Pan Ladislav býval vyhledávaný zedník. Vybudoval vlastní firmu, měl rodinu a dvě dcery. Jeho život stál na pevných základech a zdálo se, že nic nemůže narušit to, co léta budoval.

Pak ale přišel rozvod a s ním ticho, které bylo těžší než jakákoli fyzická práce. Samota se pomalu vkrádala do každého dne a alkohol se stal způsobem, jak ji na chvíli utišit. To, co začalo jako útěk od bolesti, postupně rozbouralo všechno, na čem mu záleželo. Podnikání se rozpadlo, vztahy ochladly a jistota domova zmizela.

Při svém pobytu na ulici každý den řešil, kde sehnat něco k jídlu, kde si večer lehnout a jak přežít další noc. Ztratil doklady, ztratil kontakt s rodinou, ztratil víru, že se ještě někdy může vrátit zpátky. Stres a beznaděj se podepsaly i na jeho zdraví. Na nohou se mu otevřely bolestivé bércové vředy a lékaři mluvili o možné amputaci levé nohy. Tělo mu dávalo jasně najevo, že takhle už dál nemůže.

Opakovaně vyhledal pomoc v nízkoprahovém středisku NADĚJE v Michli, kam docházel na pravidelné převazy a využíval také služeb noclehárny. Alkohol byl však dlouho silnější. Několikrát musel středisko opustit, protože nedokázal dodržet pravidla. Naděje se zdála být na dosah, a přesto tak vzdálená.

Zlom přišel ve chvíli, kdy ho terénní pracovníci NADĚJE našli na ulici znovu ve velmi špatném stavu a přivezli ho do střediska Michle.

Tentokrát si uvědomil, že další šanci dostat nemusí. Rozhodl se ji nepustit. Začal pravidelně spolupracovat s adiktologem a rok užíval Antabus. Nebylo to snadné, ale krok za krokem začal svůj život znovu stavět, stejně jako kdysi stavěl domy.

Našel si brigádu, nechal si udělat nové zuby a vyřídil si invalidní důchod. Dlouhá léta na ulici zanechala následky a potíže s dolními končetinami ho trápí dodnes. Přesto se nevzdal. Z azylového domu se posunul do startovacího bytu s roční smlouvou. Dnes pravidelně pracuje pro Pražské služby a směřuje k získání sociálního bytu, který by se měl stát jeho trvalým domovem.

Život mu však nyní připravil další zkoušku. Lékaři mu diagnostikovali diabetes a musí si čtyřikrát denně aplikovat inzulin. Čeká ho také operace očí kvůli šedému zákalu. Díky stabilnímu bydlení však může všechny zdravotní komplikace řešit včas a důstojně. Sám říká, že na ulici by s tím neměl šanci přežít.

Postupně obnovil kontakt s rodiči i se svými dcerami a za to je velice vděčný.

Nejvíc je na sebe hrdý, že dokázal znovu vstát. Když mluví o své cestě, usměje se a tiše dodá, že je rád, že zvítězil nad alkoholem.

Velkou vděčnost cítí vůči pracovníkům nízkoprahového centra a noclehárny Michle, kteří při něm stáli i ve chvílích, kdy sám selhával.

Jeho příběh je důkazem, že návrat je možný, když člověk dostane podporu ve správný čas. A že i život, který se zdá být zcela rozbořený, lze znovu postavit, pokud se najde někdo, kdo podá pomocnou ruku.

Text a foto: Kristýna Míšková, sociální pracovnice NDC a noclehárny v Michli

V minulém roce se nám díky výtěžku z charitativní výstavy „0m2“ v Trafo Gallery a našim skvělým dárcům podařilo získat dostatek financí na to, abychom zahájili renovaci našeho azylového domu pro muže v Radotíně.

Na podzim se podařila vyměnit všechna okna (a že jich nebylo málo) a byl kompletně zrekonstruován jeden pokoj. Opravy azylového domu jsou plánovány na období dvou let, takže máme ještě spoustu práce před sebou. Letos bychom chtěli provést hydroizolaci stěn v suterénu a následnou opravu dalších pokojů. Rádi bychom vyměnili také vnitřní dveře v celém objektu a zrekonstruovali podkrovní pokoje.

Ještě jednou děkujeme všem, díky kterým můžeme zvelebovat prostředí v našich zařízeních pro lidi bez domova. Víme, že domov tím nenahradíme, ale chceme vytvářet důstojné a přívětivé prostředí pro nové začátky.

Bez telefonu se dnes neobejde téměř nikdo. Zavolat si na úřady, k lékaři, zachovat kontakt s rodinou nebo si obstarat běžné záležitosti bez telefonu je často nemožné, případně to stojí hodně času a energie. Pro lidi bez domova se v dnešní době stává telefon velmi důležitým nástrojem k návratu do běžné společnosti. Digitální vyloučení je totiž jednou z podstatných bariér při řešení mnoha problémů lidí bez domova.

Proto si moc vážíme pomoci Jiřího Šrajera ze společnosti T-Mobile, který pro ženy z našeho azylového domu ve Vršovicích bezplatně zajistil dobíjecí sim karty. Děkujeme, že společně s námi boříte digitální propast.

Na ulici je život dost těžký i bez nálepek. Tak příště, než zazní „oni jsou furt ožralí“, zkusme si vzpomenout, že za každým člověkem je jiný příběh.

Jako sociální pracovníci v terénu i v azylovém domě na Žižkově se s lidmi bez domova potkáváme každý den. A vidíme, že realita je mnohem pestřejší, než jak se často říká. Ano, část lidí bez domova má s alkoholem problém, ale rozhodně to nejsou všichni. Řada našich klientů alkohol nepije vůbec, jiní jen příležitostně. V našem azylovém domě na Žižkově nemáme nastavenou nulovou toleranci alkoholu. Víme totiž, že úplná abstinence není pro každého v danou chvíli reálná, a že střecha nad hlavou, bezpečí a stabilita jsou často prvním krokem ke změně. Tento přístup se nám osvědčuje i v tom, že lidé mohou řešit svou situaci bez strachu z okamžitého vyloučení ze služby.

Zároveň platí, že pokud chtějí lidé svůj vztah k alkoholu řešit, nejsou na to sami. Zajišťujeme a zprostředkováváme adiktologické služby a odbornou podporu těm, kteří o ni mají zájem. A těch rozhodně není málo. Víme, že bezdomovectví většinou nevzniká kvůli jediné věci. Často se potkává ztráta bydlení, dluhy, rozpad rodinných vztahů, zdravotní potíže nebo duševní onemocnění. Alkohol pak může být jen jedním z mnoha faktorů, které situaci dál komplikují, ale nemusí být jejím začátkem.

Zjednodušující nálepky nic neřeší. Naopak zakrývají realitu, kterou jako sociální pracovníci vidíme každý den, a brání tomu, abychom v lidech bez domova viděli především lidi. Se jmény, minulostí, schopnostmi i šancí na změnu. Protože žádný lidský příběh se nevejde do jednoho slova. Ani do jednoho půllitru.

Text: Simona Kafková, vedoucí azylového domu pro muže na Žižkově

Foto: Tomáš Kozohorský

Moc děkujeme největšímu českému internetovému obchodu Alza, který naši organizaci dlouhodobě podporuje a pomáhá zajistit potřeby našich klientů a klientek.

Speciální díky patří za pomoc v kategorii „krmiva“. Čtyřnozí přátelé jsou pro lidi bez domova mnohdy jedinými parťáky a nakrmit jejich bříška je často nemožné.

Děkujeme za zprostředkování množství kvalitních granulí, ale i konzerv a masových kapsiček. Bez Alzy bychom tolik takový objem nezvládli zajistit.