![Mýty a fakta](/img-text/mid/12264.jpg)
„Strategie přežití, zajišťování si potřebných zdrojů, hlídání si místa přespávání, absence plnohodnotného spánku, plnohodnotné stravy, odolávání povětrnostním podmínkám, to vše stojí spoustu sil, energie a námahy. V tomto ohledu bych o lenosti vskutku nehovořil. Je-li tímto tvrzením myšleno, že jsou lidé bez domova líní k realizaci změny, jako například omezení nadužívání alkoholu, nástup do zaměstnání, získání ubytování, zájmu o své zdraví apod., tak je nutné ho vztáhnout vždy ke konkrétnímu člověku, a to v daném čase a v aktuální situaci. Ano, může se nám jevit, že dotyčný odmítá cokoliv, nevidí žádné řešení a východisko ze své situace, trpí absolutní ztrátou motivace. Je však uvedený stav leností, nebo totálním rozkladem osobnosti člověka? Následně nepracujeme s problémem lenosti, ale s hledáním možností, motivace, smyslu další etapy života, s hledáním bezpečí, jistoty a vytváření nových vztahů a sociálních vazeb.
Uvedené však nevytváří pomáhající sociální pracovník, ale člověk bez domova sám. Pomáhající pracovník je nástrojem a podporou. Úsilí, vytrvalost, odhodlanost však musí realizovat každý sám. Někdo zvládne více, někdo méně, každopádně, pokud by uvedené tvrzení o lenosti bylo pravdivé, tak by to znamenalo, že bezdomovec vždy zůstane bezdomovcem, což ze své praxe musím odmítnout.“
Aleš Strnad, vedoucí terénního programu
Méně...