Na konci loňského roku byli Lukáš Novotný a Bára Brožová z našeho azylového domu v Záběhlicích pozváni na ČVUT jakožto konzultanti, s cílem přednést informace o našich službách pro Fakultu architektury.

Studenti tamního ateliéru Tesař-Barla měli totiž v rámci semestrální práce za úkol vytvořit ideální azylový dům. Po přednášce následovala ještě hodinová diskuze o našem azylovém domě nebo o skladbě klientů.

Výstava semestrálních prací „Fazóna“, jejíž součástí je i výstava zmíněných ideálních azylových domů, je k vidění do 6.2. na Fakultě architektury na Praze 6. Srdečně proto zveme nejen ty, kteří se o spojení oborů sociální práce a architektury zajímají. Celá budova je architektonicky řešena opravdu originálně a stojí za návštěvu nejen kvůli výstavě.

Odkaz na výstavu: https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/ze-zivota-fa/130624-fazona-zs-2025

My moc děkujeme za pozvání a za možnost seznámení se s novou akademickou půdou.

Text: Lukáš Novotný, vedoucí azylového domu v Záběhlicích

V roce 2025 jsme v rámci projektu „Veřejný výdej stravy lidem bez domova“, který funguje už 8 let, vydali 24.372 porcí stravy.

Průměrně to bylo 97 porcí denně a nejvytíženějším měsícem byl leden, kdy jsme „naservírovali“ 2.640 porcí.

Každý všední den nás můžete najít na dvou stanovištích, kterými jsou ulice U Nákladové nádraží na Praze 3 a pod Barrandovským mostem na Praze 5.

Veřejný výdej stravy lidem bez domova je projekt Magistrátu hlavního města Prahy, jehož cílem je snížit počet lidí ve vytížených denních centrech (jako je třeba právě to naše U Bulhara u Hlavního nádraží nebo denní centrum Armády spásy na Praze 7). Do projektu jsou zapojeny i další neziskové organizace pomáhající lidem bez domova. Celkem je v Praze osm výdejních míst.

Foto: Tomáš Kozohorský

Dnešek je posledním dnem, kdy je možné darovat lidem bez domova „nohy v teple“!

Ještě dnes můžete přispět na nákup oblečení a bot, které rozdáme v terénu a v našich denních centrech těm nejpotřebnějším. Ještě dnes můžete podpořit ty nejzranitelnější lidi bez domova, kteří zůstávají v zimě bez střechy nad hlavou.

Darovat můžete: https://www.darujme.cz/darujtenohyvteple

Pomozte nám zaokrouhlit tuhle skvělou částku, kterou jsme díky vám v rámci osmého ročníku naší kampaně vybrali.

Děkujeme!

Rok 2025 je za námi a my, stejně jako každý začátek roku, počítáme. Počítáme, kolik lidí bez domova prošlo našimi službami, kolik jsme jich denně podpořili, kolik jsme ošetřili pacientů, kolika lidem bez domova jsme dali možnost vyspat se v teple azylového domu a noclehárny nebo kolik lidí podporujeme v rámci sociální práce na ubytovnách a městských bytech.

V uplynulém roce jsme každý den podpořili 557 lidí bez domova, denně bydlelo v našich zařízeních v průměru 223 lidí. Díky sociální práci bydlelo každý den dalších 50 lidí v ubytovnách a bytech města. Denně jsme ošetřili 14 pacientů a pacientek bez domova v našich ordinacích při denním centru U Bulhara. Denně jsme také poskytli sprchu 59 lidem bez domova v našich třech denních centrech. Každý den jsme vydali 237 porcí stravy v rámci denních center a dalších 97 prostřednictvím veřejného výdeje stravy na Praze 3 a Praze 5.

Z celkového počtu 2300 lidí bez domova jsme evidovali 23 % žen.

Děkujeme všem, díky kterým můžeme v Praze poskytovat kvalitní služby lidem bez domova a lidem v nouzi.

Práce s těhotnou ženou bez domova patří k nejcitlivějším oblastem sociální práce v azylových domech pro ženy. V této situaci se propojují sociální, zdravotní i psychické aspekty a zásadní roli hraje rozhodnutí klientky ve vztahu k těhotenství a budoucí péči o dítě. Motivace ženy, její možnosti a limity se v průběhu času často proměňují a nelze je hodnotit staticky. A jako každý příběh, tak i tento má více možných konců. Za „dobrý“ bývá považován ten, kdy dítě zůstává v péči matky. Praxe však ukazuje, že v některých situacích je nejzodpovědnějším řešením dočasné či trvalé rozdělení jejich cest. To, co se může navenek jevit jako selhání, může být ve skutečnosti krokem, který chrání dítě a zároveň dává ženě prostor postavit se nejprve na vlastní nohy. V azylovém domě pracujeme s rozhodnutím klientky a respektujeme její autonomii. Zároveň však klademe důraz na realistické zhodnocení jejích možností a schopnosti zajistit potřeby dítěte. Ochrana zájmu dítěte se tak stává nedílnou součástí odborné práce. Byť se tohle téma může zdát kontroverzní, ráda bych uvedla příběh, na kterém můžu jasně demonstrovat, co je tím myšleno.

Jana (27 let) přišla do azylového domu ve třetím měsíci těhotenství. Těhotenství bylo neplánované a Jana o něm od začátku hovořila s velkou nejistotou. Na jednu stranu vyjadřovala přání „začít znovu“ a dát svému životu směr, na druhou stranu otevřeně mluvila o strachu, že mateřství nezvládne. Její životní historie byla poznamenaná dlouhodobou bytovou nestabilitou, problematickými vztahy a obdobími užívání návykových látek. V počáteční fázi spolupráce deklarovala, že by si dítě chtěla ponechat. Při rozhovorech se však ukazovalo, že její představy o péči jsou spíše obecné a idealizované. Jana měla potíže pojmenovat konkrétní potřeby dítěte a domýšlet, jak by je v praxi naplňovala. Sociální práce se proto zaměřila na stabilizaci její aktuální situace, zajištění předporodní péče a postupné posilování schopnosti reflexe vlastních možností a limitů. V průběhu těhotenství se opakovaně objevovaly potíže s pravidelností a dodržováním domluvených kroků. Jana často reagovala spíše impulzivně, s důrazem na své aktuální potřeby, a rizika pro dítě měla tendenci zlehčovat. Přestože jí byla poskytována intenzivní podpora a byla zapojena spolupráce s dalšími institucemi, nebylo možné přehlédnout, že její kapacita dlouhodobě zajistit bezpečné a stabilní prostředí je omezená. Postupně, v rámci otevřených a citlivě vedených rozhovorů, začala Jana sama připouštět, že v této životní fázi není na mateřskou roli připravena. Téma možné separace bylo zpracováváno pomalu a s respektem k jejím emocím. Pro klientku bylo důležité slyšet, že rozhodnutí nepečovat o dítě nyní neznamená, že selhala jako člověk, ale že bere zodpovědnost za jeho bezpečí. Po porodu bylo dítě umístěno do náhradní péče. Jana zůstala v azylovém domě a pokračovala v práci na stabilizaci svého života. Začala se systematicky věnovat léčbě závislostního chování, zapojila se do rekvalifikačního kurzu a postupně získala větší jistotu v každodenním fungování. Rozdělení s dítětem pro ni zůstávalo bolestné, ale zároveň se stalo silným impulzem ke změně a k budování stabilnější budoucnosti. Pro obě to nakonec bylo nejbezpečnějším rozhodnutím vůbec.

A takto většinou funguje ona sociální práce, a to, že jejím cílem není vždy dosáhnout jednoho „správného“ konce, ale hledat řešení, které je v daném okamžiku nejbezpečnější, v našem příběhu, pro dítě a nejrealističtější pro ženu. Ale tak trochu si troufám říct, že podobné znaky, najdeme v podstatě u všech příběhů, ke kterým se v práci dostaneme. Někdy je právě rozdělení cest krokem, který umožní pokračovat dál  –  každému vlastním tempem a s nadějí na budoucí změnu.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy

Foto ilustrační

Děkujeme nadačnímu fondu Abakus – nadační fond zakladatelů Avastu za finanční podporu denního centra U Bulhara, díky které jsme mohli zakoupit teplé oblečení a zimní boty pro lidi bez domova.

V denním centru získají lidé bez domova sociální a psychologické poradenství, možnost se osprchovat, převléknout či se najíst. Vše je zdarma. Jedná se o velmi důležitou a vytíženou službu, kterou denně navštíví přes 200 lidí v nouzi.

Letos je zima opravdu mrazivá a my jsme moc rádi, že lidem bez střechy nad hlavou můžeme nabídnout dostatek teplého oblečení a zimních bot.

Děkujeme.