Na konci března jsme se sešli s našimi zaměstnanci a příznivci v Husově sboru ve Vršovicích, abychom si připomněli naši práci ve prospěch lidí bez domova v Praze, kde působíme více než tři dekády.

Celé pozdní odpoledne a následný večer byl nabitý programem. Nejdříve jsme vyslechli biblické slovo faráře Davida Hrona, který do našich azylových domů dochází už téměř deset let jako duchovní, promluvili také ředitelé  –  náš oblastní Dan Svoboda, ústřední Jan Vaněček a také emeritní Ilja Hradecký.

Poté následovalo divadelní představení O Jonášovi v podání Divadla Bubec a nakonec jsme se občerstvili a vzájemně si popovídali v zázemí Divadla Mana. Děkujeme všem, kteří přišli a užili si večer společně s námi.

Denní centrum U Bulhara a terénní program jsou dva základní pilíře služeb pro lidi bez domova, které NADĚJE v Praze dlouhá léta provozuje.Obou si moc ceníme, a proto jsme jim věnovali video, které přiblíží jejich důležitost.

Bulhar a terén, jak jim říkáme, jsou východiskem pro naše další neméně důležité služby, jako jsou azylové domy, noclehárny, potravinová pomoc, podpora v bydlení a zdravotní péče.

NADĚJE v Praze za dobu téměř 33 let vybudovala komplexní síť vzájemně provázaných sociálních služeb, které se doplňují a jedna druhou podporují.

Odkaz na video:

https://www.youtube.com/watch?v=Gu9j1MITmXQ

Tvůrci videa: Jan Hála a Milan Bureš

Text: Daniel Svoboda, oblastní ředitel

Každé třetí úterý v březnu si připomínáme Světový den sociální práce.

Sociální práce je práce odborná a každý, kdo ji chce vykonávat, ji musí vystudovat. Není to o tom sednout za stůl a dávat rady do života. Je potřeba disponovat vysokým morálním kreditem, notnou dávkou empatie, zodpovědnosti a respektu. Sociální pracovník se také musí celoživotně vzdělávat, musí umět spolupracovat na mnoha úrovních, musí být angažovaný a věřit v potenciál toho, komu pomáhá, ať už je to člověk bez domova, člověk s handicapem nebo třeba senior.  

A my bychom si moc přáli, aby se prestiž tohoto oboru v příštích letech zvedla a sociální práce byla i v očích laiků považována za profesi, která je odborná a která je velmi potřebná. 

V minulém roce jsme pomohli 530 ženám bez domova (tj. 23 % z celkového počtu evidovaných klientů/klientek), z nichž bylo 318 do 50 let. Ubytovat se podařilo 120 žen, ať už do našich azylových domů nebo do humanitárních ubytoven.

Ženské bezdomovectví je specifické a jiné než to mužské. Ženy bez domova se často setkávají s řadou stereotypů a mnohdy i s diskriminačním jednáním. Také více než muži zažívají pocity studu, hanby a vlastního selhání. Často se také setkají s násilím a prožité trauma promítají do svých dalších životních kroků. 

V Praze provozujeme čistě ženský azylový dům ve Vršovicích, ženy v seniorském věku nebo ty s handicapem můžeme ubytovat v našem azylovém domě v Záběhlicích. 

Pomáhejte spolu s námi: https://www.darujme.cz/projekt/1060

V listopadu jsme otevřeli adiktologickou poradnu. Adiktologická sezení pomáhají bojovat proti závislosti na alkoholu a dalších návykových látkách. 

Služby naší kolegyně – adiktoložky Kristýny Březové se rozhodl využít i pan Karel, který je ubytován v našem azylovém domě v Radotíně. Pan Karel dlouhodobě bojuje se závislostí na alkoholu, využil už nesčetně terapií, se kterými však nebyl spokojen. Proto se rozhodl využít nabídky, kdy za ním paní terapeutka dochází přímo do azylového domu. Pan Karel si terapie moc pochvaluje. Dle svých slov cítí, že mu pomáhají. A my mu moc držíme palce, aby svůj boj se závislostí vyhrál.  

Text a foto: Kristýna Černická Hájková, sociální pracovnice azylového domu v Radotíně

Zatím to na jaro příliš nevypadá a zejména noční teploty se stále pohybují pod nulou. I proto máme obrovskou radost, že jsme díky Darujte nohy v teple získali 299 párů bot a 1349 kusů oblečení.

Přes den i v noci je prostřednictvím našich denních center a terénního programu předáváme lidem v nouzi. 

Kampaň Darujte nohy v teple přinesla za pět let svého trvání částku ve výši 1.124.398 Kč.

Jirka Kadlec, zakladatel a spolumajitel rámařství Lípová 6 v Praze, se v běžném profesním životě věnuje spíše umění. Rámuje a paspartuje pro nejrůznější galerie, výstavy nebo sběratele umění.

Čtyřikrát do měsíce se ale mění v terénního pracovníka a společně s našimi kolegy se v noci vydává za lidmi bez domova a nabízí jim pomoc v rámci humanitárních opatření.

Jaká je jeho motivace? Jaký má vztah k lidem bez domova a jaké příběhy mu z nočního terénu utkvěly v paměti nejvíce?  

Poslechněte si rozhovor na Radiu Proglas:

https://slovo.proglas.cz/nase-porady/za-pet-pet/jak-lide-bez-domova-preziji-zimu/?fbclid=IwAR3-kav1HWNYaAUXwIC6Pp30LPC9HvRlXGHIPdrPr09rmctfWfeXiWgJICg

Dnes si připomínáme Světový den sociální spravedlnosti, který se od roku 2009 snaží upozornit na téma chudoby a sociálních problémů. 

V pražské NADĚJI pomáháme už témeř 32 let lidem bez domova, kteří se potýkají s extrémním sociálních vyloučení. Věříme, že nějakou formu pomoci si zaslouží každý, kdo se na nás obrátí.

Jsme velice vdeční všem našim pravidelným dárcům, kteří svým příspěvkem každý měsíc dokazují, že jim není osud lidí bez domova lhostejný. Pravidlená podpora je pro nás nesmírně důležitá, protože nám umožňuje vylepšovat nabízené služby.

Děkujeme vám!

Budeme moc rádi, pokud se i vy rozhodnete pro pravidelnou pomoc lidem bez domova. Zde je odkaz na nastavení měsíčního příspěvku prostřednictvím portálu Darujme.cz:

https://www.darujme.cz/darovat/1060?referrer=&frequency=monthly&amount

Foto: Martin Pokora

Projekt Nejdřív střecha se už pro mnoho lidí, kteří náhle ztratili bydlení, stal smysluplnou a účinnou pomocí. V roce 2022 jsme prostřednictvím tohoto projektu podali pomocnou ruku 61 lidem, z toho 16 ženám. Věkový průměr podpořených byl 40 let. Potřební lidé u nás strávili celkem 1370 nocí.

A jak projekt konkrétně pomáhá? Přinášíme tři příběhy.  

Bedřich, 47 let, žil s příbuznými v rodinném domě. Ze zdravotních a vztahových důvodů se poměry v rodině komplikovaly, až nakonec Bedřich ve špatném psychickém stavu odešel na ulici. Dostal se k nám, kde jsme mu nabídli pomoc psychologa a ubytování na noclehárně. Po čase získal i celodenní ubytování, kde se může ze své situace vzpamatovat. 

Jan, 44 let, býval OSVČ. Kvůli korona krizi ovšem zkrachoval a začal žít z úspor, až se dostal do sestupné spirály dluhů. Nakonec nás požádal o pomoc. Ubytovali jsme ho v azylovém domě a krátkodobě zařadili do projektu Nejdřív střecha, než získá dávky hmotné nouze. Jan plánuje, že se vrátí ke své původní profesi (také díky celodennímu ubytování) a že v azylovém domě nezůstane dlouho. 

Daniel, 52 let, přijel do Prahy za prací. Nakonec ovšem neuspěl, byl okraden o finance a skončil na ulici. Své věci měl stále v úschovně na nádraží. K nám se dostal na základě intervence hodné paní, která mu na ulici pomáhala. Daniel byl ubytován na noclehárně a začal spolupracovat se sociální pracovnicí. Nakonec se mu podařilo nalézt zaměstnání i s ubytováním a z noclehárny mohl odejít.

Děkujeme všem dárcům, kteří projekt podpořili a podporují.   

https://www.nejdrivstrecha.cz/   

Projekt administruje Výbor dobré vůle  –  Nadace Olgy Havlové.  

Foto: ilustrační 

Na dnešek připadá Světový den nemocných, který si připomínáme od roku 1992, kdy ho vyhlásil papež Jan Pavel II.

Přinášíme vám jeden z mnoha příběhů z naší ordinace praktického lékaře U Bulhara. 

Pan J. pracoval na stavbě a žil na ubytovně stejně jako mnoho dalších jeho krajanů. Na stavbě se mu stal úraz a došlo k rozsáhlejšímu poranění nohy. A protože pan J. byl cizinec, v ČR pracující na černo, tedy bez pojištění, dostalo se mu pouze základního ošetření na pohotovosti. Na další léčbu neměl finance. Brzy došly finance i na zaplacení ubytovny, a tak se pan J. dostal na ulici i s nevyléčeným poraněním nohy. Na doporučení navštívil lékaře u Bulhara. Zajistili jsme mu krizové ubytování a pravidelné ošetřování nohy. Po několika týdnech byla noha zcela zhojena. Pan J. odcestoval do své rodné země se silnou motivací najít si práci a uspořádat rodinné vztahy. 

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze. Pojďme jim společně zajistit důstojnější a bezpečnější život.

 
https://www.darujme.cz/projekt/1060

Děkujeme!

Konec ledna znamenal i plánované ukončení kampaně Darujte nohy v teple.

Letos se jednalo o doposud nejúspěšnější ročník, protože jsme získali výtěžek ve výši 295.306 Kč. Aktuálně máme nakoupeno 299 párů bot a 700 kusů oblečení, které kolegové v denních centrech nebo přímo v terénu předávají lidem bez domova. Další nákupy stále probíhají.

Kampaň Darujte nohy v teple přinesla za pět let svého trvání výtěžek ve výši 1.124.398 Kč.

Přinášíme pár zajímavých čísel:

• Cílová částka se vybrala v rekordních 35 dnech.
• Nejčastěji dárci zasílali 700 Kč.
• 61 % všech darů zaslaly ženy.
• 45 % dárců darovalo poprvé.
• 52 % darů bylo uskutečněno prostřednictvím mobilního telefonu.

Moc vám všem děkujeme milí dárci. Speciální poděkování patří Jirkovi Šourkovi a umělcům za kalendář ART 2023 a věnované litografie. 

Jsme moc rádi, že během mrazivých dní a nocí, které právě zažíváme, máme dostatek teplého oblečení a zimních bot.

MRZNE!

Zimní humanitární opaření pro lidi bez domova jsou stále v provozu, a to až do konce března.

Ti nejohroženější mrazem jsou právě ti, kteří nemají střechu nad hlavou. A vy můžete pomoci třeba jen radou, kde je možné se ohřát nebo zdarma přespat. 

Nad rámec našich běžných služeb provozujeme noční centrum v Michli a noční terénní program.  

Více informací najdete také na https://bezdomova.eu/. 

Děkujeme, že vám osud lidí bez domova není jedno.

Začal Suchej únor!

“Abstinovat celý měsíc je pro mnoho našich klientů a klientek nad jejich síly, a to z mnoha důvodů. Proto je správné, že většina pobytových sociálních zařízení upustila od nulové tolerance alkoholu. Stejně tomu je i u nás v městské ubytovně Strojírenská. Občas to sice přináší nějaké problémy, ale je na nás, abychom si s nimi poradili. Možnost mít střechu nad hlavou by měl dostat každý”, říká k problematice závislosti na alkoholu u lidi bez domova náš sociální pracovník Josef Drexler z Městské ubytovny Strojírenská.

Suchej únor je česká a slovenská osvětová kampaň podporující osobní zkušenost s měsíční abstinenci od alkoholu. Vyzývá lidi k měsíčnímu odepření si alkoholických nápojů a zvědomění si svého vztahu k alkoholu, případně též poukazuje na rizikové užívání.

Držíte suchej únor?

28.253! Tolik porcí jsme vydali v uplynulém roce v rámci projektu „Veřejný výdej stravy lidem bez domova“, který funguje už 5 let.

Je to o 779 porcí více, než bylo v roce 2021.  

Jedná se o projekt Magistrátu hlavního města Prahy, jehož cílem je snížit počet lidí ve vytížených denních centrech jako je třeba právě to naše U Bulhara nebo denní centrum Armády spásy na Praze 7. Do projektu jsou zapojeny i další neziskovky.

Celkem je v Praze osm výdejních míst. Náš tým výdeje stravy můžete vidět na Žižkově v ulici U Nákladového nádraží Žižkov a v Praze 5 pod Barrandovským mostem. 

Podpořte lidi bez domova v Praze a pomáhejte tak společně s námi.

Darovat můžete prostřednictvím tohoto odkazu: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Dnes je poslední příležitost, kdy můžete pomoci obléknout a obout lidi bez domova v Praze v rámci našeho projektu Darujte nohy v teple.

Doposud jste přispěli krásnou částkou 290 493 Kč a my si vaší štědrosti moc vážíme.

Od prosince nakupujeme oblečení a boty a rozdáváme je nejen v ulicích, ale také v denních centrech.

Darujte boty s ponožkami, bundu a rukavice nebo rovnou celý zimní komplet.

Dnes naposledy můžete přispět prostřednictvím www.darujtenohyvteple.cz

Děkujeme! 

Začátkem týdne přinášíme pár zajímavých čísel z loňského roku.

V roce 2022 jsme každý den v průměru podpořili 494 lidí bez domova. Denně jsme ubytovali 224 osob a ošetřili 19 pacientů v ordinacích.

Také jsme v průměru každý den:

• poskytli sprchu pro 42 lidí bez domova
• zajistili 255 lůžek v ubytovacích zařízeních
• poskytli bydlení 30 lidem v tréninkových bytech

Jsme rádi, že i díky Vám můžeme poskytovat kvalitní služby pro lidi bez domova v Praze. Děkujeme.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Kalendář má 14 stran, což znamená, že v něm najdete 14 měsíců. Pokud si ho koupíte teď, tak nejen že podpoříte náš projekt Darujte nohy v teple, ale můžete ho využít až do ledna 2024.

Na našem e-shopu ho lze koupit ještě do konce měsíce a také tu kromě jiného najdete dvě poslední litografie od umělců, kteří kalendář podpořili

https://eshop.nadeje.cz/produkty/#knihy

Neváhejte, zbývá posledních 5 dní! Projekt Darujte nohy v teple letos trhá rekordy. Díky vám jsme vybrali krásných 290.493 Kč. Dočkáme se 300.000? Potěšte se krásným kalendářem a udělejte při tom dobrý skutek, zima ještě rozhodně není u konce

https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Děkujeme!

NADĚJE je předním poskytovatelem sociálních služeb a také osvědčeným vzdělavatelem v této oblasti. Nabízí celou řadu tematických programů akreditovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí.

V minulém roce jsme realizovali 49 odborných školení, a to jak pro vlastní zaměstnance, tak i pro cizí subjekty. Vloni jsme také rozšířili naše portfolio o 14 nových kurzů zaměřujících se například na problematiku pobytových služeb a péče o seniory, sebeobranu, nebo duševní hygienu.

Pro více informací o vzdělávání NADĚJE klikněte na odkaz https://kurzy-nadeje.cz/

Navzdory krizi se letos v rámci našeho projektu Darujte nohy v teple vybrala rekordní částka 284.793 Kč. Díky vám můžeme obout a obléknout nejednoho člověka bez domova a zahřát ho nejen na těle, ale snad i na duši. Oblečení a boty rozdáváme v našich denních centrech a také v terénu.

Zima se opět hlásí o slovo. V příštích dnech mají teploty klesnout pod nulu a my si moc vážíme toho, že jste nám pomohli vytvořit zásoby v našich šatnících. Díky vám budeme schopni pokryt poptávku po oblečení. Děkujeme vám za to!

Sbírka běží do konce ledna a přispívat je stále možné, nakupujeme průběžně.

Dosáhneme letos společně na snovou částku 300.000? https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Řeč je o sociálních pracovnících a pracovnících v sociálních službách. 

Do našeho denního centra U Bulhara denně dochází až 200 lidí bez domova. Pracovníci nám dlouhodobě chybí a nové se sehnat nedaří. „Platové podmínky neodpovídají náplni ani náročnosti práce“, říká Gábina Podzemská, vedoucí centra.

Podle Česká asociace streetwork, z.s.  je průměrná nástupní mzda u sociálního pracovníka 27.300 Kč a u pracovníka v sociálních službách 25.041 Kč, řadí se tak k nejhůře placeným profesím, kde je potřeba vyšší odborné vzdělání nebo vysokoškolské vzdělání.

Více v reportáží České televize (od 49:07 minuty) – https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/223411000100112/?fbclid=IwAR13 k9XkQto8F1I_zNU0vXUdvLMnho-oVXdrxrZ6K_lkDbtgw8UjWZs721E

Během prosincových mrazivých dní jste dokázali, že vám není osud lidí bez domova lhostejný.

Máme už nakoupeno 196 párů bot a 488 kusů oblečení. Kolegové z terénu a denních center je už předávají lidem bez domova. Na fotkách se můžete podívat na stav jejich obuvi „před a po“. Vedoucí terénního programu Aleš Strnad vyřizuje vzkaz od jednoho z nich: „Děkuji, že nemusím chodit se žralokem v chladném počasí.“

Na projekt Darujte nohy v teple je možné přispět ještě do konce ledna – https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Foto: Aleš Strnad, vedoucí terénního programu

Nový rok před pár dny začal, takže na nákup kalendáře pro letošek ještě není pozdě. A nejedná se o ledajaký kalendář, tenhle totiž pomáhá  –  nakupuje zimní oblečení a boty pro lidi bez domova v Praze, resp. výtěžek z jeho prodeje putuje na sbírku Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003.  

Posledních pár kusů kalendáře ART 2023 od Jiřího Šourka najdete na našem e-shopu. Jsou zde také litografie umělců, kteří se na kalendáři podíleli. A pozor  –  zbývají poslední tři! Takže neváhejte, udělejte radost sobě nebo svým blízkým a pomozte dobré věci. Děkujeme! 

https://eshop.nadeje.cz/produkty/#knihy    

Rozhodli jste se v novém roce změnit práci? My vám přinášíme pár tipů. Možná najdete přesně to, co hledáte.

Přivítáme kolegy/kolegyně na tyto pozice:

Sociální pracovník do městské ubytovny

https://www.jobs.cz/rpd/1608621647/?rps=202

Pracovník v sociálních službách v terénním programu – řidič

https://www.jobs.cz/rpd/1600951020/?rps=202

Sociální pracovnice do azylového domu pro ženy

https://www.jobs.cz/rpd/1591040570/?rps=202

Pracovník v sociálních službách do denního centra – vchodař

https://www.jobs.cz/rpd/1591352395/?rps=202

Sociální pracovník/pracovnice do nízkoprahových služeb

https://www.jobs.cz/rpd/1594388988/?rps=202

Zubní lékař/lékařka na DPP

https://www.jobs.cz/rpd/1607276945/?rps=202

Ekonom/ka

https://www.jobs.cz/rpd/1606470922/?rps=202

Třeba i díky vám najdeme nové lidi do našeho týmu. Pomozte nám se sdílením.

Děkujeme!

V ordinaci se objevují jak běžné civilizační choroby – angíny, chřipky, vysoký krevní tlak, problémy se srdcem, tak také onemocnění typická pro naši cílovou skupinu – zavšivení, svrab, bércové vředy, v létě v ranách červy, v zimě omrzliny a jiná onemocnění. Celkem jsme od 1. 1. 2022 – 29. 12. 2022 v ordinaci ošetřili 1172 lidí, z čehož bylo 481 úplně nově zavedených.

Vedle ordinace praktického lékaře provozujeme také gynekologickou ordinaci, která letos zaznamenala významné změny v personálním obsazení – od listopadu máme novou paní doktorku. Jedná se o rozšíření činností, které jsme prováděli doposud. Kromě preventivních prohlídek a určování těhotenství, k nám nyní může s důvěrou dorazit i těhotná žena, kterou rádi vyšetříme. Těšíme se, že se počet pacientek v naší ordinaci rozšíří a ženy bez domova budou s naší nabídkou služeb spokojeny.

Text: Jarmila Urbani, vedoucí ordinace lékařů

Dokázali jste to, a dokázali jste to v rekordních 35 dnech‼️

Do dnešního dne jste věnovali více než 230.000 Kč na nákup teplého oblečení a zimních bot pro lidi bez domova. Doba není příznivá a vy jste i přesto neváhali a přispěli. O to víc si vážíme vaší štědrosti a toho, že vám osud lidí bez domova není lhostejný! Děkujeme vám.

Co nevidět začneme rozdávat oblečení a boty těm nejpotřebnějším, ať už v našich denních centrech nebo přímo v terénu. Díky, že můžeme!

A my si tak trochu tajně přejeme, aby se částka vyšplhala ještě výš, třeba ke čtvrt milionu. V tomto případě víc peněz, víc zahřeje. Pomůžete nám obléknout ještě víc lidí bez domova? https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Pan doktor Hajšman se po letech loučí s naší zubařskou ambulancí. Moc mu děkujeme za jeho obětavou práci s lidmi bez domova a přejeme mu hodně sil a zdraví.

A z toho vyplývá jediné  –  hledáme zubaře/zubařku do plně vybavené ordinace v našem denním centru U Bulhara.

Více info zde: https://mladilekari.cz/2022/12/09/neziskova-organizace-nadeje-hleda-v-praze-zubni-lekarku-lekare-na-dpp/

Podívejte se na reportáž Novinky.cz z našeho denního centra U Bulhara.

„V poslední části letošního roku zaznamenáváme nárůst ve srovnání s rokem 2021 zhruba o 10 procent. Odhadujeme, že je to asi první reakce na ekonomickou krizi, která nás provází“, říká Dan Svoboda, náš oblastní ředitel.

Pokud ještě sháníte vánoční dárky, podívejte se na náš e-shop. Kromě jiného tady najdete i charitativní kalendář ART 2023 a také několik litografií od umělců, jejichž díla podpořila vznik kalendáře. Výtěžek z prodeje jde na naši sbírku Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Dopřejte si originální dárek s přesahem. Kromě uvedeného si můžete koupit trička z dílny Heleny Kupkové, knihu Ilji Hradeckého nebo některý z výrobků klientů NADĚJE https://eshop.nadeje.cz/

Poslední objednávky před Vánoci přijímáme 15.12.!

Přečtěte, nebo poslechněte si reportáž.

Seznam zprávy v „nočním terénu“ s našimi kolegy Míšou a Václavem. Tahle práce není jen o rozdávání čaje, mnohdy jde i o záchranu lidského života.

Lidi bez domova v Praze můžete podpořit i skrze naši sbírku Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Srdečně děkujeme!

Přátelé, už zítra proběhne křest unikátního nástěnného kalendáře ART 2023 od 18 hodin v Rock Café Prague. Výtěžek z jeho prodeje půjde na konto naší sbírky Darujte nohy v teple https://www.darujme.cz/projekt/1207003

Letošní žhavou novinkou je, že nás celým večerem provede naše Gábina Podzemská, vedoucí denního centra U Bulhara. Nejen že za vybrané peníze koupí teplé zimní oblečení a boty pro lidi bez domova, ale také se ujme moderování celé akce.

Petra Jirglová, spisovatelka, blogerka a influencerka, a v poslední době i velká bojovnice za práva opuštěných dětí, která založila spolek Za ruku, kalendář pokřtí. Máme velkou radost, že naši nabídku přijala.

Přijďte i vy podpořit dobrou věc, těšíme se na vás a děkujeme!

Letos popáté slavíme Světový den štědrosti a dobrých skutků Giving Tuesday společným darováním teplého oblečení a bot lidem bez domova, kteří přežívají zimu na ulici. Pokud letos vybereme cílovou částku, přesáhne pomoc „nohou v teple“ 1.000.000 Kč!

Děkujeme, že společně s námi a Giving Tuesday pomáháte lidem bez domova žít bezpečnější a důstojnější život: https://www.darujtenohyvteple.cz/

Věříme, že se nám opět společně podaří zahřát co nejvíce lidí bez domova. Přispět na nové oblečení a boty můžete prostřednictvím portálu Darujme.cz nebo přímo na webovkách sbírky www.darujtenohyvteple.cz.

„Jubilejní pátý ročník je něčím výjimečný. Pokud se nám podaří vybrat celá cílová částka, přesáhneme hranici 1.000 000 Kč, kterou sbírka za celou dobu přinesla“, říká o letošním ročníku zakladatelka Lucie Kadlecová. Děkujeme, že do toho půjdete s námi. 

V souvislosti se zahájením sbírky bychom Vás také rádi pozvali na křest unikátního nástěnného kalendáře sestaveného z reprodukcí 12ti litografií, který pro charitativní účely vytvořil náš dlouholetý podporovatel, fotograf, Jiří Šourek.

Křest se uskuteční ve čtvrtek 1.12. od 17 hodin v prostorách Rock Café na Národní třídě.

Kalendář vznikl v Litografické dílně Říční 11 a obsahuje díla autorů starší generace Václava Bláhy a Jiřího Šourka, přes zástupce střední generace Michala Škapy, Martina Salajky, Matěje Olmera, Jana Lamra, Ondřeje Vyhnánka, Chaozzline, Aleny Kupčíkové, Evy Fajčíkové, po mladou generaci umělkyň Laury Limbourg a Markéty Kolářové.

Výtěžek z prodeje kalendáře bude věnován právě na konto sbírky Darujte nohy v teple. Přijďte na vernisáž, užijte si večer ve společnosti umělců napříč generacemi a koupí kalendáře pomozte nakoupit teplé oblečení a boty těm, kteří jsou zimou ohrožení nejvíce. 

Kalendář vznikl za podpory Galerie Kodl, Rock Café Praha a Galerie Visio Art Plzeň.

Pro další informace sledujte naši facebookovu událost, kde se postupně budete dozvídat víc o celé akci. Těšíme se na viděnou.

„Když se zkusíte vžít do situace, že jste na ulici, prší, je kolem nuly, tak už jen to je velmi fyzicky náročné zvládnout. Máte deficit spánku, nevyspíte se několik hodin vkuse, stále vás něco nebo někdo budí, je vám neustále zima, nemáte žádné přátelé, většina lidí bez domova nemá ani rodinu.“

Martina Blažková je naše kolegyně, vedoucí azylového domu a noclehárny na Žižkově a byla hostem Politickej podcast.

Její postřehy nejen z práce můžete sledovat na Twitteru @MartiBlazkova.

A je fakt dobrá!

Denní i noční teploty za poslední dny výrazně klesly, a proto připomínáme naši sbírku FLEECOVÝCH DEK a SPACÁKŮ pro lidi bez domova a také GRANULÍ pro jejich čtyřnohé kamarády.

Věci můžete přinést kdykoliv do:

Azylového domu v ulici Husitská 110/70, Praha 3.

Azylového domu v ulici Rybalkova 351/31, Praha 10.

Nebo si domluvit osobní předání s vedoucím terénního programu Alešem Strnadem na telefonu 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za darované věci a sdílení informací.

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Když přicházím za paní Lucií, hned se začíná rozčilovat. Křičí. Trvá mi nějakou chvíli, než zjistím, o co vlastně kráčí. Někdo jí chce ukrást kůži. Cítí, jak jí ji už po kouskách kradou. Mimo to se také domnívá, že jí sledují nějaké cizí civilizace. Možná právě oni jí okrádají o její kůži, ale to neví jistě. Navázat s ní jakýkoli kontakt je nesmírně náročné. Paní Lucie je ochromená strachem. Neví, jestli jí taky nepřicházím ublížit.

Schizofrenní onemocnění se považují za velmi vážné psychiatrické nemoci. Jejich léčba je náročná a vždy s velmi nejistým výsledkem. U lidí bez domova však opět hrají roli i další specifika, která léčbu ještě víc komplikují.

Skutečně významnou roli i zde hraje absentující stabilní zázemí. Osoba se schizofrenním onemocněním ztrácí kontakt s realitou. V důsledku toho ve velké míře také například schopnost dodržovat léčebný režim.

Lidem bez domova chybí rodina nebo jiní blízcí, kteří by pomohli s pravidelným užíváním medikace, nebo udržením denního řádu.

Pro schizofrenní pacienty je typické, že medikaci kvůli svým psychotickým a paralyzujícím obavám, odmítají. Stejně tak případnou hospitalizaci. A začínají “propadávat” systémem. Včetně našich služeb.

Kvůli narušenému kontaktu s realitou bohužel mnohdy nejsou schopni soužití s dalšími ubytovanými v sociálních službách. Nemají blízké, kteří by jim vyřídili místo ve specializovaných zařízení. A tito lidé se ocitají na ulici, a navíc v důsledku onemocnění v naprosté sociální izolaci.

Jejich psychotické příznaky (tedy různé halucinace či bludy) se prohlubují. Naopak schopnost navázat s někým kontakt, někomu důvěřovat, slábne. Izolováni ve svém vlastním světě tito lidé nezřídka prožijí dlouhé roky. A ocitají se i spolu se sociálními pracovníky (a jinými odborníky) v pasti.

Navázat vztah s takovým člověkem se po letech neléčené schizofrenie stává téměř nemožné, a tedy i přimět ho k jakékoli léčbě. V takovou chvíli často přichází otázka po tzv. nedobrovolné (soudně nařízené) hospitalizaci. Ovšem vedla by vůbec někam, když se takový člověk nemá kam vrátit? Půjde zpátky na ulici, medikaci opět užívat nebude, v léčbě mu nikdo nepomůže.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Děkujeme za váš zájem o duševní zdraví lidí bez domova. Všech 8 dílů seriálu DUŠE BEZ DOMOVA zůstává k dispozici na našem webu:

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1

Velké díky patří Mgr. Pavlíně Zoubkové za přiblížení tématu lidí bez domova z pohledu psychologie

Alkohol a jiné drogy jsou samozřejmě také pojítkem velké spousty lidí bez domova. U někoho jde o škodlivé užívání, u někoho přímo o závislost.  

Cesty k drogám, potažmo závislosti, jsou různé. Může to začínat v rodině, jak jsem uváděla v dřívějších příspěvcích. Velmi často se pod povrchem skrývá deprese, kterou se člověk snaží “přepít”. Mnohdy v základu leží různé poruchy osobnosti ad.

Cesta ven je pak ale většinou jen jedna – naprostá abstinence.  

Proč je to u lidí bez domova o tolik komplikovanější?

Chybí jim zejména správná motivace. Nemají příliš o co bojovat. Nevidí lepší zítřky a chybí jim také sebevědomí a víra, že to mohou zvládnout.

Nečeká na ně nikdo, až se vrátí z léčby. Nemají blízkého, který by je podržel. Naopak – často všichni jejich kamarádi (tedy lidé z ulice) užívají drogy. Nad těmito závislými tedy naopak visí ztráta přátel, často jediných známých.

Po léčbě by se neměli vracet do stejného prostředí a mezi jiné užívající. Abstinence by byla téměř nemožná. Ovšem právě na snížené možnosti změnit své prostředí jejich snaha o abstinenci často ztroskotá. Mnohdy stojí před závislými bez domova dvojí úkol – vymanit se z užívání drog, ale zároveň, ve stejný čas i z patologického prostředí. Jenže oni spoustu let už žádné jiné neznají. Vrhají se do neznámého světa.

Je také velmi časté, že tito lidé neznají nic, čím by užívání drog nahradili. Už si nevzpomínají, co je baví a naplňuje. Anebo to ani nikdy neměli šanci najít. Po odebrání drog ze svého života se ale najednou vynoří velká díra, kterou je třeba něčím vyplnit. Pro pěstování koníčků či nalezení práce, která je bude naplňovat, bohužel často nemají dobré podmínky.

Není výjimkou, že tito lidé právě kvůli drogám “propásli” období hledání sebe sama, období, ve kterém nacházíme vlastní smysl našeho bytí, a skutečně nevědí, kým jsou, kým chtějí být a jak svůj život chtějí využít.

Poslední díl seriálu o duševním zdraví lidí bez domova zveřejníme příští týden.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský

Noclehárna Na Slupi pomáhá už 18 let. Nabízí mužům bez domova přespání v bezpečném prostředí za nízký poplatek a často jim tak pomůže překonat krizové situace v jejich životech.

Ubytovaní pánové zde mohou přenocovat, uchovat si své osobní věci, dodržovat osobní hygienu, vyprat si oblečení a připravit si jídlo ve sdílené kuchyňce. Pravidelně docházejí na konzultace k sociálním pracovníkům na denní centrum, kde s jejich podporou hledají řešení své situace.

Každý rok zde nocleh pomůže v průměru 140 lidem, z nich je 11 % ve věku 65 a více let. Průměrně zde muži přespávají 34 dní za sebou.

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze: https://www.darujme.cz/projekt/1060

V předchozích příspěvcích jsem se pokusila přiblížit, z jakého prostředí pochází naprostá většina lidí bez domova, a nastínit, jaké dopady vyrůstání v takových podmínkách může mít.

Všeprostupující pocity nejistoty, nestability, nedůvěra ve svět či sám sebe, se pak v dospělosti můžou demonstrovat v různých podobách  –  deprese, úzkosti, zneužívání nebo závislost na návykových látkách apod.

A nyní bych ráda poskytla náhled právě na tyto duševní neduhy, kterými v plné škále trpí samozřejmě i lidé bez přístřeší. Jejich léčba je však v tomto prostředí mnohem komplikovanější.

Pan Ondřej má slzy v očích a říká, že už se mu nechce žít. Nemá nic než to, co má právě na sobě a pár věcí v batohu. K tomu kupu dluhů a na omezený čas místo v našem azylovém domě. Nechtěl to tak, ale jinak to nezvládl. Dělal vše, čeho byl v danou chvíli schopen. A když mi vypráví, jak se pomalu celý jeho život bortil, už se mu slzy valí po tváři.  

Radek, kterému je jen 32 let, mi povídá, že nevidí ze své situace žádné jiné východisko, než to „tady“ skončit. Nemá nikoho, o koho by se mohl opřít nebo komu by na něm záleželo  –  takto to ze svého pohledu, zakaleného depresí, vnímá.  

Pro léčbu deprese je nezbytně nutný řád (struktura dne), klid, pravidelný spánek a ideálně také člověk, se kterým můžu sdílet svůj vnitřní svět. Co z toho člověk může nalézt “na ulici”?  

Léčit depresivní onemocnění na ulici (nebo třeba v azylovém domě) je, jako bychom poslali člověka závislého na alkoholu, aby se léčil v hospodě. Lidem, kteří vyhledávají naši pomoc, chybí obecně řád v životě. U člověka, který navíc trpí depresí, je tedy dvojnásob náročné vytvořit denní strukturu oproti člověku většinové populace. A nemají žádné opěrné body ani nikoho, kdo by jim denní řád pomáhal dodržovat. Jejich život se odehrává minutu po minutě. Nemají žádné plány ani cíle.  

Klid a ticho na ulici? V azylovém domě? To můžeme nazvat světlou výjimkou. S tím jde samozřejmě ruku v ruce kvalitní spánek. Při nocování na ulici o tom snad není třeba ani uvažovat. V azylových domech (či noclehárnách) žijí různí lidé (a mnoho lidí). Mají své různé potřeby a potíže. Vznikají zde konflikty, hádky. Každý přichází do pokoje v jiný čas, během noci někdo odchází či vstává. Nikdy tu nikdo není sám. Soukromí je na hony vzdálené privilegium.

Lidem bez domova tedy bohužel chybí všechny základní předpoklady, které by vedly k alespoň částečné úlevě od depresivních, příp. úzkostných stavů.  

Co jim tedy zbývá? V úvahu přichází samozřejmě medikace. Která ale sama o sobě depresi neléčí. A cesta k ní je pro lidi na ulici z mnoha důvodu delší než pro běžnou populaci. Naprosto nejsnazším a nejrychlejším antidepresivem, instantní úlevou od bolesti existence, jsou pro člověka bez domova alkohol či benzodiazepiny. V takovém případě se však člověk samozřejmě rázem dostává do nového problému.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme příští týden.

V České republice si dnes připomínáme Den stromů. NADĚJE v Praze taky jeden má. Je to lípa zelená, zasazená u příležitosti 20. výročí vzniku naší organizace. Už je to tedy 12 let a ode dne usazení do země povyrostla, že?  

Pokud máte rádi přírodu, určitě nám dáte za pravdu, že působí příznivě na lidskou psychiku, dobře si v ní odpočineme a v každém ročním období nás okouzluje svými proměnami.

Stromy mají ale i zcela praktické a pro život na zemi nepostradatelné schopnosti, filtrují vzduch, zvlhčují ovzduší, vyrovnávají teplotní extrémy, tvoří kyslík, tlumí hluk a mnohé další. 

Sázejme stromy a važme si jich.

Neopomenutelná část lidí bez domova prožila buď celé, nebo významný kust svého dětství v ústavní péči. V kojeneckých ústavech (mimochodem ČR je poslední zemí v EU, kde tyto instituce fungují) či dětských domovech.

A právě proti kojeneckým ústavům mnoho odborníků také ostře brojí.

Proč?

Protože dítě, již od prvních měsíců věku, potřebuje jednoho „svého“ člověka.

Takového, který odpovídá na všechny jeho potřeby  –  nakrmí, přebalí, utěší, pochová, pohladí.

Takového, k němuž si může vytvořit silnou citovou vazbu. Z toho pak čerpá celý život ve svých vlastních vztazích, při zvládání svých emočních projevů apod.  

V ústavním prostředí toto bohužel získat nemůže.  

V žádném případě to neznamená, že daný kojenecký ústav nebo dětský domov neposkytuje dobrou péči. Poskytuje. Ale není dostatečná vzhledem k tomu, co malé dítě nebo dospívající jedinec skutečně potřebuje. Na to nemá kapacity.

V souvislosti s ústavní péči se často mluví o tzv. poruše attachmentu. To je právě ono nedostatečné naplnění potřeby mít jednu pečující osobu, která má  –  zjednodušeně řečeno  –  dítě naučit porozumět sobě i světu, a sebe i svět zvládat a orientovat se v něm. Když toto ve velmi raném dětství člověk nedostane, jen velmi obtížně se to dohání. A svět a svůj život pak takový člověk nemusí „ukočírovat“.

Celá problematika je samozřejmě mnohem obšírnější a komplikovanější a také ne každé dítě, které prošlo ústavní výchovou, bude mít zásadní potíže zvládat svůj život. V závislosti na dalších okolnostech a podmínkách to tak ovšem mnohdy dopadá a počet takových lidí, kteří poté potřebují péči nejen našich služeb, rozhodně není zanedbatelný.  

Vyrůstání mimo rodinu si ovšem nikdo z nich nevybral. Významným nežádoucím důsledkem bývá také to, že nemá právě rodinu, o kterou se později v těžkých životních situacích může opřít.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský 

Celý seriál můžete sledovat zde: 

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1

Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN už v roce 1992. Bezdomovectví je synonymem pro extrémní sociální vyloučení, jehož je chudoba nejen příčinou, ale i důsledkem.

V dnešní den připomínáme naši sbírku spacáků a fleecových dek pro lidi bez domova a také granulí pro jejich čtyřnohé kamarády. Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu.

Čas a přesné místo předání je potřeba předem domluvit s vedoucím Alešem Strnadem na tel. 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za vaše dary a sdílení příspěvku, aby se dostal k co nejvíce lidem.

Foto: Tomáš Kozohorský

Děkujeme společnosti Varium za darování kosmetiky Ziaja Česká republika pro mladé lidi bez domova, kteří navštěvují naše denní centrum Bolzanova.

Ti už se nemohou dočkat, až všechny produkty vyzkouší.

Moc děkujeme!

Někdy se s trochou nadsázky uvádí, že symptomy poruch osobnosti trápí daleko více okolí člověka s danou poruchou než jeho samého. Porucha osobnosti (PO) je trvalá struktura osobnostních rysů, která komplikuje člověku zvládání zátěžových situací, vlastních emocí a svých vztahů, včetně péče o děti.

S velkým zjednodušením bychom mohli říct, že s člověkem zatíženým těžkou (s důrazem na slovo těžkou) poruchou osobnosti může být opravdu nesnadné žít, i komunikovat. I pro dospělého jedince. Natož pro dítě, které je na péči tohoto nestabilního rodiče závislé.

„Máma na mě v jednom kuse křičela, jak jsem k ničemu a ničím jí život. Že by bylo lepší, kdyby mě nikdy neměla. A pak začala brečet a já jsem jí musela utěšovat, jak je skvělá máma a dělá pro mě všechno. Všichni byli na nic, jen ona je skvělá žena, manželka, máma, kamarádka. Dneska se s ní ani nevídám.“

„Táta chtěl, aby bylo všechno dokonalý. Úplně dokonalý. Jednou mě za to, že jsem byl venku s klukem, kterýho neměl rád, vyhodil z bytu. Prostě hrozně řval, nadával a vyhodil mě za dveře. Druhej den vyměnil prostě zámky. Zpátky mě pustil asi po dvou tejdnech. Spal jsem u kamarádů. Asi ho ukecala máma.“ 

Někdy jdou poruchy osobnosti v těsné blízkosti s jinými psychiatrickými onemocněními  –  deprese, úzkosti, závislosti ad. Dítě pak může doma potkávat rodiče, který není v důsledků depresivní fáze schopen ani péče o sebe, natož o někoho druhého. Naopak samo dítě někdy musí pomoci rodiči, protože ten to nezvládá. 

A jak už jsem uváděla v předchozích příspěvcích  –  dítěti pak chybí základní jistoty, neví, jak bude vypadat druhý den ani následující minuta. Jeden den maminka celý proleží a pláče, druhý den je ze všeho nadšená a chce jet na výlet místo školy. V jednu chvíli je s tátou legrace a za hodinu na dítě křičí a ono ani neví proč.

A jeho vlastní psychické zdraví? Dítěte, které vyrostlo v takovém chaosu? Může začít hledat stabilitu a uklidnění v instantní formě  –  návykové látky. Protože je to tak snadné a má alespoň chvíli pocit klidu. Možná začne samo propadat do depresivních a úzkostných stavů, protože svět se mu zdá nezvladatelný. Jistotu nikdy nepoznal. Možná u něj propukne jiné závažné psychiatrické onemocnění. 

I z takových rodin někdy přicházejí lidé, s nimiž se v našem denním centru setkáváme. Patologie takových rodin nemusí být ani na první pohled znát. Rodiče neužívají návykové látky, dítě fyzicky na první pohled nestrádá, rodina není ve finanční tísni. Přesto si jedinec z takového prostředí může nést nemalá traumata a zátěž. A to někdy v konečném důsledku vede k tomu, že bez pomoci nedokáže běžným způsobem vést svůj život.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.

V Bezedném podcastu si také o tom povídá Tomáš Andrejsek z Bezedné misky s naší kolegyní.

Martina je vedoucí azylového domu a noclehárny pro muže bez domova a dobrovolná cvičitelka asistenčních štěňat. V podcastu se dozvíte nejen o výchově asistenčních psů a životě s asistenčním veteránem, ale také mnoho důležitého o lidech bez domova a jejich věrných druzích.  

Poslechněte si rozhovor https://www.bezednamiska.cz/i-asistencni-psi-maji-pubertu/

a jestli chcete, pomozte, právě totiž pořádáme sbírku SPACÁKŮ a FLEECOVÝCH DEK pro lidi bez domova a GRANULÍ pro jejich zvířecí parťáky.  

Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu po předchozí domluvě s vedoucím Alešem Strnadem na telefonu 733 390 610.

Děkujeme!

Patrik vyrůstal v úplné a početné rodině, kterou tvořily převážně hezké, pevné vztahy. V rodině ale finančně, sociálně a vzdělanostně slabší. Patrikovi sourozenci, ale i další příbuzní žili ve světě drog  –  drogy užívali a prodejem si vydělávali. Pro Patrika to byl standard.

Malé dítě má omezenou schopnost vidět, že se v jeho rodině děje něco neobvyklého. Vlastní rodina je pro nás norma. Jak je běžné, on sám i rodina měli kontakty s rodinami s podobným statusem a v podobné situaci.

Asi ve 14 letech pak Patrik poprvé vyzkoušel pervitin. Přidávaly se další drogy a propadl silné závislosti. Časem se dostal na ulici, vznikly mu velké dluhy a jeho sociální síť sestávala už jen z lidí v podobných problémech jako on sám. 

Jakou vůbec měl Patrik šanci vést život jinak?

Rodina naše vnímání světa, hodnoty i třeba to, jak budeme řešit zátěžové situace, ovlivňuje více, než si vůbec jsme schopni uvědomit. Výzkumy prokázaly, že například i sebevražda může být „dědičná“. To, že náš dědeček vyřeší své problémy tím, že si sáhne na život, může posloužit jako určitý vzorec pro naše vlastní pozdější řešení těžkých situací.

Pokud pozorujeme rodiče (nebo jiné pro nás významné osoby), jak si nalévají pátou sklenku vína, aby „uhasili“ vztek na šéfa, náš mozek si toto ukládá do šuplíku strategií pro stavy, kdy se necítíme dobře, a pečlivě uchovává pro budoucí použití. Když pak taková situace v našem dospělém životě přijde, šuplík otevřeme, a   –  především pokud tam žádná jiná strategie není  –  automaticky a nevědomě ji použijeme stejně jako tehdy rodiče.

Takový člověk nemusí být samozřejmě v řešení úplně bezbranný. Většinou ale potřebuje intenzivní pomoc při vyklizení těch “smutných” a neefektivních šuplíčků a při jejich plnění účinnějšími postupy. A to je velká práce  –  vzpomeňte si, jaké to je, uklízet staré šuplíky, kde máte jak věci z dětství, tak ještě staré věci po babičce.

To navíc vyvolává otázku: měl se onen člověk kde naučit trpělivosti a vytrvalosti k takhle náročné a léta trvající dřině? 

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Dnes na Světový den bezdomovectví spouštíme sbírku SPACÁKŮ a FLEECOVÝCH DEK pro lidi bez domova a také GRANULÍ pro jejich čtyřnohé kamarády.

Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu.

Čas a přesné místo předání je potřeba předem domluvit s vedoucím terénního programu Alešem Strnadem na tel. 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za darované věci a sdílení příspěvku, aby se naše výzva dostala k co největšímu počtu lidí.

Foto:Tomáš Kozohorský

„S tátou jsem si nikdy nerozuměl. Když mi pak bylo tak jedenáct dvanáct, pořád mě řezal. Ani pořádně nevím proč.“

„Máma se o mě ve třinácti už nedokázala postarat. Brala drogy a ani jsme pořádně nebydlely. Ve třinácti jsem šla k babičce. Babička pila, a když jsem tam přišla, myslím, že chlastala ještě víc.“

„No tak sexuální zneužívání, že jo… Asi od šesti. Od nevlastního otce. Nesnášel jsem ho. Mámu mlátil pořád, ta měla vlastních starostí dost.“

Rodiny, kde vládne násilí, zneužívání či zanedbávání. Rodiny protkané závislostí i po několik generací. Rodiny na okraji společnosti, sociálně slabé, nebo „jen“ s nedostatečnými kompetencemi zajistit zdravý vývoj dítěte. To je jasné pojítko drtivé většiny lidí, kteří se ocitnou na ulici.

Společný jmenovatel: náročné dětství, které nemalou měrou předurčilo jejich životní trajektorii.

V jednom se psychologie jednoznačně shoduje: děti nepotřebují příliš, ale existují určité potřeby, jejichž ne/naplnění zcela zásadně ovlivňuje, jak může jejich dospělý život vypadat.

Je to potřeba jistoty a bezpečí, potřeba světu kolem sebe rozumět, být bezpodmínečně přijímán, dostatečně stimulován a zažívat pocit otevřené budoucnosti.

Dítě vyrůstající ve světě, kde ani snídaně není jistotou, se ocitá v džungli bez mapy a instrukcí, které ovoce může sloužit jako potrava a které zvíře je smrtelně nebezpečné. Nezíská schopnosti pro základní orientaci ve světě a zvládání života.

Pokud malý bezbranný jedinec přicházející na tento divoký svět pláče a od rodiče se mu dostane jen křiku, přestane očekávat, že on sám může nějak svou situaci měnit. Pomalu se stane rezignovaným a apatickým. Do dospělého života pak vchází s tím, že sám se svou situací nikdy nic nezmůže. A časem už to ani nezkouší.

Pokud jen zřídka nebo nikdy nezažívá pocit, že ho má někdo opravdu rád, i s jeho chybami, nikdy se nenaučí navazovat kvalitní vztahy. Vztahy, bez kterých by tu džungli nezvládl nikdo z nás. A chybějící sociální síť je dalším, neméně významným pojítkem lidí na ulici.

Když navíc v prvních letech svého života vidí, že nejlepší strategií na řešení jakéhokoli konfliktu či nezdaru je rána pěstí, vezme to za své. Nic jiného nezná. Vyvodí si, že právě toto je způsob, jak v životě obstát. Když pak jeho život není zrovna takový, jak si představoval, ani ho nenapadne, co je špatně. Strategie k „přežití“, které má, jsou pro něj normou. Lepší ho nikdo nenaučil.

To, co si tito lidé nesou do svých životů, je nedůvěra v druhé, neustálý strach, odkud „přijde další rána“, pocit, že jsou k ničemu a nikdy nic nezmůžou. Jak nelehké musí být s takovou výbavou žít?

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme na počátku příštího týdne.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační

Už tento čtvrtek 6. října 2022 od 11:00 se můžeme společně potkat a popovídat si nejen o naší pomoci pro lidi bez domova.

Je připraven bohatý program včetně oblíbené tomboly. Čeká vás tedy spousta informací i zábavy.

Těšíme se na shledanou s vámi!

Kdo jsou lidé žijící na ulici? Co je na ulici skutečně dostalo? Máme všichni podobné podmínky pro budování své životní dráhy?

V novém seriálu o duševním zdraví lidí bez domova se pokusím na tyto otázky odpovědět prostřednictvím aktuálních poznatků psychologie a skutečných příběhů lidí, kterým jsem pomáhala.

Jsem Pavlína Zoubková a v NADĚJI jsem začínala jako sociální pracovnice v azylovém domě v Praze. Po dokončení studia psychologie jsem se přesunula do denního centra NADĚJE U Bulhara jako poradenská psycholožka. Zde jsem byla lidem v nouzi k dispozici dva dny v týdnu (ostatní dny je k dispozici má kolegyně) a jeden den v týdnu jsem navštěvovala naše denní centrum v Michli.

Chci ukázat širší veřejnosti to, co vidím já, a přispět tak k pochopení problematiky lidí bez domova i z pohledu jejich psychického zdraví a stability. V drtivé většině to celé začíná u nefunkčních rodin. Závislosti, zneužívání drog, násilí, psychicky nezralý rodič nebo oba rodiče. Pěstounství, dětské domovy. Probublávající deprese, vlastní závislostní chování nebo poruchy osobnosti. Dlouhodobá neschopnost v životě uspět. To jsou „základy“, z nichž se odvíjí životy většiny lidí vyhledávajících pomoc v denním centru. Tato témata otevřeme v seriálu o psychickém zdraví lidí bez domova.

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Děkujeme lékařům z naší ordinace za jejich péči a trpělivost, kterou věnují lidem bez domova. Jsme moc rádi, že ordinace a lékaři jsou součástí pražské pobočky NADĚJE.

Už několik let je patrné, že se zvětšuje skupina lidí bez domova nad 65 let, což je zřejmě způsobeno stárnutím bezdomovecké populace. Lidé žijící na ulici, bez pomoci ostatních i po mnoho let, se s přibývajících věkem začnou potýkat s různými zdravotními obtížemi a bez potřebné péče se neobejdou. Právě v naší ordinaci jim zajišťujeme dostupnou zdravotní péči lékařů a návaznou pomoc sociálních pracovníků a ubytovacích služeb.

Buďte součástí pomoc i vy: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Děkujeme!

Aktuálně do pražské NADĚJE potřebujeme spoustu nových kolegů a kolegyň.

Budeme moc rádi, když nám pomůžete s šířením této zprávy.

Sociální pracovník nebo pracovnice do denního centra pro lidi bez domova

https://www.jobs.cz/rpd/1594388988/?rps=202

Pracovník nebo pracovnice v sociálních službách v terénním programu – řidič

https://www.jobs.cz/rpd/1600951020/?rps=202

Sociální pracovnice azylového domu pro ženy

https://www.jobs.cz/rpd/1591040570/?rps=202

Adiktolog – úvazek 0,6

https://www.jobs.cz/rpd/1600555149/?rps=202

Pracovnice v sociálních službách azylového domu pro ženy – denní

https://www.jobs.cz/rpd/1597775919/?rps=202

Pracovník nebo pracovnice v sociálních službách azylového domu pro muže

https://www.jobs.cz/rpd/1599705013/?rps=202

Pracovník v sociálních službách nízkoprahového denního centra

https://www.jobs.cz/rpd/1591352395/?searchId=468173e0-477e-4881-906e-8c1c5c6935a6&rps=233

Zaujala vás některá z pracovních příležitostí? Pošlete e-mailem aktuální životopis a motivační dopis naší personalistce: petra.svobodova@nadeje.cz

Těšíme se na vás a děkujeme za sdílení.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Jednomu je osmdesát, jinému jedenačtyřicet. Někteří nechtěli nic jiného, než někde složit hlavu, další potřebovali pomoct se zhoršujícím se zdravím nebo poradit s nárokem na dávky. Někdo se k nám dostal přímo z ulice, někdo z nemocnice, někdo z ubytovny. A protože jsme každý jiný a máme za sebou odlišné zkušenosti, není vždy snadné najít společnou řeč a být v těžkých časech zajedno.

Přesto, nebo možná proto, čerpají lidé v prostorách Domu NADĚJE v Záběhlicích službu již dvacet let.  Ať už tráví volný čas na zahradě, ve společenské místnosti při společném tvoření nebo na pokoji, v partě, nebo raději sami. V příštím roce navíc celá budova projde rozsáhlou rekonstrukcí, která se dotkne jak pokojů ubytovaných, tak společných prostor i kanceláří zaměstnanců. Tak nám držte palce!

Nejen na dalších dvacet let.

Text a foto: Lukáš Novotný, vedoucí azylového domu

Minulý týden ve čtvrtek se otevřely dveře azylového domu v pražských Vršovicích. Rádi bychom poděkovali všem, kteří přišli podpořit ženy bez domova v rámci benefičního odpoledne s názvem Dobrý den, tady NADĚJE.

Návštěvníky zaujaly hlavně živé knihovny s ženami, které mají různé zkušenosti se ztrátou domova a pobytem v azylovém domě. Bývalá obyvatelka azylového domu Lucie všechny dojala svojí odhodlaností, se kterou bojuje s nelehkým životním osudem. Helena, která zde bydlí téměř rok, zase nadhledem nad svým chováním, uvědoměním si vlastních chyb a motivací ke změně. Oksana, mladá žena z Ukrajiny, vyprávěla o tom, jaké to je zabalit si život do jednoho zavazadla a ze dne na den odejít sama do cizí země. Následovaly přednášky a diskuze na téma zdravotní péče o lidi bez domova a ženského bezdomovectví. O zábavu se v závěru dne postarali slam poetristé v čele s Anatolem Svahilcem a hudební skupina Listopad.

Výborné občerstvení připravily obyvatelky azylového domu společně se zaměstnankyněmi. O pití se postarali společnosti Staropramen se svým nealkoholickým nápojem Cool a Coca Cola. Tímto oběma moc děkujeme.

Největší poděkování patří zaměstnankyním a obyvatelkám azylového domu, které celý netradiční den otevřených dveří připravily. Benefiční odpoledne se moc povedlo a my se těšíme na další ročník.