Při té příležitosti bychom vám rádi představili tým lidí, který tu dnem i nocí pomáhá místním mužům bez domova.
Prostory, v nichž naši zaměstnanci od roku 2004 nabízejí lidem střechu nad hlavou, původně sloužily firmám, které tu vyráběly uzeniny a kulečníky. V rekordním čase z nevlídného prostoru vytvořila útočiště pro potřebné naše bývalá ředitelka Petra. Službu rozjeli společně s vedoucím Alešem, který dnes vede tým našich teréňáků, a s naším současným metodikem sociální práce Lubošem. Oba kolegové jsou v pražské NADĚJI téměř od jejích počátků a jsou její chodící kronikou. Další dlouholetou vedoucí bývala naše nynější fundraiserka Gábina, která si momentálně užívá rodičovské dovolené. Spolu s ní tu při plném úvazku vystudoval sociální práci s červeným diplomem náš padesátiletý kolega Pepa. Ten nyní pomáhá lidem bez domova, kteří bydleli v tzv. covidových hotelech. Při nočních směnách, kdy na chvíli ruch azylového domu utichne, tady studuje sociální práci i Kristýna. A k ní se od září přidají další dva naši kolegové, Alex a Daniela. Daniela je původní profesí novinářka a stále má v jednom z českých rádií vlastní pořad. Stejně tak Slávek, zasloužilý skaut, se dřív živil jako novinář. Pavla, která je v azylovém domě dva roky, je milovnicí květin, a proto má mj. na starosti flóru v celé budově. Ve volném čase si jako mladá babička užívá čtyřměsíčního vnuka. Máme tady také kolegu Pepu, kterého možná znáte z médií, kde se poměrně často vyjadřuje k problémům dětí z dětských domovů. Ví, o čem mluví – sám v dětském domově vyrůstal. V azylovém domě pracují také dvě sociální pracovnice Martina a Amálka, které se pro tuhle práci narodily a bez jejichž pomoci by se místní pánové do lepšího života nevrátili. Mezi zaměstnanci máme dokonce i manželský pár! Honza pracuje v noclehárně, jeho žena Venuše v azylovém domě.
V žižkovském týmu je i pět neoficiálních členů. Ťapka, Max, Kimchi, Apollo a Moon. Tohle psí komando má v azylovém domě jediný úkol: rozjasnit pracovní den nejen svým majitelům, ale i ubytovaným mužům.
Bez těchto zajímavých, pracovitých a obětavých lidí by NADĚJE nebyla NADĚJÍ. Právě oni podávají pomocnou ruku těm nejpotřebnějším - nemocným, hladovým, špinavým a vyčerpaným lidem, kteří se můžou spolehnout na to, že když jim nikdo jiný nepomůže, u nás budou mít dveře vždycky otevřené.
Martina Blažková, vedoucí azylového domu a noclehárny NADĚJE na Žižkově
Méně...