Praha

Zajděte do kavárny Kafe ve skříni na skvělou kávu a nějakou dobrotu k tomu a vezměte se sebou něco na sebe, co už nepotřebujete. Když to tam darujete, podpoříte sbírku oblečení pro NADĚJI. Ta začíná dneska a bude trvat i v průběhu září. Vybrané šatstvo poputuje do našeho azylového domu pro ženy ve Vršovicích. Případně i do našich dalších středisek, pokud se sejde víc pánských kousků. 

Sbírku pro nás pořádá tato akční a netradiční kavárna již podruhé a my za to děkujeme jí i Vám, kteří se svými oděvními příspěvky zapojíte. 

Více o akci i Kafi ve skříni zde

Podívejte se na reportáž Událostí České televize o fotografické výstavě a terénní práci pražské NADĚJE a poslechněte si zprávy z ordinací pro lidi bez domova ve Studiu ČT24. 

Česká televize byla u komentované prohlídky Colloredo-Mansfeldského paláce a výstavy fotografií Osudy s Vojtěchem Fiedlerem. A vyrazila se sociálními pracovníky NADĚJE za lidmi bez domova i do terénu. Snímky Martina Pokory hostí Galerie hlavního města Prahy v Colloredo-Mansfeldském paláci do 2. října 2016.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/216411000100812/obsah/487768-zivot-bez-domova-ve-fotografiich

Fotogalerie 

O tom jak fungují nedávno otevřené ordinace psychiatra a zubaře informuje (od 19:30 minuty) v rozhovoru pro Studio ČT24 ředitel pražské NADĚJE Jan Kadlec. 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/216411058330815/

Přijměte srdečné pozvání na netradiční komentovanou prohlídku Colloredo-Mansfeldského paláce. Ujme se jí Vojtěch Fiedler, klient NADĚJE, ve středu 10. srpna 2016, v 18 hodin.

Těšíme se na shledanou!

Galerie hlavního města Prahy 

Fotografie Martina Pokory, které vznikly ve spolupráci s NADĚJÍ, hostí Galerie hlavního města Prahy.

Život každého člověka má svoji bohatou historii, tak jako ji má i každé město, místo, dům. Není tomu jinak ani u Colloredo-Mansfeldského paláce. Dějiny této stavby sahají až do středověku. Dům přestál mnoho prodejů, přestaveb, zvelebování i chátrání, společenských i kulturních událostí. Vystřídal řadu majitelů a obyvatel, kteří zde žili své osudy.

Také lidé bez domova, kteří žijí mezi námi dnes, mají své dynamické osudy. Pražská NADĚJE si letos připomíná 25. výročí založení. V porovnání s Colloredo-Mansfeldským palácem to není mnoho, ale v lidském životě hraje každý rok důležitou roli. A tak čtvrt století trvání organizace, která v hlavním městě právě lidem bez domova pomáhá, má svůj význam.  

Příběh paláce napříč stoletími i příběhy některých našich potřebných bližních ne zas tak dlouhé se protnuly a během srpna a září se s nimi, díky spolupráci Galerie hlavního města Prahy a NADĚJE, budete moci seznámit zároveň.   

Ve středu 10. srpna 2016, v 18 hodin, doprovodí výstavu komentovaná prohlídka paláce. Ujme se jí Vojtěch Fiedler, klient NADĚJE.

Socioterapeutické aktivity – to zní divně, že? Ale malování, povídání si, hraní scének – to už je lepší, ne? Při tom všem naši klienti, mladí lidé bez domova, objevují své talenty, rozvíjí dovednosti, vyjadřují pocity, poznávají své slabší stránky a hranice, učí se spolupracovat a komunikovat. Ale „sedí“ u toho zavření v denním centru. Tak jsme si řekli: „jedem ven“. Za město, do přírody, do Ostaše. Jelo se vlakem, spalo ve stanech, hrála šiškovaná, dělal táborák, lezlo na skály a zase slaňovalo. To všechno za jediný prodloužený víkend! A jak celý výlet klienti vnímali? Tady to máte z první ruky:

Jak byste celkově ohodnotili výlet? 

Dobrá zkušenost, 100 %.

Výborný užil jsem si to.

Úžasný.

Bylo super se společně snažit překonat strach. Dávám plnej počet.

Super.

Výlet byl úplně úžasný u mě 100% spokojenost.

Docela všechno v klidu.

Zúčastnili byste se znovu podobné akce? Proč? 

Jasně, protože rád jezdím na výlety.

Určitě ano, spousta zábavy a dobrodružství, kamarádů, srandy.

Samozřejmě, zážitek.

Ano, abych se ulil z práce.

Ano, zúčastním se, protože je to uvolnění.

Stoprocentně. Proč? Protože to jsou úžasné zážitky, které jen tak nezažiji.

Ano, pryč z Prahy do krajiny.

Co si myslíte, že by se dalo do budoucna na programu vylepšit? 

Nic, organizace byla výborná.

Nic mě nenapadá, bylo to fajn.

Nic.

Ženský.

Můj strach.

Program byl fajn, nic nám nechybělo.

Je to na lidech.

Co se vám na výletě nejvíce líbilo? 

Lezení na skalách.

Určitě lezení po skalách.

Celková atmosféra.

Ženský.

Krajina.

Bezva zážitek s horolezcema. Lezení po skalách, úžasná příroda, stanování, vše!

Čistý vzduch, žádný hlavácký drby, spolupráce.

Co naopak nejméně? 

Stavění stanu :D

Moje hádka s dalším klukem.

Chlapi.

Lidi okolo.

Poslední ráno, měla jsem boty plné vody.

Lezení skal.

Máte nějaké návrhy pro výlety příští? 

Šumava, Tatry, Krkonoše.

Jít k vodě.

Příroda, kolektiv.

Jo, party.

Koupaliště.

Rozhodně nebrat lidi, co se neumějí chovat. Jinak nemám páru.

Více lidí, kytaru vzít.

Jaká byla pro vás osobně nejužitečnější motivační „hláška“? 

Z té skály nespadneš.

Mléko – mlíčíčíčko.

To dáš.

Pomodlit a spát.

Les na horu.

Naděje je.

Na zemi nohama je vždy bezpečně.

Odnesli jste si ze skal nějakou zkušenost, kterou můžete použít ve svém životě? 

Určitě.

Tak trošku to lezení, ale byl to velkej adrenalin.

Ano.

Víc času být s přáteli.

Ne.

Asi ano. Že když budu chtít, dosáhnu kteréhokoliv vrcholu!

Lezení se bojím, ale skály k vycházce supr.

Děkujeme Chatové osadě a kempu Ostaš za zázemí, firmě Activent 365 s.r.o. (Pinguin) za skvělé stany a Jirkovi a Marcelovi za horolezecké zážitky!

Kdo byste chtěl sledovat aktivity střediska Bolzanova a mladých klientů, tak můžete - na FB stránce  www.facebook.com/stredisko.prahabolzanova

Fotogalerie

Byl provizorní, dnes je jedinečný. Jsou odmítáni, ale snažíme se to změnit!

Krásný secesní kostel, kde můžete až do konce července vidět výstavu fotografií lidí bez domova, je zasvěcen sv. Vojtěchu a neoficiálně i sv. Anežce České. Oba dva byli z bohatých šlechtických rodů, ale vydali svůj život službě Bohu a potřebným lidem. Pamatovali na chudé, nemocné a trpící.   

Lidé bez domova jsou opovrhovaní a opomíjení. Poslední mezi všemi lidskými bytostmi. Takto na ně pohlížet nutí možná většinovou společnost strach neskončit jako oni. Nejde však o to být dokonalí, neudělat chybu, neklopýtnout, ale naučit se druhým pomáhat. Pak můžeme mít jistotu, že když my budeme potřebovat, někdo zase pomůže nám.

Osud kostela je dynamický, stejně jako osudy lidí bez domova. Poznejte příběh stavby i našich bližních v nouzi. Přijměme je mezi sebe. A pomáhejme jim.

Děkujeme!

Poděkování patří i panu faráři Sochorovi a Římskokatolické farnosti u kostela sv. Vojtěcha v Praze-Libni. 

Více o kostele se můžete dočíst zde