Jak už jistě víte, náš projekt Housing Youth NADĚJE Praha postoupil do TOP 5 v Cenách SDGs v kategorii Lidská práva, důstojnost a sociální spravedlnost. Mít své místo mezi organizacemi, které bojují za lepší svět, je pro nás velká čest. Kdo vyhraje? To se dozvíme 17. září na summitu Sustainability is not Dead v MeetFactory, kde rozhodně nebudeme chybět. Držte nám palce!

Pojďme si projekt ještě jednou krátce připomenout. Housing Youth NADĚJE Praha je průkopnický projekt, který jako první v České republice systematicky zavádí metodu Housing First specificky pro mladé lidi se zkušeností s bezdomovectvím ve věku 18 až 26 let, kteří často propadávají běžnou sítí sociálních služeb.

Projekt vychází z myšlenky, že stabilní a bezpečný domov je základním lidským právem a prvním nezbytným krokem k řešení jakýchkoli dalších problémů. Mladým lidem poskytuje nejen standardní nájemní bydlení formou spolubydlení, ale také komplexní individuální podporu. Pomáhá jim s vyřizováním dokladů, hledáním práce a rekvalifikací, zvládáním psychických obtíží a rozvojem jejich vlastních silných stránek. Dává jim tak skutečnou šanci na nový začátek a bezpečnou budoucnost.

Paní Marta se dostala na ulici po ztrátě podnájmu, ve kterém bydlela společně se svým manželem. Ukázalo se totiž, že její manžel je patologický hráč a nájem dlouhodobě neplatí. Manželé byli vystěhováni a paní Marta skončila na ulici.

S manželem se rozešla. Přišla však o veškeré úspory, které mezitím vybral ze společného účtu. Na ulici strávila asi týden a náš azylový dům požádala o pomoc zcela vyčerpaná a psychicky zlomená. Byla ubytovaná v rámci projektu NEJDŘÍV STŘECHA, a byla jí poskytnuta pomoc psychologa. Marta si našla nové zaměstnání a později i bydlení.

Projekt Nejdřív střecha podává pomocnou ruku lidem, kteří bydlení ztratili a umožňuje jim dostat až dva měsíce ubytování zdarma v noclehárnách nebo azylových domech včetně podpory odborníků.
NADĚJE stála u zrodu projektu a nadále v jeho rámci spolupracuje. Děkujeme každému, kdo potřebný projekt podporuje.

Na www.nejdrivstrecha.cz najdete seznam darů a jejich aktuální využití, stejně tak možnost přispět.

Od roku 2017 administraci projektu zajišťuje Výbor dobré vůle  –  Nadace Olgy Havlové, za což moc děkujeme!

Foto ilustrační

Je téměř nemožné přežívat na ulici a zachovat si při tom tělesné i mentální zdraví!

Možná se to jeví jako překvapivé, ale i lidé bez domova uznávají své zdraví jako jednu z nejvyšších hodnot. Dobře totiž vědí, jak kruté je marodit na ulici. Přesto je pro ně běžná lékařská péče téměř nedosažitelná  –  v běžných ordinacích bývají často nechtěnými pacienty. Když jim ale podáme pomocnou ruku, o léčbu mají velký zájem.

Naše ordinace praktického lékaře funguje už od roku 1994 a pomáhá lidem bez domova odrazit se ode dna. Nejenže léčíme, ale potvrzení od našeho lékaře klientům otevírá dveře k práci nebo důchodu. Zdravotní sestra zároveň pomáhá řešit sociální situaci klientů, např. zprostředkovává ubytování těm, kteří potřebují respitní (doléčovací) péči.

V loňském roce jsme ošetřili 1.139 pacientů a provedli 3.412 prohlídek. Nejčastěji se jednalo o svrab, pedikulózy (321), poranění a otravy (168), kožní problémy (78), chřipky a dýchací cesty (58), žaludeční a střevní potíže (53), bércové vředy (45), kardiovaskulární (37), revmatické a neurologické (24), omrzliny a popáleniny (13).

Zprávu o zdraví lidí bez domova a (ne)dostupnosti zdravotní péče si můžete přečíst na našem webu.

Foto: Martin Štípala

Nepřátelská architektura, v tomto případě “lidová tvořivost”, schovaná pod rouškou kultivace prostoru, je z našeho pohledu vždy problematická. Ať už se jedná o nedávné odstranění laviček z parku u Hlavního nádraží nebo, v případě této reportáže, o úpravu laviček na Barrandově.

Je nutné říct, že odstranění nebo úprava laviček žádným způsobem nevyřeší problém bezdomovectví, pouze ho odsouvá. Často také znepříjemňuje prostor i pro běžnou veřejnost.

Podívejte se na reportáž TV Nova (od 27. minuty), kde se k problematice vyjadřuje i náš kolega Aleš Strnad.

Lidé bez domova na invalidních vozících v centru měst? Zdá se to jako zvláštní, zarážející, někdy až absurdní. Jak je možné, že zejména v centru Prahy přežívá takové množství lidí bez domova na invalidních vozících? Jak je nastaven systém?

Jako vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE se k systému vyjadřovat raději nebudu. Nicméně mám za to, že tito lidé by měli mít zajištěnou střechu nad hlavou. I když z důvodu svého handicapu, často zhoršené schopnosti sebepéče, sebeobsluhy, většinou nejsou schopni využívat služeb určených pro lidi bez domova. Tyto služby, které vznikly v devadesátých letech, byly koncipovány jako služby sociální prevence, tzn. na krátkodobé využívání služeb  –  zajištění krizového/přechodného ubytování u lidí, kteří přijdou a odejdou, nikoliv pro lidi vyžadující větší míru péče.

Většina objektů, kde jsou provozovány služby pro lidi bez domova, nejsou bezbariérové. V Praze by se lůžka pro lidi bez domova upoutaných na invalidní vozík v režimu „běžných“ služeb daly spočítat na prstech několika málo rukou. Před pár lety byla otevřena nová pobytová služba pro lidi bez domova v režimu služeb sociální péče, a to Domov se zvláštním režimem Přístav. Avšak kapacita této služby, není schopna pokrýt poptávku ze strany klientů, kteří potřebují bezbariérové zařízení a vyšší míru podpory ze strany zdravotnického personálu.

Myslet si tedy, že poskytovatelé sociálních služeb pracující s lidmi bez domova jsou schopni se postarat o kohokoliv, je bohužel mylné. O to více nás pak mrzí, když se jedná o velmi zranitelné skupiny lidí. Pravdou je, že se v Praze v zimním období navyšují lůžka pro lidi bez domova, včetně zařízení v provozu 24/7, zařízení bezbariérová  –  avšak v tomto případě hovoříme o zimním období od 1. 12. do 31. 3. To není žádné systémové opatření. Řešení této zoufalé situace často nepřispívá ani nespolupráce, případně pouze „jako“ spolupráce (formální) ze strany jednotlivých obcí s rozšířenou působností, kde mají tito potřební lidé veden trvalý pobyt.

V rámci poskytovaných služeb jsme schopni klienta při výkonu terénní práce navštívit, odvést do nízkoprahového denního centra, kde se vykoupe (často za naší dopomoci), obdrží čisté ošacení, potravinovou pomoc a následně většinou z důvodu absence volného/vhodného lůžka, odjíždí zpět „na ulici“. Za poslední rok jsme v rámci naší terénní práce zaznamenali úmrtí minimálně čtyř lidí na invalidním vozíku  –  někde klient odmítal pomoc, někde se komplexní pomoci nedočkal. Zoufalé a smutné. Ve 21. století, v hlavním městě, které je součástí EU, nepochopitelné.

Tímto je nutné opětovně apelovat na zástupce MPSV, Vládu ČR v tom smyslu, že tuto problematiku je nutné řešit na národní úrovni, nikoliv pouze regionálně. Solidarita totiž mezi regiony, kraji, okolními státy, co se týká řešení bezdomovectví, bohužel neexistuje!

Text: Aleš Strnad, vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE

Foto: Olga Jandová, vedoucí terénního programu