Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež

„….Když se naši rozvedli, odstěhoval jsem se s mámou z našeho bydliště do většího města. Nikoho jsem tady neznal, všichni moji kamarádi byli od nás z vesnice. Neměl jsem nikoho, s kým bych po škole mohl někam zajít. Spolužák ze školy mi jednou řekl, že chodí do nízkoprahu, abych šel s ním. Hrajeme hry, vyrábíme, připravovali jsme loutky na divadlo, co kdo chtěl. Navíc mi tady pomohli se školou, nezvládal jsem…(Honza)“