Česká Třebová

V elektronické verzi Českotřebovského městského zpravodaje  se 30.10.2013 objevil článek o nepořádku na sídlišti Borek. K tomuto článku musím napsat pár řádků. Nepořádek na sídlišti je způsoben tím, že kontejnery u některých bytových domů jsou volně přístupné a také jejich malým počtem, což způsobuje, že kontejnery jsou již v pondělí plné a poté se odpad ukládá okolo nich do doby, než je společnost Eko-bi, s.r.o. ve středu vyveze. Bytová družstva a majitelé by se měli inspirovat např. bytovým družstvem ze vchodu 1818, které má své kontejnery kryté přístřeškem. V okolí domu NADĚJE je úklid pravidelně prováděn. V případě , že se na sídlišti vyskytne nějaký velkoobjemový odpad snaží se pracovníci NADĚJE zajistit odvoz do sběrného dvora nebo se s Eko - bi domluvit na odvozu. Musím připomenout, že posláním služeb NZDM není uklízet sídliště. Pracovnice NZDM se snaží vést místní mládež k tomu, aby se naučila udržovat pořádek ve svém okolí. Bylo by však potřeba, aby stejně vychovávali své děti rodiče.

Jan Holub, NADĚJE Česká Třebová

Poznámka: je škoda, že někteří méně přizpůsobiví kazí obraz jinak celkem ne až tak konfliktního satelitu města. Radnice se opravdu snaží snižovat rozdíly  mezi touto lokalitou a ostatními částmi města, proto zde působí NADĚJE a NZDM; DDM a ROSA. Odvoz odpadu patří mezi služby, které zajišťuje Město a občané za tuto službu platí. To se týká odvozu kontejnerů od bytových domů, nikoliv rozházených odpadků a vyhozených a pohozených věcí.  Rozumím, že NZDM nemá v náplni práce uklízet sídliště, zrovna  tak ale není obdobná činnost, tedy úklid nepořádku po jiných  náplní práce např. ochránců přírody, ačkoliv to dělají a docela pravidelně už řadu let, např. v rámci akce Ukliďme svět.  Já vím, že se NADĚJE snaží jak může. Bez NADĚJE by zde už dávno byl Chánov, píše Mgr. Iva Fikejsová, ředitelka ZŠ praktické. Možná proto se na NADĚJI obecně tolik spoléhá. Říká také, že se situace v lokalitě postupně pomalu zlepšuje, např. po stránce hygienické, odpadá záškoláctví. Kdyby se podařilo navíc vytvořit respektovanou samosprávu, mohlo by být lépe. Cíl je jasný: uklizené sídliště a dostatek volnočasových aktivit pro děti a mládež a snaha dosáhnout i vyšší než základní vzdělání mládeže, také práci pro obyvatele v produktivním věku. Cesta k tomu bude asi hodně, hodně dlouhá, ale není nemožná. Není ale přece možné, aby sem chodili uklízet nepořádek lidé odjinud. (Milan Mikolecký, redakce Českotřebovského zpravodaje).

Dobrý den,

děkujeme Vám. Účast pracovníků NADĚJE pro nás byla velmi přínosná a zajímavá. Besedy s nimi patřily k těm nejzajímavějším. Fotografie shromažďuje kolega, napíšu mu a pak obratem pošlu :-) Film "Na divokém severu" jsme promítali celkem 4x (3x školy a 1x veřejnost) - vidělo jej cca 300 diváků (žáci 9. tříd základních škol z Ústí nad Orlicí, Libchav, Hylvát a studenti gymnázií z Ústí, Letohradu a obchodní akademie z Chocně) - u všech byla beseda s Vašimi pracovníky. 

Ročník to byl pro nás skvělý, návštěvnost překročila všechna naše očekávání, takže energie je i na příští rok.

Tak možná na Jednom světě 2014 naviděnou:-).

S pozdravem

Petr Kulhavý

Letošní, už desátý ročník akce „Ukliď svoje sídliště“ uspořádala NADĚJE pobočka Česká Třebová tradičně ve spolupráci s firmou Eko – bi v sobotu dne 27.dubna 2013.

Rozsáhlého jarního úklidu sídliště Borek v České Třebové a přilehlých  porostů se za uplynulá léta zúčastnilo téměř 500 dětí. Těm se s pomocí pracovníků Naděje podařilo nasbírat a vyčistit tuto lokalitu města od deseti velkých kontejnerů odpadu. Akce má velký význam pro zajištění bezpečnosti a prevenci úrazů. Motivuje obyvatele sídliště k udržování čistého veřejného prostranství a aktivnímu podílení se na zájmu o prostředí, ve kterém trvale žijí.

Foto/Deník Šárka Mikulecká

Na nebezpečné šíření netolerance a rasismu upozornil festival filmů o lidských právech Jeden svět 2013. Probíhal v březnu a dubnu v Praze a dalších 40 městech České republiky. Jana Pakostová, Tomáš Jakoubek a Jan Holub z českotřebovské pobočky NADĚJE se jako hosté festivalu zúčastnili filmových projekcí v Ústí nad Orlicí, Poličce nebo ve Svitavách.

Mottem letošního festivalu se stala otázka „Bojíte se snášet“? I když podle festivalových organizátorů česká společnost na rozdíl od jiných není tak pestrá, Češi si často příležitost k vymezování najdou. Vadí jim prý třeba jiná národnost sousedů, obyvatelé jiného města, alternativní způsob života nebo jiný politický názor.

Diskriminace a rasismus podle organizátorů festivalu nesílí ale jen v ČR. V hlavní sekci festival představil 13 filmů z různých koutů světa, které dokládají šíření xenofobních nálad. O slavnostní zahájení se postaral dokument „Statečná srdce“ (Bravehearts). Režisérka Kari Anne Moe v něm původně chtěla popsat podstatu politické scény v Norsku. Do příběhu čtveřice studentů ale v létě 2011 vstoupil Anders Breivik, který povraždil desítky mladých lidí. Dokument mapuje nenásilnou reakci Norů a vyrovnávání se s touto hrozivou zkušeností  také na osobní rovině jedné z přeživších účastnic incidentu.

V rámci 15.ročníku mezinárodního filmového festivalu  Jeden svět  proběhly speciální projekce pro žáky základních a středních škol a to ve všech festivalových městech po celé České republice. Regionální organizátoři festivalu vědí, kam které snímky nabídnout.  „Připravili jsme například zajímavý snímek „Šmejdi“, který poukazuje na nekalé praktiky prodejců dek či nádobí. Budeme jej mimo jiné promítat také v domově pro seniory," říká Markéta Kutilová Tauerová z Pontopolis, o.s., díky kterému festival zavítal také do Poličky, Litomyšle a Svitav. „Studenti mají největší zájem o filmy s romskou tematikou. Sem patří  snímek „Na divokém severu“ . Zajímá je také vztah člověka  k životnímu prostředí, o kterém pojednává film „Na sever od slunce,“ dodává Tauerová.

Jana  Pakostová, vedoucí NADĚJE pobočka Česká Třebová, popisuje svou zkušenost hosta moderované diskuse se studenty v Poličce. „Přijala jsem pozvání na projekci filmu „Na divokém severu“. Jeho autorem je David Vondráček. Film se  věnuje se nepokojům ve Varnsdorfu a Rumburku v letech 2011 a 2012. Davy demonstrantů tehdy obklíčily domy přistěhovalých Romů a skandovaly rasistická hesla. Režisér zkoumá dané téma komplexně, z různých úhlů pohledu. Zajímá ho historie Šluknovska od odsunu Němců po přistěhování prvních Romů. Oslovuje všechny skupiny zainteresované ve sporu – zaměstnané Romy i ty, kteří pobírají sociální dávky, nespokojené sousedy a účastníky demonstrací, starousedlíky i nově přistěhované. Ukazuje, že problém je mnohem hlubší a že sahá za hranice etnického původu. Ve vysídlených Sudetech je těžké najít práci, sociální systém má své slabiny, lidé jsou nespokojení a nespokojenost plodí zášť. Na příkladě Šluknovska je vidět, jak pozorně se člověk musí dívat, aby viděl všechny souvislosti. Mnozí zůstávají u toho, že lidé se dělí pouze na dvě kategorie – hodné a zlé. Ten dokument trval asi padesát minut, byl doporučen studentům nad 14 let. Řada z nich má osobní, většinou negativní zkušenost s Romy. Hodně se ptali, nebyli pasivní. Nešlo jen o opakování klišé, jako třeba zneužívání dávek; chtěli vědět, v čem spočívá práce NADĚJE v České Třebové, co vlastně děláme. Zajímalo je, jaký má naše práce dopad, jestli se situace mění směrem k lepšímu.“

Festival přiváží filmy a zprostředkovává setkání se zajímavými hosty nejen ve velkých městech, ale představuje ožehavá témata v místech s limitovanou nabídkou informací, kulturních akcí a občanských aktivit. Regionální týmy mají navíc volnou ruku ve výběru filmů a sestavení doprovodného programu. Festival Jeden svět v minulém roce navštívilo více než 100 000 účastníků.