Každé třetí úterý v březnu si připomínáme Světový den sociální práce.

Sociální práce je práce odborná a každý, kdo ji chce vykonávat, ji musí vystudovat. Není to o tom sednout za stůl a dávat rady do života. Je potřeba disponovat vysokým morálním kreditem, notnou dávkou empatie, zodpovědnosti a respektu. Sociální pracovník se také musí celoživotně vzdělávat, musí umět spolupracovat na mnoha úrovních, musí být angažovaný a věřit v potenciál toho, komu pomáhá, ať už je to člověk bez domova, člověk s handicapem nebo třeba senior.  

A my bychom si moc přáli, aby se prestiž tohoto oboru v příštích letech zvedla a sociální práce byla i v očích laiků považována za profesi, která je odborná a která je velmi potřebná. 

S firmou Potex spolupracujeme už dlouho a moc si vážíme jejich podpory lidí bez domova. Oblečení totiž není nikdy dost, ať už je zima nebo léto.

Nevyhazujte své staré oblečení nebo boty, jednoduše je darujte. Každý kus oblečení najde své uplatnění, třeba právě v našem denním centru U Bulhara, kam denně přijde až 170 lidí bez domova.

Jejich oranžové kontejnery můžete využívat 24/7 a ten nejbližší najdete na https://www.recyklujemetextil.cz/kde-najdete-kontejnery.

Děkujeme za dlouhodobou spolehlivou spolupráci.

V minulém roce jsme pomohli 530 ženám bez domova (tj. 23% z celkového počtu evidovaných klientů/klientek), z nichž bylo 318 do 50 let. Ubytovat se podařilo 120 žen, ať už do našich azylových domů nebo do humanitárních ubytoven.

Ženské bezdomovectví je specifické a jiné než to mužské. Ženy bez domova se často setkávají s řadou stereotypů a mnohdy i s diskriminačním jednáním. Také více než muži zažívají pocity studu, hanby a vlastního selhání. Často se také setkají s násilím a prožité trauma promítají do svých dalších životních kroků. 

V Praze provozujeme čistě ženský azylový dům ve Vršovicích, ženy v seniorském věku nebo ty s handicapem můžeme ubytovat v našem azylovém domě v Záběhlicích. 

Pomáhejte spolu s námi: https://www.darujme.cz/projekt/1060

V listopadu jsme otevřeli adiktologickou poradnu. Adiktologická sezení pomáhají bojovat proti závislosti na alkoholu a dalších návykových látkách. 

Služby naší kolegyně - adiktoložky Kristýny Březové se rozhodl využít i pan Karel, který je ubytován v našem azylovém domě v Radotíně. Pan Karel dlouhodobě bojuje se závislostí na alkoholu, využil už nesčetně terapií, se kterými však nebyl spokojen. Proto se rozhodl využít nabídky, kdy za ním paní terapeutka dochází přímo do azylového domu. Pan Karel si terapie moc pochvaluje. Dle svých slov cítí, že mu pomáhají. A my mu moc držíme palce, aby svůj boj se závislostí vyhrál.  

Text a foto: Kristýna Černická Hájková, sociální pracovnice azylového domu v Radotíně

Od prosince teréňáckou hantýrkou „šlapeme“ v ulicích Prahy i v noci. V rámci humanitárních opatření monitorujeme místa, kde se pohybují nebo nocují lidi bez domova. Nejedná se jen o centrum Prahy, vyjíždíme i do okrajovějších částí jako je například Jižní město, Modřany nebo Hostivař. Nabízíme teplý čaj, něco malého k snědku, občas třeba i spacák nebo teplé ponožky. Pokud je zájem, můžeme zajistit postel na noclehárně. Když narazíme na člověka ve špatném zdravotním stavu, odvezeme ho do našeho nočního centra, kde ho ošetříme a dál řešíme jeho situaci.  

„Setkáváme se s nejrůznějšími osudy, nejsmutnější jsou však ty, kdy okolnosti a špatné zázemí lidí bez domova jsou natolik nepříznivé, že prostě propadnou sítem pomoci“, říká Jana Vlčková, terénní pracovnice.  

V nočních ulicích Prahy nás můžete potkat do konce března, poté humanitární služby končí. 

Pomáhejte spolu s námi: https://www.darujme.cz/projekt/1060

Foto: Jana Vlčková  

Dnes je Mezinárodní den žen.

A my nemůžeme pominout ty bez domova. A nejsou to jen ty ženy, které trpí ztrátou bydlení. Jsou to také ženy týrané, ženy procházející léčbou závislostí, ženy nemocné nebo i ženy, které se nemají kam vrátit po výkonu trestu. A o tyto ženy se starají další ženy. Naše kolegyně - ženy NADĚJE.

I sama NADĚJE vznikla díky ženě. Vlastimile Hradecké. Ta spolu se svým manželem Iljou založila naši organizaci na počátku 90. let. A díky nim můžeme pomáhat dál.

Naše kolegyně jsou odhodlané pomáhat mnohdy i přes své vnitřní emocionální boje. Někdy je jim lidí bez domova bezmezně líto, někdy na ně mají vztek, někdy se smějí a jindy se dojímají. Je ale znát, že vždy dělají práci se vší ohleduplností k cílové skupině. Jsou to sociální pracovnice, pracovnice v sociálních službách, zdravotní sestřičky, lékařky, nebo také ženy, které nejsou příliš vidět, ale jsou neméně důležité – ženy, které se starají například o naše mzdy, účetnictví, fundraising nebo personalistiku. Jsou to ženy, které jsou plné elánu, zodpovědnosti a neskutečné empatie, kterou předávají dál, a to ve formě pomoci našim klientům. A toho si vážíme. Je to také o jedinečnosti jejich přístupu, citlivosti nebo naslouchání. A toto je převážně darem žen. Mají to tak nějak vrozené a nejlépe tuto vlastnost umí zužitkovat. A my jsme rádi, že tyto ženy pomáhají s námi. Že našly cestu do NADĚJE a nebojí se čelit problémům, které jsou pro naše klienty často neřešitelné.

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích