„Asi není sporu o tom, že závislost na hraní na automatech je problém, který devastuje nejen osobnost jedince, ale také celé rodiny, zpřetrhává vztahy, zhoršuje finanční situaci jedince, zvyšuje zadluženost, vede k patologickému jednání (braní si půjček, drobné krádeže, lhaní) a také může přispívat k rozvinutí dalších závislostí. Jednotlivé problémy se vzájemně posilují a snadno se člověk může dostat na ulici a do problémů, ze kterých se bez odborné pomoci lékařů jen těžko dostane. Hraní na automatech případně patologické hráčství má však jeden nezanedbatelný předpoklad – je třeba mít finanční prostředky, které lze prohrát. Lidé na ulici však příliš penězi neoplývají. Ano, znal jsem klienty, kteří dřeli od rána do noci, aby po výplatě všechny peníze během pár hodin hraní prohráli. Když už tedy lidé bez domova hrají, musí se pořádně otáčet, aby měli za co hrát. A když jsou alespoň trochu soudní, mají zajištěné ubytování a zaplatí si střechu nad hlavou, aby byli schopni pracovat a vydělat si peníze. O kom tedy hovoří tvrzení „Hrál automaty, a proto je na ulici?“ O lidech bez domova, ale také o lidech osamělých, se zpřetrhanými vazbami, o lidech, kteří svůj problém řeší ve zdravotnických zařízeních, o lidech, kteří se nekontrolovatelně zadlužují, mnohdy jsou na sociálních dávkách. A úplně stejně také o lidech z běžné společnosti, kteří jsou obklopeni hernami a kasiny. Hraní se stává standardem.“
Sociální pracovník jednoho z našich azylových domů
Méně...