může být opravdu nesnadné žít, i komunikovat. I pro dospělého jedince. Natož pro dítě, které je na péči tohoto nestabilního rodiče závislé.

„Máma na mě v jednom kuse křičela, jak jsem k ničemu a ničím jí život. Že by bylo lepší, kdyby mě nikdy neměla. A pak začala brečet a já jsem jí musela utěšovat, jak je skvělá máma a dělá pro mě všechno. Všichni byli na nic, jen ona je skvělá žena, manželka, máma, kamarádka. Dneska se s ní ani nevídám.“

„Táta chtěl, aby bylo všechno dokonalý. Úplně dokonalý. Jednou mě za to, že jsem byl venku s klukem, kterýho neměl rád, vyhodil z bytu. Prostě hrozně řval, nadával a vyhodil mě za dveře. Druhej den vyměnil prostě zámky. Zpátky mě pustil asi po dvou tejdnech. Spal jsem u kamarádů. Asi ho ukecala máma.“ 

Někdy jdou poruchy osobnosti v těsné blízkosti s jinými psychiatrickými onemocněními  –  deprese, úzkosti, závislosti ad. Dítě pak může doma potkávat rodiče, který není v důsledků depresivní fáze schopen ani péče o sebe, natož o někoho druhého. Naopak samo dítě někdy musí pomoci rodiči, protože ten to nezvládá. 

A jak už jsem uváděla v předchozích příspěvcích  –  dítěti pak chybí základní jistoty, neví, jak bude vypadat druhý den ani následující minuta. Jeden den maminka celý proleží a pláče, druhý den je ze všeho nadšená a chce jet na výlet místo školy. V jednu chvíli je s tátou legrace a za hodinu na dítě křičí a ono ani neví proč.

A jeho vlastní psychické zdraví? Dítěte, které vyrostlo v takovém chaosu? Může začít hledat stabilitu a uklidnění v instantní formě  –  návykové látky. Protože je to tak snadné a má alespoň chvíli pocit klidu. Možná začne samo propadat do depresivních a úzkostných stavů, protože svět se mu zdá nezvladatelný. Jistotu nikdy nepoznal. Možná u něj propukne jiné závažné psychiatrické onemocnění. 

I z takových rodin někdy přicházejí lidé, s nimiž se v našem denním centru setkáváme. Patologie takových rodin nemusí být ani na první pohled znát. Rodiče neužívají návykové látky, dítě fyzicky na první pohled nestrádá, rodina není ve finanční tísni. Přesto si jedinec z takového prostředí může nést nemalá traumata a zátěž. A to někdy v konečném důsledku vede k tomu, že bez pomoci nedokáže běžným způsobem vést svůj život.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.

V Bezedném podcastu si také o tom povídá Tomáš Andrejsek z Bezedné misky s naší kolegyní.

Martina je vedoucí azylového domu a noclehárny pro muže bez domova a dobrovolná cvičitelka asistenčních štěňat. V podcastu se dozvíte nejen o výchově asistenčních psů a životě s asistenčním veteránem, ale také mnoho důležitého o lidech bez domova a jejich věrných druzích.  

Poslechněte si rozhovor https://www.bezednamiska.cz/i-asistencni-psi-maji-pubertu/

a jestli chcete, pomozte, právě totiž pořádáme sbírku SPACÁKŮ a FLEECOVÝCH DEK pro lidi bez domova a GRANULÍ pro jejich zvířecí parťáky.  

Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu po předchozí domluvě s vedoucím Alešem Strnadem na telefonu 733 390 610.

Děkujeme!

Patrik vyrůstal v úplné a početné rodině, kterou tvořily převážně hezké, pevné vztahy. V rodině ale finančně, sociálně a vzdělanostně slabší. Patrikovi sourozenci, ale i další příbuzní žili ve světě drog  –  drogy užívali a prodejem si vydělávali. Pro Patrika to byl standard.

Malé dítě má omezenou schopnost vidět, že se v jeho rodině děje něco neobvyklého. Vlastní rodina je pro nás norma. Jak je běžné, on sám i rodina měli kontakty s rodinami s podobným statusem a v podobné situaci.

Asi ve 14 letech pak Patrik poprvé vyzkoušel pervitin. Přidávaly se další drogy a propadl silné závislosti. Časem se dostal na ulici, vznikly mu velké dluhy a jeho sociální síť sestávala už jen z lidí v podobných problémech jako on sám. 

Jakou vůbec měl Patrik šanci vést život jinak?

Rodina naše vnímání světa, hodnoty i třeba to, jak budeme řešit zátěžové situace, ovlivňuje více, než si vůbec jsme schopni uvědomit. Výzkumy prokázaly, že například i sebevražda může být „dědičná“. To, že náš dědeček vyřeší své problémy tím, že si sáhne na život, může posloužit jako určitý vzorec pro naše vlastní pozdější řešení těžkých situací.

Pokud pozorujeme rodiče (nebo jiné pro nás významné osoby), jak si nalévají pátou sklenku vína, aby „uhasili“ vztek na šéfa, náš mozek si toto ukládá do šuplíku strategií pro stavy, kdy se necítíme dobře, a pečlivě uchovává pro budoucí použití. Když pak taková situace v našem dospělém životě přijde, šuplík otevřeme, a   –  především pokud tam žádná jiná strategie není  –  automaticky a nevědomě ji použijeme stejně jako tehdy rodiče.

Takový člověk nemusí být samozřejmě v řešení úplně bezbranný. Většinou ale potřebuje intenzivní pomoc při vyklizení těch “smutných” a neefektivních šuplíčků a při jejich plnění účinnějšími postupy. A to je velká práce  –  vzpomeňte si, jaké to je, uklízet staré šuplíky, kde máte jak věci z dětství, tak ještě staré věci po babičce.

To navíc vyvolává otázku: měl se onen člověk kde naučit trpělivosti a vytrvalosti k takhle náročné a léta trvající dřině? 

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Dnes na Světový den bezdomovectví spouštíme sbírku SPACÁKŮ a FLEECOVÝCH DEK pro lidi bez domova a také GRANULÍ pro jejich čtyřnohé kamarády.

Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu.

Čas a přesné místo předání je potřeba předem domluvit s vedoucím terénního programu Alešem Strnadem na tel. 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za darované věci a sdílení příspěvku, aby se naše výzva dostala k co největšímu počtu lidí.

Foto:Tomáš Kozohorský

„S tátou jsem si nikdy nerozuměl. Když mi pak bylo tak jedenáct dvanáct, pořád mě řezal. Ani pořádně nevím proč.“

„Máma se o mě ve třinácti už nedokázala postarat. Brala drogy a ani jsme pořádně nebydlely. Ve třinácti jsem šla k babičce. Babička pila, a když jsem tam přišla, myslím, že chlastala ještě víc.“

„No tak sexuální zneužívání, že jo… Asi od šesti. Od nevlastního otce. Nesnášel jsem ho. Mámu mlátil pořád, ta měla vlastních starostí dost.“

Rodiny, kde vládne násilí, zneužívání či zanedbávání. Rodiny protkané závislostí i po několik generací. Rodiny na okraji společnosti, sociálně slabé, nebo „jen“ s nedostatečnými kompetencemi zajistit zdravý vývoj dítěte. To je jasné pojítko drtivé většiny lidí, kteří se ocitnou na ulici.

Společný jmenovatel: náročné dětství, které nemalou měrou předurčilo jejich životní trajektorii.

V jednom se psychologie jednoznačně shoduje: děti nepotřebují příliš, ale existují určité potřeby, jejichž ne/naplnění zcela zásadně ovlivňuje, jak může jejich dospělý život vypadat.

Je to potřeba jistoty a bezpečí, potřeba světu kolem sebe rozumět, být bezpodmínečně přijímán, dostatečně stimulován a zažívat pocit otevřené budoucnosti.

Dítě vyrůstající ve světě, kde ani snídaně není jistotou, se ocitá v džungli bez mapy a instrukcí, které ovoce může sloužit jako potrava a které zvíře je smrtelně nebezpečné. Nezíská schopnosti pro základní orientaci ve světě a zvládání života.

Pokud malý bezbranný jedinec přicházející na tento divoký svět pláče a od rodiče se mu dostane jen křiku, přestane očekávat, že on sám může nějak svou situaci měnit. Pomalu se stane rezignovaným a apatickým. Do dospělého života pak vchází s tím, že sám se svou situací nikdy nic nezmůže. A časem už to ani nezkouší.

Pokud jen zřídka nebo nikdy nezažívá pocit, že ho má někdo opravdu rád, i s jeho chybami, nikdy se nenaučí navazovat kvalitní vztahy. Vztahy, bez kterých by tu džungli nezvládl nikdo z nás. A chybějící sociální síť je dalším, neméně významným pojítkem lidí na ulici.

Když navíc v prvních letech svého života vidí, že nejlepší strategií na řešení jakéhokoli konfliktu či nezdaru je rána pěstí, vezme to za své. Nic jiného nezná. Vyvodí si, že právě toto je způsob, jak v životě obstát. Když pak jeho život není zrovna takový, jak si představoval, ani ho nenapadne, co je špatně. Strategie k „přežití“, které má, jsou pro něj normou. Lepší ho nikdo nenaučil.

To, co si tito lidé nesou do svých životů, je nedůvěra v druhé, neustálý strach, odkud „přijde další rána“, pocit, že jsou k ničemu a nikdy nic nezmůžou. Jak nelehké musí být s takovou výbavou žít?

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme na počátku příštího týdne.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační

Už tento čtvrtek 6. října 2022 od 11:00 se můžeme společně potkat a popovídat si nejen o naší pomoci pro lidi bez domova.

Je připraven bohatý program včetně oblíbené tomboly. Čeká vás tedy spousta informací i zábavy.

Těšíme se na shledanou s vámi!

Kdo jsou lidé žijící na ulici? Co je na ulici skutečně dostalo? Máme všichni podobné podmínky pro budování své životní dráhy?

V novém seriálu o duševním zdraví lidí bez domova se pokusím na tyto otázky odpovědět prostřednictvím aktuálních poznatků psychologie a skutečných příběhů lidí, kterým jsem pomáhala.

Jsem Pavlína Zoubková a v NADĚJI jsem začínala jako sociální pracovnice v azylovém domě v Praze. Po dokončení studia psychologie jsem se přesunula do denního centra NADĚJE U Bulhara jako poradenská psycholožka. Zde jsem byla lidem v nouzi k dispozici dva dny v týdnu (ostatní dny je k dispozici má kolegyně) a jeden den v týdnu jsem navštěvovala naše denní centrum v Michli.

Chci ukázat širší veřejnosti to, co vidím já, a přispět tak k pochopení problematiky lidí bez domova i z pohledu jejich psychického zdraví a stability. V drtivé většině to celé začíná u nefunkčních rodin. Závislosti, zneužívání drog, násilí, psychicky nezralý rodič nebo oba rodiče. Pěstounství, dětské domovy. Probublávající deprese, vlastní závislostní chování nebo poruchy osobnosti. Dlouhodobá neschopnost v životě uspět. To jsou „základy“, z nichž se odvíjí životy většiny lidí vyhledávajících pomoc v denním centru. Tato témata otevřeme v seriálu o psychickém zdraví lidí bez domova.

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Děkujeme lékařům z naší ordinace za jejich péči a trpělivost, kterou věnují lidem bez domova. Jsme moc rádi, že ordinace a lékaři jsou součástí pražské pobočky NADĚJE.

Už několik let je patrné, že se zvětšuje skupina lidí bez domova nad 65 let, což je zřejmě způsobeno stárnutím bezdomovecké populace. Lidé žijící na ulici, bez pomoci ostatních i po mnoho let, se s přibývajících věkem začnou potýkat s různými zdravotními obtížemi a bez potřebné péče se neobejdou. Právě v naší ordinaci jim zajišťujeme dostupnou zdravotní péči lékařů a návaznou pomoc sociálních pracovníků a ubytovacích služeb.

Buďte součástí pomoc i vy: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Děkujeme!

Aktuálně do pražské NADĚJE potřebujeme spoustu nových kolegů a kolegyň.

Budeme moc rádi, když nám pomůžete s šířením této zprávy.

Sociální pracovník nebo pracovnice do denního centra pro lidi bez domova

https://www.jobs.cz/rpd/1594388988/?rps=202

Pracovník nebo pracovnice v sociálních službách v terénním programu – řidič

https://www.jobs.cz/rpd/1600951020/?rps=202

Sociální pracovnice azylového domu pro ženy

https://www.jobs.cz/rpd/1591040570/?rps=202

Adiktolog – úvazek 0,6

https://www.jobs.cz/rpd/1600555149/?rps=202

Pracovnice v sociálních službách azylového domu pro ženy – denní

https://www.jobs.cz/rpd/1597775919/?rps=202

Pracovník nebo pracovnice v sociálních službách azylového domu pro muže

https://www.jobs.cz/rpd/1599705013/?rps=202

Pracovník v sociálních službách nízkoprahového denního centra

https://www.jobs.cz/rpd/1591352395/?searchId=468173e0-477e-4881-906e-8c1c5c6935a6&rps=233

Zaujala vás některá z pracovních příležitostí? Pošlete e-mailem aktuální životopis a motivační dopis naší personalistce: petra.svobodova@nadeje.cz

Těšíme se na vás a děkujeme za sdílení.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Jednomu je osmdesát, jinému jedenačtyřicet. Někteří nechtěli nic jiného, než někde složit hlavu, další potřebovali pomoct se zhoršujícím se zdravím nebo poradit s nárokem na dávky. Někdo se k nám dostal přímo z ulice, někdo z nemocnice, někdo z ubytovny. A protože jsme každý jiný a máme za sebou odlišné zkušenosti, není vždy snadné najít společnou řeč a být v těžkých časech zajedno.

Přesto, nebo možná proto, čerpají lidé v prostorách Domu NADĚJE v Záběhlicích službu již dvacet let.  Ať už tráví volný čas na zahradě, ve společenské místnosti při společném tvoření nebo na pokoji, v partě, nebo raději sami. V příštím roce navíc celá budova projde rozsáhlou rekonstrukcí, která se dotkne jak pokojů ubytovaných, tak společných prostor i kanceláří zaměstnanců. Tak nám držte palce!

Nejen na dalších dvacet let.

Text a foto: Lukáš Novotný, vedoucí azylového domu

Minulý týden ve čtvrtek se otevřely dveře azylového domu v pražských Vršovicích. Rádi bychom poděkovali všem, kteří přišli podpořit ženy bez domova v rámci benefičního odpoledne s názvem Dobrý den, tady NADĚJE.

Návštěvníky zaujaly hlavně živé knihovny s ženami, které mají různé zkušenosti se ztrátou domova a pobytem v azylovém domě. Bývalá obyvatelka azylového domu Lucie všechny dojala svojí odhodlaností, se kterou bojuje s nelehkým životním osudem. Helena, která zde bydlí téměř rok, zase nadhledem nad svým chováním, uvědoměním si vlastních chyb a motivací ke změně. Oksana, mladá žena z Ukrajiny, vyprávěla o tom, jaké to je zabalit si život do jednoho zavazadla a ze dne na den odejít sama do cizí země. Následovaly přednášky a diskuze na téma zdravotní péče o lidi bez domova a ženského bezdomovectví. O zábavu se v závěru dne postarali slam poetristé v čele s Anatolem Svahilcem a hudební skupina Listopad.

Výborné občerstvení připravily obyvatelky azylového domu společně se zaměstnankyněmi. O pití se postarali společnosti Staropramen se svým nealkoholickým nápojem Cool a Coca Cola. Tímto oběma moc děkujeme.

Největší poděkování patří zaměstnankyním a obyvatelkám azylového domu, které celý netradiční den otevřených dveří připravily. Benefiční odpoledne se moc povedlo a my se těšíme na další ročník.

Nabízí pomoc především dospělým mužům se zhoršeným zdravotním stavem, kteří jsou však soběstační.

Kapacita noclehárny a denního centra je 40 lidí.

Aktuálně je obsazeno víc než polovina lůžek.

Mužům jsou k dispozici 2 sociální pracovnice, které jim pomáhají řešit jejich složité životní situace.

Součástí denního centra je také ošetřovna, která slouží zejména pro převazy. Zdravotní sestra dochází do centra 3x týdně.

Děkujeme všem, kteří na proměnu nového denního centra a noclehárny přispěli prostřednictvím projektu Zachraňte střechu nad hlavou pro 40 lidí bez domova.

Prvního září začalo Milostivé léto II, které trvá až do konce listopadu. Umožňuje dlužníkům splatit exekuce zbavené o exekuční poplatky, sankce a úroky, které mohou i malý původní dluh navýšit a výrazně komplikovat jeho splácení. V azylovém domě v Radotíně jsme o této možnosti informovali všechny ubytované muže, kteří by akci mohli využít. Bohužel pro většinu z nich je nemožné splatit i samotnou základní jistinu, a proto se nemohou Milostivého léta zúčastnit. Pan David je však výjimkou.

Pan David je mladý pán, který v minulosti učinil spoustu špatných životních rozhodnutí. Je však důležité se z chyb poučit a mít motivaci změnit svůj život k lepšímu, což si uvědomil i pan David. Díky vykonání obecně prospěšných prací se mu podařilo mít opět čistý trestní rejstřík. Potřeboval by se zbavit také dluhů. Pan David se od nás dozvěděl o akci Milostivé léto II a rozhodl se k zahájení patřičných kroků k oddlužení. Za pomoci sociální pracovnice si na České poště nechal udělat výpis exekucí a společně obeslali exekutory s žádostí o zaplacení dluhu skrze Milostivé léto II. Nyní mu postupně přicházejí dopisy s částkami na zaplacení dluhů. Pan David si na zaplacení dluhů našetřil a doufá, že mu se zbytkem uhrazení pomůže rodina. Pokud bude mít problémy s uhrazením jistiny, sociální pracovnice se obrátí na organizaci Člověk v tísni, která poskytuje finanční dary v rámci akce Milostivé léto II.

Pan David má v plánu najít si stálou práci. Čeká ho ještě spousta práce, protože Milostivé léto se nevztahuje na veškeré subjekty, kterým dluží. Držte mu palce, aby se mu podařilo zbavit většiny dluhů a nastartovat tak novou životní etapu. Šťastné konce bychom přáli všem lidem v nouzi, kterým pomáháme. Budeme v to nadále doufat, protože naděje umírá poslední.

Text a foto: Kristina Černická Hájková, sociální pracovnice

Už jen 3 dny zbývají do naší benefiční akce Dobrý den, tady NADĚJE, kterou pro vás pořádají kolegyně a obyvatelky azylového domu pro ženy ve Vršovicích. Můžete se těšit na diskuzi s odborníky i vyprávění žen bez domova, které si pobytem v azylovém domě prošly nebo zde aktuálně žijí. Na závěr dne vystoupí známý český slam poetrista Anatol Svahilec a koncert zahraje kapela Listopad.

Irena Burmeková, vedoucí azylového domu:

„Minulý rok jsme se jako tým azylového domu pro ženy rozhodly pro uspořádání dne otevřených dveří. Důvodem k pořádání benefiční akce pro veřejnost byla snaha rozptýlit negativní stereotypy a mýty o způsobu života žen, které se ocitly bez zázemí, bez domova.

Protože bychom rády, aby se z této akce stala každoroční tradice, tento rok pokračujeme. Na základě minulého ročníku se ukázalo, že veřejnost opravdu zajímá práce s našimi klientkami a vše, co obnáší. Rozhodly jsme se proto, že program bude sestaven z více odborných přednášek a tzv. živé knihovny, tedy živého vyprávění současných nebo bývalých klientek, které mohou sdílet svou životní cestu včetně zkušeností s azylovým domem.

Začátkem letošního roku jsme navíc službu krizového ubytování pro ženy rozšířily také o pomoc ženám uprchlým před válkou na Ukrajině. Mezi klientkami živé knihovny tak bude možnost poslechnout si příběh Oksany, která ubytování od počátku válečného konfliktu využívá.

Stejně jako minulý rok bude k dispozici možnost vyzkoušet si, jaké to je přijít do azylového domu, pro návštěvníky bude možnost schůzky se sociální pracovnicí, která je provede fiktivním přijímáním do azylového domu.“

Anatol Svahilec vyhrál v roce 2014 mistrovství České republiky ve slam poetry, což je specifický styl básnického přednesu. Ten musí být natolik sugestivní a zábavný, aby dosáhl největšího ohlasu v publiku.

Indie-folková pražská kapela Listopad pro vás zahraje na terase azylového domu od 20:00.

Přijďte se pobavit a dozvědět se zajímavé informace nejen o ženském bezdomovectví. Připojte se k naší facebookové události: https://www.facebook.com/events/1114359102485240

Těšíme se na vás!

Projekt, který za 96 měsíců fungování pomohl 2 364 lidem bez domova.

1 562 mužům 

   493 ženám   

   329 rodinám

Také Martinovi (23 let), který ztratil ubytování u přítelkyně, protože měl problémy s drogami. Ocitl se na ulici a hrozilo, že se jeho situace ještě zhorší. Martin začal docházet do denního centra a prostřednictvím psychologa NADĚJE si dohodl léčbu. Než na ni nastoupil byl ubytován v noclehárně, která byla hrazena právě z projektu NEJDŘÍV STŘECHA. Léčení zahájil a s přítelkyní se dali znovu dohromady.

Ubytování, které může být z NEJŘÍV STŘECHY hrazené, poskytují sociální služby v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Havířově, Horním Jiřetíně, Jablonci nad Nisou, Klášterci nad Ohří, Liberci, Litoměřicích, Mladé Boleslavi, Opavě, Plzni, Roudnici nad Labem a ve Vsetíně.

Projekt NEJDŘÍV STŘECHA by nebylo možné realizovat bez skvělých dárců. Na https://www.nejdrivstrecha.cz se můžete podívat, kolik peněz už bylo vybráno, kolik použito a kolik zbývá. Veškeré získané prostředky od dárců jdou na ubytování. Projekt administruje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Stát se dárcem NEJDŘÍV STŘECHY můžete i vy!

https://www.darujme.cz/projekt/1200628

Děkujeme

Srdečně vás zveme na druhý ročník benefičně vzdělávací akce o ženském bezdomovectví v prostorách našeho azylového domu NADĚJE ve Vršovicích, Rybalkova 31, Praha 10.

Stejně jako loni vás čeká bohatý program, který je sestaven nejen z edukačních přednášek, jako je živá knihovna nebo diskuze s vedoucími našich sociálních služeb, ale i kulturní část, kterou zastoupí kapela Listopad a slam poetrista Anatol Svahilec.

V rámci této akce budete mít možnost projít si prostory azylového domu a zbourat tak mýty o tom, jak ženy bez domova žijí. Budete si moci vyzkoušet konzultaci se sociální pracovnicí, účastnit se diskuzí jak s odborníky přes služby pobytové, tak terénní, ale i s obyvatelkami našeho azylového domu, které si zde prošly ročním pobytem nebo zde stále žijí.

Občerstvení na místě bude zajištěno v režii obyvatelek azylového domu. V nabídce bude spousta dobrot, káva a další nealkoholické nápoje.

Kapacita je omezená, a to na 50 osob v jeden čas.

Budeme rádi za sdílení události tak, aby se dostala k co nejširšímu okruhu lidí

https://www.facebook.com/events/1114359102485240

Těšíme se na vaši účast!

Ordinace je umístěna přímo v denním centru pro lidi bez domova, aby se lidé přicházející z ulice mohli osprchovat, převléknout, využít pomoc sociálních pracovníků, psychologa a lékařskou péči.

Život na ulici jako extrémní forma sociálního vyloučení v sobě zahrnuje velmi obtížný přístup ke zdravotní péči. Služby v běžných zdravotnických institucích jsou pro lidi v nouzi často špatně dostupné z důvodů absence dokladů, financí na léky a poplatky, zanedbaného zevnějšku a často nestandardního chování. Bariéry způsobující nedostupnost potřebné zdravotní péče jsou jak na straně samotných lidí bez domova, tak i na straně zdravotních institucí. Proto provozujeme specializovanou ordinaci se specifickým přístupem.

Zároveň dostupná a cílená zdravotní péče o lidi bez domova funguje jako jeden z nástrojů prevence šíření infekčních chorob mezi běžnou populaci.

Ordinace pomáhá potřebným lidem již od roku 1994 a denně ji využije v průměru 24 pacientů.

V posledních letech jsme se museli postavit čelem situacím, které nejsme běžně zvyklí řešit. V koronavirové krizi jsme se aktivně účastnili pomoci lidem bez domova, postavili dočasné humanitární městečko, zapojili se do fungování humanitárních hotelů. Aktuálně pomáháme uprchlíkům z Ukrajiny ve stanovém táboře. Naši kolegové jsou skvělí a neváhají pomoci tam, kde je zrovna potřeba.

Tento den je příležitostí jim za jejich obětavou pomoc lidem v nouzi poděkovat. Z celého srdce Vám děkujeme!

Světový humanitární den byl vyhlášen v roce 2008 Valným shromážděním OSN jako připomínka pumového útoku na sídlo Organizace spojených národů v Bagdádu v roce 2003, při němž zahynulo 22 lidí.

Foto: Michal Horniecký

Při té příležitosti bychom vám rádi představili tým lidí, který tu dnem i nocí pomáhá místním mužům bez domova.  

Prostory, v nichž naši zaměstnanci od roku 2004 nabízejí lidem střechu nad hlavou, původně sloužily firmám, které tu vyráběly uzeniny a kulečníky. V rekordním čase z nevlídného prostoru vytvořila útočiště pro potřebné naše bývalá ředitelka Petra. Službu rozjeli společně s vedoucím Alešem, který dnes vede tým našich teréňáků, a s naším současným metodikem sociální práce Lubošem. Oba kolegové jsou v pražské NADĚJI téměř od jejích počátků a jsou její chodící kronikou. Další dlouholetou vedoucí bývala naše nynější fundraiserka Gábina, která si momentálně užívá rodičovské dovolené. Spolu s ní tu při plném úvazku vystudoval sociální práci s červeným diplomem náš padesátiletý kolega Pepa. Ten nyní pomáhá lidem bez domova, kteří bydleli v tzv. covidových hotelech. Při nočních směnách, kdy na chvíli ruch azylového domu utichne, tady studuje sociální práci i Kristýna. A k ní se od září přidají další dva naši kolegové, Alex a Daniela. Daniela je původní profesí novinářka a stále má v jednom z českých rádií vlastní pořad. Stejně tak Slávek, zasloužilý skaut, se dřív živil jako novinář. Pavla, která je v azylovém domě dva roky, je milovnicí květin, a proto má mj. na starosti flóru v celé budově. Ve volném čase si jako mladá babička užívá čtyřměsíčního vnuka. Máme tady také kolegu Pepu, kterého možná znáte z médií, kde se poměrně často vyjadřuje k problémům dětí z dětských domovů. Ví, o čem mluví  –   sám v dětském domově vyrůstal. V azylovém domě pracují také dvě sociální pracovnice Martina a Amálka, které se pro tuhle práci narodily a bez jejichž pomoci by se místní pánové do lepšího života nevrátili. Mezi zaměstnanci máme dokonce i manželský pár! Honza pracuje v noclehárně, jeho žena Venuše v azylovém domě.  

V žižkovském týmu je i pět neoficiálních členů. Ťapka, Max, Kimchi, Apollo a Moon. Tohle psí komando má v azylovém domě jediný úkol: rozjasnit pracovní den nejen svým majitelům, ale i ubytovaným mužům.  

Bez těchto zajímavých, pracovitých a obětavých lidí by NADĚJE nebyla NADĚJÍ. Právě oni podávají pomocnou ruku těm nejpotřebnějším – nemocným, hladovým, špinavým a vyčerpaným lidem, kteří se můžou spolehnout na to, že když jim nikdo jiný nepomůže, u nás budou mít dveře vždycky otevřené.  

Martina Blažková, vedoucí azylového domu a noclehárny NADĚJE na Žižkově  

Právě naše „mobilka“ byla v roce 2008 jedna z prvních, která své služby přivezla přímo k potřebným lidem na ulici. Díky své efektivitě, nízkoprahovosti, schopnosti reagovat na důležité změny a potřebnosti osob z cílových skupin se stala nedílnou součástí i dalších poskytovatelů sociálních služeb. Jsme rádi, že jsme byli průkopníky této formy potřebné sociální služby a že ji nadále poskytujeme.

Aktuálně s Mobilní sociální službou pravidelně navštěvujeme 12 míst v 8 městských částech Prahy.

Každý týden k „mobilce“ přichází pro pomoc průměrně 363 lidí v nouzi.

Tato pomoc pro lidi bez domova by nebyla možná bez adekvátního nasazení pracovníků terénního programu NADĚJE, bez spolupráce s dalšími subjekty i potřebného financování. Všem účastníkům i donátorům za lidi bez domova i za sebe děkujeme!

Text: Aleš Strnad, vedoucí terénního programu

Foto: Tomáš Kozohorský

Humanitární hotel Harfa, který vznikl kvůli pandemii Covidu-19 v březnu 2020, jsem převzala jako koordinátorka v červenci 2021. Přede mnou mělo hotel na starosti Centrum sociálních služeb Praha. Za více než dva roky prošlo hotelem 150 lidí.

Za poslední rok fungování, tedy od července 2021 do června 2022, bydlelo na Harfě průběžně 70 lidí v nouzi. Vyřizovali jsme s nimi doklady, zajišťovali lékařskou péči, společně jsme hledali zaměstnání, doprovázeli je na úřady a k lékařům, žádali jsme o starobní i invalidní důchody. Nejdůležitější ale bylo, aby po uzavření hotelu neskončili tito lidé opět na ulici.

Mnoho lidí bez domova jsem znala ještě z terénu, kde jsem předtím pracovala. A sledovat, jak se člověk stabilizuje, zvyká si na bydlení a poté odchází do bytu, bylo opravdu za odměnu. Takových příběhů se šťastným koncem jsem zažila za působení v hotelu více a nic lepšího jsem si nemohla přát.

Kam lidé ubytovaní v hotelu Harfa odešli?

– 32 lidí se ubytovalo v městské ubytovně

– 7 lidí získalo sociální byt od pražského magistrátu nebo městské části

– 5 ubytovaných si zajistilo nájem komerčního bytu

– ostatní odešli do komerční ubytovny, azylového domu, zdravotnického zařízení nebo k rodině

– pouze 6 lidem bylo ubytování sankčně ukončeno, nebo odešli bez udání důvodu neznámo kam

S některými lidmi pokračujeme ve spolupráci právě v městské ubytovně, což je nově vzniklý koncept bydlení v Praze. Zde již musí být samostatnější, ale stále mají k dispozici nás, sociální pracovníky, kdyby byla potřeba s čímkoliv pomoci. Už teď víme, že někteří z nich půjdou z městské ubytovny do bytu a nebude to dlouho trvat.

Velké díky všem kolegům z NADĚJE, z organizací Jako doma a Armáda spásy, z městské části Praha 9, z magistrátu hl. města Prahy a Centra sociálních služeb Praha.

Text a foto: Marie Zajíčková, koordinátorka sociálních pracovníků v Městské ubytovně Strojírenská

„Zabijte dvě mouchy jednou ranou“, nakupte si na víkend a podpořte dobrou věc.

Ještě do neděle 7. srpna můžete ve vybraných prodejnách Tesco Česko hlasovat pro náš projekt „Nový začátek pro lidi bez domova” v rámci programu Vy rozhodujete, my pomáháme.

Pokud získáme na náš záměr nejvíc bodů, koupíme lednice a pračky do tréninkových bytů pro lidi bez domova.

Za každý nákup dostanete žeton jako naše kolegyně Eva, který vhodíte do stojanů za pokladnami.

Pro naši věc hlasujte v těchto prodejnách v Praze:

Hypermarket Tesco Nový Smíchov

Tesco Expres Arbesovo náměstí

Tesco Expres Svobodova

Srdečně vám děkujeme!

V našich službách pro lidi bez domova máme poměrně hodně kolegů romského původu. Jsou to často extrémně pracovití, poctiví a slušní lidé. Stejně tak mnoho potřebných Romů, kterým v pražské NADĚJI pomáháme, pracuje na hranici svých fyzických možností a svým chováním spadají do škatulky „řádný občan“. Jistě, mají problém, kvůli kterému vyhledávají naše terénní služby, chodí do našich denních center, nocleháren, azylových domů či ordinace. Tyto služby potřebují, protože mají např. nízký intelekt, psychiatrickou diagnózu, jsou závislí na návykových látkách nebo hazardu. Tyhle potíže ale do velké míry zapříčinil jejich původ  –  mnoho z nich pochází z nefunkčních rodin nebo z dětských domovů. A ať se tamější zaměstnanci snaží sebevíc, rodičovskou lásku a péči dětem nenahradí. Jejich osudem je tak s tímhle traumatem bojovat po celý život. S traumatem, které prohlubuje postoj mnohých z „bílé“ společnosti, která je často diskriminuje a uráží. Když se jich ptáme, proč v takových situacích mlčí, odpovídají, že už jsou na to zvyklí. 

V noci z 2. na 3. srpna 1944 nacisté zlikvidovali tzv. cikánský rodinný tábor v Osvětimi-Březince. Za jednu noc tam zahynulo přes 4 300 Romů (zdroj romea.cz).

My v NADĚJI přejeme všem především odvahu bojovat a bránit se. A taky společnost, která ví, že svět není černobílý.

Jak se daří vracet lidi bez domova zpět do normálního života?

Mění se v průběhu času způsob, jakým na bezdomovectví pohlíží společnost?

A spoustu dalších otázek kladla Klára Čikarová, LP-LIFE.CZ

https://www.lp-life.cz/sef-prazske-pobocky-nadeje-daniel-svoboda-problem-bezdomovectvi-pomohl-vyresit-zakon-o-socialnim

V Tesco v OC Nový Smíchov na Andělu jste dnes mohli potkat naše kolegyně a dozvědět se víc o projektu Pomozte lidem bez domova s novým začátkem v programu Vy rozhodujete, my pomáháme.

Za nákup získaným žetonem lze rovnou na místě pro náš projekt hlasovat. Budeme moc rádi, když to uděláte. Srdečně děkujeme!

Hlasovat můžete až do 7. srpna i v těchto prodejnách v Praze:

Tesco Expres Arbesovo náměstí

Tesco Expres Svobodova

Nejedná se o jen tak nějakou podlahu, ale tzv. litou podlahu, která je odolná proti velké zátěži a snadno se udržuje.

Noclehárna Na Slupi je jednou ze základních služeb, která má pomoci lidem bez domova zajistit bezpečnější život, a to zejména v zimních měsících. Celoročně nabízí nocleh pro 20 mužů denně ve třech skromně zařízených pokojích.

Projekt výměny podlahy byl podpořen z programu Obyčejný život Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Ze srdce děkujeme

Vladimír (20 let) se rozhodl kvůli špatným vztahům s rodinou opustit své rodné město v období před vánočními svátky a odjel do Prahy za prací. Tady byl však okraden o doklady, peníze i mobil. Do našeho denního centra se dostal po týdnu přespávání na ulici ve velmi mrazivém počasí. Přivedli ho jiní mladí lidé bez domova, kteří viděli, v jak špatném stavu se momentálně nachází. Vladimírovi jsme okamžitě nabídli ubytování v rámci projektu Nejdřív střecha, poskytli jídlo, oblečení a nabídli mu pomoc se získáním dokladů. Protože zrovna byla doba kolem vánočních svátků, bylo vyřízení dokladů problematičtější a zdlouhavější. Vladimír strávil v projektu Nejdřív střecha téměř dva měsíce, což mu pomohlo se stabilizovat a řešit svou situaci. V lednu získal potřebné doklady a v únoru našel práci i s ubytováním.

První dny života na ulici mají devastující vliv na osobnost jedince. Nejdřív střecha podává pomocnou ruku lidem, kteří ztratili bydlení. Pomoci může každý!

Projekt administruje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Více o projektu: nejdrivstrecha.cz

Terasa azylového domu pro ženy se už krásně zelená a sklízí se první úroda. Nedávno jsme vám ukazovali nové vyvýšené záhony, do kterých obyvatelky azylového domu zasely zeleninu a další rostliny. O záhonky se tak dobře starají, že si již užívají plodů své práce.

Projekt je podpořen NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti z programu Vy rozhodujete, my pomáháme.

Srdečně děkujeme!

V tomto týdnu začalo hlasování v prodejnách Tesco v rámci programu Vy rozhodujete, my pomáháme. Nákupem v určitých obchodech Tesco Česko můžete do 7. srpna podpořit lidi, kteří se dokázali zvednout ze života na ulici a s pomocí našich sociálních pracovníků získat k užívání tréninkový byt. Za každý nákup získáte žeton, kterým můžete hlasovat právě pro náš projekt „Nový začátek pro lidi bez domova“.

A jak tím lidem, kteří žijí v tréninkových bytech, pomůžete? Pokud získáme pro náš projekt nejvíc hlasů, budeme moci zakoupit lednice a pračky, které poskytneme do těchto bytů potřebným lidem.

Hlasovací žeton za nákup obdržíte v těchto prodejnách v Praze:

Hypermarket Tesco Nový Smíchov

Tesco Expres Arbesovo náměstí

Tesco Expres Svobodova

Děkujeme vám za podporu!

Vyhlížíme nové kolegyně a kolegy.

V pražské pobočce NADĚJE máme nyní volných spoustu zajímavých pracovních pozic.

Ekonomka/ekonom oblasti Praha

https://nadeje.cz/…/dokum…/2022_Inzerat%20web_ekonom.pdf

Pracovníci v přímé péči s lidmi bez domova

https://nadeje.cz/_/volnaMista/index?pobocka=4

Zaujala vás některá z pracovních příležitostí? Pošlete e-mailem aktuální životopis a motivační dopis naší personalistce petra.svobodova@nadeje.cz.

Těšíme se na vás a děkujeme za sdílení.

Foto: Hynek Alt

Děkujeme za 55 050 Kč, které jste darovali během necelých 3 týdnů na projekt Zachraňte střechu nad hlavou pro 40 lidí bez domova.

I vaší zásluhou jsme Humanitární ubytování v Michli za krátkou dobu proměnili v noclehárnu a denní centrum pro muže. Zachránili jsme tak 40 lůžek pro lidi bez domova, která by jinak ze dne na den přestala existovat.

Už je to měsíc, co se v pražských Malešicích otevřelo druhé humanitární stanové městečko pro lidi z Ukrajiny. Od začátku stojíme po boku Centra sociálních služeb Praha, které má provoz na starosti, a společně s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Iniciativou Hlavák se podílíme na každodenním zajištění provozu a pomáháme lidem, kteří zde přebývají. Stanové městečko má aktuální kapacitu 150 lůžek a velké procento ubytovaných lidí jsou maminky s dětmi.

“Měla jsem možnost za pražskou NADĚJI koordinovat různé věci a vždy jsem věděla, že zde máme zásobník opravdu kvalitních lidí, kteří se nebojí žádné práce, jsou výborně organizovaní a je vidět, že krizové situace jsou jejich každodenní chleba. V projektech jako je tento se to naprosto ukázalo a já jsem na každého z nich opravdu pyšná.”

Text: Michaela Márová, vedoucí stanového městečka za NADĚJI

Foto: Michal Horniecký

Humanitární ubytování v Michli pomáhalo více než dva roky a zítra bude jeho činnost ukončena. Vzniklo v době covidové pandemie za účelem okamžitého ubytování lidí bez domova, kteří jsou ve zhoršeném zdravotním stavu nebo se sníženou schopností pohybu. Jeho cílem bylo zajistit nejen celodenní ubytování, potravinovou a materiální pomoc, ale zejména zdravotnické ošetření a sociální poradenství. Právě provázanost sociální práce a zdravotní péče se při řešení situace ubytovaných lidí velice osvědčila.

Od května 2020 do března 2022 jsme pomohli 357 lidem, z toho bylo 11 % žen. Tito lidé by s vysokou pravděpodobností bez poskytnutí rychlého ubytování v humanitárním zařízení přežívali ve zhoršeném zdravotním stavu na ulici. Jako úspěšné hodnotíme 41 % pobytů lidí bez domova, kdy se podařilo stabilizovat jejich situaci a oni odešli do dalšího návazného bydlení (např. azylový dům, ubytovna, příbuzní).

Humanitární ubytování v Michli bylo financováno Centrem sociálních služeb Praha. Od poloviny května do konce června 2022 byl tento projekt realizován s finanční podporou Magistrátu hlavního města Prahy.

Od července bude objekt v Michli fungovat jak noclehárna a denní centrum pro muže. Na úpravu a dovybavení prostor nového zařízení můžete přispět ještě do konce června https://www.darujme.cz/projekt/1206466.

Radní hlavního města Prahy schválili program „Místa místní pomoci“ s cílem vytvořit celopražskou síť parkovacích míst, kterou bude možné legálně využít zejména k poskytování nízkoprahových mobilních sociálních a zdravotních služeb.

„Terénní program NADĚJE na území hlavního města Prahy zajišťuje poskytování mobilní sociální služby, aktuálně na území osmi městských částí. Výhodou této služby je její dostupnost v místech, kde se potřební lidé vyskytují, možnost pružně reagovat na změny i možnost řešit mimořádné situace jako bylo například testování a očkování v souvislosti s pandemií covid-19, distribuce ochranných prostředků apod. Služba je důležitá jak pro samotné klienty, tak i z hlediska prevence pro Pražany, což si bohužel málokdo z našich spoluobčanů uvědomuje. Rozvoj těchto služeb je nezbytný, dokud nedojde k zajištění sítě kamenných nízkoprahových denních center,“ uvedl Aleš Strnad, vedoucí našeho terénního programu.

https://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/tiskove_zpravy/praha_ve_spolupraci_s_mestskymi_castmi.html

Fotografie: Tomáš Kozohorský

Děkujeme vám, kteří jste darovali. Přispět je možné do konce června: https://www.darujme.cz/projekt/1206466

Vybrané finance použijeme na úpravu a dovybavení objektu v Michli, který doposud sloužil jako humanitární ubytování pro lidi bez domova se zdravotními problémy.

Od července bude zařízení v Michli pokračovat jako noclehárna a denní centrum pro muže. Zachráníme tak 40 lůžek, která by jinak ze dne na den přestala existovat.

Srdečně děkujeme Jídlo pro všechny – Sanga z.s. za teplou stravu zdarma pro ženy a muže bez domova s částečným pohybovým handicapem nebo ve zhoršeném zdravotním stavu v naší humanitární ubytovně v Michli.

Od pondělí do pátku nám přivážejí vegetariánské obědy v počtu asi 40 porcí (podle aktuální naplněnosti zařízení). Jídlo je výživné, rozmanité a přítomným moc chutná. Taková kombinace je důležitá pro jejich posilu a zotavení.

Za tuto významnou pomoc jsme dárcům velmi vděčni. Podpořit Jídlo pro všechny – Sanga z.s. můžete na jejich stránkách https://jidloprovsechny.cz/.

Dnes spouštíme sbírku Zachraňte střechu nad hlavou pro 40 lidí bez domova.

Pomozte nám zachovat 40 lůžek pro muže a zařídit noclehárnu a denní centrum. Potřebujeme peníze, abychom mohli upravit a dovybavit prostory, které doposud sloužily jako humanitární ubytování.

Více informací a možnost přispět: https://www.darujme.cz/projekt/1206466

Za vaši podporu srdečně děkujeme!

Na „desítce“ máme dva azylové domy, jeden pro ženy a druhý pro lidi v seniorském věku nebo se zdravotním znevýhodněním. Jak se ženské bezdomovectví liší od mužského? Jak je těžké přežívat na ulici s hendikepem? Nejen tyto otázky vám zodpoví kolegové z našich pobytových služeb.

Na „třináctce“ máme sídlo a také tady poskytujeme pomoc lidem bez domova přímo na ulici. A jak to děláme? O tom si budete moci popovídat s našimi pracovníky, odborníky na terénní službu na slovo vzatými.

Těšíme se s vámi na shledanou!

Zaměstnankyně společně s obyvatelkami azylového domu zasely několik druhů kořenové zeleniny, ale i jahody a okrasné květiny do nových vyvýšených záhonů. Těšíme se až se pochlubí úrodou.

Projekt podpořila NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti z programu Vy rozhodujete, my pomáháme.

Děkujeme

Provoz ordinace pro lidi bez domova je pro tento rok zachráněn.

Díky našim skvělým dárcům a významné podpoře Nadace ČEZ ve výši 500 000 Kč můžeme zajistit stejný rozsah zdravotní péče jako doposud.

Ordinaci praktického lékaře pro lidi bez domova jsme zřídili přímo v prostorách denního centra již v roce 1994. Do minulého roku se v Praze jednalo o jedinou takovou specializovanou zdravotní službu. Od té doby se nám vždy podařilo její provoz pro potřebné lidi v nouzi zajistit za přispění Ministerstva zdravotnictví, Magistrátu hl. města Prahy a z úhrad zdravotních pojišťoven. Letos jsme podporu od ministerstva zdravotnictví nedostali.

V roce 2021 jsme v naší ordinaci pomohli celkem 1 478 lidem a denně ošetřili 24 pacientů. Zajištění dostupné zdravotní péče pro lidi bez domova považujeme za nezbytné, protože je to nezastupitelná složka v systému pomoci pro lidi bez domova a jeden z efektivních nástrojů k řešení bezdomovectví v Praze.

Děkujeme Nadaci ČEZ za podporu zdravotní péče pro lidi bez domova.

Letos v květnu slaví devatenácté výročí také náš azylový dům pro muže v Radotíně.

Azylový dům může využít až 25 mužů v dospělém věku, přicházejí k nám mladí muži i starší pánové. Celkem má náš domeček 7 pokojů, sociální zázemí, kuchyňku a kulturní místnost. Domek na okraji Prahy se pyšní svojí krásnou velkou zahradou, kterou ubytovaní pánové využívají k posezení nebo třeba opékání špekáčků. I když je azyl situován na okraj Prahy, do centra se dá dostat autobusem či vlakem za 15 minut. Mladší muži vyhledávají okraj Prahy, aby unikli před centrem velkoměsta, které láká k neřestem, naopak starší pánové zde nacházejí klid a pohodu. Muži bez domova vyhledávají útočiště z různých důvodů, ať už kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu či závislostem, které vedou ke ztrátě práce a stálého bydlení.

Tito lidé bez domova mají během ročního pobytu možnost stabilizovat se ve svojí situaci a začít na sobě pracovat. K tomu mohou využít odborné sociální poradenství. Přicházejí s různými nešťastnými životními příběhy, proto jsme rádi, když jim můžeme pomoci a často být přítomni šťastnému konci.

Jeden příklad za všechny je pan Karel, jehož příběh jsme sdíleli v prosinci. Pan Karel si i přes dlouhodobou ztrátu domova kvůli závislosti na alkoholu a špatnému zdravotnímu stavu dokázal najít pomoc, zbavit se závislosti a dluhů, najít si práci a stálé bydlení. Doufáme a budeme si přát, abychom i nadále byli svědky jen šťastných konců.

V minulém roce využilo pobyt v azylovém domě 60 mužů bez domova, z nichž 22 % si dokázalo zajistit následné bydlení. 21 % mužů bylo ve věku 65 let a více. Nejstaršímu ubytovanému pánovi je 80 let.

Text a foto: Kristina Černická Hájková, sociální pracovnice azylového domu

Zdravotní péče o lidi bez domova je pro nás velmi důležité téma, protože jsme v roce 1994 jako první začali provozovat ordinaci pro lidi bez domova. Aktuálně zde nabízíme ordinaci praktického lékaře, gynekologa a stomatologa. Děkujeme Armádě Spásy za pozvání na konferenci Člověk bez domova pacientem, kde vystoupili čtyři naši kolegové. 

Prvním z nich byl zakladatel NADĚJE a emeritní ředitel Ilja Hradecký, který promluvil o počátcích ordinace v Praze. Jakub Dutka, náš hlavní metodik, vystoupil s problematikou Koncepce zdravotní péče pro lidi bez domova. Luboš Turzík, pražský metodik sociální práce, se zabýval tématem Zdravotní péče o cizince. Pavlína Zoubková, poradenská psycholožka z denního centra, měla velký úspěch se svoji přednáškou Duševní zdraví lidí bez domova pohledem poradenské psycholožky pro osoby bez přístřeší.

O konferenci a zdravotní péči pro lidi bez domova je i reportáž z Událostí ČT24 od Ley Surovcové, kde se objevuje naše ordinace. Odkaz na reportáž zde.

V květnu si připomínáme další krásné výročí, a to čtvrt století fungování našeho terénního programu jako samostatné sociální služby.

Za tuto dobu se v našem týmu vystřídala řada pracovníků a pracovnic, kteří měli srdce na správném místě, věděli proč a pro koho nabízenou pomoc a podporu poskytují. Za tuto dobu jsme se setkali se stovkami smutných příběhů a tíživých situací  –  vždy jsme se však snažili být potřebným lidem na blízku a co možná nejlépe jim poskytnout adekvátní pomoc, radu, naši blízkost. Zároveň jsme však zažili spoustu krásných a neopakovatelných chvil, v některých případech až zázraků! Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Náš terénní program zůstává a nadále se bude snažit podporovat potřebné lidi bez domova.

Všem současným i bývalým kolegům a kolegyním mnohokrát děkuji, lidem bez domova přeji mnoho sil, odhodlání a energie s cílem brzkého návratu zpět do „svého“ bydlení.

Text a foto: Aleš Strnad, vedoucí terénního programu

12. května si připomínáme Mezinárodní den ošetřovatelek a zdravotních sester. Od roku 1965 je tento svátek zasvěcen vzpomínce na zakladatelku našeho oboru Florence Nightingale (12. 5. 1820 – 13. 8. 1910), anglickou ošetřovatelku a zakladatelku první zdravotnické školy v Anglii. Vytvořila základy ošetřovatelského modelu a principy péče o pacienty, které platí dodnes.

Naše ordinace praktika, zubaře a gynekologa pomáhá lidem bez domova bezplatnou péčí lékařů, nicméně bez každodenní obětavé práce a empatie zdravotních sester vůčk k pacientům by nebyl provoz ordinací vůbec myslitelný. Jde o psychicky náročnou práci, kterou nevydrží každý. Každá sestra si musí najít vztah k dané skupině lidí. V ordinaci máme nyní na této pozici čerstvou posilu, zdravotní sestřičku, která cílovou skupinu velmi rychle vzala za svou. Doufám, že jí počáteční zápal a nadšení vydrží i do budoucna. 

Jako vedoucí ordinací jsem hrdá na náš zdravotnický tým lékařů a sester, srdcařů, kteří s našimi pacienty umí pracovat, a nelehká práce je baví. Děkuji všem za skvělou službu, kterou odvádí.

Jarmila Urbani, vedoucí ordinace

V článku pro Seznam Zprávy říká náš oblastní ředitel Dan Svoboda: „I v případech, kdy mají platné zdravotní pojištění, je stomatologická péče pro ně finančně nedostupná  –  jde o různé vstupní poplatky, nehrazené výkony a materiály od zdravotních pojišťoven. Jako pacienti nejsou lidé bez domova pro lékaře z pochopitelných důvodů atraktivní.“

V rozhovoru zmiňuje i naši stomatologickou ordinaci pro lidi bez domova. Celý článek o nedostupnosti stomatologické péče pro lidi ohrožené chudobou si můžete přečíst zde.

Už 14 let můžeme díky spolupráci s Městkou částí Praha 1 umožnit lidem bez domova legální finanční příjem, a to prostřednictvím projektu Úklid ulic a veřejných prostranství právě v této městské části. Lidé bez domova si tak mohou vydělat peníze na správní poplatky spojené s vydáním občanského průkazu nebo rejstříku trestů, na cesty na úřady, na léky a jiné nezbytné výdaje. V loňském roce jsme takto pomohli 323 lidem.

I díky tomuto projektu se daří vyvracet mýtus, že lidé bez domova nechtějí pracovat – chtějí, a to dokonce tak, že naše kapacitní možnosti převyšuje jejich zájem o zařazení do projektu. Doufáme, že projekt bude i nadále pokračovat, a my tak budeme moci efektivněji řešit sociální situaci lidí bez domova.

Gábina Podzemská, vedoucí denního centra U Bulhara

Letos v květnu už 31 let pomáháme v Praze lidem bez domova. Nezaháleli jsme ani v minulém roce.

Celkem jsme podpořili 2 328 lidí v nouzi, 719 z nich se na nás s žádostí o pomoc obrátilo poprvé.

• 22 % bylo žen
• 10 % lidí ve věku 65 let a více

Podpořit pomoc pro lidi bez domova v Praze můžete i vy prostřednictvím tohoto odkazu.

Děkujeme vám.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

1. května je pozitivní den. Už jen proto, že je symbolem začátku letního období. Chystáme se na hezké počasí a letní náladu. A v ten první květnový den v roce 1991 také vznikla pražská pobočka NADĚJE. Dnes je tedy příležitost vzpomenout si nejen na blížící se léto, ale i na to, že pražské Naději je již 31 let. Já osobně si budu připomínat, že jsou to již téměř dva roky, kdy jsem nastoupil do pozice ředitele pražské pobočky. Byla to doba, kdy se díky covidu nešlo jen tak volně procházet po ulici. Muselo to mít nějaký důvod. Šlo jít jen do práce, k lékaři nebo rychle nakoupit. Potom se to zlepšilo, aby pak přišlo opravdu těžké období. Moje dva roky práce v Praze byly velmi spojené s koronavirovou krizí. Ostatně se to týkalo nás všech. V každém našem středisku bylo třeba zavádět opatření, různě je měnit a přizpůsobovat se legislativním nařízením. Museli jsme být opatrní, ukáznění, přísní na sebe i na klienty. A krom toho dělat ty běžné věci, co jsou třeba dělat vždy. Každý z nás musel více či méně přizpůsobit svoji práci dané situaci. Často bylo nutné přidat na čase, energii a trpělivosti. 

Na jednu stranu se zlobím na covid proto, že nedovoloval dělat naši společnou práci ve standardních podmínkách. Museli jsme někdy improvizovat, zastavil se a zkomplikoval další plánovaný rozvoj. Málo jsme se osobně potkávali, kvůli prevenci, karanténám a izolacím. Na druhou stranu mně covid ukázal, jací v pražské Naději jsme, respektive jaká pražská Naděje je. Tak pokud mohu po dvou letech udělat krátké zhodnocení, tak to vidím takto. Naše pobočka je silná, dospělá organizace. Umíme si poradit se složitou situací. Vzájemně si pomáháme. Pokud vznikne mezi námi nedorozumění, řešíme ho s respektem. Známe, kde nás tlačí pata a hledáme cesty, jak to napravit. Poskytujeme služby kvalitně a stabilně a zároveň přemýšlíme, jak se dál rozvíjet. Chováme se odpovědně a poctivě k našim klientům a partnerům. 

Můj pohled je, jak vidíte, veskrze pozitivní. (Nejsem, doufám, příliš ovlivněn blížící se letní náladou.) Jsem rád, že jsme takoví. Protože nelze říct, že krize jsou zažehnány. Okolní svět nám dávkuje další výzvy. Vypadá to, že budeme muset uplatnit náš pevný charakter i v dalším období. Ovšem podle toho, co jsem zažil v Naději za uplynulé dva roky, nemám o další vývoj Naděje v Praze obavy. Věřím, že za rok až se zase podíváme zpátky na to, co se stalo, budeme vystavovat pozitivní hodnocení.

Milé kolegyně a milí kolegové, děkuji Vám za společnou cestu a spolupráci. 

Text: Daniel Svoboda, oblastní ředitel

Vojtěch (58 let) přišel požádat o pomoc po dvou týdnech strávených na ulici. Předtím bydlel v podnájmu, který platil z učitelského platu. Po snižování stavu ve škole pracoval jako skladník. Když přišel i o toto zaměstnání, ocitl se bez střechy nad hlavou. Díky projektu Nejdřív střecha mohl začít využívat služeb noclehárny. Společně se sociálními pracovníky si zařídil výměnu propadlého občanského průkazu a zaevidoval se na úřadu práce. Ze získané podpory v nezaměstnanosti si hradil ubytování v azylovém domě, kde mu pomohli najít novou práci.

„Člověk na ulici bez prostředků je vždycky nějakým způsobem zraněný, ze sociálního pohledu dokonce zraněný těžce. Je s podivem, v kolika případech poměrně malá pomoc stačí, aby nepadl do trvalého bezdomovectví, ale postavil se na vlastní nohy a odešel po svých,“ říká zakladatel projektu Vojtěch Sedláček.

Děkujeme Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

Dnes je Světový den bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vyhlásila ho roku 2003 Mezinárodní organizace práce, specializovaná organizace OSN.

V NADĚJI také myslíme na bezpečné pracovní prostředí a postupy, prevenci rizik a požární ochranu, proto se pravidelně povinně školíme. V Praze jsme výuku s danou tématikou absolvovali zrovna nedávno. Náš OZO (Odborně způsobilá osoba) Tomáš Rejman nám mj. připomněl důležitá nařízení a opatření, sdělil novinky nejen z legislativy a ukázal použití hasicího přístroje. Jsme připraveni předcházet nepříjemným událostem a v případě potřeby je řešit.

V neděli 10. dubna jsme ukončili provoz zimní humanitární noclehárny na Smíchově. Noclehárna poskytla od 1. 12. 2021 do 10. 4. 2022 celkem 7 765 noclehů při kapacitě 60 lůžek, přičemž 10 lůžek bylo vyhrazeno pro ženy. Celkově 495 lidí bez domova zde našlo útočiště před nočními mrazy. Ubytovaným jsme každý den podali něco k jídlu, teplý nápoj, hygienické prostředky a v případě nutnosti i kompletní oblečení včetně obuvi. Obsazenost noclehárny činila 92 %, čímž se opětovně ukázala potřebnost podobných zařízení v zimním období.

Velké díky patří vedení Tesco Nový Smíchov, které nám denně poskytovalo pečivo, případně i zeleninu. Děkujeme i Centru sociálních služeb Praha za veškerou podporu a v neposlední řadě i společnosti Bad Boys, bez jejíchž zaměstnanců by nebylo v našich personálních silách toto náročné období zvládnout. Všem zainteresovaným děkujeme za příkladnou spolupráci, obětavost a součinnost při péči o lidi bez domova.

Radek Urbánek, koordinátor Humanitárního zařízení NADĚJE – noclehárny Smíchov

Jak jsme s dary hospodařili v loňském roce? Zaměřili jsme na nutnou údržbu v našich střediscích, opravovali jsme elektro i vodoinstalace, kanalizace a podlahy. V denním centru U Bulhara jsme měli větší výdaje s bojlerem a mřížemi, které chrání objekt na exponovaném místě. V záběhlickém azylovém domě pro staré a hůře pohyblivé lidi zase potřeboval servis nepostradatelný výtah. V azylovém domě pro ženy prošla stavební úpravou terasa, na které obyvatelky relaxují, suší prádlo a v truhlících pěstují bylinky a drobnou zeleninu či ovoce. Také jsme prováděli kontroly přístrojů v naší ordinaci praktického lékaře, gynekologa a zubaře a na dofinancování zdravotní péče jsme vynaložili další prostředky. V uplynulém období jsme tedy spíš než rozvoji a inovacím věnovali pozornost a peníze stabilitě našich služeb.

Prostřednictvím vaší finanční podpory https://www.darujme.cz/projekt/1060

jsme všechno tohle mohli uskutečnit. Děkujeme!

Od začátku prosince do konce března jsme už tradičně realizovali spolu s dalšími organizacemi projekt Humanitární pomoc lidem bez domova v rámci zimních opatření Hlavního města Prahy, jehož nedílnou součástí je už po řadu let i noční terénní program – v rozsahu těchto činností:

– vyhledávání lidí bez domova na veřejných prostranstvích Hl. m. Prahy, zejména v centru Prahy, dále pak na konečných zastávkách tramvajových linek, ale také v okrajových částech Prahy,

– sociální intervence směrem k lidem bez domova s důrazem na zajištění ubytovacích služeb poskytovaných v rámci zimních opatření MHMP,

– v případě zhoršeného zdravotního stavu, snížené schopnosti pohybu či zhoršené orientace zajištění převozu klienta na krizovou zimní noclehárnu či do zdravotnického zařízení,

– v případě pokynu ze strany centrálního dispečinku či jiných organizací zapojených do zimních opatření poskytnutí součinnosti, tzn. výjezd na předem určené místo a klientovi poskytnout okamžitou pomoc, resp. zprostředkovat službu v rámci zimních opatření

Náš terénní tým každou noc kontaktoval průměrně 28 lidí bez domova, to je pro představu celkově 3 348 kontaktů, z toho se téměř v 500 případech jednalo o ženy.

Do projektu byli zapojeni sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách, jeden pracovník kvalifikovaný jako zdravotnický záchranář a jedna pracovnice s kvalifikací zdravotní sestra. 

Ze statistik vyplývá, že 50 % dětí z dětského domova má v dospělosti zkušenost s pobytem na ulici. Ta šťastnější polovina si najde bydlení, práci, zvládne komunikaci s úřady i hospodaření s penězi. To vše bez podpory rodiny, s vypětím sil. Často potřebují pomoc alespoň od neziskovek či nadací. Jednou z nich je Nadace Terezy Maxové, kde pracuje i náš kolega Pepa. Právě on má ty nejlepší předpoklady k tomu, aby pomohl nejen opuštěným dětem, ale i lidem bez střechy nad hlavou. Sám totiž před 23 lety vkročil do života z dětského domova. Poslechněte si jeho vyprávění:

https://talk.youradio.cz/porady/dobro-skladem/dobro-skladem-nadace-terezy-maxove-detem-a-josef-trnka

Letos slaví naše denní centrum Bolzanova pro mladé lidi bez domova 25 let fungování. Je smutné, že se lidé ocitají sami na ulici v tak mladém věku. Velká část z nich má zkušenost s ústavní výchovou, náhradní rodinnou péčí, část pochází z rodin, které neměly funkční vzorce chování.

Co se děje u nás? Zvedají se počty příchozích, což souvisí s pandemií a následnou ztrátou brigád s ubytování. Nyní situaci ovlivňuje aktuální dění na Ukrajině. Každý se vyrovnává s těmito těžkými situacemi po svém, zasahují každého z nás. Mladí lidé bez domova bohužel častěji sahají ke copingovým strategiím, které znají, tj. k alkoholu nebo drogám, což jim lze mít jen těžko za zlé. Kromě naší obvyklé práce se tedy v současné době snažíme hovořit o situaci, zklidňovat emoce a podávat informace, které jsou založené na faktech.

Loni pomoc naší „Bolzanky“ využilo 258 mladých lidí, z toho bylo 75 žen (což je necelých 30 %). Kromě běžné činnosti centrum během celého roku nabízí i terapeutické a kulturní aktivity nebo tematické výjezdy.

Kateřina Sehnoutková, vedoucí NDC Bolzanova