BLOG

Ze squatu do bytu

Ze squatu do bytu

02.03.21 | Lidé bez domova | Kateřina Sehnoutková a Luboš Turzík

Honza přišel poprvé do denního centra NADĚJE pro mladé lidi bez domova v roce 2016. Tou dobou přespával ve squatu, s rodinou se nevídal, chyběly mu doklady.


Více...
 
Ze squatu do bytu

Foto: Denní centrum NADĚJE pro mladé lidi bez domova do 26 let

 

Honza přišel poprvé do denního centra NADĚJE pro mladé lidi bez domova v roce 2016. Tou dobou přespával ve squatu, s rodinou se nevídal, chyběly mu doklady. Nabídli jsme mu zdarma ubytování v noclehárně prostřednictvím projektu Nejdřív střecha, ale tuto možnost nakonec nevyužil. Honza byl odsouzen k podmíněnému trestu a pravidelně se musel hlásit na policii. Nejistota, zda nakonec neskončí ve vazbě, pro něj nebyla motivací ke změně způsobu života, naopak. Honza ve squatu užíval s kamarády pervitin, občas si „přilepšil“ drobnými krádežemi. Přesto se nakonec podařilo zařídit Honzovi doklady, zajistit mu praktického lékaře a zjistit dluh u zdravotní pojišťovny. Ten činil okolo 70 000 Kč. V průběhu roku se podařilo získat duplikát výučního listu i evidenci na Úřadu práce.

Honza se v denním centru účastnil socioterapeutických aktivit - volnočasových aktivit a výjezdů mimo Prahu. Při nich využíváme metody Cesta hrdiny (práce s přechodovými rituály do dospělosti - k odpovědnosti), dramaterapie (příprava divadelního vystoupení mj. s prvky cirkusového umění) a sociální cirkus (využívá cirkusové umění jako prostředek k dosažení kladných výsledků v sociální a psychické stránce osobnosti a v motorických dovednostech). Tyto metody doplňujeme sportovními aktivitami (lezení, sjíždění řeky, přežití v přírodě).

Honza se nakonec ve spolupráci s organizací Sananim rozhodl odejít na léčení. Podmínkou bylo nastoupit na detox v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Po celou dobu léčby v komunitě byli naši kolegové z denního centra s Honzou v písemném kontaktu. Jeho pobyt v komunitě byl však předčasně ukončen jen několik dní před propuštěním. Honza se vrátil zase do squatu a k dřívějšímu způsobu života. Našel si ale pravidelnou brigádu. Během této doby, zhruba rok a půl, se účastnil dalších výjezdů a volnočasových aktivit v denním centru.

Nejvýraznějším momentem bylo vyklizení squatu za dohledu policie, a to v den odjezdu na terapeutický výjezd Cesta hrdiny. Po tomto výjezdu, který je zaměřen na osobní prožívání a uvědomění si silných a slabých momentů ve vlastním životě, se Honza rozhodl podat žádost o ubytování v našem azylovém domě v Radotíně. Současně stále docházel na divadelní aktivity a účastnil se s námi zahraničního divadelního festivalu jako aktér.

V současné době má Honza pravidelné brigády a bydlí v sociálním bytě, kde mu stále poskytujeme podporu. Začal se vídat s rodinou – s matkou a prarodiči. Pomohli jsme mu vymazat záznam z Rejstříku trestů. Plánuje řešit své dluhy. Dál se věnuje socioterapeutickým aktivitám, zejména dramaterapii.

 

Kateřina Sehnoutková je vedoucí Denního centra NADĚJE pro lidi bez domova do 26 let v Praze.
Luboš Turzík je metodik sociální práce pražské pobočky NADĚJE.

 

 

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.


Méně...
 
„Proč se (mladí bezdomovci) nezačlení zpět do společnosti?“

„Proč se (mladí bezdomovci) nezačlení zpět do společnosti?“

02.03.20 | Lidé bez domova | Kateřina Sehnoutková
Bezdomovectví mladých lidí je velmi odlišné
Více...
 
„Proč se (mladí bezdomovci) nezačlení zpět do společnosti?“

Bezdomovectví mladých lidí je velmi odlišné od bezdomovectví lidí starších. Má jiné příčiny, přináší jiné těžkosti. Většina mladých lidí bez domova, kteří navštěvují naše nízkoprahové denní centrum, vyrůstala v dětských domovech, výchovných ústavech nebo v rodinách, kde vztahy nebyly v pořádku. Někteří nemají ukončené střední vzdělání, část z nich je vyučená. Většinou se již setkali s drogami. Po odchodu z výchovných institucí nemají kam jít, jsou bez rodinného zázemí, bez přátel, většinou bez peněz. Při odchodu z dětského domova sice dostanou nějaký finanční obnos, ale neumí hospodařit, protože neměli, kde se to naučit. Někteří mají psychiatrickou diagnózu, avšak nemají svého doktora, ani peníze na léky. Příslibem práce s bydlením se dostanou do Prahy, kde se stávají snadnou obětí podvodníků. Posléze začnou řešit svou situaci krádežemi, kvůli obživě a ošacení, a také drogami, které jsou pro ně únikem z bezvýchodné situace.

 

V našem denním centru mají mladí lidé bez domova zabezpečené jídlo, ošacení a sprchu. Snažíme se je motivovat ke změně života a pomáháme jim v oblastech, které jsou pro ně neznámé. Často jsme jediní dospělí, které znají a kteří je mohou podpořit. Mnohdy pouze slovem, ale také třeba doprovodem na úřady. Je to ovšem běh na dlouhou trať, protože během krátké doby nelze změnit člověka, který na život nebyl připraven.

 

Spojení „začlenění zpět do společnosti,“ jež veřejnost ve vztahu k mladým bezdomovcům často používá, tedy není přesné. Tito lidé mnohdy ve společnosti nikdy začleněni nebyli, protože vyrůstali v prostředí, které jim fungující společnost nezprostředkovalo. Někteří až v 18 letech poznávají, jak vlastně společnost funguje.

 

Jak mladým lidem pomáháme z ulice my? Při sociální práci využíváme mj. i volnočasové aktivity: socioterapii, dramaterapii, řezbářské kurzy, fotbalové tréninky. Snažíme se vždy nabízet to, o co mají zájem sami klienti. Kurz sociálního cirkusu, společné vaření, návštěvy kulturních zařízení. Jezdíme na vodu, lézt na skály a na „Cestu hrdiny“.

 

Každá aktivita má přínos. Sociální cirkus učí spolupráci, ale také dovednostem, které člověk může před někým předvést, případně je předávat dál. Klienti zažívají pocit, že něco umí, a to posiluje jejich sebevědomí. Na „Cestě hrdiny“ se mohou v bezpečném prostředí zamyslet nad svým životem. Jde o náročnou práci na sobě samém. Na vodě zase s klienty zkoušíme, kde jsou jejich hranice a jaký je to pocit, když se chtějí vzdát, ale nakonec se překonají a dojedou až do konce.

 

Klienti tyto příležitosti poznat nové lidi, dozvědět se nové věci, a hlavně si dát chvíli pauzu od života na ulici, velice oceňují. Většinou jsme překvapeni, s jakou chutí se zapojují nejen do programu, ale i do štípání dříví, vaření a podobně. Když mladí lidé cítí, že mají za něco zodpovědnost, opravdu dokáží fungovat.

 

Aktivity na výjezdech vedou externí profesionální lektoři za účasti dvou našich pracovníků. To je pro nás klíčové při navazující sociální práci. Klienti, kteří na výjezdy jezdí pravidelně, činí viditelné pokroky: přestává je bavit život na ulici a drogy, řeší svou bytovou situaci a práci. Bohužel jim cestu komplikují další problémy spojené s bezdomovectvím - dluhy, exekuce, nemoci, soudy. Všechny tyto překážky pomáháme klientům řešit. Podporujeme je, aby to nevzdali, protože tato fáze bývá opravdu vyčerpávající.

 

Kateřina Sehnoutková je vedoucí Denního centra NADĚJE pro lidi bez domova do 26 let v Praze.

 

 


Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.


Méně...