![Duše bez domova](/img-text/thumbs/13377.jpg)
Duše bez domova
3. díl
11.10.22 | PrahaPatrik vyrůstal v úplné a početné rodině, kterou tvořily převážně hezké, pevné vztahy. V rodině ale finančně, sociálně a vzdělanostně slabší.
Více...
![Duše bez domova](/img-text/mid/13377.jpg)
Patrik vyrůstal v úplné a početné rodině, kterou tvořily převážně hezké, pevné vztahy. V rodině ale finančně, sociálně a vzdělanostně slabší. Patrikovi sourozenci, ale i další příbuzní žili ve světě drog – drogy užívali a prodejem si vydělávali. Pro Patrika to byl standard.
Malé dítě má omezenou schopnost vidět, že se v jeho rodině děje něco neobvyklého. Vlastní rodina je pro nás norma. Jak je běžné, on sám i rodina měli kontakty s rodinami s podobným statusem a v podobné situaci.
Asi ve 14 letech pak Patrik poprvé vyzkoušel pervitin. Přidávaly se další drogy a propadl silné závislosti. Časem se dostal na ulici, vznikly mu velké dluhy a jeho sociální síť sestávala už jen z lidí v podobných problémech jako on sám.
Jakou vůbec měl Patrik šanci vést život jinak?
Rodina naše vnímání světa, hodnoty i třeba to, jak budeme řešit zátěžové situace, ovlivňuje více, než si vůbec jsme schopni uvědomit. Výzkumy prokázaly, že například i sebevražda může být „dědičná“. To, že náš dědeček vyřeší své problémy tím, že si sáhne na život, může posloužit jako určitý vzorec pro naše vlastní pozdější řešení těžkých situací.
Pokud pozorujeme rodiče (nebo jiné pro nás významné osoby), jak si nalévají pátou sklenku vína, aby „uhasili“ vztek na šéfa, náš mozek si toto ukládá do šuplíku strategií pro stavy, kdy se necítíme dobře, a pečlivě uchovává pro budoucí použití. Když pak taková situace v našem dospělém životě přijde, šuplík otevřeme, a – především pokud tam žádná jiná strategie není – automaticky a nevědomě ji použijeme stejně jako tehdy rodiče.
Takový člověk nemusí být samozřejmě v řešení úplně bezbranný. Většinou ale potřebuje intenzivní pomoc při vyklizení těch “smutných” a neefektivních šuplíčků a při jejich plnění účinnějšími postupy. A to je velká práce – vzpomeňte si, jaké to je, uklízet staré šuplíky, kde máte jak věci z dětství, tak ještě staré věci po babičce.
To navíc vyvolává otázku: měl se onen člověk kde naučit trpělivosti a vytrvalosti k takhle náročné a léta trvající dřině?
Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka
Foto: ilustrační z archivu NADĚJE
Méně...
![Světový den bezdomovectví](/img-text/thumbs/13372.jpg)
Světový den bezdomovectví
a sbírka pro terénní službu
10.10.22 | PrahaDnes ve Světový den bezdomovectví spouštíme sbírku spacáků a fleecových dek pro lidi bez domova a také granulí pro jejich čtyřnohé kamarády.
Více...
![Světový den bezdomovectví](/img-text/mid/13372.jpg)
Dnes na Světový den bezdomovectví spouštíme sbírku SPACÁKŮ a FLEECOVÝCH DEK pro lidi bez domova a také GRANULÍ pro jejich čtyřnohé kamarády.
Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu.
Čas a přesné místo předání je potřeba předem domluvit s vedoucím terénního programu Alešem Strnadem na tel. 733 390 610.
Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.
Děkujeme za darované věci a sdílení příspěvku, aby se naše výzva dostala k co největšímu počtu lidí.
Foto:Tomáš Kozohorský
Méně...
![Duše bez domova](/img-text/thumbs/13361.jpg)
Duše bez domova
2. díl
05.10.22 | Praha„S tátou jsem si nikdy nerozuměl. Když mi pak bylo tak jedenáct dvanáct, pořád mě řezal. Ani pořádně nevím proč.“
Více...
![Duše bez domova](/img-text/mid/13361.jpg)
„S tátou jsem si nikdy nerozuměl. Když mi pak bylo tak jedenáct dvanáct, pořád mě řezal. Ani pořádně nevím proč.“
„Máma se o mě ve třinácti už nedokázala postarat. Brala drogy a ani jsme pořádně nebydlely. Ve třinácti jsem šla k babičce. Babička pila, a když jsem tam přišla, myslím, že chlastala ještě víc.“
„No tak sexuální zneužívání, že jo… Asi od šesti. Od nevlastního otce. Nesnášel jsem ho. Mámu mlátil pořád, ta měla vlastních starostí dost.“
Rodiny, kde vládne násilí, zneužívání či zanedbávání. Rodiny protkané závislostí i po několik generací. Rodiny na okraji společnosti, sociálně slabé, nebo „jen“ s nedostatečnými kompetencemi zajistit zdravý vývoj dítěte. To je jasné pojítko drtivé většiny lidí, kteří se ocitnou na ulici.
Společný jmenovatel: náročné dětství, které nemalou měrou předurčilo jejich životní trajektorii.
V jednom se psychologie jednoznačně shoduje: děti nepotřebují příliš, ale existují určité potřeby, jejichž ne/naplnění zcela zásadně ovlivňuje, jak může jejich dospělý život vypadat.
Je to potřeba jistoty a bezpečí, potřeba světu kolem sebe rozumět, být bezpodmínečně přijímán, dostatečně stimulován a zažívat pocit otevřené budoucnosti.
Dítě vyrůstající ve světě, kde ani snídaně není jistotou, se ocitá v džungli bez mapy a instrukcí, které ovoce může sloužit jako potrava a které zvíře je smrtelně nebezpečné. Nezíská schopnosti pro základní orientaci ve světě a zvládání života.
Pokud malý bezbranný jedinec přicházející na tento divoký svět pláče a od rodiče se mu dostane jen křiku, přestane očekávat, že on sám může nějak svou situaci měnit. Pomalu se stane rezignovaným a apatickým. Do dospělého života pak vchází s tím, že sám se svou situací nikdy nic nezmůže. A časem už to ani nezkouší.
Pokud jen zřídka nebo nikdy nezažívá pocit, že ho má někdo opravdu rád, i s jeho chybami, nikdy se nenaučí navazovat kvalitní vztahy. Vztahy, bez kterých by tu džungli nezvládl nikdo z nás. A chybějící sociální síť je dalším, neméně významným pojítkem lidí na ulici.
Když navíc v prvních letech svého života vidí, že nejlepší strategií na řešení jakéhokoli konfliktu či nezdaru je rána pěstí, vezme to za své. Nic jiného nezná. Vyvodí si, že právě toto je způsob, jak v životě obstát. Když pak jeho život není zrovna takový, jak si představoval, ani ho nenapadne, co je špatně. Strategie k „přežití“, které má, jsou pro něj normou. Lepší ho nikdo nenaučil.
To, co si tito lidé nesou do svých životů, je nedůvěra v druhé, neustálý strach, odkud „přijde další rána“, pocit, že jsou k ničemu a nikdy nic nezmůžou. Jak nelehké musí být s takovou výbavou žít?
Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme na počátku příštího týdne.
Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka
Foto: ilustrační
Méně...
![Veletrh sociálních služeb Prahy 12 a den zdraví je po roce zase tady](/img-text/thumbs/13352.jpg)
Veletrh sociálních služeb Prahy 12 a den zdraví je po roce zase tady
04.10.22 | PrahaUž tento čtvrtek 6. října 2022 od 11:00
Více...
![DUŠE BEZ DOMOVA](/img-text/thumbs/13318.jpg)
DUŠE BEZ DOMOVA
1. díl
03.10.22 | PrahaKdo jsou lidé žijící na ulici? Co je na ulici skutečně dostalo? Máme všichni podobné podmínky pro budování své životní dráhy? V novém seriálu o duševním zdraví lidí bez domova se pokusím na tyto otázky odpovědět.
Více...
![DUŠE BEZ DOMOVA](/img-text/mid/13318.jpg)
Kdo jsou lidé žijící na ulici? Co je na ulici skutečně dostalo? Máme všichni podobné podmínky pro budování své životní dráhy?
V novém seriálu o duševním zdraví lidí bez domova se pokusím na tyto otázky odpovědět prostřednictvím aktuálních poznatků psychologie a skutečných příběhů lidí, kterým jsem pomáhala.
Jsem Pavlína Zoubková a v NADĚJI jsem začínala jako sociální pracovnice v azylovém domě v Praze. Po dokončení studia psychologie jsem se přesunula do denního centra NADĚJE U Bulhara jako poradenská psycholožka. Zde jsem byla lidem v nouzi k dispozici dva dny v týdnu (ostatní dny je k dispozici má kolegyně) a jeden den v týdnu jsem navštěvovala naše denní centrum v Michli.
Chci ukázat širší veřejnosti to, co vidím já, a přispět tak k pochopení problematiky lidí bez domova i z pohledu jejich psychického zdraví a stability. V drtivé většině to celé začíná u nefunkčních rodin. Závislosti, zneužívání drog, násilí, psychicky nezralý rodič nebo oba rodiče. Pěstounství, dětské domovy. Probublávající deprese, vlastní závislostní chování nebo poruchy osobnosti. Dlouhodobá neschopnost v životě uspět. To jsou „základy“, z nichž se odvíjí životy většiny lidí vyhledávajících pomoc v denním centru. Tato témata otevřeme v seriálu o psychickém zdraví lidí bez domova.
Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.
Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka
Foto: Petr Zewlakk Vrabec
Méně...
![Dnes si připomínáme dva významné dny - Mezinárodní den lékařů a Mezinárodní den seniorů](/img-text/thumbs/13337.jpg)
Dnes si připomínáme dva významné dny - Mezinárodní den lékařů a Mezinárodní den seniorů
01.10.22 | PrahaDěkujeme lékařům z naší ordinace za jejich péči a trpělivost, kterou věnují lidem bez domova. Jsme moc rádi, že ordinace a lékaři jsou součástí pražské pobočky NADĚJE.
Více...
![Dnes si připomínáme dva významné dny - Mezinárodní den lékařů a Mezinárodní den seniorů](/img-text/mid/13337.jpg)
Děkujeme lékařům z naší ordinace za jejich péči a trpělivost, kterou věnují lidem bez domova. Jsme moc rádi, že ordinace a lékaři jsou součástí pražské pobočky NADĚJE.
Už několik let je patrné, že se zvětšuje skupina lidí bez domova nad 65 let, což je zřejmě způsobeno stárnutím bezdomovecké populace. Lidé žijící na ulici, bez pomoci ostatních i po mnoho let, se s přibývajících věkem začnou potýkat s různými zdravotními obtížemi a bez potřebné péče se neobejdou. Právě v naší ordinaci jim zajišťujeme dostupnou zdravotní péči lékařů a návaznou pomoc sociálních pracovníků a ubytovacích služeb.
Buďte součástí pomoc i vy: https://www.darujme.cz/projekt/1060
Děkujeme!
Méně...